První pomoc při úrazech a nemoci
Zákroky na nemocných koních by měl provádět pouze veterinář, jednodušší zákroky první pomoci z nouze by mohl provést řádně poučený ošetřovatel. K zákrokům první pomoci patří ošetření a fixace ran, ošetření akutních zánětů, obklady a první pomoc při kolice do příchodu veterináře.
Ochrana před nemocemi
Nemocem předcházíme v prvé řadě tím, že zabráníme styků zdravých koní s nemocnými, dále zabráníme vstupu cizích osob a zvířat (koček, psů, ptáků, slepic hlodavců ..) do stáje. Proti vzniku a šíření onemocnění používáme desinfekci, dezinsekci, deratizaci a dále pak laboratorní vyšetření vzorků krmiv, vody, trusu a krve koní a pravidelné očkování.
Nakažlivé neboli sdělné jsou ty nemoci, které se přenášejí z jednoho koně na druhého, a to buď přímým stykem nemocného jedince se zdravým, nebo nepřímo infikovaným krmivem, stelivem, infikovanými předměty, ale i vzduchem, kapénkovou infekcí. Nemoci této skupiny způsobují viry nebo mikroorganismy, popřípadě jedy, které vylučují. Jsou mezi nimi nemoci nevyléčitelné a přitom přenosné na člověka. Proto jsou nejdůležitější skupinou.
První pomoc při kolice - nálevy
Při onemocnění kolikou, před příchodem veterináře, se kůň vyvede ze stáje a provádí se krokem nebo se lonžuje klusem a přitom se mu zabraňuje v lehnutí a převalování. Břicho se natírá kafrovým lihem a tře se věchty, aby se podpořil odchod plynů. Při zácpové kolice se provede buď ústní nálev vody s přídavkem parafínového nebo ricinového oleje, nebo se provede střevní nálev vody s přídavkem slizovitého odvaru lněného semena s hořkou solí.
Při ústním nálevu se podává tekutý lék lahví nebo lžící do huby koně. Při tom se musí postupovat opatrně, aby nálev nevnikl do plic, kde by způsobil zánět (nebo můžete koně "utopit zevnitř" pozn.) Správně se provádí ústní nálev takto. Uchopíme hlavu koně za horní čelist tak, abychom mu neucpali nozdry. Dolní čelist necháme pohyblivou a hlavu pozvedneme, ale ne příliš vysoko, ani ji nenatahujeme dopředu. Po otevření huby nevytahujeme jazyk, ani ho nedržíme a tekutinu z láhve nebo lžíce pomalu naléváme do ústní dutiny tak, aby ji kůň stačil polykat. Každých 10 - 15 sekund nalévání přerušíme, aby kůň mohl nadechnout vzduch.
Při střevním nálevu se zase postupuje následovně. Koně postavíme zádí na vyvýšené místo a z konce konečníku vybereme trus. Konec gumové hadice natřeme olejem, vazelínou nebo odvarem ze lněného semene. Potom pomocník zvedne koni přední nohu na té straně, ze které se bude dávat láhev. adice se do konečníku zasouvá pomalu mírným tlakem a opatrně zejména u hříbat, aby se neporanila sliznice konečníku. Nedá-li se hadice tímto způsobem zavést, uchopíme ji prsty staženými do kužele a rukou ji vpravíme do konečníku, ale jen u dospělých koní. Pak se zvedne irigátor s tekutinou, na které je navlečena hadice a tak se tekutina vpraví do konečníku. CHceme-li přerušit přívod tekutiny, snížíme irigátor. Proud tekutiny do konečníku má být plynulý a sloupec vody nebo tekutiny se nemá přerušovat vzduchovými bublinami, protože ty dráždí a roztahují konečník a nutí ho k vyprazdňování. Zpozorujeme-li stahy břišních svalů a jeho nucení k vyprázdnění konečníku, pak stisknutím nebo zlomením hadice přerušíme přívod tekutiny. Zpětnému vytlačení tekutiny vpravené do konečníku se zabrání přitisknutím ocasu na řitní otvor koně. Množství tekutiny vpravujeme do střev koně podle potřeby.