KARATE KATA
Karate Kata
Shotokan – Ryu
NINJU-SHIHO / CHINTE / SOCHIN / UNSU / JIN / GOJU-SHIHO SHO / BASSAI DAI
Tak jako v každém bojovém umění pocházejícím z Orientu, tak i v karate tvoří významnou součást jeho kompletního výcviku souborná cvičení, zvaná KATA. Kata, v překladu "forma" symbolizuje boj proti několika /zpravidla třem až osmi/ fiktivním útočníkům, ozbrojeným či neozbrojeným a útočícím různými způsoby a ve stanoveném pořadí. Úlohou "obránce" je tyto pomyslné útoky vykrývat a současné provádět i vlastní protiútoky, a to předem stanovenými technikami, jejichž návaznost na sebe tvoří celek, t.j. určitou kompletní akci. Aby však kata nebyla znehodnocena jen na pouhé provádění technik karate, jsou tyto vykonávány navíc v předepsaném rytmu tak, aby kata dávala cvičícímu pocit reality skutečného boje. Jedná se tedy o předem přesně stanovený sled obranných a útočných technik proti předpokládaným způsobům útoku.
Každá technika, obsažená v kata, každý postoj a pohyb mají svůj význam a smysl a jsou proto od sebe neoddělitelné. Jsou přesně určeny jak z prostorového, tak i z časového hlediska. Převážná část technik a pohybů v kata je symetrická. Znamená to tedy, že když se provádí např. dva pohyby na jednu stranu, provádí se tyto pohyby i na straně druhé, pokud vzdálenost místa je identická. Diagram katy, japonsky "EMBU SEN" tvoří přímka, tvar písmene H, T, X apod. Tato vodící linie katy je velmi pravidelná a geometrická, a proto ten, kdo cvičí katu, musí mít velice dobře vyvinutý smysl pro orientaci,s měr a pohyb v prostoru. Zde jsou i minimální odchylky považovány za vážnou chybu. Jestliže je proto požadavek pohybu ve střední linii, techniky musí být prováděny přesně v tomto směru, nikoli stranou. Totéž platí i pro výšku /pásma/ prováděných úderů a krytů. Každá kata však vždy začíná krytem – to proto, aby se zdůraznilo, že karate je výhradně sebeobranný systém a z tohoto důvodu nemá být užito k útočným, ale pouze jen k obranným účelům.
Celkem existuje asi 50 kat, avšak některé prameny uvádí až 70 kat /Massutattsu Oyma: THIS IS KARATE/. Jsou katy krátké a snadné, ale existují i katy velmi dlouhé a obtížné. Každá škola karate si utvářela katy podle svého pojetí, především pak v nich preferovala své typické techniky, včetně svých obranných způsobů boje. V podstatě však veškeré katy náleží ke dvěma základním směrům, a sice směru ŠOREI a směru ŠORIN. První směr zdůrazňuje fyzickou sílu a svalové schopnosti. Katy tohoto směru resp. techniky v nich obsažené jsou prováděny většinou pomalu a technicky velice přesně, s maximální koncentrací síly a se správným dýcháním, které je v těchto katách obzvláště zdůrazněno. Pohyby, především kryty jsou většinou vedeny po obloukové dráze – jedná se tedy hlavně o tzv. sváděcí kryty. Přemísťování se v postojích v těchto katách je krátké a méně časté. Naopak směr Šorin preferuje katy s rychlými a dynamicky prováděnými technikami, dlouhé a na pohled lehké přemísťování se v postojích, které je velmi časté. Japonci tvrdí, že katy tohoto směru jsou prováděny tak rychle a prudce, až prý cvičící ztrácí dech. Oba směry však rozvíjí ducha a tělo na kvalitativně vyšší úroveň, a proto žádný z nich nemůže být považován za lepší. Oba styly mají své přednosti i své chyby. Proto ten, kdo se chce karate opravdově věnovat, by si měl být těchto vlastností vědom, aby se je naučil.
Do směru Šorei-ryu patří mimo jiné např. katy Tekki Shodan, Tekki Nidan a Tekki Sandan, Jion, Jitte a Hangecu, zatímco katy Heian Shodan, Heian Nidan, Heian Sandan, Heian Yondan, Heian Godan, Bassai sho, Bassai Dai, Kanku sho, Kanku Dai, Empi, Gangaku aj. patří do směru Šorin-ryu.
