Božena Němcová
Božena Němcová-životopis:
Původ Barbory Panklové (rodné jméno spisovatelky) je zahalen tajemstvím. Narodila se ve Vídni, vyrůstala v rodině Panklových v Ratibořicích u České Skalice, výrazně jí ovlivnila rodinná výchova babičky Magdalény Novotné - prosté venkovské ženy. Jako sedmnáctiletá byla provdána za finančního úředníka Josefa Němce, který byl často služebně překládán. Spolu s ním a čtyřmi dětmi pobývala v Josefově, Litomyšli, Polné, Domažlicích, Uherských Ďarmotech a v Praze. Díky osobnímu půvabu, přirozenému talentu a společenské angažovanosti se stýkala s mnoha představiteli české kultury.Přispívala do řady časopisů básněmi, povídkami, pohádkami a hádankami. Je autorkou realistických povídek z venkovského prostředí (Divá Bára, Karla, V zámku a podzámčí, Pan učitel) a vrcholné kronikářské povídky Babička.
Dílo:
Děj se odehrává na Starém bělidle poblíž Ratibořic. Babička, která dříve žila v malé vesničce na slezských hranicích přijela na pozvání své dcery Terezky aby strávila nějaký čas v její rodině s vnoučaty Barunkou, Adélkou, Janem a Vilémem. Babička dlouho váhala, ale nakonec se rozhodla, že přijede.
Když dorazila na Staré bělidlo všichni měli velkou radost. Aby nezahálela a protože byla zvyklá pracovat,převzala vedení nad celým domem. Dohlížela na hospodářství, pekla chléb a předla. Také chodila s dětmi do přírody, vyprávěla jim pověsti a sbírala bylinky. Každému velmi ráda pomohla, měl-li někdo nějakou starost, byl-li nemocen, nebo ho něco trápilo. Byla velmi pobožná a pracovitá a každý jí měl rád. Oblíbila si ji také paní kněžna, kterou potkala nq procházce a s dětmi ji věnovala košík plný jahod. Za to byla i s dětmi pozvána do zámku, kde se seznámili s komtesou Hortenzií. Paní kněžna ji nabídla pomoc kdykoliv to bude potřebovat ale babička ji nežádala pro sebe-přimluvila se za Hortensii aby si nemusela brát ženicha, kterému ji kněžna přislíbila a mohla se vrátit do Itálie za svým milým. Bohužel její štěstí netrvalo dlouho,protože po roce zemřela a zanechala kněžně malého synka. Babička se přimluvila také za Kristlu,aby si mohla vzít svého snoubence a ten nemusel jít na vojnu a za rodinu Kudrnových aby otec dostal práci a oni nemuseli z nouze jíst kočky a veverky.
Jak šel čas tak si babička začala uvědomovat, že se její život blíží ke konci. Také jabloň o které bAbička vyprávěla malé Adélce, že jsou si rovny a odejdou spolu začala pomalu usychat. Babička se začala cítit špatně a za několik dní zemřela.Sešlo se celé údolí,všichni přátele i Barunka, která s babičkou trávila poslední dny jejího života.
Babička si všechny získala svou upřímnou povahou a ochotou pomáhat. V závěru knížky kněžna sledujíc pohřební pochod charakterizuje babičku slovy "Šťastná to žena!"