Sv. Václav a Boleslav I.

Samozřejmě samotářský poručnik neměl dost zkušeností s výchovou, a tak se Petr Vok se sestrami nastěhoval k tetě Anně Rožmberské z Hradce do Jindřichova Hradce, zatímco Vilémovi bylo zapotřebí zajistit pravidelnou výuku. Nejdřive mu byl strýcem zjednán blíže neznámý soukromý učitel, ale jelikož nedílnou součástí tehdejšího šlechtického vzdělání byl styk se šlechtickými vrstevníky vedoucí k osvojení společenského vystupování, dostal se do školy v Mladé Boleslavi. Tu založil čelný předák oficiálně zakázané Jednoty bratrské Arnošt Krajíř z Krajku, což nakonec vedlo k brzkému odvolání Viléma zpět do Krumlova při 1. vhodné zámince, kterou se stali zprávy o morové ráně na Boleslavsku.

Problém s dalším vzděláním rožmberského dědice vyřešili rakouští příbuzní jmenovitě pasovský biskup Volfgang ze Salmu, který záhy pozval svého synovce do školy, jíž r. 1541 založil při pasovské katedrále. Tento vzdělávací ústav soustřeďující se na výuku nejvýznamnějších mladých aristokratů si záhy pod názvem Gymnasium literarium Pataviense získal mezinárodní proslulost. Její učitelé se hlasili k humanistickému pajetí vzdělání, takže náplní vzděláni, jehož se v letech 1544-50 dostalo i Vilémovi, krom nezbytného náboženství, byla především etika, latinská rétorika a historie, zatímco přírodní vědy včetně základů aritmetiky byly opomíjeny. Tuto mezeru ve svém vzdělání zacelil až za svého pozdějšího pobytu v Augšpurku, kde se mu věnoval neznámý německý počtář. V Pasově se rovněž seznámil se svými šlechtickými vrstevníky z Čech, Rakous i z německých zemí, naučil se základy společenského vystupování a poprvé se dostal do styku s novým uměleckým stylem renesancí.[1]

 Mezitím Petr V. umořil většinu dluhů vzniklých za sporu o rožmberské dědictví z 20. let 16. st. a zároveň započal se stavbou rožmberského paláce na Pražském hradě. Za poručníky Joštových synů po své smrti se souhlasem Ferdinanda I. určil umírněné katolíky Albrechta z Gutštejna, Oldřicha Holického ze Šternberka a luterána Jeronýma Šlika z Holiče. Ti se také bezprostředně po Petrově úmrtí r.1545 ujali správy svěřeného území a pokračovali v díle Vilémova strýce, k čemuž jim dopomohl i neúspěšný stavovský odboj z let 1546-7, do kterého se zapletl pouze Jeroným Šlik. Na ten doplatili především města konfiskacemi majetku, a tak poručníci výhodně rozšířili panství na úkor Tábora. Nicméně i tento triumvirát se záhy rozpadá smrtí Albrechta z Gutštejna (1550) a Jeronýma Šlika (1551) a iniciativu přebírají rakouští příbuzní. Biskup Volgang ze Salmu a Jan Hofmann zajistí Vilémovi slavnostní uvedení k vídeňskému královskému dvoru a představení panovníkovi, jež mu po cestách do Augšpurku a Brna r.1551 udělí plnoletost.[2]