4. kapitola- ...a hádky začínají!
4. kapitola
,,Lidi, tak tohle je Katty, nová členka vašeho týmu,“ představila nám Genkai nové příchozí s přívětivým úsměvem, na rozdíl od Katty. Ta holka působila zvláštně- asi jako Hiei. Měla středně dlouhé, tmavě hnědé vlasy, čokoládové oči bez výrazu, kterýma se na nás odmítala podívat a byla celá v černém. Naštěstí nebyla tak malá jako Hiei, pak by mi nikdo nevymluvil domněnku, že to jsou sourozenci. Všichni jsme si ji se zájmem prohlíželi a napjatě čekali, až něco řekne. Vůbec jsme netušili, co je ta holka zač, jakou má sílu, a zajímalo nás, jak je na tom povahově. Upřímně, na extroverta rozhodně nevypadala.
Katty konečně zvedla hlavu a lehce přimhouřenýma očima přejela Yusukeho, Kuwabaru a mě. Pak si povzdychla a zamračeně se otočila ke Genkai, vedle které stála.
,,Babi, vy si ze mě děláte srandu, že? Chcete mi říct, že JÁ mám být v týmu s NIMI?“ řekla nevěřícně a ukázala na nás tři s odporem, jako bychom jí nesahali ani po kotníky. Možná to i byla pravda, ale mě, Yusukemu a Kuwabarovi to bylo v tu chvíli upřímně jedno, i kdyby to byl převtělený Budha.
,,Cos tím kruci chtěla říct?“ vyštěkla jsem rozhořčeně a Yusuke s Kuwabarou mě podporovali důrazným přikyvováním. Dříve než Katty stačila něco odpovědět, právě začínající hádku nám zarazila Genkai.
,,Katty, nesuď knihu podle obalu. Možná nevypadají zrovna nejchytřeji, ale tady Yusuke a Kuwabara jsou silnější, než by se na první pohled mohlo zdát,“ chlácholila ji, což mě dožralo ještě víc. Katty se s pohrdavým úšklebkem otočila ke mně a se zvednutým obočím si prohlédla můj vzdorovitý obličej.
,,A co tahle myš? Vypadá, že bych ji ve vteřině odrovnala jedním prstem. Netušila jsem, že máte i maskota,“ uchechtla se a pohledem mě vyzývala, abych se jí postavila.
Takže maskot...Tohle přepískla, s touhle nafoukanou holkou bych nevydržela moc dlouho v jedné místnosti, natož pak v týmu na kdovíjak dlouho.
,,Jasně, zato ty vypadáš jako rambo,“ oplatila jsem jí ironicky a založila jsem si ruce na prsou. To, co jsem řekla, byla naprostá pravda, ale...sílu měla. A velkou. Tak velkou, že jsem cítila ten chlad a hořkost, která z ní přímo vyzařovala. Ale mám svou hrdost. Nehodlám klesnou pod svou úroveň a skládat poklony někomu, jako je ona. Znám ji méně než pět minut a už mám chuť zakroutit jí krkem. Tohle se mi ještě v životě nestalo. Málem by se mi i začalo stýskat po Pavle, oproti téhle holce byla zlatíčko...
,,Tak a dost, nechte toho. Budete spolu v týmu, tak by bylo od věci, kdyby jste se k sobě chovaly slušně,“ napomenula nás Genkai, ale já jasně cítila, že tahle výtka byla namířena jen proti mně. Co by člověk měl udělat, aby se té babizně zavděčil? Být arogantní a plný nechutenství jako Katty? To jméno mi k ní příliš nesedělo- když ho vyslovím, automaticky si představím přátelskou, usměvavou a roztomilou holčičku, ale tohle...Zajímalo by mě, kdo jí ho dal...
,,Promiň, babi, ale s těmihle já pracovat nebudu, tihle lúzři nejsou nic pro mě. Moc dobře víte, že si poradím sama, ať už mi naložte cokoliv,“ odfrkla si Katty a se zavřenýma očima pohodila hlavou. Bože, dej mi svou sílu, ať se můžu ovládnout a nerozbít jí frňák...
