Téma 3: Naše apoštolátní činnosti – apoštolát v rámci MS
„Salesiáni
spolupracovníci chtějí prožívat evangelium ve škole
sv. Jana Boska.“
Téma 3: Naše apoštolátní činnosti – apoštolát v rámci MS
Rozjímání
nad úryvkem z Písma:
„Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali chválu vašemu Otci v nebesích.“ (Mt 5,13–16)
Chvíle tichého naslouchání Božímu
hlasu v nás.
Modlitba:
Pane,
nazval jsi nás solí a světlem světa. K čemu budeme, pokud zůstaneme ve
skrytosti, oddávající se pohodlí a nezájmu? Prosíme, zapaluj v nás každý
den plamínek lásky, nezištnosti a obětavosti pro dobro druhých. Pomáhej nám, ať
se nebojíme svědčit o Tvé lásce každodenním životem, ať se nebojíme opustit
skořápku svého já a únavy a ať každý den začínáme znovu po vzoru sv. Jana
Boska. Amen.
Aktivita nabízená nebo podle
vlastního uvážení
Vlastní námět:
Stanovy čl. 13–14
Pravidla čl. 6–8
Místní společenství vytváří nejužší rodinné prostředí pro
všechny členy Sdružení. Své místo zde mají jak nemocní, tak mladí lidé plni
energie, zodpovědní i ti, kterým služba již „skončila“. Služba a úkoly
jednotlivců se mohou lišit, přesto všichni tvoří jeden celek. Všichni jsou
zodpovědní za stav Sdružení ve svém jedinečném úkolu.
Pravidla doplňují obecné principy konkrétními body. Naši
nemocní se nesmí cítit opuštěni a zapomenuti; ti, kteří prožívají jakékoliv
těžkosti a krize, nesmí stát bokem a sami ve svých bolestech. Ti, kteří
převzali službu na jakékoliv úrovni, musí cítit podporu a pomoc celého společenství.
Jako je důležitá rovnováha toho, co dáváme a co přijímáme v rodině,
nemenší důležitost této rovnováhy platí i v našem společenství.
Z některých našich společenství se pomalu duch rodiny
ztrácí, často ani nevíme proč. Dovedeme se sdílet o běžných starostech
každodenního života, ale neumíme si sdělit své hluboké vnitřní prožitky, ať už
radostné nebo bolestné. Máme strach se otevřít, možná jsme zažili nepochopení
či odmítnutí. Nejinak je to s prožíváním našeho apoštolátu a salesiánského
povolání. A tak, byť s láskou v ústech, zůstáváme ve skutečnosti
sami. Odcházíme z měsíčních setkání „bohatší“ o vědomosti kde kdo byl,
koho potkal, co si koupil, ale nevíme nic o svém salesiánském povolání a snažení,
nezajímají nás radosti ani těžkosti ostatních spojené s opravdovým
prožíváním apoštolátu a tak se nenápadně vzájemně vzdalujeme a odcizujeme.
Společenství má být nabíjecím článkem všech členů pro jejich
apoštolát, ať už jej prožívají společně nebo každý jinde. A samozřejmě to nejde
bez společné modlitby a hlubokého duchovního života.
Témata
k zamyšlení a povídání:
– Je naše
společenství opravdovou rodinou s rovnými vztahy, s přitaž-livým
ovzduším?
– Co bývá
nejčastějším obsahem našeho „kolečka“, víme, jaký je apoštolát ostatních?
– Víme o sobě
navzájem?
– Zajímáme se o
všechny členy, myslíme na nemocné, poskytujeme podporu osamělým a trpícím?
– Uvědomujeme si
důležitost apoštolátu modlitby?
– Zajímáme se o
Sdružení i na ostatních úrovních, víme, co se děje v místní i provinciální
radě?
– Nestal jsem se
pasivním a nevyřazuji se svou lhostejností ze společenství?
– Je moje účast
na životě společenství aktivní nebo spíš pasivní a kritická?
– Neuzavřeli
jsme se ve svém MS, zajímáme se o život v provincii, vyhledáváme kontakty
se spolupracovníky z ostatních společenství?
– Hledáme
možnost spolupráce na našich apoštolátech v jednotlivých oblastech napříč
salesiánskou rodinou?
Závěr:
To,
že žijeme ve společenství, má nejen své jednoznačné klady, ale i určité
těžkosti: ostatní na nás spoléhají, vidí nám až pod pokličku, mluví nám do
věcí, do kterých jim nic není, nárokují si náš čas a naši energii, půjčují si
naše děti na hlídání těch svých, zorganizují setkání nebo jinou akci
v okamžiku, kdy se mi nejméně chce a kdy cítím největší únavu, chtějí mě
zapojit do služby, kdy mám nejvíc jiné práce a starostí. Ale opravdu to tak je?
Nejsou to všechno jen krůčky na cestě ke svatosti?
Modlitba:
Pane,
zůstávej vždy uprostřed nás, provázej nás svou milostí, láskou, naplňuj nás
každý den trpělivostí a ochotou sloužit a pomáhej nám vytrvat tam, kde nás
posíláš. Amen.
Z korespondence
sv. Jana Boska:
Můj drahý
Musso.
Dostal jsem tvůj dopis a chápu co
mi chceš říct. Buď klidný, myslím na tebe. Ty ale mysli na to, abys příkladně
plnil své povinnosti, zvláště v tom, abys zabraňoval špatným řečem mezi
tvými společníky. Bůh udělá ostatní. Pozdravuj svého vedoucího a tvé
společníky; brzy budu s vámi. Modlete se za toho, který je z celého
srdce váš v Ježíši Kristu.
Milující v Ježíši Kristu –
Kněz Jan Bosco
Bernardo Musso: narozen
v Castelnuovo d’Asti v roce 1851, byl synem Giuseppe a Rosa Peire,
vstoupil do Oratoře v Turíně na Valdoccu
Úkol
na měsíc:
Zkusme
obnovit vzájemné návštěvy v rodinách (nebo v nich pokračovat).
Nezapomeňme na ty, kdo jsou nemocní, na ty, kdo se třeba vzdálili nebo potřebují
pomoc. Vzájemná účast a umění naslouchat mají léčivou moc.