Mimo rozdělení kat do těchto dvou směrů se katy ještě dělí do tří skupin podle jejich obtížnosti, a sice na základní katy, vyšší katy a na vrcholné katy, někdy též označované za tzv. "mistrovské" katy – což však není správný výraz. Styl Šotokan-ryu /směr Šorin/ mezi tzv. základní katy zahrnuje tyto: Heian Šódan, Heian Nidan, Heian Sandan, Heian Yondan, Heian Godan a Tekki Šódan, mezi vyšší katy zahrnuje Tekki Nidan, Tekki Sandan, Kanku Šó, Kanku Dai, Bassai Šó, Bassai Dai a mezi vrcholné katy řadí: Džion, Džitte, Džin, Sočin, Činte, Empi, Meikyo /t.j. Rohai/, Hangecu, Unsu, Gangaku, Nidžú-Šiho, Gožu-Šiho Šó, Gožu-Šiho Dai.
Některé katy stejnojmenného názvu mají uveden ještě přívlastek, a sice Šó – malý a Dai – velký /např. Kanku Šó a Kanku Dai/. Znamená to, že "malá" kata v sobě obsahuje méně obtížných technik, zatímco "velká" kata obsahuje více obtížné a náročnější techniky. Většinou také "velké" katy obsahují více základních technik, nebo některých celkových akcí základních kat /např. Kata Kanku Dai a Bassai Dai/.
Průběh pohybů a technik, užitých v kata a způsob jejich provedení tvoří v podstatě katu samou. Bez vypracované a precizně vybroušené kvalitní formy v jejím provedení je kata neuskutečnitelná. Japonští instruktoři a učitelé karate vždy vyžadují dokonalé provedení katy. Podle jejich názoru však tato dokonalost není jen vnější formou v jejím předvedení, ale je především výrazem vnitřního klidu a vyjádření hlubokého estetického prožitku. Doslova říkají, že "jak člověk katu provádí, tak kata utváří člověka samotného. Prováděje katu, není jednotlivec pouhým účastníkem. V kata je jedinec svým, ponořen ve vlastní jednotě. Po dokončení kata zůstává jednotlivec stejným jedincem, ale není už tímtéž. Kata bylo kata, kata zůstává, avšak toto kata již není více stejné kata". Dále tvrdí, že nejvýše účelná aktivita nastává tehdy, jestliže se v ní člověk účastní beze zbytku. Takovéto vysvětlení, podle tradičního chápání orientální filozofie je velmi blízké učení ZEN. Je však zřejmé, že podstata a jádro kata bude nepřístupné v jejích pochopení tomu, kdo zdůrazňuje pouze jen její vnější model.
Cvičení kat a jejich trénink má nesporně veliký vliv na rozvoji každého adepta karate. Cvičením kata karatista zlepšuje koordinovanost pohybů, "ukovává" základní techniky, které se učí a později používá v kumite, zlepšuje napětí a relaxaci, správné dýchání. Cvičení kat rovněž výrazně zlepšuje orientaci karatisty v prostoru a v neposlední řadě má i pozitivní vliv na rozvoj rychlosti, dynamiky a síly. Kata je rovněž vhodné "fyzické cvičení", neboť značně zlepšuje aerobní kapacitu plic. Toto vše ale nejsou podstatné důvody, kvůli kterým by se katy cvičit měly. Kata je klíčem k pochopení podstaty karate, a proto by neměly být v tréninku karate opomíjeny. Japonci považují katu za vrchol kreativního umění. Karate má v Japonsku stále ještě především statut umění a potom teprve sportu. Rozdíl mezi evropským a japonským umění je dosti velký, což také vysvětluje některé, většinou značné odlišnosti v systému učení a výkladu karate v Japonsku a v Evropě. Pravdou však zůstává ten fakt, že podle předvedené kata se pozná velice dobře technická a celková vyspělost každého karatisty.
Je zřejmé, že pouze rozsáhlá praxe, vytrvalá a cílevědomá práce a opakovaný nácvik kat je tou jedinou, spolehlivou cestou, která vede k pokroku na poli jejich poznání a ústí dále v proniknutí do vyššího stádia kat a jejich cvičení. Zde má individuální poznatek /nikoli získaná informace/ větší a mnohem trvalejší hodnotu, která vysoko překračuje obvyklou šablonovitou systemizaci ve výcviku kata, u níž lze oprávněně pochybovat o její plnohodnotné objektivitě.
