Krátce před svou smrtí napsal Don
Bosco (1815-1888), zakladatel salesiánů, ve své duchovní závěti: „Váš první hlavní představený je mrtev. Ale
náš pravý představený, Ježíš Kristus, nikdy nezemře. On bude vždy náš Mistr,
náš vůdce, náš vzor… Váš hlavní představený je mrtev, ale místo něj bude zvolen
jiný, který bude pečovat o vás a o vaši věčnou spásu. Naslouchejte mu, milujte
ho, poslouchejte ho a modlete se za něj, jako jste se modlívali za mne.“
S vědomím tohoto odkazu
zvolili v úterý
Don Pascual CHÁVEZ Villanueva
Don Chávez je Mexičan, který se
narodil 19. 12. 1947 v Real de Catorce (San Luis de Potosi)
v hornické oblasti v centru severního Mexika. Po několika letech se
rodina přestěhovala do Saltillo (stát Coahuila), kde Pascual navštěvoval
salesiánskou školu „Colegio Mexico“; zde se zrodilo jeho povolání a dozrál
úmysl následovat Dona Boska. První sliby složil v srpnu 1964
v Coacalco a v srpnu 1970 se stal salesiánem s věčnými sliby
v Guadalajara. Jáhenskou službu přijal
Poté byl od roku 1980 do roku 1988 ředitelem na Teologickém institutu v San Pedro Tlaquepaque a vyučoval biblistiku. Od roku 1986 do roku 1989 byl také provinciálním rádcem v provincii Mexiko-Guadalajara. Od roku 1989 do roku 1994 byl provinciálem v téže provincii (zahrnuje celý sever Mexika až k hranicím se Spojenými státy). V roce 1995 zahájil svá doktorandská studia v biblické teologii v Madridu-Carabanchel, kde zůstal až do té doby, než obdržel titul na Papežské univerzitě v Salamance (Španělsko). V roce 1996 ho během 24. generální kapituly zastihl telefonát hlavního představeného dona Vecchiho, který ho požádal, aby se stal členem hlavní rady jako regionální rádce pro oblast Centrální Ameriky – i přesto, že nebyl řádným členem generální kapituly. Tento návrh přijal a přesídlil do Generálního domu na Pisaně.
Během 25. generální kapituly byl
ve středu
Jeho mateřským jazykem je španělština, ale mluví také plynně anglicky a italsky. Rozumí německy, francouzsky a hebrejsky.
Kromě církevních titulů obdržel don Chávez titul pro základní vyučování vědeckých disciplín. Obě formace ho učinily člověkem skutečně spirituálním.
Lidé, kteří ho znají a kteří s ním spolupracovali, ho považují za člověka inteligentního s dobře uspořádaným myšlením, za člověka dialogu, který řeší problémy bezprostředně, aniž by je odkládal na pozdější dobu. Je schopen vystihnout problematiku a cílevědomě a vytrvale směřovat ke kořenům věcí, zatáhnout do problémů strany, kterých se to týká, a nasměrovat je k možným řešením. Dokáže se přiblížit, aniž by upadl do paternalismu. Je člověkem dobře připraveným, hlubokým a střízlivým. Ukončil všechna svá studia v krátké době i při dalších úkolech a pověřeních a dosáhl výsledků, které i přesto, že jich dosáhl ve velmi krátké době, byly velmi dobré. Má v sobě hlubokou biblickou kulturu a jeho význačným rysem je věcnost, která ho činí člověkem praktickým a konkrétním, synem oné latinskoamerické vnímavosti, která zakládá své křesťanské chápání života na člověku a jeho každodenní realitě. Stálé aggiornamento postavené na skutečnostech života a historie ho činí vnímavým ke znamením doby. Důkazem toho všeho je nadšení, které vložil do konsolidace a posílení díla oratoří na hranicích Tijuana (Mexiko), které započal jeho předchůdce don Humberto Meneses. Jde o dílo pro nejchudší a pro emigranty. I když své pastorační poslání neměl přímo mezi mládeží, byl v něm stále silný salesiánský smysl pro kontakt s chlapci, kvůli kterým přijal své poslání zodpovědného za provincii v Mexiku-Guadalajaře. Mladí, se kterými pracoval přímo, jsou salesiáni v teologické formaci v Tlaquepaque, kterým předával nejen svou biblickou formaci, ale také své nadšení pro mládež.
Jako regionální rádce animoval region, do něhož bylo zahrnuto 14 provincií a který je nesmírně pestrý z hlediska kultur, tradic, životních stylů, řeholního a salesiánského života. Region totiž zahrnuje národy Severní a Střední Ameriky, Karibskou oblast a oblast And z Jižní Ameriky (Kolumbie, Venezuela, Ekvádor, Peru a Bolívie). Jeho animace byla zpravidla zaměřena na vytčené cíle při propojování těchto růzností a na vizitace všech provincií alespoň jednou ročně během šestiletí, v němž vykonával své poslání.
Během minulého šestiletí navštívil všechny provincie (s výjimkou Myanmaru, kam nedostal vstupní vízum). Českou republiku navštívil na třídenní návštěvě v květnu 2006.
Don Pascual je na tříletí