TÉMA NA KVĚTEN
„Je to Bůh, který tam nahoře rozesel tolik hvězd“
5. námět:
Společenství rodinné církve
Rozjímání nad úryvkem z Písma:
Je vhodné začít
modlitbou před rozjímáním, např.:
Můj Bože, v tichém usebrání se ti klaním. Krátká pomlka.
Je mi líto, že jsem zanedbával životodárné spojení
s tebou; že jsem se ti nesnažil rozumět a proto přestával rozumět.
Rozhosti v mém nitru své odpuštění a svůj veliký pokoj. Otvírej si mě a
otevři se mi. Dovol mi prožívat tvou láskyplnou přítomnost, moudrost i moc.
Toužím, abych byl nyní úplně s tebou, abych tě přijímal a miloval. Amen.
(Nebo jinou
vhodnou ze „zelených modliteb“)
Čtení z Písma:
Ženy, buďte svému muži
podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Muži, mějte svou ženu rádi a
nechovejte se k ní mrzoutsky. Děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Otcové,
nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.
Kol 3,18-21
Zůstaňme v tichu 10-15 min. a poznamenejme si, které slovo
nebo věta je v tuto chvíli pro mě důležitá. Meditaci je dobré podpořit vhodnou
atmosférou (tlumené osvětlení, meditační hudba, …). Kde je to možné, můžeme
v tichu navštívit svátostného Ježíše. Odpočívejme, vypusťme z hlavy
starosti a naslouchejme s důvěrou Božímu hlasu.
Modlitba:
Pane, chci ti dnes
svěřit svou rodinu a vzdát ti díky za to, že mám kolem sebe své blízké. Chci se
doma stát šiřitelem tvého pokoje a tvé lásky. Pomáhej mi tam, kde mé síly
nestačí a provázej nás svou milostí. Chci pamatovat také na ty, které sis
z naší blízkosti povolal k sobě. Dopřej jim účast na tvém království.
Amen.
Úvodní
aktivita:
Nakresleme svou rodinu tak, jak by ji nakreslily naše děti
(i ty dospělé), které umí lépe vidět, co je skryté. S typickými činnostmi
a polohami, s nejčastější větou apod. Pokud máme obrázek od svých dětí,
tím lépe. Na druhou stranu nakresleme obrázek, jak bychom chtěli, aby vypadal.
Promluvme si o tom, v čem je největší rozdíl a proč.
Vlastní námět:
Muž a žena spojeni v manželství
tvoří spolu se svými dětmi rodinu. Tato instituce předchází jakémukoliv uznání
ze strany veřejné moci; nadto ji převyšuje svým významem. Rodina se bude
považovat za normální vztah, podle něhož se mají hodnotit různé způsoby příbuzenství.
(KKC 2202)
Bůh tím, že stvořil muže a ženu, ustanovil lidskou rodinu a
dal jí základní řád. Její členové jsou osoby stejné důstojnosti. Pro obecné
blaho jejich členů a společnosti jsou v rodině různé odpovědnosti, práva a
povinnosti. (KKC 2203)
Ze zkušeností víry rodičů čerpají i děti,
rodina se stává první kolébkou víry, první zkušeností se společenstvím,
modlitbou. Můžeme si zde vzít velký příklad od maminky Markéty a jejího
„Krátkého katechismu“ a první lekce „Spojení s Bohem“:
- Kdo vás stvořil?
Stvořil
mě Bůh.
- Proč nás Bůh stvořil?
Bůh mě stvořil,
abych Ho miloval a sloužil Mu celý život a pak se
s Ním šel
radovat do nebeské vlasti.
- Jak můžeme Boha poznat
v tomto životě?
Světlem rozumu a
světlem víry.
- Jak Ho můžeme milovat a sloužit Mu
v tomto životě?
Zachováváním jeho
přikázání a směřováním naší činnosti k Jeho
cti a slávě.
Maminka Markéta také svým dětem neustále
opakovala: „Bůh vás vidí a vidí i vaše myšlenky“. Nepěstovala v nich však
obraz Boha - policajta, ale Boha - původce všeho krásného: oblohy plné hvězd,
luk plných kvítí, stromů plných ptáků, dárce každodenního chleba. Někdy také
dovolí určité věci (smrt tatínka,
krupobití na vinici). Její Bůh byl Bohem každodenního života a všeho, co život
nese.
