Mysty

Harry na něj chvilku koukal a pak přikývl.

,,Jo je to tak. Hermiona, Ron a Ginny už to vědí. Bydlím teď se svými příbuznými.“

Vysvětlil jim, jak to vše bylo a otočil se na Ginny.

,,Šla by jsi se mnou? Chtěl bych tě jim představit.“

Ginny přitakala, ale paní Weasleyová vyskočila z křesla a stoupla si před svoji dceru.

,,S tím nesouhlasím. Možná je to tvůj dědeček, ale je to ty-víš-kdo. Nepustím k němu svoji dceru. Je mi líto.“

Harry se zamračil. Doufal, že to zrovna paní Weasleyová pochopí.

,,Ale mami. Já chci jít s Harrym. Nemůžeš mě tu držet proti mé vůli. Miluju ho.“

Paní Weasleyová se zarazila. Netušila, že je to mezi její dcerou a Harrym tak vážné. Teď nevěděla, co by měla udělat. Nechtěla jí bránit ve štěstí, ale čeká ji to štěstí s Harrym, když je jeho dědečkem Voldemort a otcem Snape?

Její dcera na ni upírala pohled a očima žadonila o puštění. Nakonec si paní Weasleyová povzdechla.

,,Tak dobře. Ale dávej na sebe pozor a do žádného boje se nezapojuj. A dej mi alespoň ob den vědět, že jsi v pořádku.“

Ginny se zamračila, nechtěla  být tolik pod dozorem, ale raději mlčela. Věděla, že kdyby se teď nějak ozvala mohla by si to její matka rozmyslet a zakázat ji tam chodit.

XXXXXX

,,Mami? Jsi tady někdy?“

Harry se společně s Ginny přeletaxoval do svého sídla. Chtěl ji představit své matce, no a pak samozřejmě děděčkovi.

Z knihovny vyšla zrzavá mladá žena a koukala na dvojici před sebou. Pak se usmála.

,,Ahoj. Vítám tě. Ty bude Ginny Weasleyová, já sem Lily. Prosím tě, tykej mi. Jsem ráda, že tě poznávám. Harry už byl na jehlách, že tě tu nemá.“

Chlapec zrudl. Nebylo mu příjemné, že to jeho matka prozradila, zato Ginny se šťastně usmála a chytila Harryho za ruku.

,,Tak běž za dědou Harry, už se ptal, kde jste tak dlouho. Je rád, že konečně může být s tebou a chce k tomu asi využívat skoro každou volnou chvilku.“

Harry se zazubil a ruku v ruce s Ginny zamířil k svému dědečkovi.

Raději zaklepal a po vyzvání vkročil dovnitř.

,,Harry! Konečně. Trvalo ti to! A kdepak máš tu dívku.“

V té chvilce se ve Voldemortově zorném poli objevila i Ginny.  Zamířil na ní svým zrakem a pak kývl na Harryho.

,,Tak mi ji přece představ. Neznáš snad pravidla slušného chování? Dělej.“

Harry se rychle posunul do předu a ukázal na Ginny.

,,Tohle je Ginny Weasleyová. No a ten, kdo tu leží v posteli je můj dědeček, Tom Raddle.“

Bývalý Pán Zla se nadzvedl a posadil se. Pak natáhl ruku k Ginny, která ji pomalu přijala a opětovala Tomův úsměv.

,,Říkejte mi dědečku a pokud si na toto oslovení nemůžete zvyknout říkejte mi Tome. Přece jen, jak doufám, budeme brzy příbuznými.“

Harry zase zrudnul, ale ani Ginny nevypadala nijak potěšeně nad tímto vývojem událostí. Ještě tuhle eventualitu neprobírali. Jistě jednou se vdát chtěla a doufala, že jejím manželem se stane Harry, ale byla teprve v šestém ročníku. Chtěla školu dodělat určitě svobodná.

Harry chtěl zrovna nejspíš něco namítnout, jenomže se celým sídlem ozval poplašný signál. Harry se do něj zaposlouchal. Rozuměl skrytým tónům. Zbledl. K sídlu právě mířil démon a měl u sebe spoustu nemrtvých.