HISTORIE A VÝVOJ KAT
Říká se, že katy jsou staré jako karate samo. Kolem jejich vzniku se traduje mnoho legend, které se ztrácejí v temnu a jejichž původ je nejasný. O těchto legendách se tvrdí, že prý jsou pravdivé ve své podstatě, ale nepravdivé v detailu. Podle jedné z těchto verzí se dnes za první karatistickou katu považuje soubor tělesných cviků, původně však určený pro zlepšení fyzické kondice a celkového upevnění zdraví. Toto tělesné cvičení, ucelené v komplex, zavedl podle této legendy údajně indický buddhistický kněz Boodhidharma /jap. Daruma-taiši, čín. Ta-Mo/ za svého působení v čínském klášteře SHAOLIN /kolem r. 450 n.l./. Nazval jej "ŠIH-PO-LUO-CHAN-ŠÓ", což v překladu značí "osmnáct rukou Luo-chan". /Slovo Luo-chan označuje nižší buddhistické svaté –"Arhaty"./ Toto tělesné cvičení však zároveň sloužilo i jako vhodný doplněk meditačního směru buddhismu, který Boodhidharma zavedl spolu s výcvikem sebeobranného způsobu boje, pocházejícího původně z Indie a nazývaného "VÁDŽRÁMUŠTI" /tj. "tvrdá pěst"/. Z něj se také později vyvinulo známé šaolinské kempo, neboli "čuan-fa". V Indii tehdy směla cvičit tento sebeobranný systém boje pouze šlechta Kšátrijů, z nichž pocházel i sám Boodhidharma. Další informace o vývoji kat a tohoto sebeobranného způsobu boje vůbec se soustřeďují pouze na ústní podání, neboť v této době neexistovaly žádné písemné, ale ani jiné záznamy z důvodu jejího přísného utajení. Až na malé výjimky byly všechny dnes praktikované katy vytvořeny v Číně. Přesto však tak, jak se v průběhu vývoje karate utvářely jeho styly, tak i katy byly pozměňovány ve svých podobách, a to podle toho kterého stylu. Přispělo k tomu především i to, že jen pouhé ústní podání nemohlo dokonale předat veškeré detaily o jednotlivých katách.
V průběhu staletí vývoje karate vytěžili mniši a kněží nepřehledné pole zkušeností v katách, aby pronikli do hlubší podstaty jejich nejdůležitějších aspektů, a tím získali větší znalosti v jejich praktikování. Dnes však již těžko můžeme odhadnout, na jakém stupni dokonalosti byly tehdy katy praktikovány. Je však zřejmé, že získané poznatky byly důkazem pevného a trvalého spojení orientálních systémů praktické filozofie a karate, obzvláště však kat. Víme, že učení ZEN mělo téměř vždy rozhodující vliv na rozvoji orientálních bojových systémů, avšak neznamená to, že by katy v sobě skrývaly zprávu o vývoji starověkých kultur, nebo civilizací dálného východu. Katy v sobě nesou především ideály generací učenců, myslitelů a významných Mistrů karate, se smyslem pro vlastní existenci lidského ducha. Japonci tvrdí, že karate je ZEN a katy samy tvoří jeho dynamickou část. Nazývají katu "tichem, které se rozléhá" a doslova říkají, že "kata jsou němé s tím, s nímž mají mlčet, avšak jsou dokonale výmluvné tehdy, jestliže kata narazí na vděčného následovníka".
Zhruba až do začátku 19. století, kdy se ještě karate cvičilo tajně a účelem výcviku bylo zabít, nebo těžce zranit protivníka, byla kata těžištěm každého tréninku. Na katy byl tehdy kladen veliký důraz, ostatně i jako na techniky samotné, především po stránce duchovní. Techniky karate byly cvičeny tak, aby karatista byl schopen jediným úderem pěstí, nebo nohou zabít svého protivníka, tzv. "Ikken Hissattsu" /"zabít jedinou ranou"/, Protože nácvik obrany proti skutečnému útoku s opravdových soupeřem tak, jak jej známe dnes, ve všech formách kumite, nebylo tehdy vůbec myslitelné z důvodu nekontrolovaného dopadu technik na cíl /kdy první pokusy o tento způsob kumite končily v nejlepším případě ztrátou oka či zubů/, bylo nutné navodit adeptům umělou situaci boje "na život a na smrt". K tomuto účelu fiktivního boje sloužila dobře kata, která byla v té době výhradním tréninkovým prostředkem, společně s makiwarrou.
