60tá léta 19. století

          Ve Václavicích byla na úpatí Vinice (naproti odbočce cesty do Vatěkova), postavena socha svatého Jana s pozlacenými hvězdami a okolo ní byly vysázeny lípy.

            V Benešově je poprvé zmiňován sbor pro ochranu majetku spoluobčanů – a v celku národního majetku – sbor hasičský. Do té doby obstarávali záchrannou službu při požárech, povodních a jiných živelních pohromách příslušníci různých cechů, veškeré potřebné náčiní obstarávala obec. V zápisech městského archivu je uvedeno, že hasičská kůlny byla postavena již v roce 1838.

1860 

V roce 1860 byl zastaven, z důvodu krize, provoz lihovaru na Konopišti.

              Obecním pastýřem v Tismi č. p. 13 byl Jan Sešina.

              Mlynářem v Benicích č. p. 3 byl Václav Čížek a koňákem na č. p. 1 Vojtěch Kut.

              Žebrákem ve Vidlákové Lhotě byl František Hauzar z č. p. 8.

              Ponocným v Bukovanech byl Václav Žaba z č. p. 29 a šenkýřem v č. p. 4 Josef Šmejkal.

              Knížecím hajným byl František Kočí z Pecerad č. p. 27 a krejčím Jan Maršík z č. p. 10.

              V Tejnici byl mistrem krejčovským Pavel Smolák z č. p. 13, obuvníkem Antonín Burian z č. p. 15, koňákem na dvoře Tejnickém č. p. 1 Jan Víšek z č. p. 8 a mistrem kovářským Jan Jukl z č. p. 15.

              Založeno Společenstvo stavitelů Benešov.

V týnecké továrně na kameninu byl odborným dělníkem (fabrikantem) Jan Požárský.

              Tesařem ve Zbořeném Kostelci byl Jakub Turek z č. p. 11.

V Benešově bylo otevřeno nižší gymnasium v piaristické koleji.

             Byl vydán Říjnový diplom a v roce 1861 oktrojovaná ústava (únorová ústava). Konečně byly vypsány obecní volby, v nichž v Benešově zvítězili příznivci liberálů, a obecním starostou se stal pokrokový lékař dr. Karel Ulrich.           

2. polovina 19. století

S Benešovem je spjata činnost malíře Viktora Barvitiuse (*28. 3. 1834 Praha, †9. 6+. 1902 v Praze).

Domovní výstavba v Benešově byla soustředěna na Karlov, obě náměstí a 4 ulice z nich vybíhající. Uprostřed byla kašna se soškou patrona hasičů svatého Floriána a pumpa. Městský úřad sídlil v patře tzv. „masných krámů“ v nárožní budově řeznické ulice, v přízemí měli řezníci dvě prodejny (později dům státní banky). Vedle radnice stál dům se zvýšeným přízemím, v suterénu bylo hospodářství „V jámě“ (později hotel Nigrin). Za ústím Řeznické ulice stálo osm tzv. „chlebných krámků“, za prvními čtyřmi byla nízká hospůdka (vchod z ulice), za ostatními domek klempíře č. p. 229. Dále na náměstí byl dvoupatrový dům č. p. 230 (v 16. století zde stála první radnice), vedly hokynářství, patřící k nárožnímu hostinci „U Šípků“, v patře byl taneční sál, kde se hrávalo i divadlo. V protějším domě č. p. 100 byl kupecký krám a hostinec „Na obecníku“ (později MěNV). Další hostinec byl v č. p. 101.

1861   

V Benešově se narodil Josef Schneiner (†1932) starosta Sokola a za 1. světové války člen mafie. 

V Týnci nad Sázavou se narodil operní pěvec Karel Veselý (†1904) člen Národního divadla v Praze.

            V Žíňanech byla na návsi postavena kamenná sloupová zvonička z červeného pískovce.

V Benešově v č. p. 230 na Velkém rynku se narodil dne 21. 9. Na den svatého Matouše Dr. Josef Scheiner, pražský advokát, sokolský pracovník od 18 let (starosta svazu „Slovanské Sokolstvo“, „Sokola pražského“ a „Československé obce sokolské“), spolupracovník M. Tyrše, později sokolský starosta a nejuznávanější ideový a organizační sokolský pracovník doma i v zahraničí. Jeho jménem byly pojmenovány (rok 1938) bývalé zeměbranecké kasárny v Benešově a ulice k nim přiléhající.

            Výběrčím malomosteckého mýta u mostu přes řeku Sázavu v Poříčí nad Sázavou byl Pavel Doležal, který bydlel na tzv. „malém mýtě“, pekařem byl Jan Čeněk z č. p. 6 a místním školním učitelem Vincenc Peklo z č. p. 57.

            Mistrem kovářským v Tejnici byl Antonín Jukl z č. p. 15.

            Založeno Společenstvo obuvníků Benešov.

            Dne 21. 9. se v Benešově narodil Josef Emanuel Scheiner (otec Josef, zemský advokát; matka Juliana), později absolvent piaristického gymnasia, později člen Sokola, cvičitel, od roku 1906 starosta Sokola, advokát v Benešově, v říjnu 1918 byl jmenován nejvyšším správcem československých vojsk, člen Mafie, předsedal zednářské loži Fügner, †11. 11. 1932).

Profesor Karel Vladislav Zap (*8. 1. V Praze, †1. 1. 1871 v Benešově) se stal poslancem zemského sněmu za obvod měst Jílové, Vyšehrad, Kostelec a Benešov.

Na jaře byly vypsány volby do obecních zastupitelstev, novým starostou Krusičan se stal Jan Korbel (do roku 1870), rolník z Podělus (pod Krusičany patřily i Chářovice, Podělusy a Týnec). Před tím byl starostou Matěj Stibůrek, rolník z Krusičan.

Mlýn Brejlov stojící u ústí Vazovnického potoka na levém břehu řeky Sázavy, nazývá se též „Vazovnický mlýn“, patřil do katastru obce Břežany a dostal č. p. 29, společně se vsí Břežany patřil v minulosti ke klášteru benediktů na ostrově u Davle. Břežany pak připadly pod panství v Lešanech a vrchnost mlýn pronajímala.

