Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie vzniku výcvikového prostoru (3. část)

21. 7. 2008

7) Koncentrační tábory

Němci měnili postupně tvář místní krajiny na obrovský vojenský komplex. Realizace těchto plánů však vyžadovala i velké množství pracovních sil. Protože české obyvatelstvo žijící v prostoru cvičiště pracovalo buď na „SS-Hofech“, anebo bylo zaměstnáno v místní zbrojní výrobě (např. v Týnci nad Sázavou), potřebovali Němci sehnat jinou levnou pracovní sílu. Tu potřebovali například pro udržování pozemních komunikací, budování podzemních krytů, budování ubytoven pro vojska, kopání zákopů, apod. Proto se Němci rozhodli toto řešit pomocí nasazení vězňů.

Nejdříve se předpokládalo, že budou použiti pouze vězni české nebo německé národnosti. Ale protože by to bylo málo, posléze říšský protektor povolil nasazení vězňů i jiných národností.

Na území cvičiště pak vzniklo několik typů zajateckých táborů. Nejdříve zde vznikly pracovní tábory pro lidi, kteří se vyhýbali práci a nebo ji sabotovali. Byly to tzv. „sondererziehungslagers“. Jeden z takovýchto táborů vznikl např. v Břežanech. Byl to pracovní tábor pro muže („erziehungdlager“), který měl v prostoru cvičiště několik poboček. Jedna z poboček se nacházela v budově bývalého hostince v Jírovcích, odkud pak byli vězni přesunuti do koníren zámku v Tvoršovicích. Další pobočka hlavního lágru z Břežan sídlila – i když snad pouze dočasně – v nedaleké obci Bukovany. Zde tvořily ubytovnu vězňů dva dřevěné baráky, které byly postaveny nedaleko současné polní cesty vedoucí z Bukovan do Úročnice v prostoru tzv. „Na Vyšehradě“.

Obrazek


Další vězni z Břežan byli umístěni v táborech v Lešanech, Krhanicích a Vrchotových Janovicích. Zde byl posléze tento láger zrušen, ale byl zde zřízen láger jiného typu. Pracovní tábor byl zřízen rovněž v Hradištku, ale ten byl později změněn na koncentrační tábor. Vězňové z pracovních výchovných táborů byli oblečeni do hnědých obleků z režné látky a na nohou nosili dřevěné boty (dřeváky).

Dalším typem táborů nacházejících se na cvičišti byly tzv. „sonderlagery“. Jeden z nich byl např. v Bystřici u Benešova. Zde se nacházeli vězni – potomci smíšených židovských rodin a manželé židovek. Tento tábor vznikl na podzim 1944. Pobočka tohoto lágru pak vznikla i ve Tvoršovicích.

V Chlumu u Nalžovic vznikl koncem roku 1942 lágr pro provinilé příslušníky SS.. V letech 1943-1945 byl vybudován obdobný tábor rovněž v Lešanech, kdy zde vznikla pobočka koncentračního tábora Flossenburg. Tábor se stal součástí velkého německého cvičiště zbraní SS a Němci byl využíván jako kárný tábor pro provinilé příslušníky zbraní SS. Po ukončení války tyto prostory v Lešanech fungovaly po dobu několika měsíců jako zajatecký tábor pro příslušníky wehrmachtu a zbraní SS. V polovině června 1945 zde bylo umístěno celkem 15 000 německých zajatců. Posléze na základě rozhodnutí spojeneckých mocnosti a Benešových dekretů byl na podzim 1945 na našem území zahájen organizovaný odsun sudetoněmeckého obyvatelstva. A právě v Lešanech byly přetvořeny tyto prostory na internační tábor, který sloužil na soustředění internovaných Němců před jejich odsunem do Německa.

