Slovo realismus (z latinského realis = věcný, skutečný, od res = věc) označuje různé směry, názory a postoje, které různým způsobem zdůrazňují „věcnost“, respekt člověka vůči skutečnosti, úsilí o správné poznání věcí samých
Anglie, Francie, Rusko - silná centra realistického románu pojatého jako svědectví o sociálních poměrech doby Realismus v české literatuře
Realismus převládl v druhé polovině 19. století (lat. realis = věcný, skutečný), klade důraz na co nejvěrnější (objektivní) zobrazení skutečnost. Zastánci realismu žádali přesné a všestranné studium společenského života ve všech jeho projevech. Oproti dřívějším směrům, jako je klasicismus a romantismus, které kladly důraz na jedince, který převyšoval průměr svého okolí, realismus chce spodobnit průměrného člověka nebo skupinu. Všechny předchozí směry zobrazovaly člověka „hotového“, v realismu vytváří hrdinův charakter doba a okolnosti, které jej přeměňují - realistický spisovatel zachycuje hrdinův vývoj. Autor není v díle obsažen, stojí nad ním. Neuniká do minulosti, zajímá jej především současnost.
Anglie
Anglická literatura měla staré realistické tradice. Ty bývají spojovány s románem počátku 18. Století. Za předního představitele je pokládán Charles Dickens (1812 - 1870). Jeho dílo výrazně ovlivnilo jeho dětství, jehož část prožil s otcem a matkou ve vězení pro dlužníky. Proto musel začít pracovat již jako dvanáctiletý v dílně na výrobu leštidel na boty, v ponurém prostředí s hrubými lidmi. Proto se zabýval osudy ne-šťastných dětí bez domova a rodiny, které se musely na vlastní pěst probíjet živo-tem. To se promítá do jeho částečně autobiografických románů Oliwer Twist, David Copperfield, Malá Dorritka a Nadějné vyhlídky. Na objednávku svého nakladatele začal psát Kroniku Pickwikova klubu, první spisovatelovo dílo, které jej proslavilo a získalo mu mimořádnou popularitu. Obraz soudobé společnosti je v díle neobyčejně široký. Kritický postoj k veřejným institucím i sociálním poměrům zmírňuje autorův jemný humor.
Kritickým realistou byl také William Makepeace Thackeray (1811 - 1863). Snažil se vidět skutečnost naprosto pravdivě, bez jakéhokoli zastírání, jeho román Jarmark marnosti byl pojat jako široké panorama anglické a evropské společnosti. Také jeho Kniha o snobech kritizuje bezohlednost a hloupost, která se projevuje v honbě za lepším postavením. Nelítostným kritikem společnosti byl Thomas Hardy (1840 - 1929). Tvrdil, že úkolem literatury je odrážet, vykládat a kritizovat život. Vrcholem jeho tvorby jsou dva romány Tesss z D’Urbervillů a Neblahý Juda. V díle tohoto autora se objevují i prvky naturalismu.
Nesmí se zapomenout ani na ženské autorky, zejména Jane Austenová, autorka vynikajících románů z života středního a vyššího stavu anglické společnosti, jako je Pýcha a předsudek, nebo nedávno zfilmovaný Rozum a cit. Mnohá literární díla tohoto období dokazují, jak se dva základní umělecké postupy doby - romantický a realistický prolínají.
Platí to o díle Na větrné hůrce Emily Brontëové a také o nejúspěšnějším díle její sestry Charlotte Jana Eyrová, kde realistické principy ztělesňuje osobnost Jany Eyrové, osoba a osud pana Rochestra jsou oproti tomu opředeny prvky romantismu.
FrancieFrancouzský realismus se zrodil již v době romantismu v první polovině 19. století. Prvky realismu se dají najít v díle Stenhala, zejména v jeho románech Červe-ný a černý a Kartouza parmská. Přelom dvou společenských epoch - feudalismu a kapitalismu zachytil ve svém díle Honoré de Balzac (1799 - 1850). Původně mu byla určena dráha právníka, ale navzdory otcovu přání se stal spisovatelem. Nejprve psal romány na objednávku, dobrodružné tzv. černé romány, umělecky zcela podprůměrné. Jeho životním dílem je cyklus Lidská komedie, který zahrnuje zhruba sto románů. Dílo zahrnuje život Francie v období ponapoleonské restaurace až do poloviny 19. Století. Děj Balzakových románů se neodehrává v jednom prostředí, je průřezem společnosti od nejnižších vrstev a k rafinovanému přepych nejvyšších tříd. Cyklu autor rozdělí do tří částí - Studie mravů - kde se objevují nejpočetnější a nejvýznamnější romány, Studie filozofické a Studie analytické. Počet hrdinů je nepřeberný. Balzac dovedl mistrně vystihnout psychologii ženských hrdinek nebo lidí posedlých nějakou vášní - touhou po kariéře, lakotou atp. Ústřední trilogii tvoří romány Otec Goriot, Ztracené iluze a Lesk a bída kurtizán. K jiným autorovým proslulým dílům patří Evženie Grandetová a Šagrénová růže.