Nevěděl jak jej porazit, ale nechtěl ani obětovat tohle sídlo. Zadíval se na dědečka, ten jej pozoroval a čekal, co se dozví.

,,Míří sem. Má velikou armádu nemrtvých.“

Tom přikývl a zvedl se s postele. Bylo vidět, jak jej chůze namáhá, ale nepozastavil se nad tím. Kouzlem se převlékl a zamířil dolů do haly, kde už stál Severus s Lily a drželi se za ruce. Přistoupil ke svému bývalému smrtijedovi a pomocí jeho znamení začal svolávat svoji armádu, toto bude opravdu ošklivá bitva.

Harry se zatím otočil na Ginny.

,,Musíš jít. Věř, že takhle sem si to nepředstavoval. Varuj Řád. Nejsem si jistý, jak dnešní boj dopadne. Pokud prohrajeme, zaútočí i na ně. Musíte být v plné pohotovosti!“

Políbil ji a než stihla protestovat, vtlačil ji do krbu a odletaxoval ji na štáb, potom krb zapečetil, aby někoho z nich nenapadlo se sem dostat a pomoci jim.

Těžce si povzdechl a zamířil ke svému dědečkovy, ke kterému už se začali přemísťovat smrtijedi. Všichni měli v rukou meče. Bylo jim jasné, že oni budou bojovat s nemrtvými. Démona bude mít na starosti Harry s jejich Pánem.

Chlapec cítil jak se zlo blíží. Dnes se rozhodne. Kdo vyhraje. Pokud prohrají, nemá Fénixův řád šanci démona porazit. Otočil se na své rodiče. Oba již drželi v pravých rukách hůlky a v levých meče. Lily Harryho pořádně objala a do ucha mu šeptala, jak moc jej má ráda. Po ní jej objal Severus, ten mu popřál hodně štěstí.

Potom přišel na řadu jeho dědeček.

,,Dávej na sebe pozor. Nechci tě tak rychle ztratit, teprve jsem tě našel. To je až moc krátká doba. Mám tě rád.“

Potom už šlo všechno až moc rychle. Před sídlem už stál Démon se svojí armádou. Harry vyšel a za ním šla jeho armáda. Démon je přejel opovržlivým pohledem. Byli to pouze lidé. Co ti mu mohou udělat. Zasmál se chladným smíchem.

,,Myslíte si, že mě porazíte? Povedlo se to jenom jednou. A nebýt toho, že ostatní vyvolaní démonové změkli, stálo by nás tu dnes mnohem více. Ale není to potřeba. Vás bych klidně zvládnul i já sám.“

Zvedl ruku z které se vyvalil obrovský plamen, který byl naštěstí zablokován Tomovým štítem. To byl signál pro boj. Rozpoutala se bitva. Kouzla používal hlavně Harry s Tomem, kteří bojovali s démonem. Na nemrtvé kouzla nezabírala. Ostatní proto bojovali hlavně meči.

,,Vzdej to, Pottere, či Snape nebo co si vlastně zač. Proti mně nemáš šanci. Zvládl bych tě jednou rukou ani by jsi nestačil mrknout.“

Harry nevěděl, kde přišel na to, co dělat, ale začal vykřikovat latinská slova. V té chvíli neslyšel nic jiného než sebe a svého dědečka, který vykřikoval stejná slova, i on vypadal nechápavě. Netušil, kde se v nich tato slova vzala.

Démon je vztekle pozoroval a snažil se na ně zaútočit, ale jako by díky prapodivnému kouzlu byli chráněni , on na ně nemohl. Cítil, jak mu ubývá sil. Tohle ani v nejmenším neočekával. Byl nejmocnější. Nemohlo jej porazit dítě ze starcem.

Najednou jej začala pálit kůže, která z něj pomalu opadávala. Během chvilky se rozpadl celý. Nikdo ovšem neměl čas slavit. Všude bylo ještě příliš nemrtvých. Tom se usmál na Harryho a společně se pustili do boje.