Tábor ve Vrchotových Janovicích se měnil postupně z pracovního výchovného lágru („sonderarbeitslager“) na tábor pro potomky židů a manžele židovek. Nakonec se z něho stal koncentrační tábor pro politické vězně různých národností - jako pobočka koncentračního tábora Flossenburg. Vzhledem k tomu, že zde na začátku roku 1945 vypukl tyfus a více než polovina vězňů na něj zemřela, byla koncem března 1945 vybudována pobočka tohoto tábora v Křepenicích.

Podle dochovaných informací byl zřejmě v prostoru cvičiště nejhorší koncentrační tábor v obci Hradištko. Nejdříve zde vznikl výchovný tábor pro Čechy („erziehungslager“) odmítající či sabotující práci, avšak v roce 1943 byl změněn na koncentrační tábor pro politické vězně různých národností. Tento tábor byl rovněž pobočkou koncentračního tábora Flossenburg. Vězni z tohoto tábora pracovali v nedalekém kamenolomu, na úpravě silnic v okolí a na budování protitankových příkopů nedaleko obce Třebsín. Koncem války zde nacisté zastřelili a popravili mnoho vězňů.

Vzhledem k celkové historii cvičiště SS na Benešovsku je bohužel nutné konstatovat, že s existencí vojenského cvičiště vojsk SS se váže úzce i existence různých lágrů – koncentračních nebo pracovních táborů, kde zahynulo mnoho vězňů různých národností.

Přehled typů lágrů vyskytujících s v prostoru cvičiště:

· „Sondererziehingslager“ – zvláštní výchovný tábor

· „Sonderlager“ – zvláštní tábor

· „Sonderarbeitslager“ – zvláštní pracovní tábor

· „Gefangenenlager“ – zajatecký tábor

8) Konec války a opevňovací práce

S vývojem průběhu války Němci začali již na jaře roku 1944 s postupným opevňováním prostor cvičiště. Zde nastal problém, které parcely ze zemědělského fondu mohou být vyjmuty a použity pro provádění opevňovacích prací. Posléze bylo rozhodnuto, že opevňovací práce provede velitelství cvičiště v úzké součinnosti se školami zbraní SS, které se v prostoru cvičiště nacházejí (jako např. s „SS – Pioner Schule Hradistko“).

 

Na jaře 1945 se pak ještě vystupňovalo úsilí související s opevňováním cvičiště. Byly budovány protitankové příkopy, budovaly se zátarasy na silnicích, byly podminovávány důležité mosty, budovaly se zákopy a minová pole apod. V případě potřeby bylo připraveno i vyhození stavidel u velkých rybníků tak, aby došlo k zaplavení určeného území.

Dokladem budování opevnění v prostoru cvičiště je i několik následujících fotografií  dochované mapy. Pro názornost jsem vybral především ty prostory, které souvisí s okolím obce Úročnice. Je zde především zobrazeno opevnění vybudované v okolí Týnce nad Sázavou, Benešova a Bukovan.

Obrazek

Pohled na celkovou mapu cvičiště se zakreslenými opevněními

Obrazek

Opevnění budované v prostoru Týnce nad Sázavou

Obrazek

Opevnění budované v prostoru Benešova

Obrazek

Okolí Úročnice

Na tomto obrázku je vidět, že těsné okolí obce Úročnice nebylo speciálně opevňováno. Pouze nad obcí u silnice z Benešova do Bukovan bylo umístěno dělostřelectvo. Mezi obcí Chlístov a Benešovem byla na silnici zřízena dřevěná závora.

 

Přestože se na jaře 1945 již blížila od východu fronta, Němci stále plánovali v prostoru cvičiště ostré střelby a to prakticky až do květnových dnů roku 1945. Dokladem toho jsou vyhlášky SS-velitelství podepsané velitelem cvičiště - SS-Brigadefuhrerem a Generalmajorem der Waffen- SS A. Karraschem. Patrně poslední dochované vyhlášky/rozkazy k ostrým střelbám jsou z 18. 4. 1945 a 26. 4. 1945. Na následujících fotkách jsou uvedeny jejich české překlady.

