Sv. Václav a Boleslav I.

Záhy po návratu do Čech Ferdinand I. několikrát vyzval rožmberského vládce k zasednutí do zemského sněmu, ale kvůli změněným podmínkám bylo pozvání odmítnuto. Šlo o to, že dle posledního zřízení zemského z r.1549 vzniklé pod vlivem nejvyššího kancléře České koruny Jindřicha IV: z Plavna (od r. 1542) byla nadřazena 3 stavům v Čechách (tj. pánům, rytířům a královským městům) říšská knížata, mezi které se řadil od r. 1548 Jindřich. To se týkalo i zemského soudu, kde nejpozději od počátku 16. st. zasedal na nejčestnějším místě hned po králi rožmberský vladař.[1]

Tímto odmítnutím se dostal tedy do sporu s nejmocnějším mužem v zemi. Král vzhledem k složité situaci v Řiši zaujal k problému neutrální stanovisko a rozhodnutí odložil do svého příjezdu do Čech. Zatímco kancléřova strana sdružovala nejvýznamnější zemské úředníky: pražského purkrabího Volfa Krajíře z Krajku, komorníka Jana mladšího Popela z Lobkovic, zemského sudího Jana staršího Popela z Lobkovic, 2. karlštejnského purkrabího Šebestiána Markvarta z Hrádku a nejvyššího písaře Volfa z Vřesovce, na rožmberské straně nacházíme pouze dvorského sudího Adama ze Šternberka a 1. karlštejnského purkabího Jáchyma z Hradce. Tento nepoměr byl vyvážen bohatstvím a vnitřní jednotou Vilémovy strany, jelikož sdružovala především staré většinou kattolické rody, narozdíl od plavenského seskupení, kde krom katolíků Krajíře, Vřesovce, Markvarta a Lobkoviců nalézáme utrakvistické rytíře Trčky z Lípy či luteránská knížata z Plavna a Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkovic.[2]

Další průběh sporu výrazně ovlivnila smrt kancléřova za bojů v Řiši krátce před počátkem soudního procesu vedeného před králem r. 1554. Výsledkem bylo určení smírčí komise, kde obě strany měli po 2 zástupcích doplněné o 2 neutrální šlechtice a odročení sporu do příští navštěvy krále v Praze. Nicméně díky úmrtím některých zemských úředníků posílila Vilémova strana, jelikož kancléřem se stal Jáchym z Hradce, který záhy zdůraznil jmenováním defenzorů podobojí přípustnost pouze 2 vyznání v zemi- katoplictví a kališnictví.

Obavy ze zapletení se zakázaným luteránstvím vedli Markvarta a oba Popely z Lobkovic (Jan mladší je tehdy pražským purkrabím a Jan starší nejvyšším hofmistrem) ke změně stran stvrzené sňatkem Jana mladšiho s Bohunkou z Rožmberka. Po znovu otevření soudu má tedy Vilém na vrch, přesto výsledkem k němuž dojde rozšířená královská rada je kompromis: Vilém obhájil přednostní právo v zemském soudu, zatímco plavenská knížata Jindřich V. a VI. Mají přednost v zemském sněmu a v královské radě. Vilém je ovšem spokojen, což vyjadřuje změnou erbu i titulatury na „vysoce urozený“.[3]