Syndrom zavrzeneho rodice (The parental alienation syndrome- PAS) popsal v 80. letech minuleho stoleti jako prvni R. Gardner, ktery pod tento pojem zahrnuje popuzeni ditete jednim rodicem proti druhemu. Gardner pouziva primo pojmu programovani ditete, jimz rozumi "proces, kdy je diteti vuci rodici vstepovan odpor a kritika, ktere jsou neopravnene nebo prehnane. programujici rodic prispiva k odcizeni ditete nejenom vedome, ale i podvedome. Navic se na rozvoji syndromu podili i samo dite, nezavisle na rodici. Vyznamnou roli zde hraje i prostredi a rodina, v niz dite zije." (Gardner, 1996, str. 12).
Podle Fabikove (2004) by bylo vhodnejsi pouzivat v prekladu nazvu tohoto syndromu termin odcizeni misto zavrzeni, jelikoz lepe vystihuje vyznam slova alienation v puvodnim nazvu. "Zavrzeni v sobe totiz obsahuje vedome a jednostranne zapuzeni nejakeho cloveka, vetsinou spojene s moralnim odsouzenim. Je to vyraz expresivni, emocionalne zabarveny, casto moralizujici, s vyrazne negativni konotaci. Tyto negativni emoce pak casto vyvolava i u tech, kterych se tato problematika tyka nebo se ji zabyvaji, tj. u rodicu, deti, odborniku, verejnosti a medii. Odcizeni je naproti tomu proces probihajici obousmerne. Lide, kteri nemaji moznost kontaktu, se odcizuji, a to jak dite vuci rodici, tak i rodic vuci diteti."
Cast odborniku vidi jako problematicke pojmenovani tohoto jevu jako syndromu, protoze dite je tak oznaceno za nositele patologie a melo by byt nutne jej lecit. Pri oznaceni tohoto stavu, kdy je dite jednim z rodicu ovlivnovano proti druhemu, jako syndromu zavrzeneho rodice, se setkavame take s etickym problemem. Tento syndrom totiz neni obsazen v prijate klasifikaci nemoci a neni tedy eticke oznacovat dite za nositele takovych priznaku.
Soudni znalci z oboru psychologie a psychiatrie nesou pri rozhodovani svereni ditete do vychovy jednoho z rodicu, pripadne o mire kontaktu ditete s rodicem velkou odpovednost. Soud spoleha na jejich odborne znalosti a zkusenosti. Pri rozhodovani o dalsim osudu ditete a jeho rodicu by meli uzivat vedecky validni teorie a metody, ktere maji zarucit standardnost vysetreni. Je otazkou, zda syndrom zavrzeneho rodice splnuje nalezita kriteria pozadovana po metode, na jejichz vysledcich stavi soud sva rozhodnuti. Problem teoretickych konstruktu, ktere jsou zalozeny na klinicke zkusenosti (SZR je takovymto konstruktem) spociva v male moznosti vedeckeho overeni, testovani ci validizace. Nejen v CR naprosto chybi reprezentativni vyzkum, ktery by se zabyval mirou prevalence tohoto jevu v populaci ci jasna metodologie "diagnostikovani" SZR. V CR doposud nebyla predstavena ani metoda prace s detmi, ktere doposud byly oznaceny za nositele tohoto syndromu. Prestoze se navrhuje umistovat tyto deti do zarizeni, kde by byly napraveny a tohoto "syndromu" zbaveny, odborne verejnosti nebyl predstaven terapeuticky ci lecebny postup, ktery by v techto zarizenich byl pouzivan.
Mezi zakladni atributy validni testove ci vysetrovaci metody patri urceni tzv. smerodatne odchylky. Tot bohuzel u diagnostikovani SZR neni mozne. Nevime tedy ani, s jakou pravdepodobnosti byl zaver ucineny odbornikem spravny ci naopak, s jakou velkou chybou v mereni ci urcovani daneho jevu musime pocitat.
Domnivam se, ze pouzivani a diagnotikovani syndromu zavrzeneho rodice v takove forme, jaka je nam v soucasne dobe pristupna, znamena "pokusy" na detech s moznymi dlouhodobymi negativnimi dusledky. Pokud se tak deje za asistence statnich organu, myslim, ze lze hovorit o institucionalnim nasili na detech.
Komentáře
Přehled komentářů
tato nemoc je hrozná je mi 13 let a chtea bych se o teto nemoci dozvědět víc protože mně to nejen zajíma ale i vyvádí tak trochu zmiry poprve jsem se dozvedela o teto nemocí pred tydnem v televi .
je škoda že se vedcům nepodařil zjistit proti tomu žadny lek ale ja doufam ze se to bryzy vedcum podsari
momo
(káčka, 16. 7. 2008 9:11)