Obrazek

Obrazek

Obrazek

Ukázkou toho, jak se blížila fronta v květnových dnech 1945 k městu Benešov a tím i k prostoru cvičiště, je mapa, na které jsou zakresleny směry postupu Rudé armády. Hlavní směr vede po silnici ve směru Čechtice - Vlašim - Benešov - Poříčí nad Sázavou - Nespeky - Praha. Vedlejší směr byl pak na trase Lukavec - Načeradec - Louňovice pod Blaníkem. Úkolem této části postupující Rudé armády byly boje a likvidace ustupujících hlavních německých frontových kolon skupiny "MITTE". Na mapě je rovněž zakreslena trasa ústupu štábu cvičiště SS- Waffen z 8. a 9. května 1945. Tato ústupová trasa vedla ve směru Benešov - Konopiště - Vatěkov - Neveklov - Křečovice a dále na Kamýk nad Vltavou.

Příliv německých utečenců před postupující Rudou armádou vyvrcholil v posledních dnech dubna a na začátku května 1945. Pro zachování pořádku v prostoru cvičiště bylo stanoveno, že uprchlíci mohou v prostoru cvičiště strávit pouze jednu noc a pak musí pokračovat dále. Že v prostoru cvičiště nebyla situace příliš jednoduchá, svědčí i to, že ještě v květnu 1945 se na území cvičiště nacházelo stále ještě 25 až 30 tisíc vojáků jednotek SS. Kromě jiného se odsud formovala pomoc německým jednotkám v období Pražského povstání.

Tak, jak se blížila ke cvičišti vojska Rudé armády, Němci se stále více zabývali zajištěním ústupových cestu k západním hranicím Čech z důvodu jejich případné kapitulace vojskům západních spojenců. Přesto ještě i v tomto období se stalo ze strany Němců mnoho zvěrstev a krvavých zločinů jednak proti zajatcům v lágrech a jednak i proti samotnému českému obyvatelstvu.  

Jedním z posledních dokumentů, které se mi podařilo zkoumat, je dokument z 8. května 1945 týkající se odchodu německých vojenských jednotek z prostoru cvičiště. I závěrečná věta tohoto dokumentu svědčí o určité nacistické mentalitě „ Osud/úděl jednoho je osudem/údělem všech!“.

Obrazek

9) Návrat obyvatel

Krátce po opuštění cvičiště německými vojsky se začali do tohoto prostoru vracet vysídlení obyvatelé. Návrat probíhal především živelně, bez jakékoli organizace. Okresní národní výbor v Benešově proto již 8. května 1945 vydal vyhlášku, kterou se zakazovalo prozatímní stěhování obyvatelstva do prostoru bývalého cvičiště. Jedním z důvodů vydání této vyhlášky byla i obava o bezpečnost obyvatelstva, neboť jednak se v lesích ukrývali ozbrojení němečtí vojáci a jednak se v prostoru cvičiště nacházelo velké množství různého vojenského materiálu a to včetně neupotřebené munice. I navrátivší se obyvatelé obce Úročnice nacházeli ve svých bývalých domech i studních velké množství pěchotních zbraní a munice.

I přes vydanou vyhlášku se však v návratu obyvatel pokračovalo. Obyvatelé nacházeli své domy mnohdy zcela nebo zvětší části zničené (především v těch obcích, které se nacházely v cílových prostorech ostrých střeleb), pole a zahrady byly zaplevelené a zdevastované, studny znečištěné. Proto se někteří původní obyvatelé raději rozhodli zůstat ve svém novém bydlišti, někteří pak přijali nabídku vlády a přestěhovali se do uvolněných usedlostí v pohraničí.

K ulehčení postupného návratu obyvatelstva byl vytvořen Národní výbor vyvlastněných obcí povltavských a posázavských. Jeho činnost byla zaměřena jednak na regulaci neřízeného stěhování a jednak na získání finančních prostředků pro navrátilce, ale to se moc nedařilo. V běžné své činnosti se Výbor zaměřil na získávání stavebního materiálu, pohonných hmot, nářadí, hospodářských strojů a zvířat. Činnost tohoto výboru však byla ukončena již 7. prosince 1945.

