,,Tak to je něco...." hlesla Dany,, Co budem dělat?" tázavě se na mě podívala. ,,No coby! Musím se vrátit a podívat se, esli tam ještě někde není" řekla jsem roztržitě a vracela se zpátky do haly. ,,A víš vůbec, kde jsi ho asi ztratila?" ,,Ne, všimla sem si až teď, že ho nemám". Pustily jsme se s Dany do hledání, ale přestože jsme prolezly téměř celou halu, mobil jsme najít nemohly. ,,Hele a co tak zkusit se jít podívat někam do kanceláří...třeba ho někdo našel a donesl tam" navrhla Danča. ,,To by šlo" udivila jsem se, že mě tahle varianta nenapadla už dávno. ,,Ale víš vůbec, kde tu ty kanceláře jsou?" zeptala jsem se ještě. ,,No to nevím, ale když to tu prolezem všechno, tak je určo najdem!" navrhla další pozitivní návrh Dany. ,,Hm...snad jo". Tak jsme se pustily do hledání mobilu v prostorech, kde by ,,asi" někde měly být kanceláře. Bloudily jsme chodbami a vypadalo to, že za chvilku fakt prolezem úplně celou budovu. Když jsme už nevěděly, kam by jsme ještě zašly, dobloudily jsme do nějaké novější části domu. ,,Tak tady by to mohlo někde být" spozorněla Danča, když jsme vešly do nějakých dveří. Místnost, do které jsme vešly byla celkem dost prostorná. Na jedné straně byla sedací souprava a na druhé různé repráky, zesilovače zvuku, hudební nástroje a různé další věci. ,,Jé, kde to jsme?" obživla trochu Dany a hnedka se šla podívat na ty různé hudební pomůcky, které ji očividně zaujaly. ,,Tady to nebude...Dany pojď!" řekla jsem už celkem naštvaně, protože jsem byla hodně unavená a chtěla jsem už být doma. ,,Ten mobil už nenajdem, nemá to cenu, ztratila jsem ho a .... ,,Co to tady provádíte?!" zahřměl najednou nějaký cizí hlas.
,,My jenom..." zakoktala se Danča a udiveně koukala na cizího muže, který se na nás díval, jako kdyby jsme se tam chystaly odpálit bombu. ,,My jsme jenom něco hledaly" doplnila jsem Danču a koukala jsem se rychle i s Danielou někam uklidit. Ten chlap to ale nějak prokouknul a stoupl si ke dveřím a divně se na nás díval. ,,Nikam nepůjdete! Vy jste jenom další potřeštěné fanynky, které se tu snažily zase něco ukrást, že? Ale to vám neprojde...jen počkejte!!!" Teď jsem se zas pro změnu na něj dívala jak debil já. ,,Cože? Kdo je tu u vás potřeštěná fanynka? Co si o sobě sakra myslíte?" vypěnila jsem na toho chlapa kterej na mě čuměl jak na nepřítele č.1. ,,No tak nedělej ze sebe svatou, laskavě...." ,,A co mám ze sebe dělat? Já si jen něco hledám a narazím tu na blázna jako ste vy, a eště k tomu mě tady nadáváte do zlodějek!" teď jsem byla naštvaná tak, že bych nejradši někoho zabila. V první řadě asi Danču, protože jen kvůli ní jsem na ten koncík šla... Ale i sama Dany byla v šoku, když na nás ten chlap vletěl, takže jen stála, narozdíl ode mě byla zticha a furt nemohla uvěřit, v jaké trapné situaci jsme se ocitly. Chlap vypadal, že by mě nejradši roztrhnul. ,,Cos to řekla? Ty seš jen obyčejná lhářka a zlodějka a já ti to teď pěkně spočítám!!!" zajiskřilo se mu v očích. ,,Tak to by mě teda moc zajimalo jak" usmála jsem se, i když bych jsem byla zlobou celá bez sebe. ,,Moc se nesměj, však ono tě to přejde!" zahřměl zase ten cvok a chystal se otevřít dveře na druhé straně pokoje. ,,No to jo! Hned celá žhavá s váma půjdu....Pojď Dany, jdeme domů" křikla jsem na Danču, která se najednou probrala z transu, jak mě a chlápka s téměř otevřenou pusou poslouchla. Ani se jí nedivím, já sama jsem se divila, kde se ve mě ta drzost bere, ale tohle na mě bylo prostě moc! Už jsem byla s Dany skoro u dveří, z kterých jsme přišly, když v tom se z druhé strany přihnal zase ten chlap a začal zase tu svoji uřvanou písničku. ,,To si opravdu myslíte, že mě tak lehce proklouznete?" začal se hnusně smát ,,tak to teda rozhodně ne!" dokončil větu. ,,Ale já myslím, že jo!" zařvala jsem taky chtěla jsem otevřít dveře, ale ten cvok před ně skočil zrovna, když jsem šáhla na kliku. Bylo to neuvěřitelné. Já se zespot snažila otevřít dveře a uvolnit si ruku, kterou se mě chlap nejspíž snažil rozdrtit, jak se pokoušel zabránit mě dveře otevřít. Danča mě přispěchala na pomoc a dělala co nejvíc mohla, aby mě chlapík o dubové dveře nerozmáčkl. Vzájemně jsme na sebe řvali, ale moc to nepomáhalo. ,,Tak a už tě mám!" vykřikl vítězoslavně chlap, když se mu podařilo moje sevření povolit. V tu chvíli se Dany trochu narovnala ze své polohy na zemi, jak se pokoušela chlapíka odstrčit a jednu mu pořádně uštědřila....na dost citlivé místo. ,,Au!" zavyl ten cvok a tlak na moji ruku konečně povolil. ,,Co se to tu děje?" ozval se najednou úplně nový hlas.