My se často bojíme mluvit s dětmi o
Bohu, bojíme se svolat rodinu k modlitbě, bojíme se své blízké
„znásilňovat“ a něco jim vnucovat. Potom vyvstává otázka: jedná se z mé
strany jen o mentorování nebo o žitou skutečnost života s Bohem? Děti
velmi brzy poznají rozdíl mezi tím, co se má dělat, protože se to patří, a tím,
co se dělá, protože tomu věříme a žijeme tím.
A jak máme vidět rodinu jako salesiáni
spolupracovníci:
Salesiáni spolupracovníci podporují
a brání hodnotu rodiny jako základní buňky společnosti a Církve a snaží se
budovat ji jako „domácí církev“. Ženatí spolupracovníci prožívají ve svém
manželství poslání manželů a rodičů: „spolupracovníci lásky Boha stvořitele“, a
„první a hlavní vychovatelé dětí“ podle pedagogiky dobroty, která je vlastní
preventivnímu systému. (S 8 §3)
Témata k zamyšlení a povídání:
- Jak vypadá naše rodina, co jsou její priority?
- Umíme
se sejít u stolu, modlitby, povídání nebo jen před obrazovkou?
- V
čem jsme pro děti příkladem?
- Respektujeme
jejich potřeby na náš čas a naši přítomnost?
- Vedeme
je k Bohu jen řečmi nebo i příkladem?
- Nebojíme
se být nároční, ale zároveň laskaví?
- Slavíme
společně svátost smíření?
- Umíme
společně slavit sváteční dny (neděli, svátky, rodinné oslavy)?
- Zveme
starší děti k modlitbě breviáře?
- Vozíme
je s sebou na naše akce jako závaží nebo nás zajímá, co jim to přinese?
- Zajímá
nás jejich názor? I ten „buřičský“?
- Kdo
u nás doma na sebe vzal větší zodpovědnost za náboženskou výchovu dětí?
- Zajímá
mě, s kým se mladí scházejí, snažím se jim vytvořit zázemí?
- Nechám
se obohatit zkušenostmi starších, nehledím na jejich prožívání víry s despektem?
- Je
u nás doma cítit Boží Duch?
- Máme
otevřený dům?
- Nechejme
se také obohatit zkušenostmi starších, kteří už svoje děti vychovali: jak vidí svou výchovu
s odstupem času a podle ovoce, které přinesla.
Závěr:
Znovu si uvědomme, že prvním místem našeho
evangelizačního snažení má být naše rodina. Skrze naše děti může naše evangelizace
dostat nový, velmi rozsáhlý prostor.
Modlitba:
Poděkujme za velký vzor vychovatele Dona Boska a jeho
maminky Markéty. Oba měli velkou úctu
k Panně Marii, svěřme i my jí svou rodinu pod ochranný plášť.
Něco pro potěchu duše:
Věřím, že všichni musíme přijít na to, že láska začíná v rodině.
Každý den si stále více uvědomujeme, že v naší době má většina velkých
utrpení původ v rodině. Už nemáme čas podívat se jeden druhému do očí, pozdravit
se, potěšit se spolu, a tím spíše nesplňujeme to, co od nás čekají naše děti, co manžel očekává od
manželky a manželka od manžela.
A tak každým dnem patříme našim rodinám čím dál méně a naše vzájemné
kontakty jsou stále slabší.
Mám jednu osobní vzpomínku. Před
nějakým časem přijela početná skupina profesorů
ze Spojených států.
Požádali mne: „Povězte nám něco, co by nám bylo užitečné.“
Řekla jsem jim: „Usmívejte se na sebe navzájem.“
Asi jsem to řekla příliš vážně. Jeden z nich se zeptal: „Vy jste
vdaná?“
Odpověděla jsem: „Ano, a někdy je pro mne těžké se na Ježíše usmát,
protože má příliš velké nároky.“
Věřím, že láska začíná právě tady - v rodině.
(Matka
Tereza)
Úkol na měsíc:
Vraťme se
k životopisu Dona Boska a snažme se najít věroučné odkazy maminky Markéty a zamyslet se nad
nimi.