,,Ne, takhle to nepůjde. Vím, čeho všeho jsi schopná, ale měla by sis uvědomit, že někdy je lepší mít někoho po ruce, někoho, komu bys mohla věřit. Musíš se konečně naučit týmové spolupráci,“ namítla Genkai nekompromisním hlasem, ale Katty nevypadala nijak zvlášť přesvědčeně.
,,Když už se to mám naučit, tak proč mě alespoň nedáte do nějakého schopnějšího týmu? Bez zbytečných maskotů?“ zeptala se a vrhla po mě posměšným pohledem. Musela jsem si nehty zarývat hluboko do dlaní a myslet na tu bolest, kterou jsem si tím způsobovala, abych té aroganci samé nenakopala zadek. Ani jsem netušila, že jsem tak trpělivá...
Ne, někdo jako ona mě nesmí vytočit, rozhodně jí neudělám radost! Prostě budu muset zatnout zuby, zhluboka dýchat a ignorovat ji.
,,Už jsem ti říkala, že tenhle tým je pro tebe ideální. Věřím, že se je naučíš respektovat,“ povzdychla si Genkai a vrhla po mě varovný pohled. No jo, zase za všechno můžu já, jak jinak.
,,Ne, pro mě není ideální žádný tým, a zvlášť ne tenhle,“ trvala Katty na svém a bylo vidět, že si náramně užívá, když je ve středu pozornosti. Což byla, nikdo z ní ani na chvíli nespustil oči. Jedno se muselo uznat- Katty to tu svým příchodem tak trochu oživila.
Už-už se opravdu chystala k odchodu (a já k radovánkám), když v tu si Hiei odkašlal, aby na sebe a Kuramu upozornil, protože jsme na ně úplně zapomněli a Katty si jich ani nevšimla. Teď se ale překvapeně otočila za jeho hlubokým hlasem a pohledem spočinula na něm a Kuramovi. Ten nejevil ani známky toho, že by mu Kattyino povrchní chování připadalo nevhodné, a to mě zamrzelo. Dokonce se na ni přívětivě usmíval a Hiei ji jen bedlivě pozoroval jako nějakou obzvlášť zajímavou pouťovou atrakci. Ani se mu nedivím, jejich povahy by se klidně daly zaměnit a nikdo by to nepoznal. I když...Hiei se celkem změnil, díky Kuramovi. Kurama mě ale zklamal, myslela jsem, že se mě alespoň zastane, ale on jen mlčel a čekal, až nás to přejde.
Katty si chvíli Kuramu a Hieiho prohlížela a očima těkala z jednoho na druhého. Pak se zničehonic sladce usmála, až nám všem poklesla z té změny čelist, a otočila se ke Genkai.
,,Tak dobře, přemluvila jste mě, babi. Zkusím s nimi spolupracovat,“ přikývla a jakmile zaregistrovala můj nevěřícný pohled, jako mávnutím kouzelného proutku se její medový úsměv proměnil v provokativní úšklebek. Zabijte mě někdo...Moc ráda si smrtí projdu ještě jednou, tahle mrcha je to nejhorší, co mě mohlo potkat! A to jsem si předtím myslela, že je můj život v troskách. Tak teď z něj mám kůlničku na dříví.
,,To jsem moc ráda, Katty. Jsi rozumná holka, věděla jsem, že to pochopíš,“ usmála se Genkai a na mě se podívala výrazem Proč-nemůžeš-být-jako-ona? Bylo mi z toho nanic. Už zpočátku jsem si myslela, že přijmout někoho nového není moc dobrý nápad, teď jsem o tom ale pevně přesvědčená. Nový člen- já osobně vidím další pomocnou ruku. Nebo jsem to tak alespoň viděla. A teď? Moje teorie: nový člen= změny a potíže monstrózní velikosti.