Katy, které dnes známe, byly do Japonska transplantovány především mistrem Gišinou Funakošim, který počátkem třicátých let tohoto století působil v Japonsku jako univerzitní profesor a zároveň i jako jeden z průkopníků karate v této zemi. Tyto katy čínského původu náležely ke dvěma směrům, které zároveň tvoří základní styly karate, a sice ŠORIN a ŠOREI. Některé směry karate /např. Šotokan-ryu/ užívá převážně katy stylu ŠORIN, jiné směry /např. Gožu-ryu/ užívají katy stylu ŠOREI. Dnes však můžeme téměř ve všech školách karate pozorovat katy, jejichž prvky jsou smíšené z obou těchto základních stylů.
Dnes, kdy se už karate necvičí za účelem uhájení vlastního života a zdraví, jak tomu bylo dříve, se již katy, ale i samotné techniky necvičí v duchu, v jakém by se správně cvičit měly. Katy jsou dne bohužel v některých případech chápány pouze jen jako občasné "zpestření" tréninku, nebo jako určitá povinnost pro získání technických stupňů v karate. Katy jsou potom v tréninkovém procesu opomíjeny na úkor cvičení kumite místo toho, aby byly právě s výcvikem kumite souběžně trénovány. Je to chybný přístup, protože katy takto chápány jsou pak i s takovým přístupem cvičeny. Toto pojetí nepřináší trvalý růst. Kata a kumite tvoří neoddělitelnou součást ve výcviku karate a patří k sobě jako rukavice a ruce. Bylo by proto chybou zdůrazňovat jedno na úkor druhého.
Během svého vývoje dostávaly katy samozřejmě i své názvy. Tyto názvy byly voleny z různých podnětů, a to podle jmen mistrů, kteří je vytvořili, jiné svým názvem připomínají pohyby zvířat či ptáků, jiné zase symbolizují různé pozice, nebo nesou název podle místa, kde byly vytvořeny, jiné vyjadřují určité historické období apod. V průběhu vlastního vývoje karate v Japonsku prodělaly katy dost výrazných změn, z nichž některé provedl i sám Funakoši. Ten původní, méně výstižné čínské názvy kat nahradil novými termíny, které lépe vystihují jejich charakteristiku. Sérii pěti základních kat, které vznikly z kat Bassei a Kúšunkú zjednodušil mistr Funakoši v jejich sekvencích tak, aby byly snadněji osvojitelné a nazval je PIN-AN. Později tento čínský název nahradil novým, méně čínsky znějícím výrazem a nazval je HEIAN, v překladu "klid a mír". Obdobně pak byly změněny i další názvy kat. Kata Vanšú se změnila na Empi, kata Čintó na Gangaku, kata Kúšunkú na Kanku apod. Zároveň se změnou byla pozměněna i sekvence těchto kata. Tímto zásahem bylo zrušeno zároveň i původní učení kata, kdy se tyto cvičily tempem "jedna kata za tři roky". Tato změna byla do jisté míry ovlivněna i tím, že se změnou pojetí karate se změnily jak požadavky na získání technických stupňů, tak i tréninkové metody.
V roce 1967 proběhlo v Japonsku setkání mistrů a nejvyšších představitelů všech škol karate, které se v té době v Japonsku praktikovaly. Toto setkání bylo uskutečněno za účelem sjednocení kat všech těchto škol karate. I když sice došlo k určitému sjednocení, přesto výsledek tohoto setkání nesplnil očekávání. Ještě dnes můžeme pozorovat určité odlišnosti v sekvencích kat různých škol karate. Například směr Wado-ryu stále používá názvů PIN-AN /Heian/, NAI-HANČI /Tekki/, KÚŠUNKÚ /Kanku/ aj. Sekvence těchto kat je rovněž odlišná od sekvence kat tak, jak se tyto cvičí ve směru Šotokan-ryu. Proto adept, který se rozhodne pro určitý směr karate, by měl až do detailu dodržovat pojetí kat zvoleného směru a nevměšovat do těchto kat jiné pojetí, nebo své vlastní "úpravy".