Mistrem francouzského realistického románu byl Gustave Flaubert (1821 - 1880) Mistrně dovedl zobrazit lidské vášně a citové stavy, proces vzniku, růstu a ztráty iluzí. Flaubertovo dílo je velmi odlišné od Balzakova.. Za nejlepší román je brána Paní Bovaryová, hluboce psychologicky prokreslený příběh romanticky založené ženy, která nemůže ve všedním manželství s venkovským lékařem nalézt uspokojení a životní cíl. Vědecky neosobní je historický román ze života starověkého Kartága Salambo. Nový typ historického románu. Román líčí odboj námezdných vojáků vedených přeběhlým římským otrokem Spendiem a vůdcem barbarů Mathem proti Kartagincům a Mathovu lásku k Salambo, dceři vojevůdce Hamilkara. Podobně jako paní Bovaryová je i Citová výchova románem o ztrátě iluzí. Příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti, částečné autobiografické rysy.
Spisovatel, jehož doménou se stala povídka byl Guy de Maupassant (1850 - 1893), psal také naturalistické novely a pesimistické romány. Střetává se již s vlivy básnického symbolismu a impresionismu. Již první povídka Kulička o prostitutce, která za prusko-francouzské války projeví své vlastenectví a větší morální hodnoty než ostatní, kteří jí opovrhují, získala autorovi jméno. K vrcholům tvorby patří román Miláček, příběh bezcharakterního muže, který využívá ženy. Maupassant je mistrem umělecké zkratky, na malé ploše novely nebo povídky dovede přiblížit čtenáři atmosféru a vystihnout psychologii svých hrdinů.
Představitelem naturalismu je již Emile Zola (1840 - 1902). Na začátku velkého cyklu Rougon-Macquartové, zahájeného románem Štěstí Rougonů, stojí jako nejstarší představitelka rodu Ádelaide Fouqué, provdaná Rougonová, která později žije s opilce Macquartem a poslední léta stráví v blázinci. Její děti a vnuci Rougonové představují v dalších částech cyklu vzestup finanční, politické a vzdělanecké buržoazie. Nelegitimní potomci Macqurtů jsou spíše dělníky či živnostníky. Potomci obou rodů Mouretové, stojí mezi oběma společenskými třídami. K nejznámějším románům tohoto cyklu patří Zabiják z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, kritický tón. Germinal o životě horníků a jejich stávkovém boji, Nana zobrazující život vyšších vrstev společenských kruhů i polosvěta, Lidská bestie, drama žárlivosti z železničního prostředí, a Doktor Pascal naznačující v závěru lepší vyhlídky pro příští generaci rodu Rougon-Macquartů. Zola podal důkladný rozbor francouzské společnosti v době vzniku velkých průmyslových a bankovních společností, ovládajících veškerý veřejný život. Nedělal si nejmenší iluze o měšťácké společnosti a díval se pesimisticky na vývoj celého lidstva.
RuskoI ten navazoval na straší tradice, zejména na Puškina a Gogola. Plný rozvoj nastal v druhé polovině 19.století. Spisovatelé se pokoušeli o věrný obraz ruské společnosti, poukazovali na bídu a zaostalost ruského venkova, despocii feudálů a úplatnost úřednictva.
Zprvu se těšil největší popularitě Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 - 1883). Jeho črty a povídky ze souboru Lovcovy zápisky (lovec a jeho průvodce Jermolaj; obrazy ruské přírody a život na venkově) vyjadřovaly ostrý protest proti barbarství ruského nevolnického systému. Romány Rudin, Šlechtické hnízdo a V podvečer postihly přeměny, které probíhaly v ruské společnosti kolem poloviny minulého století, ohlasy myšlenek, přicházejících ze západu, i generační problémy mezi staršími a mladými. Představuje dva typy ruské inteligence - hamletovský a donkichotský. Ohlas měl román Otcové a děti. Zobrazení ruské statkářské a vzdělanecké společnosti, pozornost je věnována mladé generaci.
Typ člověka propadlého pasivnímu uvažování a nemoci, kterou lze označit jako nedostatek vůle k činu a aktivnímu životu, představuje hlavní hrdina románu Ivana Alexandra Gončarova (1812 - 1891) Oblomov. Oblomov je čestný, dobrosrdečný, upřímný, současně pasivní, nerozhodný a lenivý. Opustil úřední službu a oddal se nečinnému snění; má spoustu plánů ani jediný se neuskuteční. Jeho protikladem je poruštěný Němec Šolc, praktický a agilní.- Gončarov vytvořil nejen ruského hrdinu, ale obecně platný lidský typ.