Ale co mě nejvíce štve, je Kuramovo lhostejné chování. Jakoby mu to bylo jedno. Jakoby mu byla Katty sympatická. No, pokud to tak opravdu je, myslím, že vím, proč- Katty se chová naprosto stejně jako kdysi Hiei. A to znamená jediné- mám problém.
Největší starosti mi dělal její předstíraný úsměv. Jestli jí na tohle kluci skočí, jsem v koncích. Nejspíš bych si měla pomalu začít vybírat místo svého posledního odpočinku, protože mám pocit, že s Kattyinou „pomocí“ na něj už brzy dojde.
,,Mimochodem, co ty vlastně ovládáš? Chci říct, jakou máš sílu?“ zeptala jsem se jí s křečovitým úsměvem, abych měla alespoň i tu nejmenší šanci na obdržení odpovědi. Katty se ke mně otočila a její úšklebek ještě zmohutněl. Jak tohle bylo možné, netuším. Vsadila bych hlavu na to, že hůř mě vytočit nemůže. Chyba- šlo to víc, než jsem si vůbec dokázala představit.
,,No rozhodně větší, než si maskot jako ty může dovolit,“ odpověděla odměřeně a pak obdařila Kuramu tak slaďoučkým úsměvem, až jsem se začala ohlížet po případných včelách. Málem se mi nahrnuly slzy do očí, když jí Kurama opětoval lehký úsměv. Ta mrcha...Ta mrcha...Ta mrcha...!
Vzpomínám si na všechno, co se mezi ním a mnou stalo(asi to bude tím, že toho nebyla zrovna kupa). Pamatuje si to ale vůbec on? Nebo to prostě skončilo tím, že mi byly odebrány vzpomínky? Abych pravdu řekla, kdyby se tu neobjevila Katty, nedělala bych si s tím tak velkou hlavu. Ale když vidím, jak se na sebe usmívají, můžu se zbláznit. Ale pro tuto chvíli se budu muset spokojit jen s pomyslným zabíjením Katty. Chlad z ní čišel a síla tyk, ale nemohla jsem zjistit, jak je velká. Navíc se v ní míchaly různé druhy, tak jak má pak „maskot“ poznat, o jaké síly jde?
,,Teď se tě zeptám já. Proč jsi tady ty? Umíš alespoň dobře fandit? Nebo budeš volavka? K odlákání nepřítele?“ Z Kattyina hlasu jsem poznala, že v tomhle se ohromně vyžívá. Kdo mě bude ponižovat příště? Kuwabara? Na tohle jsem jen něco nevrle zavrčela, kdybych otevřela pusu, má odpověď by nemusela vyznít zrovna dvakrát slušně.
,,Co jsem vám říkala? Chovejte se k sobě normálně!“ napomenula nás Genkai a vyslala ke Katty prosebný pohled. Ta jen otráveně protočila oči.
,,Tak nevím, jak je na tom ona, ale já se chovám úplně normálně,“ odvětila a dala si ruce do kapes kalhot.
,,A to je právě ten problém. Změna je život,“ nabádala ji Genkai a pohledem prosila Kuramu o pomoc.
,,Odkud se vy dvě vlastně znáte?“ zareagoval Kurama na Genkaiinu prosbu a všichni jsme stočili pohled na babču. Narozdíl od Katty vypadala, že je za tu otázku ráda.
,,To je na dlouhé vyprávění,“ zamračila se Katty a sklopila hlavu k zemi.
,,Já to řeknu jednoduše,“ ušklíbla se Genkai, nehledě na Kattyiny protesty. ,,Když byla Katty malá, našla jsem ji opuštěnou a zmrzačenou v Zásvětí. Cítila jsem z ní sílu, a tak jsem ji vzala s sebou do lidského světa a pomohla jí rozvinout její vrozené schopnosti na nejvyšší možnou příčku.“ Zdálo se, že v tu chvíli Hiei maximálně ožil. Už předtím mu Katty připadala zajímavá jak vzhledem, tak povahově, ale její minulost v kostce ho zřejmě nadchla.
