5.1. Výživa
Ve výživě koní platí přímá úměra: čím vyšší výkonnost, tím kvalitnější krmení. Pod pojmem kvalita se skrývá vhodnost, nikoliv cena. Základním problémem je zejména nedostatek znalostí o skutečných potřebách koně a přehnaná orientace na cenu krmiv, bez ohledu na kvalitu a výživnou hodnotu. Kvalitnější krmení dává předpoklad lepších výsledků, ať již budeme sledovat sportovní výkonnost, reprodukční ukazatele nebo zdraví a dlouhověkost.
Kvalitní výživa znamená zjistit potřeby jednotlivých živin konkrétního zvířete a dodat mu je v krmivu. V potřebách se promítne zejména hmotnost a věk koně, aktuální kondice, plemeno, zdravotní stav a zatížení. Platí, že více nemusí znamenat lépe. Černé močení (tzv. sváteční nemoc) při přehnaném přísunu energie v krmivu v době bez pracovního zatížení, případně schvácení kopyt při nárazovém přebytku bílkovin, je toho důkazem. Naopak, při zvyšování zátěže není možné jen mechanicky navýšit celkové množství krmiva, neboť se zvyšováním zátěže rostou požadavky na potřebu energie mnohem více, než na potřebu bílkovin, mění se i potřeba některých vitamínů a minerálů. Dalším důležitým činitelem jsou klimatické podmínky. Nezapomínejme však, že kůň má jiné teplotní optimum než člověk.
Na základě živinových požadavků můžeme sestavit jednotlivá krmiva tak, aby vyhovovala nám cenou a koním chutností, využitelností a celkovým dietetickým složením. Sebelépe napočítaná krmná dávka, kterou kůň nesežere, je k ničemu.
Chovatel musí mít na paměti, že nejen jednotlivá krmiva, ale také způsob jejich zpracování (mačkání, šrotování, máčení, granulace, extruze) ovlivňuje jejich vhodnost a použitelnost.
Správnou krmnou technikou, zahrnující způsob a frekvenci předkládání krmiva, vhodným pořadím jednotlivých krmiv, můžeme nejen zvýšit využitelnost jednotlivých složek krmné dávky, ale i významně omezit výskyt možných zdravotních komplikací.
Posledním krokem je zpětná vazba. Je třeba citlivě reagovat na změny v kondici a výkonu a podle toho upravit krmení. Koně až na výjimky nebyli chováni a selektováni na intenzitu růstu, případně využití krmiva a proto mají vyšší individuální variabilitu v potřebě živin. Česky řečeno, každý kůň potřebuje vlastní krmnou dávku.