Nejslavnějším ruským spisovatelem je Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 - 1910) a jeden z největších uměleckých zjevů vůbec. Vedle řady drobnějších povídek (Sevastopolské povídky), dramat (Vláda tmy. Živá mrtvola) a statí náboženskovýchovných patří k jeho vrcholným dílům rozsáhlý historický román Vojna a mír a Anna Karenina. Vojna a mír na pozadí napoleonských válek život soudobé ruské společnosti. Rodiny Bolkonských a Rostovců. Přední mužské postavy - Anbrej Bolkonskij a Pierre Bezuchov jsou protikladné povahy. Bolkonskij je energická´ý, střízlivý, Bezuchov idealistický snílek, zaujatý otázkami pravdy a smyslu života. Ženská postava je Nataša Rostovova, Andrejova nevěsta, vezme si Bezuchova.
K realistům se někdy řadí i Fjodor Michajlovič Dosstojevskij (1821 - 1881). Byl vojenský inženýr a byl odsouzen za účast v pokrokovém hnutí petraševců, kteří se snažili o společenskou reformu v Rusku. Vyhnanství na Sibiři. Odraz v tvorbě. Zachycení všech vrstev lidské společnosti. Díla brzy po návratu ze Sibiře - Zápisky z mrtvého domu, pak pokračuje v původním směru své tvorby - Chudí lidé, Bílé noci a Dvojník. Proslulý román Zločin a trest odmítá individualismus, který podle něj vede k zločinu. Rozsáhlý román Běsové navazuje na Turgeněvovy Otce a děti, je prohloubenější i jednostrannější v odsouzení radikálního revolučního hnutí. Oslavou „překrásného“ člověka je román Idiot. Mladý kníže Myškin, který trpí epilepsií, chudý, po návratu ze sanatoria prožije tak podivuhodné příběhy, že upadne znovu do duševní choroby. Lidé, kteří nemohou pochopit jeho dobrotu, jej označují za Idiota. Poslední román, Bratři Karamazovi ukončuje vývoj filozoficko-historických názorů autora.
Nejvýznamnějším představitelem ruského dramatu přelomu století byl Anton Pavlovič Čechov (1860 - 1904), jehož hry Racek, Strýček Váňa, Tři sestry nebo Višňový sad se vyznačují silným lyrismem a psychologickou hloubkou postav. Znamenají přechod k modernímu dramatu 20. století. Dotýkají se smyslu ruské inteligence v dusných předrevolučních poměrech Ruska.
Severské literaturyV období realismu se výrazněji přihlásily i severské literatury. Světový ohlas měla tvorba norského autora Herika Ibsena (1828 - 1906). Jeho dílo bylo zprvu ovlivněno romantismem, což je patrné na jeho prvotině, dramatické básni Peer Gynt. Posléze se jeho dramata stala kritikou měšťácké morálky - Opory společnosti strhávaly masku měšťácké solidnosti opřené o moc peněz. V dramatu Nora se hrdinka chystá opustit rodinu, když pozná, že v ní manžel vidí pouze svou loutku. V dramatu Strašidla ukazuje Ibsen následky dědičného zatížení. Mezi jeho nejvíce odmítané hry patří Nepřítel lidu. Jeho hry z posledního období vyjadřují Ibsenův pesimismus a zklamání - Stavitel Solness, Heda gablerová, Když my mrtví procitneme.
PolskoV Polsku se literární realismus označuje jako pozitivizmus. Jeho představiteli byl Henryk Sienkiewicz (1846 - 1916). Typem historické prózy se blíží spíše Scottovu pojetí, než historickému románu Gustava Flauberta Salambo, nebo Vojně a mír. Z období válek Poláků proti německým Křižákům na začátku 15.století čerpá svůj námět román Křižáci. Trilogie Ohněm a mečem (Ohněm a mečem. Potopa, Pan Wolodyjowski) líčí boje polských šlechtických magnátů v 17. Století proti ukrajinským kozákům a povstání Bohdana Chmelnického. V cizině se nejproslulejším stal román Quo vadis o životě prvních křesťanů Neronově Římě.
Boleslav Prus (vlastním jménem Alksander Glowacki (1847-1912) je autorem románu Na přední stráži o polském sedlákovi bránícím zděděnou půdu před německými kolonisty na Poznaňsku, a rozsáhlý společenský román Loutka z prostředí varšavského měšťanstva. Prusova povídková tvorba si láskyplně všímá osudu drobných lidí.
Náhledy fotografií ze složky Realismus