1862

Dne 1. 2. vznikla povodeň na řece Sázavě, příčinou byly velké srážky a obleva, v Poříčí byl průtok 965 m³/minuta místo cca 30 m³ běžně tekoucích (u starého mostu). Záznam od faráře, připomíná se jeho kočí František Hruška. Na kamenném přívoze způsobila povodeň velké škody mlynáři Josefu Babánkovi škody za 4 000 zlatých (stržen velký kus zdi, tři vodní kola rozlámána).

Dne 31. 3. se v Benešově (dům č. p. 42 na malém náměstí) narodil MUDr. RNDr. Jindřich Matiegka, mezinárodně uznávaný vědec z oblasti fyzické antropologie, nauce o lidském těle, v demografii, nauce o složení a pohybu obyvatelstva. Publikoval v oblastech antropologie, archeologie a demografie, první docent (1897) a emeritní profesor Karlovy university v Praze (1904) v těchto oborech na české universitě v Praze. Byl též zemským zdravotním inspektorem a podílel se na pořádání Národopisné výstavy (antropologické oddělení).

V Benešově byl založen pěvecký spolek „Ozvěna“ (zakladatelé Josef Scheiner, Karel Ulrich, Jan Köhler, Václav Medal, Hynek Gabriel, František Kroner, František Horák, František Šípek).

              V Tismi v č. p. 24 provozoval hostinec Izák Engel.

              Hospodským v Tejnici č. p. 16 byl Vácslav Kříž.

             Dne 31. 3. 1862 se v Benešově narodil MUDr. Jindřich Matiegka (syn soudního adjunkta Josefa Matiegky, matky Elišky rozené Ebertové, †8. 4. 1941 na Mělníku). Byl to známý antropolog, založil nový obor – antropologie dítěte, založil Antropologický ústav v Praze, v letech 1929 až 30 byl rektorem magnifikem University Karlovy v Praze, vybudoval na universitě „Muzeum člověka“, dnes nese jméno Dr. Hrdličky.

            Šenkýřem ve Vidlákové Lhotě byl Matěj Salátek z č. p. 8 a tesařem Jakub Řepásek z č. p. 3.

           Založeno Společenstvo krejčích a oděvních živností Benešov a Pěvecký spolek „Ozvěna“ Benešov.

           Mistrem ševcovským v Šobyšovicích/Soběšovicích č. p. 4 byl Jan Hnilička.

              Obecním pastýřem v Poříčí nad Sázavou byl František Potůček z č. p. 47, Kadlecem Jan Novák z č. p. 23, mlynářem František Šimáček z č. p. 55, místním podučitelem Matěj Pilát z č. p. 14, zedníkem Václav Zeman z č. p. 23 a kostelníkem František Doležal z č. p. 32.

Ode dne 15. 6. Ignác Pospíšil vlastnil lékárnu „U zlatého orla“ (č. p. 4) v Benešově syn a dědic manželů Hynka a Juliany Pospíšilových. Ode dne 16. 4. byl provizorem této lékárny lékárník Václav Penk z Votic.

            Narodila se Anna Šebestová (pseudonym Anna Ledecká, †1944).

            Farářem v Týnci byl Jan Pelz.

Textilní továrnu v Brodcích prodali bratři Josef a Karel Wahlové nizozemské bavlnářské společnosti.

1863

V Benešově v č. p. 230 na Velkém rynku se narodil Artuš Scheiner (†1938 Praha), malíř a ilustrátor.

Narodil se JUDr. František Veselý (†1935), benešovský advokát, politik, senátor Národního shromáždění (1920), ministr spravedlnosti mladého československého státu, byl rovněž senátorem a spolupracovníkem Tomáše G. Masaryka v politické straně i v odboji.

V Poříčí nad Sázavou se narodil učitel, hasič a veřejný pracovník František Poloprudský (†1924).

V Úročnici byl postaven kolem roku 1865 dům č. p. 22 a 23. V domě č. p. 22 byl hostinec Jana Stojánka se sálem a lokálem. Později byl sál přestavěn na pekárnu a z lokálu zbyl jen výčep.

V době zpracování Stabilního katastru se obec Úročnice uvádí jako Aurocznitz a v obci byl 18 usedlostí (č. p. 1 až č. p. 18).

            Přestože Josefínský katastr byl po smrti císaře Josefa nejdříve zrušen, pak opět obnoven v pozměněné formě, stal se základem zdanění v Čechách až do roku 1860, kdy vstoupil v platnost tzv. stabilní katastr.  Práce na novém katastru byly zahájeny počátkem 19. století a výsledkem těchto příprav byl císařský patent ze dne  25. 12. 1817, který stanovil souhrn pravidel pro založení stabilního katastru.

            Veškeré pozemky měly být zaměřeny, popsány a zobrazeny v katastrálních mapách. Byly roztříděny podle druhu kultur, jakosti a užívání bez ohledu na jejich držitele. Pro každou katastrální obec byla zhotovena (vytištěna) katastrální mapa v měřítku 1:2880 (1 cm = 28,8 m), v níž byly znázorněny obecní hranic, hranice pozemků, vyznačeny objekty (domy, stodoly, kostel, dvory, atp.) Pozemky byly označeny katastrálními čísly, kterými se lišily od předchozích čísel topografických, použitých v Josefínském katastru. Dále byly vytištěny tzv. indikační skizzy, určené ke zjišťování - indikování změn. Indikační skizzy jsou zakresleny na tvrdých čtvrtkách, které jsou vždy po několika listech navzájem spojeny. Jsou na nich zachyceny jednotlivé objekty ve vsi, názvy tratí, jména majitelů, parcelní čísla (rumělkou pozemkové parcely a tuší stavební) a popisná čísla domů. Jsou vybarveny následujícím způsobem: Modrá barva označovala toky, rybníky, jezera, hnědě byly zakresleny silnice, cesty a prostranství. Růžová označovala železniční pozemky. Domy a objekty byly rozlišeny podle toho, byly-li zhotoveny z kamene či cihel (červená), nebo z hořlavých materiálů (dřevo, sláma, hlína - žlutě). Zahrady při domech, sady (označeny navíc symbolem stromu) a kvalitní louky byly znázorněny sytě zelenou barvou, zatímco většina pastvin a lad (graficky znázorněny symbolem trávy) byla světle zelená. Lesy byly označeny šedou barvou a graficky symbolem jehličnatého stromu. Orná půda byla vybarvena žlutohnědou barvou. Měření a mapování bylo zahájeno v Čechách v roce 1826 a ukončeno roce 1843. Pro daňové účely byl určen čistý výnos, představující výnos držitele pozemku při obvyklém hospodaření v roce průměrné úrody na základě cen roku 1824 po odečtení nákladů na osev, zpracování půdy, ošetřování a sklizeň. Daň pozemková pak činila 16% z čistého výnosu, k tomu byla od roku 1849 uložena přirážka ve výši 1/3 daně a pak přirážka válečná, neboli mimořádná, rovně ve výši 1/3 řádné daně. Celková daň z pozemku pak se všemi přirážkami činila 26 2/3 % čistého výnosu.