  

Pro zabezpečení repatriace obyvatelstva na územích bývalých vojenských cvičišť byla 18. června 1945 vydána Ministerstvem ochrany práce a sociální péče vydána vyhláška o zřízení zvláštních úřadoven, které měly mít tuto činnost na starost. Pro Benešovsko byla zřízena úřadovna repatriačního odboru v Čerčanech v hotelu Sázava, kde se měli přesídlenci hlásit – viz foto.

Obrazek

Úkolem této úřadovny byla přímá podpora jednotlivých přestěhovalců zejména v těchto směrech:

· Povolování finančních záloh na úhradu stěhovacích výloh.

· Zajišťování potřeb obyvatelstva, jak pokud jde o stavební materiál, tak i o doplnění živého a mrtvého inventáře a jejich ověřování.

· Součinnost při převzetí úrokové služby ze zápůjček přistěhovalcům. Šetření o žádostech přestěhovalců, kteří žádali o sociální podporu z prostředků repatriačního odboru.

· Porady přistěhovalcům ve věcech řízení hospodářství, v majetkoprávních záležitostech apod.

· Intervence ve prospěch přistěhovalců u místních i okresních národních výborů.

Vzhledem k tomu, že v létě 1945 neřízené stěhování a kompetenční spory mezi jednotlivými orgány státní správy stěžovaly návrat obyvatelstva a obnovu celého území, vzniklou situaci se rozhodla řešit vláda prostřednictvím meziministerské porady konané dne 21. září 1945. Zde bylo rozhodnuto, že obnova území na Benešovsku bude rozdělena na 3 úseky:

  1. repatriační (znovunastěhování a uvedení území v hospodářský život);
  2. obnovení hospodářského života po stránce materiální (opatřování materiálu a jiná pomoc přestěhovalcům);
  3. likvidační (uspořádání finanční, zajištění náhrad škod a likvidace vyplacených náhrad a právní pořádek).

K zabezpečení úkolů byl vytvořen Koordinační výbor pro obnovu území bývalého cvičiště SS Benešov. Během roku 1945 bylo předloženo ještě několik návrhů, které měly přispět ke zlepšení situace na Benešovsku, ale příslušné orgány stále váhaly s vydáním systému norem a nařízení, které by znovuosídlovací proces urychlily. O složitosti situace svědčí i Interpelace poslanců Zeminové, Mikuláše, dr. Neumana, dr. Buriana vládě republiky Československé ve věci znovuvybudování 62 obcí okresů benešovského, sedlčanského a jílovského, vyklizených nacisty během války a silně poškozených okupanty (text viz Příloha na konci článku), která byla projednávána dne 13. prosince 1945 na zasedání Prozatímního Národního shromáždění republiky Československé 1945.

Ke konkrétní pomoci mělo dojít až v roce 1946. Jednalo se např. o přesun chovného a užitkového dobytka do této oblasti, odesílání hospodářských strojů, pohonných látek a olejů, traktorů, pluhů apod. V této době se také poprvé dostalo obyvatelstvu určité finanční pomoci.

 

Přesto i nadále vše probíhalo zdlouhavě a složitě. Závěrem lze konstatovat, že teprve na přelomu čtyřicátých a padesátých let se postupně uzavíralo složité poválečné období obnovy celého zdevastovaného území někdejšího cvičiště zbraní SS Benešov.

Z doby vytvoření a využívání vojenského cvičiště zbraní SS zde zůstaly dochovány vojenské železobetonové bunkry, které sloužily cvičícím jednotkám a jsou v okolí obce Úročnice dodnes k vidění. O nich jsou uvedeny další informace a fotografie na jiném místě těchto WWW stránek.

 

A jaká je současnost zdejšího kraje – bývalého vojenského cvičiště SS-Waffen?

 

Přijeďte se přesvědčit na vlastní oči.