Rozhodnout se pro určitý směr karate je nastoupení cesty bez konce, trvající celý život. Její dodržování je původní směr, který byl zvolen cvičencem dobrovolně, a proto jakékoli vybočení z tohoto nastoupeného směru vede nutně na scestí v celém pochopení významu a podstaty karate.
ASPEKTY KATA
Cvičení kata se řídí několika důležitými zásadami, které jsou nutné pro její dokonalé zvládnutí. Tyto aspekty kata a jejich dodržování značně kvalitně ovlivňuje průběh celého jejího předvedení.
Někteří současní trenéři karate obvykle netrvají u svých svěřenců na prohlubování znalostí v oblasti tréninku a učení kata. Spokojují se většinou s tím, že jejich žáci zdokonalují pouze vnější formu katy, včetně jejího provedení, a to podle současného modelu cvičení kat. Ve sportovním pojetí karate jsou cvičenci nuceni znát a praktikovat pouze větší počet kat, vzhledem k jejich schopnostem značně náročných a pro ně obtížných, a to bez jakékoli hlubší znalosti o jejich významu. Cvičenec obvykle nedostane raději žádnou podstatnou informaci o kata, než aby dostal povrchní, nebo chybnou odpověď. Dostane-li se potom takovému cvičenci hlubších informací o významu jednotlivých aspektů kata, působí na něj většinou zmateně z důvodu, že se nesetkal v průběhu svého cvičení karate s mnohostranným vysvětlením a upotřebením kata. Takový jednotlivec zná katu pouze jen v její základní, technické /vnější/ formě. Kata pro něj představuje pouhou skupiny pohybů a technik, které musí provést podle předem určeného a stanoveného plánu. Nyní si uveďme deset hlavních aspektů kata.
1. KOKYU /kokjú/ - "dýchání"
Jedná se o neustálou kontrolu svého dechu při každé technice a každém pohybu v katě. Je to jedna z nejdůležitějších zásad při cvičení karate. Japonští mistři říkají, že správné dýchání je klíčem k oživení katy.
2. INVÓ – "aktivní a pasivní"
Jde o neustálé soustředění se na útoky imaginárních útočníků. Znamená to být pohotově připraven jak na obranu, tak i na útok.
3. YOI-NO-KISHIN /Džoi-no-kišin/ -
"duch připravenosti"
Jedná se o myšlenkové soustředění vůči imaginárním útočníkům, které je předpokladem pro správné provádění obranných a útočných technik v katě.
4. CHIKARA-NO-KJÓJAKU
/Čikara-no-kjójaku/ - "Způsob užití síly"
Jde o správné svalové napětí v jednotlivých technikách v kata, kdy pro každou techniku a každý pohyb v kata je charakteristický určitý stupeň expanze těla.
5. KAZZA-NO-KANKJÚ – "rychlost pohybu"
Jedná se o rychlost vykonávaných technik a pohybů v katě, kdy každá technika a pohyb mají svou určenou rychlost a zároveň mají určen i rytmus v jejich vzájemných návaznostech. Toto je nutné plně dodržovat.
6. ZJAKUGAN – "cílové body"
Při cvičení katy musíme neustále zaměřovat své obranné a útočné techniky přesně na cíl, kde jsou nejvíce účinné.
7. KEITAI-NO-HOJI /Keitai-no-hodži/ - "správné polohy"
Jde o správné dodržování polohy těžiště těla jak v postojích, tak i v pohybech a pozicích v katě.
8. KIAI /tj. Kensei/ - "výkřik"
Jedná se o výkřik, spojený s vykonávanou technikou, obvykle útočnou, se současnou maximální koncentrací síly, užité v této technice. Jde o sloučení vnitřní a vnější síly do jednoho okamžiku v úderu, nebo krytu. Japonci říkají, že Kiai je "naladění mysli se současným maximálním využitím fyzické síly". Pozor však na to, abychom Kiai nezaměňovali s bojovým výkřikem, jehož účel je úplně odlišný!