            V Benešově se narodil Josef Scheiner, MUDr. (†?), advokát v Praze, politik, starosta ČOS (Dějiny Sokolstva). 

Narodil se v Benešově Jindřich Matiegka (†1941, Mělník), profesor antropologie a demografie na české Karlově universitě v Praze, patří mezi největší světové antropology, odborný spisovatel (Crania bohemica). Nejdříve venkovský lékař, roku 1897 se habilitoval na filosofické fakultě české univerzity v Praze pro antropologii a demografii. Založil Antropologický ústav Univerzity Karlovy (1923) za hmotné podpory A. Hrdličky, vědecký časopis Anthropologie (1930) Hrdličkovo muzeum při Antropologickém ústavu Univerzity Karlovy. 

             Žebračkou v Chářovicích byla Barbora Škubalová z č. p. 13.

             Žebračkou v Krusičanech byla Barbora Pazderová z č. p. 6.

            Dne 18. 12. se narodil v rakouském Štýrském Hradci (Grazu) Jeho císařské Výsosti nejasnějšímu panu arcivévodovi Karlu Ludvíkovi (rodem Habsburk, byl bratrem císaře Františka Josefa) prvorozený syn František. Pokřtěn byl jako František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria, později přijal přídomek d’Este. Matka arcivévodkyně Maria Annunziata (rodem Bourbon).

              V Městečku se připomíná jako osedlý Jan Barochovský a Josef Zazvonil.

              V Benešově se narodil akademický malíř Artuš Scheiner (†1938).

V Benešově se narodil Artuš Scheiner (†?), akademický malíř, ilustrátor (Kocourkovští).  Dále František Veselý, JUDr. (†1935), advokát v Benešově, politik, bývalý senátor a ministr spravedlnosti.

V Chlebích byla postavena naproti č. p. 23 kamenná kaplička.

1864

V roce 1864 byl vydán zákon o obecním zřízení a řádu volebním, což znamenalo dílčí změny v městské agendě. Městské záležitosti řídil obecní výbor a obecní představenstvo (městskou radu) v níž byli radní a purkmistr. V českých zemích byla zaváděna obecní samospráva. Tudíž Benešov se stal sídlem okresního zastupitelstva.

               Kovářem v Ouročnici č. p. 31 byl Josef Tožička a tesařem Václav Žaba z č. p. 19 a Jan Havlíček z č. p. 9.

               Šafářem na Konopišti č. p. 1 byl František Smrž.

            Byla postavena okresní silnice od dřevěného mostu u kostela v Poříčí až k čerčanskému dvoru.

U kostela svatého Václava ve Václavicích byla provedena nová střecha. Byla opravena zeď okolo hřbitova, barokní vchodová brána před kostelem a zřízeno kamenné schodiště na svahu k ní.

              Zemřel václavský učitel Jan Hatlák, po něm se stal učitelem/řídícím Jan Šturc, jeho zeť a do té doby podučitel.

              Krejčím v Peceradech č. p. 11 byl Vácslav Kolář.

              V Tismi byl zprovozněn hostinec č. p. 24 – první hostinský Jan Vaněček.

              Farářem v Tejnici byl Jan Pelz a „zkoumanou bábou“ Kateřina Juklová. 

Textilní továrnu v Brodcích koupila dne 27. 8. nizozemská (amsterodamská) společnost majiteli Böningar Krausnor and Company (Böninger, Kramer and Company). Byla hlavním dodavatelem bavlny.

Kostel svaté Kateřiny v Chrástu nad Sázavou prodělal velkou opravu, současně byl do hlavního oltáře vsazen obraz svaté Kateřiny od Samuela Lohricha.

1865

Dne 1. 10. začalo v Benešově působit okresní zastupitelstvo. Prvním benešovským okresním starostou se stal Karel Drahotín Marie Villani (23. 1. 1818, 1883), šlechtic starobylého italského rodu, absolvent vojenské akademie ve Vídni, vlivem svých rodičů horlivý Čech, vlastenec. Mimo jiné byly členy – Antonín Frank (hospodářský ředitel na Konopišti), Václav Fulín (rolník z Václavic), Hynek Gabriel (benešovský měšťan)Josef Scheiner (advokát v Benešově), František Šípek (za Benešov) a Karel baron Villani.

V konopišťském cukrovaru byl pozastaven provoz (nedostačující technické vybavení, malý odbyt).

             Mistrem krejčovským v Tejnici č. p. 14 byl Jakub Škvor, mistrem obuvnickým v č. p. 14 Vácslav Šípek, hospodským v č. p. 3 Jan Matějček, převozníkem v č. p. 7 Karel Bažil, mistrem krejčovským v č. p. 12 Jan Tater, mistrem krejčovským v č. p. 18 Jan Finda, mistrem krejčovským v č. p. 2 Václav Vodička, mistrem obuvnickým v č. p. 11 Vojtěch Prošek, obchodníkem v č. p. 5 Moric Micka, ovčákem na dvoře v č. p. 9 Matěj Kaprál a ovčáckým mistrem Jan Šneiberg, koňákem na dvoře č. p. 8 Jakub Sládek, krupařem v č. p. 13 Jozef Stárka, sanytrníkem v č. p. 14 Matěj Šípek, továrním malířem v č. p. 2 Josef Germain, mistrem kolářským z č. p. 2 Jozef Krutský, mistrem obuvnickým v č. p. 2 Jozef Bylina, hostinským v č. p. 16 František Švec a mlynářem v č. p. 4 Karel Starka a mistrem mlynářským v č. p. 2 Karel Starka.