 

Závěr:

Seznam článků o historii vzniku cvičiště vojsk SS v prostoru Benešovska jsme vytvořili s využitím řady dostupných dokumentů (některé z nich viz seznam použité literatury), materiálů získaných studiem v historických archivech a rovněž i s využitím dílčích vzpomínek několika pamětníků té doby.

 

O této neslavné historii našeho kraje by se nechalo pochopitelně napsat daleko více, neboť podkladů zejména získaných studiem v historických archivech je velké množství. Řada z nich není patrně zatím odborně zpracována. Bohužel to však vše vyžaduje značné úsilí a velké množství volného času autorů. Tak snad zase někdy příště.

 

Omlouváme se tímto našim čtenářům, že patrně řada zveřejněných přefocených dokumentů v tomto článku není příliš zřetelná, ale bohužel ani originály nejsou mnohdy již v dobrém stavu.

 

Bratři Velíškovi

10) Použitá literatura

1) Krausová, Jaroslava: „Cvičiště SS u Benešova (Vysídlování obyvatelstva a jeho poválečný návrat)“, Diplomová práce – Universita Karlova Praha, 1996

2) Máška, Ivan: „Cvičiště SS „Bohmen“ 1942-45, Příspěvek k životu obyvatel Podblanicka“, Diplomová práce – Universita Karlova Praha, 1999

3) Hoffmannová, J., Juněcová, J.: „Zřizování cvičiště zbraní SS Benešov a poválečná obnova území, 1942 – 1950“, /Faksimile/, Státní ústřední archiv v Praze, 1985

4) Materiály z Vojenského historického archivu v Praze a z Národního archivu v Praze

Příloha č. 1

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé 1945.

82.

Interpelace

poslanců Zeminové, Mikuláše, dr Neumana, dr Buriana

vládě republiky Československé

ve věci znovuvybudování 62 obcí okresů benešovského, sedlčanského a jílovského, vyklizených nacisty během války a silně poškozených okupanty.

Počínaje rokem 1942 počali nacisté zřizovati na území ryze českých výše uvedených okresů tzv. SS-Truppen-Übungs-Platz Böhmen. Postižený kraj leží nedaleko Prahy, v samém středu Čech; je neposkvrněn cizáctvím a má bohatou historii v bojích za ideály sociální i národní. V tomto kraji doznívala poslední fáze domácí revoluce v pobělohorské době. 6.000 českých sedláků-nevolníků povstalo tu v r. 1627, aby se vzepřelo císařské krutovládě a panskému násilnictví. Neštětická hora, která dominuje kraji, je památníkem tohoto historického boje. Její svahy, kde v přesile vojenské dohasínala selská vzpoura, jsou provždy posvěceny krví tisíců rebelů, umírajících za ideály národní a náboženské, svobody; práva a lidskosti...

Také po stránce kulturní dal tento kraj našemu národu nejednoho významného příslušníka. Z Křečovic pochází Mistr J. Suk, z Neveklova rodina Kubelíkova, ze Sedlčan první primátor osvobozené vlasti Dr. K. Baxa a j. Po stránce zemědělské produkce rostlinné a živočišné byly to okresy z nejpokrokovějších a nejvyspělejších, i když nepatřily k nejúrodnějším oblastem Čech. Láskou k půdě a k domovu, pílí a pracovitostí, drobní zemědělci vynahrazovali částečnou skoupost přírody. Na vysokém stupni byl tu chov českého teplokrevného koně, chov vepřového i hovězího dobytka, bezkonkurenční bylo pěstování jahod, zásobující skvělé hlavní město Prahu, jakož i šlechtění semen a sádí. Drobní zemědělci vybudovali si také družstevní průmysl bramborářský.

Rozdělení zemědělské půdy před okupací bylo takovéto: malá hospodářství do 2 ha 20%, od 2 - 5 ha 40%, od 5 - 10 ha 19%, od 10 - 20 ha 16%, od 20 - 50 ha 4% a od 50 ha výše 1%.