V jedné nestřežené chvíli nemrtvý sekl Harryho do hrudi. Ozvali se mnohé výkřiky Harryho rodiny. Teď už se přece nemělo nic stát. Démon byl poražen, tak co to znamenalo? Tom se k němu rychle probojoval. Harry stačil mezitím klesnout k zemi.

Cítil, že z něj oddchází život, ale nebyl smutný. To co měl, udělal. Už jej nebylo potřeba. Svět bude zase na nějaký čas v rovnováze. Jeho poslední myšlenka byla na usměvavou Ginny, na Hermiona a Rona, na Fénixův řád, celé Bradavice a v neposlední řadě na celou svoji rodinu. Tehdy vydechl naposledy.

XXXXXX

Nemrtví byli poraženi a celý kouzelnický svět oslavoval nastalé chvíle klidu a dobra. Zlo bylo zničeno. Nikomu nic nehrozilo. Jen několik osob se sešlo na hřbitově v Godrickově dole. Tam vedle hrobu Jamese Pottera byl vytesán nový náhrobek se jménem Harry Snape, ať odpočívá v pokoji. Hrdina kouzelnického světa.

Byl vyznamenán in memoriam Merlinovým řádem. Ginny se s jeho smrtí nemohla vyrovnat. Nenastoupila ihned do Bradavic a raději je od rok odložila. Odcestovala do Ameriky, kde potkala nové přátele a nakonec tam zůstala.

Nemohla se vrátit do Anglie. Moc jí to tam připomínalo Harryho.

Severusovi a Lily se nakonec narodily další tři děti. Tom byl rád dědeček, ale každý večer vyprávěl svým vnoučatům příběh o hrdinovy kouzelnického světa, který je zbavil veškerého zla.

Hermiona a Ron se vzali dva roky po smrti Harryho. Narodil se jim syn, kterého pojmenovali po svém nejlepším příteli.

XXXXXX

Do průzračné studny shlížel mladý muž na své bývalé přátele a na svoji rodinu. Byl šťastný, že se jim povedlo všem žít i bez něj. I za Ginny byl rád.

On sám si nemohl stěžovat. Za vše, co v životě prožil dostal tu největší poctu, jaká je kdy možná. Stal se členem samotných mocných. Zrovna se chystal na schůzku se Smrtí. Poslední dobou se mu zdála divná, ale nechtěl uvěřit slovům Lásky, že bude otcem.

Přece by mu Smrt řekla. A proč by to necítil? Sám se stal životem a poznal, pokud se zrodil nový život, proč ne teď? Moudrost sice věděla, ale už nebyl čas na její dlouhé poučky.

Zavířil vodou ve studni a zmizel obraz, kde zrovna malý Harry utíkal před svým otcem, který jej chtěl zlechtat.

Vešel do portálu a za chvíli stál na lesním palouku, kde již čekala Smrt a pozorovala hvězdy. Přisedl si k ní a políbil ji ze zadu na krk.

,,Láska už ti prý vše řekla. Nemusím ti to tedy říct já. Nevím, jestli si chtěl děti, nikdy jsme o tom nemluvili. Ale už to nejde změnit, já se toho malého uvnitř sebe nevzdám.“

Harry se usmál. Ani on to neměl v plánu. Chtěl dítě snad ze všeho na světě nejvíc. Když zemřel, nevěřil, že tuhle možnost ještě bude mít, ale stalo se a on byl právě teď nejšťastnější mocný ze všech a když si to uvědomíte bylo jich docela dost.

,,Také to dítě chci. Miluju tě.“

Položil ruku na její ještě ploché bříško a v té chvíli poprvé ucítil nový život. Spokojeně se usmál a objal svoji přítelkyni. Vydrželi na jejich paloučku celou noc. Teprve ráno se vrátili k ostatním, kteří jim gratulovali.

Harry konečně začal žít nový život. Holt Někdy je něco jinak, než se zdá.