Výroční oheň T.O. TARN
V březnu jsem od Želvy dostal zvadlo na výroční oheň T.O. TARN. Proto že nás čas tlačí ke zdi a každá chvíle mimo město je vzácnoctí, udělali jsme si čas a do Ivančic vyrazili.
Kraj kolem řeky Jihlavy má své kouzlo a taky se rád setkám s kamarády. I když jsme se snažili vyjet co nejdřív, odpolední část sobotního programu jsme nestihli a o pátečním večeru ani nemluvím. Tak jsme se dostavili v tom nejlepším čase. Při odpolední svačince. Jíst se přece musí!
Kamarádka Darinka si dala raději buřta, vlevo Ika a vpravo Tatik mají boule za ušima, i když dělají jakoby nic. Gulášek je gulášek.
Pak došlo na další soutěže. Nejdřív pro šikovné ruce, soutěž o nejhezčí lodičku z kůry, či jiné části stromu. A nebylo třeba ani obvazů a první pomoci!
Tady je výsledek snažení. A vypadalo to ještě lépe , když se setmělo.
Při vyhodnocování soutěže byli samozřejmě nejvíc napjatí naši nejmenší kamarádi.
Ale vavřín vítězství s i odnesl Saša z S.T.S. USADA.
Čas nezastavíš a tak se nám setmělo.Šerif T.O. TARN uzavřel kruh a kamarádi zapálili oheň se vším, co k tomu patří a Brožík k tomu zahrál "Vlajku". Později pak pokračovaly soutěže už víc pro zábavu. Třeba kdo nejrychleji vypije pivo "brčkem" asi tak metr dlouhým, bez pomocí rukou. Celkem legrace, ale nesmí ti to vzít opačný tah!
Soutěžící se snažili.
Šerif bděl nad soutěžícími ostrým zrakem a pistole měl proklatě nízko, nic méně soutěžícím pivo zjevně chutnalo a tak si vzali k srdci heslo: "Ani kapku nazdar,či nazmar!"
Přesto měli někteří aktéři v nejen v očích otázku: "Mám tam víc piva nebo vzduchu?" S tím si ale ostatní hlavu příliš nelámali a doufali, že mají spaní dostatečně daleko.
A tak se přihlížející zjevně dobře bavili, no prostě chvílemi se na to nedalo koukat, že Dudko - malá Želvo!? Jak je vidět jiní s sebou měli i sladké dřevo a tak si každý mohl dle libosti zahalekat či spustit nějakou tklivou píseň. U instrumentů se vystřídali i hosté a tak jsem vydrželi dlouho přes půlnoc.
Iko, já to pivo chtěl jenom podržet než dohraju tu tklivou!
A tak nás příroda chvílemi obdarovala přeháňkou, čas od času jsme se zavlažili sami, gulášek se taky vyvedl a ráno broučci spali a spali. Někteří vstávali celkem brzy a uháněli na vlak, jiní se v klidu najedli a důstojně odcházeli. Ještě před odjezdem se nás pár sešlo u Iky a Jany. Někteří si museli ošetřit šrámy získané během akce. Ika jako zběhlý mediciman měl nějaký ten driják doma. Co to s marodem udělalo, jak příjemně ta mast prohřívá poraněná místa, je jistě nad Slunce jasné.
Myslím, že jsme se tak nenasmáli za celou dobu na osadě. Inu člověka potěší, když může pomoci bližnímu svému, že jo!
Tak snad zase někdy ahoj!