Živý inventář byl před okupací a ku dni 20. V. 1945 takto:

koně

3.000 kusů, ku dni 20. V. 1945 pouze

500 kusů

skot

15.000 kusů, ku dni 20. V. 1945 pouze

2.000 kusů

vepři

12.000 kusů, ku dni 20. V. 1945 pouze

1.800 kusů

ovce

700 kusů, ku dni 20. V. 1945 pouze

200 kusů

Tento stav se v posledním roce ještě snížil. Mrtvý inventář byl Němci téměř všechen rozkraden; co zbylo, je silně poškozeno. Postupně v 5 etapách zabrali a vystěhovali nacisté celkem 62 politických obcí s městy Sedlčany a Neveklovem. Z polit. okresu benešovského 43, sedlčanského 17 a jílovského 2 obce. Nejkrutěji byl postižen soudní okres neveklovský, kde bylo Němci zabráno a násilně vystěhováno všech jeho 33 obcí. Domov, majetek a existenci ztratilo tak na 37:000 Čechů absolutně bez viny. Jaké scény se při tomto násilném vylidňování ryze českého kraje dály, kolik lidí to zaplatilo životem, sebevraždou a zešílením, těžko zjišťovati.

Vystěhovalci z prvé etapy mohli ze 14 obcí vzíti ssebou aspoň svůj živý a mrtvý inventář a zařízení provozoven. Ale v ostatních etapách v 49 obcích museli vystěhovalci zanechati v obcích velkou většinu svého majetku, všechen inventář a: odvezli si pouze nejnutnější věci na sebe a do domácnosti. Byla to krutá cesta do neznáma a na rozkaz SS-manů. Úřady práce číhaly na všechny vystěhovalce a hnaly je do Říše na práci, nebo do muničních továren. V okrajových oblastech zabraného kraje nechaly hordy nacistů zříditi dvory pro dobré živobytí a část vystěhovaných musela tam lopotit jako otroci. Živý i mrtvý jejich inventář byl jim úplně zabrán a rozkraden.

Z celkové plochy cvičiště SS-manů 55.000 ha bylo asi 15.000 ha užíváno výhradně pro tábory, skladiště a hlavně dělostřeleckou cílovou plochu. V této oblasti liduprázdné obce utrpěly nejvíce přímými zásahy, požáry a drancováním. Okna, dveře, podlahy, stropy, vrata, ploty a často celé střechy byly strhovány a bylo jich použito jako paliva nebo stavebního materiálu. Primérní a sekundérní elektrovodné zařízení a vedení uvnitř budov bylo vyrváno ze zdi. Vodovody zničeny a většina studen používána za latríny. Lesy zpustošeny a 3 roky neobdělaná půda měnila se poznenáhlu v poušť. O nic lepší nebylo to i v dalších, okupanty obsazených obcích.

Kdysi kvetoucí kraj proměnil se v nevlídné pustiny a stal se zemí ubožáků. Surový nepřítel jako by se mstil rodné naší zemi za věrnou příchylnost národa. A přes všechnu svévolnou zkázu domovů vraceli se po revoluci a vrací se doposud přistěhovalci zpět. Někdo se skromným inventářem, jiní jen s holýma rukama. Ale jdou domů s tvrdou odhodlaností vrátiti rodnému kraji, zemi milované, nový život a očistiti půdu i chalupy od nacistického zhanobení. Veliká je jejich láska k domovu, ale přetěžká je jejich práce a začátky. Není dostatek živého a mrtvého inventáře, osiva, krmiv, potahů, pohonných látek, stavebního materiálu všeho druhu, pracovních sil i finančních prostředků. Na Neveklovsku je 14.000 obyvatel a není tam jediný lékař. Děti i dospělí stůňou, ale musí se do Benešova pro lékaře 3 hodiny pěšky. Doprava žádná není. Na 7 tříd ve škole jsou jen 2 učitelé. Ze 110 dětí 52% je ohroženo tuberkulosou, jak zjistili lékaři. Většina oken je nezasklená. Sklenáři sklo dostali, ale lidé mají peníze pod uzávěrou a tak se živoří a mrzne dál. Uvolnění vkladů na nejnutnější zařízení a opravy je na prahu zimy absolutní nezbytností. Nelze přece nechati rozsáhlý kraj zpustnouti nadobro.