              Hospodským v Městečku byl František Matějček.

              Mistrem ovčáckým v Mariánovicích č. p. 2 byl Tomáš Šneiberg.

             Ponocným na Brodcích byl Josef Velebil z č. p. 1, brusířem na Brodcích č. p. 1 Jan Sattler a Sylvestr Karnet, mistrem provazníkem Ignác Junggraf, továrním dohlížitelem František Bittner a mistrem pekařským Jozef Trmal.

               Mlynářem v Kolandovském mlýně č. p. 19 byl Jan Vodička.

               Slouhou na Větrově č. p. 1 byl Matěj Vnouček.

               Obecním pastýřem v Bukovanech byl Pavel Bohata z č. p. 21.

              Obecním pastýřem v Peceradech byl František krása z č. p. 18 a hostinským v č. p. 22 Jan Bareš.

              Založeno Komorní sdružení Benešov.

              Připomíná se v Poříčí nad Sázavou žebračka Barbora Kaprálková z č. p. 5 a František Heřman mistr krejčovský z č. p. 60.

Bylo rozhodnuto o ukončení výroby v týnecké továrně na kameninu.

V roce 1865 byl vydán zářijový manifest.

Řídícím učitelem ve škole v Benešově byl Emanuel Heller (v roce 1886 šel do pense).

            Farářem v kostele sv. Petra v Poříčí nad Sázavou byl Václav Malý.

V tomto roce nastalo definitivní ukončení výroby v týnecké továrně na kameninu. V březnu byl prodán tovární mlýn (koupila jej rodina Mickova) a povolen licitační prodej zásob vyrobené kameniny.

1866

            Proběhla prusko-rakouská válka a dne 3. 7. došlo v bitvě u Hradce Králové k porážce špatně vyzbrojené a dezorientované rakouské armády. Pruská armáda vstoupila do Čech a od 29. 7. do 21. 9. 1866 okupovala i Benešov (setnina pruské pěchoty, pruská vojska z bitvy u Hradce Králové – 3. 7.). V srpnu a v září protáhly Benešovem i další vojenské oddíly.

            Ztráty v zemědělství, válečné útrapy, vysoká kontribuce, katastrofální neúroda a zavlečená epidemie cholery měly dopad i na Benešov a okolní obce. V těchto kritických chvílích však zůstalo české liberální hnutí věrné Vídni a čekalo od ní určité státoprávní nároky. Těch se nedočkalo ani v roce 1867, kdy došlo k rakousko-uherskému vyrovnání.

V benešovském piaristickém gymnáziu se stala vyučovacím jazykem čeština ve všech předmětech. Také agenda úřední byla v češtině.

              Mistrem krejčovským v Peceradech č. p. 21 byl Jan Vnouček.

              Mistrem mlynářským v Tejnici č. p. 2 byl Karel Stárka.

Benešovský purkmistr dr. Karel Emanuel Ulrich inicioval založení občanské záložny, jako svépomocného měšťanského ústavu.

V Benešově vznikla filiálka akciové společnosti Riunione adriatica di Sicurta, do té doby bylo v Benešově její zastupitelství, v našich zemích se objevila již v roce 1838. Majitelem filiálky v Benešově byl zemský poslanec Jindřich Frank (firma Samson Frank). Firma Samson Frank byl držitelem hlavních skladů tabáku v Praze a v Benešově. Byla i zástupcem velkých mlýnů uherských pro Čechy.

V Benešově a sousedních vsí se začala šířit cholera, bylo to v souvislosti s následky Prusko – rakouské války. V srpnu mělo již 78 obyvatel infekční úplavici, v listopadu již 192 osob, z nichž 88 zemřelo. O nemocné pečoval městský lékař dr. Ulrich. Každá vesnice v okolí měla zřízenu „pohotovou světnici, kamž se ukládali nemocní, kterým se nedostávalo domácího posloužení, a byla ustanovena osoba k obsluze“.

            V tomto roce zanikla týnecká továrna na keramiku, a to s ohledem na silnější a levnější konkurenci. Sbírky týnecké keramiky z let 1791 až 1866 jsou uloženy v Městském muzeu v Týnci nad Sázavou. Jedná se o několik set výrobků z doby vrtbovské a lobkovické. Dočasně se v továrně vyráběly jako vedlejší produkt i drenážní trubky. V dubnu byla vymazána z obchodního rejstříku a od 1. 7. přestala právně existovat. Budova byla zdarma nabídnuta státu pro vojenský špitál.

Na okraji obce Krusičany u silnice do Netvořic byl postaven litinový kříž s kamenným soklem (dnes je to vedle pomníku padlých v I. světové válce). Další stejný kříž (litina, kamenný sokl) pak byl postaven u rozcestí silnice Úročnice – Týnec nad Sázavou.

V Benešově byla založena záložna.

V Krusičanech „Kolandovský mlýn“ (č. p. 19) od knížete Jana z Lobkovic koupil mlynář Antonín Kulík z Hrádku u Vlašimi. Mlýn vybavil novými stroji včetně stroje parního.

V roce 1866 zemřel václavický farář Václav Alois Čermák a po něm nastoupil Roman Václav Voříšek, spisovatel český (až do roku 1886).

Od 1. 7. přestala definitivně a i právně existovat týnecká továrna na kameninu. Budova byla nabídnuta eráru zdarma pro vojenský špitál. Výrobky ze skladu byly odvezeny na Konopiště a uloženy na půdě cukrovaru. Zboží se pak prodalo za 50% ceny na benešovských jarmarcích.

1867

Dne 15. 11. byly vydány zákony o spolkovém právu a spolčovacím právu, bylo umožňovat pořádat veřejná shromáždění občanů v uzavřených místnostech i pod širým nebem i veřejné průvody.