,,Takže...Katty je démon? Vyrůstala v Zásvětí odmala?“ zajímal se Kuwabara a stále ještě přemýšlel nad tím, zda to pochopil správně. Genkai se už-už chystala odpovědět, ale Katty nás všechny přerušila důrazným odkašláním si.
,,Myslím, že o mě už toho bylo dost. Nechte minulost spát. Bavíte se o mě, jako bych tu ani nebyla,“ zavrčela nadmíru nespokojeně a nasupeně odkráčela ven z vily. Když se za ní dveře s prásknutím zavřely, Genkai si hluboce povzdychla.
,,Někdy je to s ní těžké. Pořád si nechce zvyknout na něčí společnost, má ráda svůj klid a soukromí. Pomáhej bůh tomu, kdo se jí ho jen náznakem pokusí narušit,“ vysvětlila a po očku sledovala dveře, jestli se Katty doopravdy pryč. Byla, a stejně tak i dusivá atmosféra, která tu za její přítomnosti vládla.
,,Genkai, proč jste ji přidělila zrovna k nám? Možná nám silou pomůže, ale jestli se zabijeme kvůli jejímu chování navzájem, odpovědnost nesete jedině vy. Ta holka je prostě příšerná! Klidně se po zemi doplazím za Pavlou, udělám ze sebe hňupa a budu se jí doprošovat. Ale nechtějte po mě, abych byla v jednom týmu s ní!“ Postupně jsem zvyšovala hlas stejně, jako se násobilo moje zoufalství. A obměkčilo to Genkai? Jistěže ne. Ona totiž ještě přitvrdila!
Komentáře
Přehled komentářů
nooo je to hodně zajímavé musím říct! Jen tak dál! sem zvědavá kdo koho zabije dřív!
To Natali :)
(Kagome/Kurama, 3. 7. 2008 10:49)
Natali- To je záměr xD Katty byla odmalička sama, to všechno pochopíte v dalších kapitolkách, proč mě tak ponižuje xD Minulý Splněný sen byl o lásce atd, ale tahle povídka je spíše o přátelství, takže nečekkejte milostné dojáky xD
Navíc si myslím, že s Katty jako s takovou postavou to tam hoodně oživila a ještě se o nějakou tu srandu postará...*devil smile*
Upozornění! xD
(Kagome/Kurama, 2. 7. 2008 9:09)
Jo, já vás vlastně zapoměla varovat!
1. Katty opravdu taková není. Představte si Shuichiho nebo Raenefa. Máte je? Tak Katty se chová mákem jako ti dva xD
2. Bude tam ještě plno zvratů, o kterých neví ani Katty (mu ha ha), takže nedělejte ukvapené závěry :)
Toť vše, jsem ráda, že se vám to líbí!
.........
(KIKKI, 1. 7. 2008 21:43)TAK TO VYPADÁ, ŽE SE SEŽEROU ZA ŽIVA...HONEM DALŠÍ KAPITOLKU...PROSÍÍÍÍM....JINAK ASI UMŘU ZVĚDAVOSTÍ. JO A HELE! CO TO MÁ ZNAMENAT S TIM KURAMOU?! TEN SE NEZDÁ HOŠAN...
................................
(Katty, 1. 7. 2008 19:47)Ale já taková vůbec nejsem já jsem pravý opak *celou bytostí se snaží přesvědčit ostatní že taková fakt není* ale co když si to myslíte nechám vás při tom mě se totiž tako chování strašně líbí. A kdy bude další kapitolka?? Prosííííím že bude brzo!! Prosíííím!Prosíííím!
NÁDHERNĚ PÍŠEŠ
(Natali, 1. 7. 2008 13:37)Katty je asi vážně trochu blbá. Já jsem si ji přectavovala jako milou osobu a ona je taková.
sakra
(Yu.Ri.Hi.Ur., 1. 7. 2008 12:37)to je krutý já když to čtu tak se smíchy valím na podlaze
a sem tu zas...
(darknesska, 3. 8. 2008 22:04)