Na 40.000 lidí bylo zde Němci ožebračeno. Z majetku Němcům zabraného musí se poztišeným obcím dostáti řádné, soustavné a dostačující pomoci.

Je řada institucí, které mají pomáhati. Zatím jsou to akce jen jednotlivé, roztříštěné, absolutně nedostačující. Zde se mstí odpor, když čsl. strana národně-socialistická vymáhala marně zřízení ministerstva osídlování. Veliká území pohraniční a takto Němci zpustošené četné kraje Čech a Moravy byly by měly řádnou oporu v tomto ministerstvu, vybaveném plnou mocí a prostředky. Kraj nelze nechati opuštěný, do pohraničí všichni nemohou. Nejde zde o soukromé zájmy jednotlivců. Znovuzřízení a osídlení 62 českých obcí, nacisty tak poničených, je zájem veřejný, národní. Četné deputace z postižených krajů chodí po nejrůznějších úřadech a většinou marně prosí o pomoc. Víme, že je těch úkolů v obnovené republice mnoho. Ale víme také, že vláda povolila a vydala již řadu miliard Kčs na nápravu křivd a těžkostí, válkou vyvolaných na nejrůznějších úsecích hospodářského života. Tento rozsáhlý zemědělský kraj, živící národ, nesmí býti opomíjen a odstrčen.

Obracíme se proto v zastoupení poslaneckého klubu čs. strany národně-socialistické na vládu republiky a tážeme se:

1. Je naší vládě známa krutá situace 62 českých obcí na okresích benešovském, sedlčanském a jílovském, vyklizených a zpustošených nacisty během války?

2. Je vláda ochotna poskytnouti obyvatelstvu těchto obcí nezbytnou pomoc na základě dekretu presidenta republiky o odčinění křivd nacisty způsobených, a to hlavně v těchto případech:

a) uvolněním vázaných vkladů, protože přistěhovalci nemají žádného výdělku, tržby ani důchodu, po dobu obnovování svých domovů. Peněz však potřebují nezbytně pro nákupy životních potřeb, inventáře, osiva, stavebních hmot, k výplatě mezd řemeslníkům atd. Dostane Národní banka svolení, aby žádostem přestěhovalců mohla vyhověti?

b) Umožněním nákupu dobytka pro hospodářství i mrtvého inventáře a strojního i jiného zařízení pro živnostenské provozovny.

c) Zrušením zákazu staveb v obvodu těchto obcí a umožňováním dodávek stavebních hmot všeho druhu.

d) Přidělením potřebných pracovních sil k rychlejšímu odstraňování závad, jako zákopů, náspů, bunkrů atd., jakož i k provádění zemědělských, stavebních, komunikačních a j. prací.

e) Rychlým obnovením právního pořádku, knihovním převedením nemovitostí i majetku na skutečné majitele nebo jejich právní nástupce, vydáním nařízení o platnosti či neplatnosti smluv, jež přestěhovalci museli uzavříti při násilném vystěhování a j.

Podepsaní poslanci prosí vládu a všechny příslušné ministry, aby co nejrychleji poměry vyšetřili a přikročili ke skutečné dostačující pomoci.

V Praze dne 13. prosince 1945.

Zeminová, Mikuláš, dr Neuman, dr Burian,

Adam, Fürth, inž. dr Kameníček, St. Novák, dr Hřebík, Čížek, Deči, Uhlířová, Kobylka, Tichota, dr Horáková, Peroutka, Kout, Caňkář, dr Hobza, inž. dr Ješ, dr Loubal, Weiland, Zeman, Vála, Urbánek, Klátil, Děd.