Kniha „Porady a usnesení Pekařského cechu“ uvádí, že dne 11. 8. byla v Benešově znovu obnovena činnost tohoto cechu, v roce 1848 rozprášeného.

Dne 1. 12. byl vydán patent o „svobodné dispozici půdou“.

             Ve Václavicích se připomíná „poštovní posílák“ Hašek, zajišťoval poštovní služby a spojení s nejbližší poštovní stanicí v Bystřici.

              Založeno Společenstvo řezníků a uzenářů Benešov a Společenstvo mlynářů a pekařů Benešov.

             Volákem na velkostatku ve Vidlákové Lhotě č. p. 1 byl Josef Zelenka, Jakub Zelenka, Václav Vašák a Josef Havelka, zahradníkem František Mildner (z č. p. 9) a František Kohout pasákem.

Karel Drahotín Marie Villani se stal v tomto roce za Benešovsko, Vlašimsko a Neveklovsko poslancem českého sněmu.

Panství Tvoršovice i s Hůrkou a Ouběnicemi koupil v dražbě Jan Schebek, známý boháč a podnikatel stavby železničních tratí.  (Po jeho smrti si jeho žena Augusta rozená Reffée vzala za muže anglického šlechtice Bedřicha Guittona de St. Quentin, společně pak žili na zámku v Tvoršovicích.)

V říjnu získala městská rada v Benešově „Pivničkovský dům“ č. p. 100 na dnešním Masarykově náměstí výměnou s Jindřichem Frankem za dům č. p. 227 na témže náměstí a zřídila zde radnici.

V Benešově přestaly fungovat „masné krámy“ v č. p. 227 na „Velkém rynku“.

1868

Benešov se stal sídlem okresního hejtmanství – okresního soudu, okresního správního úřadu a přestal být sídlem okresního smíšeného úřadu = správa i soudní moc (byl od 1855).

            Ve Václavicích vyhořela hospoda a sousední dům (stál v místě dnešního č. p. 27).

             V Tejnici č. p. 11 byl mistrem truhlářským Matěj Berka, v č. p. 7 převozníkem Václav Bažil, mistrem obuvnickým v č. p. 18 Jozef Kneisl, převozníkem v č. p. 7 Václav Bažil, volákem na dvoře č. p. 9 Václav Jahoda a v č. p. továrním malířem Jozef Germain.

              Krejčím v Chářovicích byl František Rathouský a mistrem truhlářským v č. p. 20 Matěj Berka.

              Kovářem na Brodcích byl Jan Rubeš.

              Hospodským v Chrástu č. p. 17 byl Jozef Bylina.

              Mlynářem v Podělusích č. p. 6 byl Matěj Stárka a mlynářským Václav Stárka.

              V Bukové Lhotě byla žebračkou Barbora Bernardova z č. p. 8.

              Obecná a měšťanská škola Týnec nad Sázavou – první doklady o ní.

              Založena Místní školní rada Benešov.

              Ve Vidlákové Lhotě byl kolářem Matěj Volek z č. p. 6.

Dne 27. 6. byl vydán zákon o svobodné dělitelnosti a dědičnosti půdy, bylo povoleno volné podnikání v zemědělství.

V Benešově bylo založeno Společenstvo řezníků a uzenářů, dříve se nazýval Spolkem řezníků, patřili k němu příslušníci potravních živností, zejména hostinského stavu.

Dne 5. 12. byla zavedena novým branným zákonem všeobecná branná povinnost, délka základní vojenské služby byla stanovena na 3 roky.

V Rakousku – Uhersku byl vydán branný zákon, který zavedl všeobecnou brannou povinnost a zajišťoval tak maximální využití branného potenciálu obyvatelstva státu.

Dochází k rozmachu národního hnutí, benešovští uspořádali sbírku na stavbu Národního divadla. Dne 12. 5. v Benešově slavnostně uvítali kámen z Blaníku, určený do základů Národního divadla, na něm byl nápis „Kdybyste mlčeli vy, kamení bude mluvit“.

Karel Drahotín Marie Villani (statkář ve Střížkově) byl znovu zvolen benešovským okresním starostou, ale nebyl potvrzen císařem vzhledem k policejním zprávám o jeho vlastenecké, proti rakouské, činnosti.

Dědicové po Janu Riedlovi prodali statek Tvoršovice Janu a Marii Šebkovým. Nový majitel zvelebil zámek v příjemné sídlo venkovské, krajinu i statek Tvoršovický, zřídil důkladné silnice, založil sady, urovnal stráně, vyplnil rokle, vysázel stromovím ovocným i lesním místa příhodná a přetvořil tak krajinu, dříve dosti zasmušilou, v rozkošný anglický park. K panství patřily i dvory poplužní Tvoršovice, Ouběnice a Hůrka. Rozloha půdy 906 jiter a 653 sáhů.

Městská rada Benešov se přestěhovala z pronajaté budovy č. p. 227 na Velkém rynku, patřící konopišťskému velkostatku, do budovy č. p. 100 na Velkém náměstí (dříve Velkém rynku, dnes Masarykovo náměstí).

V Benešově se dne 12. 5. zastavil průvod (banderium průvod s kamenem provázející), který vezl kámen z Blaníka na stavbu Národního divadla v Praze.

Benešovští piaristé začali postupně přenášet zodpovědnost za chod piaristického gymnázia na město Benešov.

Dne 15. 3. proběhlo první sezení Společenstva mlynářů, pekařů, cukrářů a voskařů v Benešově, předsedou Společenstva byl dlouhá léta mlynář Jan Párys, majitel mlýna „u Plíhalů“ a pokladníkem Ferdinand Šavrda, pekař v Benešově. Spolek měl svého písaře a posla, roční příspěvek člena byl 1 zlatý.

            Z tohoto roku je stroj a skříň varhan v kostele sv. Havla v Poříčí nad Sázavou, od Karla Vocelky.

            Obyvatelé Benešova a okolí patřili i mezi účastníky demonstračních táborů na Blaníku (červen a srpen 1868).