,,My jenom..." zakoktala se Danča a udiveně koukala na cizího muže, který se na nás díval, jako kdyby jsme se tam chystaly odpálit bombu. ,,My jsme jenom něco hledaly" doplnila jsem Danču a koukala jsem se rychle i s Danielou někam uklidit. Ten chlap to ale nějak prokouknul a stoupl si ke dveřím a divně se na nás díval. ,,Nikam nepůjdete! Vy jste jenom další potřeštěné fanynky, které se tu snažily zase něco ukrást, že? Ale to vám neprojde...jen počkejte!!!" Teď jsem se zas pro změnu na něj dívala jak debil já. ,,Cože? Kdo je tu u vás potřeštěná fanynka? Co si o sobě sakra myslíte?" vypěnila jsem na toho chlapa kterej na mě čuměl jak na nepřítele č.1. ,,No tak nedělej ze sebe svatou, laskavě...." ,,A co mám ze sebe dělat? Já si jen něco hledám a narazím tu na blázna jako ste vy, a eště k tomu mě tady nadáváte do zlodějek!" teď jsem byla naštvaná tak, že bych nejradši někoho zabila. V první řadě asi Danču, protože jen kvůli ní jsem na ten koncík šla... Ale i sama Dany byla v šoku, když na nás ten chlap vletěl, takže jen stála, narozdíl ode mě byla zticha a furt nemohla uvěřit, v jaké trapné situaci jsme se ocitly. Chlap vypadal, že by mě nejradši roztrhnul. ,,Cos to řekla? Ty seš jen obyčejná lhářka a zlodějka a já ti to teď pěkně spočítám!!!" zajiskřilo se mu v očích. ,,Tak to by mě teda moc zajimalo jak" usmála jsem se, i když bych jsem byla zlobou celá bez sebe. ,,Moc se nesměj, však ono tě to přejde!" zahřměl zase ten cvok a chystal se otevřít dveře na druhé straně pokoje. ,,No to jo! Hned celá žhavá s váma půjdu....Pojď Dany, jdeme domů" křikla jsem na Danču, která se najednou probrala z transu, jak mě a chlápka s téměř otevřenou pusou poslouchla. Ani se jí nedivím, já sama jsem se divila, kde se ve mě ta drzost bere, ale tohle na mě bylo prostě moc! Už jsem byla s Dany skoro u dveří, z kterých jsme přišly, když v tom se z druhé strany přihnal zase ten chlap a začal zase tu svoji uřvanou písničku. ,,To si opravdu myslíte, že mě tak lehce proklouznete?" začal se hnusně smát ,,tak to teda rozhodně ne!" dokončil větu. ,,Ale já myslím, že jo!" zařvala jsem taky chtěla jsem otevřít dveře, ale ten cvok před ně skočil zrovna, když jsem šáhla na kliku. Bylo to neuvěřitelné. Já se zespot snažila otevřít dveře a uvolnit si ruku, kterou se mě chlap nejspíž snažil rozdrtit, jak se pokoušel zabránit mě dveře otevřít. Danča mě přispěchala na pomoc a dělala co nejvíc mohla, aby mě chlapík o dubové dveře nerozmáčkl. Vzájemně jsme na sebe řvali, ale moc to nepomáhalo. ,,Tak a už tě mám!" vykřikl vítězoslavně chlap, když se mu podařilo moje sevření povolit. V tu chvíli se Dany trochu narovnala ze své polohy na zemi, jak se pokoušela chlapíka odstrčit a jednu mu pořádně uštědřila....na dost citlivé místo. ,,Au!" zavyl ten cvok a tlak na moji ruku konečně povolil. ,,Co se to tu děje?" ozval se najednou úplně nový hlas.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář