4.3.2. Nikdy nezvyšujeme intenzitu a délku tréninku současně
Naprosto s tímto názorem souhlasím. Protože se však jedná o dvě veličiny, musí logicky existovat dva způsoby tréninku distančních koní. Mirek popsal tu vhodnější pro úplné začátečníky, kdy se postupně zvyšuje délka tréninku při relativně nízké rychlosti, teprve po dosažení doby 80–100 minut doporučuje zvýšit i intenzitu. Nelze nic namítat. Přesto bych chtěl čtenářům popsat metodu druhou, možná vhodnější pro koně pokročilejší. Myslím, že v dnešní uspěchané a upracované době je velmi obtížné najít několikrát týdně čas na to, abych mohl sedět na koni dvě hodiny (s čištěním, sedláním, převlékáním a dopravou 3–4 hod.) a pomalu zvyšoval rychlost pohybu koně. Zkuste to naopak. Dosáhněte určité intenzity – rychlosti, postupně zvyšujte čas. Zkusím popsat princip tréninku svého koně. Zásadou je, že v terénu se neloudáme, pohybujeme se průměrnou rychlostí 300 m za minutu (přeloženo: 300m / min.×60 min. = 18 km / hod.). Kůň je navyklý toto tempo akceptovat jako naprosto normální stav, ví že krok kromě prvních pár minut a naprosto neschůdných úseků při tréninku prostě nepoužíváme. V tomto chodu se distanční dostihy nevyhrávají. Základní princip je v tom, že kůň je donucen (protože sám chce) odbourávat kyselinu mléčnou a další zplodiny látkové výměny v rychlém klusu. Každý kopec, který se před námi objeví, s radostí a chutí vycváláme, na vrcholku vydýcháváme v rychlém klusu. Nejde nám přece o to, natrénovat koně na to, aby nějak přešel 40 km. Chceme, aby se zlepšoval, potřebujeme posunout práh jeho aerobní kapacity. Proto se musíme při tréninku pohybovat v blízkosti této hranice. Pokud koně pouze zvykneme na to, že na něm sedíme 3 a více hodin denně, je vhodné zakoupit sedlové brašny a věnovat se koňské turistice, kde je sice méně medailí, zážitky však mohou být romantické a skvělé zároveň. Takže shrnutí: kůň v setrvalém tempu, které pro něj není překvapením, kopce jako výzva, terén maximálně různorodý, hodně často po silnici a po tvrdém (dochází k výraznému zesílení šlach a kloubů). Práce pod 100 tepů za minutu není tréninkem pro vytrvalostní dostihy. Možná teď čtenáře překvapím, když doporučím něco, co se naprosto neslučuje s teorií o rychlých a pomalých svalových vláknech. Ano, opravdu jednou za 7–10 dní trénujeme poctivou rychlostní práci v tempu nad 800 m / min. Samozřejmě na ideálním travnatém povrchu, v délce 500–800 metrů. Prostě klasický letounský trénink. Tep jde na jaře až přes 200, v létě jsme na 150, půl minuty po přechodu do rychlého klusu (jak jinak) vystoupá na minutu přes dvě stě, rychle klesá až na sto dvacet. Tento zdánlivě nelogický trénink má dva efekty. Zaprvé se hodí, když kůň umí v cílové rovince, byť na kyslíkový dluh pořádně „vypálit“, za druhé dochází k výrazné adaptaci organizmu na zvýšené zatížení, protože odpočinek a vydýchání probíhá v klusu nad 250 m / min. (Nemusí vyhovovat všem koním).
Jak tedy konkrétně? Pomocí vašeho horského kola, motocyklu nebo odkrokováním si v různorodém terénu vyznačte okruh asi 10 kilometrů. Snažte se jej se svým koně přejít v tempu 300 m / min. Pokud má váš okruh např. 9 km, měli by jste při tempu 300 m / min. být doma za rovných 30 minut. Až se naučíte odhadnout toto tempo, budete naopak podle času tréninku vypočítávat vzdálenost, kterou jste urazili. Po doběhu sesedněte a sledujte svého koně. Pokud se do 15 minut uklidní jeho tepová frekvence pod 60 tepů za minutu, je v pohodě a můžete při dodržení tempa přidávat týdně 5–10 minut. (Nemáte-li měřič tepů, sledujte slabinu koně, jak rychle se při dýchání pohybuje). Dále můžete pokračovat krokem nebo pomalejším klusem, to už však není trénink pro endurance, pouze zvykáte koně na delší pohyb pod sedlem.
Dejte svému koni čas, musí se naučit s jistotou pohybovat v terénu, to nelze naučit na žádné jízdárně. Práce musí koně bavit. Pokud se začnou projevovat příznaky únavy, jak je popisuje zcela přesně Mirek Drásal, je potřeba okamžitě vzít zpět. Přetrénovat koně je velmi snadné a mnohem škodlivější, než koně nedotrénovat. Dejte si rok času, odjeďte nějakou tu dvacítku, kde se stejně nezávodí a zřejmě jde jen o to, představit se na veřejnosti. Za 10 měsíců soustavného, ale nenásilného tréninku jistě poznáte, jestli má váš kůň šanci nebo jste si dávno měli koupit ty sedlové brašny. Netrapte sebe ani svého koně, naopak si ty krásné hodiny v sedle užívejme.
Ještě malou poznámku k zimnímu odpočinku koní. Všichni víme, že v zimě je v terénu tma a nevlídno, koně jsou chlupatí a měli by odpočívat po náročné sezóně. Ano, ale….
Každý sportovec zakusil, že k dosažení kondice a výkonnosti je nutné vyvinout určité úsilí. K udržení této kondice však stačí pouze třetina námahy, než k získání formy. Já tohoto ponaučení dbám při tréninku svého koně a proto jej nikdy nenechám v zimě stát víc jak 10 dní, doba tréninku je ve srovnání s obdobím závodní sezóny zanedbatelná, přesto nedopustím, aby kůň ztratil většinu své letní formy. Stačí mi, když 2–3× týdně ve svém oblíbeném tempu objedeme svých 10–15 km. Za hodinku jsme doma, baví nás to oba, prostě žádná křeč. Srdce ani plíce koně určitě nemají čas ztratit svoji výkonnost. Pokud někdo nechá svého koně dva měsíce stát, na jaře začíná znovu od nuly. Já začnu na jaře k těm 30–40 zimním minutám přidávat týdně asi 10 minut, za dva měsíce můžeme na první start.
Za nesložitější považuji, stanovit optimální poměr práce a odpočinku pro každého konkrétního koně. Můžete mít návod od mistra světa jak trénovat koně, stejně jen vy musíte odhadnout, jak moc a jak často má váš kůň pracovat a jak dlouho a jakým způsobem má odpočívat. Cit pro koně prostě nelze vyčíst z žádné příručky…