            Došlo ke zrušení krajů v Království českém a vznikly okresy. Okolí obce Ouročnice patřilo do okresu Benešov, okresní hejtmanství sídlilo v Benešově a okresní soudy byly i ve Vlašimi a v Neveklově. Okres Benešov sousedil s okresy: Praha – Smíchov, Praha – Vinohrady, Český Brod, Hora Kutná, Ledeč, Pelhřimov, Tábor, Sedlčany a Příbram.

V 70. letech 19. století byl zřízen po vítězství městské správy ve sporu s konopišťskou vrchností o varné právo Benešovský pivovar.

1869

            Dne 14. 4. bylo vydáno stavební povolení na stavbu „Císařsko-královské privilegované Dráhy císaře Františka Josefa I.“ z Českých Budějovic do Prahy. Koncem dubna byla stavba zahájena, stavěli osvědčení stavitelé „podnikatelství bratří Kleinů“ a „podnikatelství Vojtěcha Lany“.  V malých skupinkách vedených předákem pracovalo 14 až 16 tisíc mužů a žen z celého Rakouska-Uherska. Nad nimi bdělo i četnictvo.

Dne 14. 5. vstoupil v platnost zákon o všeobecné povinné školní docházce, školní docházka byla prodloužena na 8 let. Školy byly zřizovány všude, kde „v okruhu jedné hodiny po dobu nejméně 5 let žije více než 50 dětí“.

            Dne 7. 8. byl zrušen spolek „Slovanská lípa“.

Bylo zrušeno povolování sňatků obecní správou a okresními úřady, zůstalo jen povolování sňatků mužům mladším 22 let (z vojenských důvodů) a cizím státním příslušníkům.

Podle mapy katastrálních území měla obec Úročnice 600 ha, lidnatost je vykazována v hodnotě 70-100. V té době se rozlišuje lidnatost u 71 obce Benešovska (v kartogramu z roku 1974) v kategoriích: 31,8 – 50 (11 obcí); 50 – 70 (26 obcí); 70 – 100 (22 obcí); nad 100 (12 obcí).

            Bukovany – 38 domů, 378 obyvatel; Úročnice – 24 domů, 238 obyvatel; Buková Lhota – 19 domů, 146 obyvatel; Vidlákova Lhota – 11 domů, 126 obyvatel. Týnec – 19 domů a 273 obyvatel.

            Obec Úročnice se stala pod názvem Ouročnice osadou obce Bukovany (do roku 1890). Při sčítání lidu v tomto roce měla obec 238 obyvatel a 24 domů.

V Poříčí nad Sázavou byl postaven kamenný kříž u kostela sv. Petra a Pavla, který dle farní kroniky zhotovil tamní kameník Josef Tarc dle plánů ing. Wacha.

Karel Drahotín Marie Villani byl znovu zvolen poslancem do českého sněmu, nebyl však potvrzen císařem a ten si vynutil zvolení majitele Konopiště, Františka z Lobkovic.

Bylo zvoleno druhé okresní zastupitelstvo v Benešově, starosta Karel baron Villani, členové mimo jiných: Václav Fulín (rolník z Václavic), František Šípek, František Feuerstein (Benešov), Karel Ulrich (Benešov).

Dne 7. 8 (26. 7.) byl v Benešově založen tělovýchovný spolek Sokol (současně byly schváleny i stanovy THJ Benešov), měl 70 členů a starostou se stal advokát dr. Otakar Mikeš, náměstkem Josef Daňhelovský, jednatel Antonín Friesse, pokladník Josef Müller, náčelník Jan Šalda. Zakladatelé: Otakar Mikeš, Jan Šalda, Antonín Friesse. Spolek byl členem Jednoty sokolské. Členů 155 (35 zakládajících, 45 činných a 75 přispívajících). Cvičení začaly od 1. 10. (muži a žactvo obecné školy a gymnasia).

V Krusičanech prodal osedlost, resp. budoucí hospodu č. p. 11 Vincenc Fulín Václavu Hrstkovi z Tvoršovic.

Byl obnoven provoz v konopišťském cukrovaru (33 strojů za zpracování cukru, 4 parní stroje, 3 parní kotel, vyrobeno 4 096 centů cukru, 115 dělníků a 12 dělnic).

Obec Tvoršovice se uvádí jako Tvořešovice (až do roku 1880).

            Nájemníkem v Ouročnici č. p. 22 byl Engel.

            Lesním hajným v Tejnici č. p. 2 byl František Smrž.

             Kovářem v Krusičanech č. p. 18 byl Václav Mach.

             Krejčím v Chářovicích č. p. 19 byl František Rathauský.

            Neštětice byly obcí pod názvem „Neštědice“. Chvojínek t. Chvojence je osadou obce Neštětice.

            Historický lexikon obcí uvádí – Ouročnice byla v letech 1869 až 1890 osadou obce Bukovany.

Začala se vydávat první periodická tiskovina regionu Benešov, byl to Okresní úřední list od c. k. okresního hejtmanství v Benešově.

V Benešově byla ustanovena sokolská jednota.

1870   

            Již před tímto rokem byl v Týnci chudobinec v č. p. 48.

V tomto roce byl zaveden civilní sňatek pro osoby, které nenáležely žádné státem uznané církvi, a pro bezvěrce.

Dne 7. 4. byl vydán koaliční zákon, povoloval sdružování dělnictva a přiznával právo na stávku.

Politickým úřadům (okresní úřady a magistráty) musely zavést matriky pro osoby bezkonfesijní (bez náboženského vyznání).

V tomto roce vycházel Školní věstník pro školní okres Benešovský.

Jan Karel z Lobkovic (zemřel na Konopišti dne 6. 6. 1878) postoupil své panství svému synovi Františku Eugenu knížeti z Lobkovic, toho času starosta okresu Benešovského, manžel Zdeňky Kunhuty z rodu hrabat ze Šternberka, dříve z Konopiště zvaných.

Karel Drahotín Marie Villani byl zvolen poslancem říšského sněmu.

Obecná škola na Karlově byla umístěna v přízemní budově č. p. 91 stojící u horní zvonice (škola „chudě se střechou šindelovou a částečně stropem prkenným“ a s 540 žáky, vyučovalo se proto v piaristické koleji a v soukromí).

              Mistrem kovářem ve Václavicích č. p. 36 byl Václav Svatek.

            Ve Václavicích v místě selského statku „U Šachů“, č. p. 19, se prý našlo mnoho „lidských hnátů“. V obci bylo 45 domů, oproti roku 1868 přibyl domek hrobaře.

              Vikářem pro václavskou a benešovskou byl vikář František Kroner z Benešova.

             Do Tismi byl převezen z Brejlovky (u Chlístova) domek, zde byl postaven a byla z něj zřízena panská hájovna, prvním panským hajným byl Micka.

            V Tismi bylo 27 usedlostí, většinou to byly dřevěné sruby. František Vašák z č. p. 32 si jako první ve vsi svoji dřevěnou boudu obezdil. Později oslepl a chodil s flašinetem. V této době se do Benešova jezdilo přes dvůr u č. p. 12, dále vozíčkem přes Janovický potok (co je nynější most). Když se potok rozvodnil, do Benešova se nemohlo.

           Obecním pastýřem v obci Václavice byl Josef Sešina, který si z tohoto zaměstnání později koupil v Nesvačilech větší usedlost.

           Hostinským v Tejnici byl Josef Kříž.

           První zmínka o Místní školní radě Poříčí nad Sázavou.

          Mistrem truhlářským v Tejnici byl Matěj Berka a pekařem v č. p. 2 Josef Váňa.

          V Městečku se připomíná jako osedlý František a Marie Bartákovi a Josef a Kateřina Mikulášovi.

          V tomto roce bylo ve městě Benešov: 8 hostinců a hospod zájezdních, 14 náleven piva, 2 nálevny vína, 8 náleven lihovin, 11 pekařů, 1 pernikář, 1 voskař, 13 řezníků, 10 krupařů, 18 krejčů, 26 obuvníků, 1 rukavičkář, 6 sedlářů, 1 soukeník, 1 barvíř, 5 tkalců, 2 provazníci, 4 klempíři, 5 kovářů, 5 zámečníků, 15 truhlářů, 3 koláři, 3 bednáři, 3 sklenáři, 2 puškaři, 1 hřebenář, 6 kožešníků, 1 koželuh, 1 jirchář, 2 soustružníci, 3 hodináři, 1 kloboučník, 1 mydlář, 1 řešetář, 1 kartáčník, 3 knihaři, 2 mistři a 26 tovaryšů tesařských, 3 mistři a 55 tovaryšů zednických, 1 kominík a 2 mlynáři. Průmyslové podniky: 2 továrny na vyrábění lihu, 1 parní mlýn, 1 akciová sladovna, 1 závod na zhotovování proutěného nádobí. Obchody: 15 obchodníků se smíšeným zbožím, 3 obchodníci v střižném zboží, 8 obchodníků v obilí, 2 obchodníci v dobytku a 2 v kamenném uhlí. Tedy 297 čísel popisných a 3 600 obyvatel.

V Benešově byla založena odbočka učitelské jednoty Budeč.

Velkostatek Konopiště vystavěl proti nádraží přízemní hostinec č. p. 28, na místě kde stávala nízká budka zvaná „kantín“.

Benešovský Sokol se začal věnovat i ochotnickému divadlu (do roku 1880).

Podle nařízení z tohoto roku se obyvatelstvu zakazovalo měnit příjmení a od téhož roku se začala obydlená místa označovat jako konskripční osady a jednotlivé domy byly očíslovány (Numero cons.) Od té doby se čísla domů uváděla v matrikách, pozemkových knihách atp.

            Václavický farář Roman Voříšek zaznamenal místní pověst o farním kostele se hřbitovem v místě statku Šachova, která se vztahuje k místu nálezu koster („lidských hnátů“) na Velké straně ve Václavicích.

            V Žíňánkách byla na návsi postavena kamenná zvonička z červeného pískovce.

            Na věž filiálního kostela na Chvojně byl umístěn zvon zhotovený v dílně dcery Karla Bellmanna Anny v Praze, na zvonu je latinský nápis s polovypouklým obrazem sv. Jana Nepomuckého.

V Mrači byla  postavena na návsi kamenná zvonička sloupová z červeného pískovce. Na ní je zvon s reliéfem sv. Václava. (V roce 2001 byly nově osazeny sochy sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého z roku 1881.) 

Na okrese Benešovském se chovalo 1 317 koní (přes 3 roky starých), 261 hříbat (do 3 let), 51 býků, 1 319 volů, 4 698 krav (brémské, holandské, švýcarské), 3 065 telat, 2 osli, 6 977 ovcí, 342 koz, 984 prasat a 830 úlů včel.

Na okrese Neveklovském se chovalo: koní přes 3 léta starých 657, hříbat do tří let 134, býků 17, volů 679, krav 2 712, telat 1 781, ovcí 4 704, koz 206, prasat 377 a úlů 263.

Okresem vedly i říšské silnice Pražsko – Linecká a Pelhřimovsko – Jihlavská, která od té první odbočuje v Benešově. Území procházely i okresní silnice 1. Benešov – Konopiště – Václavice – Netvořice, 2. Benešov – Bedrč – Soběhrdy, 3. Poříčí – Čerčany.

Okres benešovský měl 25 817 obyvatel, 1 město (Benešov měl 3 000 obyvatel), 2 městečka, 153 vsí, které byly tvořeny 46 katastrálními a 36 místními obcemi.

Okres neveklovský měl 13 399 obyvatel, kteří bydlí v 1 městě (Neveklov), 2 městečkách a 79 vsích.

Zámek Konopiště měl kapli, divadlo, 2 veliké sály, 50 pokojů a komnat, 8 komor, 3 sklepy, studnu a další prostory. Z jihu přiléhá kuchyně, ovocná zahrada s bohatou zahřívárnou a prostranná zimní jízdárna. Pod zámkem stál pivovar, cukrovar, mlýn pod rybníkem, obydlí knížecích úředníků se zahradami. V Konopišti žilo 491 obyvatel v 26 číslech. Rozloha velkostatku Konopišťského byla 9 674 jiter 884 sáhů. Patřilo k němu 16 poplužních dvorů: Konopiště, Chvojno (Chvojen), Benice, Týnec, Poměnice, Vidlákova Lhota, Mariánovice, Radíkovice, Poříčí, vysoká Lhota, Čerčany, Dlouhé Pole, Zlenice, Mrač, Ledce a Požáry.

Zemřel Karel Vladislav Zap (1812 – 1870), benešovský občan, účastník pražských událostí roku 1848, který svými překlady a historickými spisy, např. Českomoravskou kronikou, působil na vlastenecké uvědomění, což bylo v jeho době velmi cenné. Osvětu na poli historie i politiky šířil i jako středoškolský profesor.

V Úročnici bylo již 23 usedlostí (od roku 1770 přibyly usedlosti č. p. 19 až 23).

Starostou obce krusičanské (Krusičany, Chářovice, Podělusy a Týnec) se stal František Doležal (do roku 1890), rolník z Krusičan. Před tím byl starostou Jan Korbel, rolník z Podělus.

Již před tímto rokem byl v Týnci nad Sázavou chudobinec, v č. p. 48.

1871

Žabovřesky – víska, ¾ hodiny od Benešova, 80 duší v 8 domech.

Chlístov – víska, ¾ hodiny od Benešova, 56 duší v 6 domech.

Úročnice – ves, 24 domů, 227 katolíků.

Poměnice – dvůr poplužní u Chlístova, 149 duší, bývalo druhdy při něm sídlo rytířů Poměnických z Poměnic, připomínají se z nich k roku 1318 Radoš a Zdata z Poměnic, k roku 1317 Jan z Poměnic, 1440 Václav z Poměnic, byl na stavovském sjezdu v Čáslavi.

Do okolí obce se konečně dostala i železnice – dráha císaře Františka Josefa I., od tohoto roku je v provozu železniční trať Praha – Benešov – Tábor vedla okresem Benešovským od severu k jihu, byly na ní stanice v Čerčanech, Benešově a Bystřici.

V Benešově v ulici „Ke studánce“ pod železniční tratí byla postavena nad studánkou zděná kaplička „Boží voda“ se samostatným prostorem, čtyřboká s jehlancovitou střechou. Lidově zvaná „Boží dobrá voda“, první zmínka o kapličce je z roku 1681, to byl nad stávající studánkou postaven zděný výklenek, na toto nové místo byla přenesena při stavbě železniční tratě. Odedávna lid vodě přikládal léčivý účinek.

Dne 1. 1. zemřel v Benešově (zde trvale žil od roku 1870, Vlašimská ulice č. p. 59, hospodářský objekt zvaný „U české koruny“ příp. „Na koruně“ nebo „Koruna“) profesor Karel Vladislav Zap (Zapp, *8. 1. 1812 v Praze v německé rodině), dost často pobýval v Benešově u své druhé ženy (Františka, vdova po jeho příteli Grimmovi, rozená Wolfová). Spisovatel a historik hlásící se k českému jazyku a národu (přítel Máchy, Jungmanna, Palackého, Hanky), překladatel z polštiny, ruštiny a z ukrajinštiny, redaktor „Památek archeologických a místopisných“, autor „Českomoravské kroniky“, „Vypsání husitské války“, „Popsání královského hlavního města Prahy“, první kniha „Popsání městečka Postupic“ a další „Zeměpis Čech, Moravy a Slezska“. Na objektu byla z iniciativy studentstva umístěna pamětní deska (nyní v muzeu). Později po něm byla pojmenována i ulice. Má hrob na starém hřbitově v Benešově.

Ve dnech 25. – 27. 8. proběhla na železniční nově stavěné trati (dráha císaře Františka Josefa, později Wilsonova) technicko-policejní zkouška úseku Gmünd – České Velenice – Čerčany. Užívání trati začalo dne 3. 9. (délka úseku 142,928 km). Osobní přeprava končila v Benešově a odtud se cestující do Prahy dopravovali dostavníky. Zprovoznění zbytku trati vázlo na nedostavěném mostu přes Sázavu v Čerčanech a nedokončeném tunelu v Praze. Dne 15. 10. se uskutečnila první komisionální projížďka na trati Praha – Benešov.

Dne 23. 7. byl v monarchii zaveden jednotný metrický systém délkových, plošných a objemových měr a decimální soustava vah.

V Benešově zemřel František Šípek (*1822), opoziční poslanec zemského sněmu království českého, má hrob na starém hřbitově v Benešově.

Zemským poslancem za Benešov se stal konzervativní český historik Václav Vladivoj Tomek.

             Majitelé panství Tvoršovice Jan a Marie Šebkovi koupili v Tismi usedlost č. p. 16. Bydlel v ní panský zahradník.

             V č. p. 15 v obecním domku v Tismi byla kovářská dílna Matěje Kohoutka.

             Ve Vidlákové Lhot se připomíná žebrák Václav Kumšta z č. p. 9.

             V Krusičanech byl kovářem Václav Mácha z č. p. 18.

             V září dorazil do Benešova od Tábora první vlak a od prosince se dalo cestovat i do Prahy.

             Na dvoře Tejnickém č. p. 9 byl ovčákem Josef Sešina a volákem Ignác Holoubek.

             Na dvoře Ledeckém č. p. 1 byl koňákem Jakub Žaba.

             Na Brodcích č. p. 1 byl mistrem krejčovským Václav Novák.

            Páter Filip Burgerstein (*1827, †1898) byl dne 8. 3. Nejjasnějším patronem knížetem pánem Janem z Lobkoviců na faru Tejnickou presentován a dne 11. 3. kanonicky investován veledůstojným pánem Vojtěchem Hronem, Knížecím arcibiskupským kancléřem, do Tejnice přijel dne 19. 3.

„Masné krámy“ v Benešově (č. p. 227 na „Velkém rynku“) prodalo konopišťské panství městu Benešov (od roku 1850 zde byl v nájmu městský úřad; poté co ponechal č. p. 223 a 224 erárním úřadům).

            Od tohoto roku farářem Týnecké fary byl Filip Burgerstein, do roku 1882.

Dne 14. 12. Byla dokončena druhá část železniční tratě Gmünd – České Velenice – Praha, délka 40, 466 km. Technicko-policejní zkouška proběhla dne 11. 12. Bylo to po dokončení dřevěného mostu přes Sázavu u Čerčan.