4.1.2. Kdy začít
Právě včas. Ve vytrvalostních disciplínách se vyplatí nic neuspěchat. Vše začíná výchovou ve stádě na pastvinách, kde i ti největší hříběcí výlupkové zjistí, že žádný strom neroste do nebe. Navíc mají dost možností pro své hry a zábavy, které podporují obratnost a rychlost, zlepšují zdravotní stav. Takhle odchovaný dospívající kůň nemívá potřebu soupeřit s člověkem o vedoucí pozici ve stádě či dvojici. Ostatně našich několik desítek kilogramů živé váhy nemá, v porovnání s hmotností koně, valnou šanci v přímém fyzickém střetu uspět.
Věkové hranice jsou variabilní, zejména s přihlédnutím k plemenné příslušnosti a individualitě koně. Nejranější jsou angličtí plnokrevníci, naopak nejpozdnější jsou achaltekinci. Nicméně jistá údobí platí pro většinu koní. Tříletý i čtyřletý kůň je příliš mladý na to, aby ve zdraví snesl speciální trénink zaměřený na vytrvalost. Na místě je výcvik jízdárenské přiježděnosti, obratnosti při překonávání přírodních překážek a jistoty při pohybu v terénu i na různých komunikacích.
Pěti až osmiletý kůň již bývá dostatečně vyspělý a fyzicky zralý pro zahájení specializovaného vytrvalostního treninku. Začít lze i se starším koněm, vždy však záleží na jeho dispozicích a zdravotním stavu.
Pro zdravého, dobře trénovaného vytrvalce není věk nad patnáct let důvodem k ukončení aktivní účasti ani na nejdelších a nejtěžších závodech.