10. ZANSHIN /Zanšin/ - "duch připravenosti"
Jedná se o psychický /tj. duševní/ stav neustálé vnitřní aktivity. Tento stav bdělosti trvá od zahájení katy až do jejího ukončení. Teprve dvě až tři sekundy po poslední vykonané technice v katě nastává celkové psychické uvolnění. Ve skutečném boji je také velmi důležité zůstat po odražení útočníka ještě alespoň chvíli v bojové připravenosti, protože po nedůrazném odražení útoku by útočník mohl podniknout útok nový, nečekaný a ještě tvrdší útok a tím nás překvapit a naše zdánlivé vítězství obrátit ve svůj prospěch. Zanšin je rovněž jedna z nejdůležitějších zásad nejen při cvičení kat, ale především pro trénink karate vůbec.
RITUÁLNÍ APSEKT
Jeden ze zvláštních aspektů kata, jehož použití je spíše okrajové, tvoří rituální aspekt. Rituální kata znají a praktikují pouze jisté ortodoxní školy, tradičně zaměřené, zatímco v současném karate je jejich použití vzácností. Kata jako rituální prvek je charakteristická svým nábožensko-mystickým vyjádřením vědomí. Rituální kata jsou převážně náboženským rituálem, současné se zvláštním záměrem, přestože v sobě shrnují i jisté prvky hermetického rituálu. Existuje jen malý počet rituálně zaměřených kat, sloužící výhradně k tomuto účelu. Technické provedení takové kata /tj. její sekvence/, není vždy standartní, čímž se také liší od ostatních kata.
Podle tradice těchto ortodoxně zaměřených škol, když je učitel na smrtelné posteli, provádí jeho žáci nepřetržitě tzv. "katu smrti", zároveň s náboženskými prosbami dojití "věčného klidu" jeho duše. Tuto katu pak ještě provádí naposledy při jeho vlastním pochování na znamení nejhlubšího smutku. V těchto ortodoxních školách je takový pohřeb významné osobnosti projevem mimořádné úcty k tomuto člověku.
"Kata smrti" se provádí pouze v přísně určených podmínkách, individuálně nebo kolektivně. Mimo tyto přesně určené poměry je přísně zakázáno tuto katu provádět a je nebezpečná pro toho, kdo by tento zákaz překročil Při pohřbu svého učitele však jeho žáci mohou také provést jeho nejoblíbenější kata, kterou byla prostoupena jeho celá podstata. Dnes však praktikování rituálních kata patří většinou už do minulosti.
VIZUALIZACE
Jedním z nezbytných požadavků pro celkové správné zvládnutí katy je vizualizace imaginárních útočníků. Japonci toto nazývají "cesta vidění". Tento aspekt, který tvoří ve výcviku karate jeho jádro, se musí praktikovat nejen při cvičení kat, ale musí být dodržován i při samotném nácviku základních technik – KIHON. Toto je nutné vyžadovat už od samých začátků výcviku karate. Ten, kdo bude katy cvičit bez jakékoli vizualizace, toho katy budou "mrtvé". Naopak zase ale ten, kdo tento aspekt zvládne, uvede katy "v život". Nyní si objasníme, co to správná vizualizace je a zároveň si uvedeme zásady, důležité pro její pochopení a zvládnutí.
V praxi se velice často objevuje mylný názor, ke kterému dochází buď špatným výkladem, nebo chybným pochopením, a sice, že vizualizace imaginárních útočníků znamená představovat si někoho /tj. nějakou osobu/, jak na nás útočí. Takovéto pochopení vizualizace vede nutně k mylnému názoru na tento aspekt. Je proto zřejmě nutné a praxe to také plně dokazuje, věnovat ve výcviku karate více času a vysvětlování této věci. Na karate a jeho techniky, na katy a jejich sekvence může existovat více názorů, avšak na vizualizaci může existovat pouze jediný náhled, dokazují právě správnost jejího pochopení. Z tohoto důvodu ostatní názory do této věci nepatří, jelikož přináší více škody, nežli užitku.
Často se také stává, že cvičenec se snaží dohnat vizualizaci tím, že do katy vkládá více divadelního projevu, nežli vnitřního cítění. Praxe však vyžaduje nikoli katu "zahrát", nýbrž plně pocítit, prožít. Divadelní projevy do karate vůbec nepatří, jelikož jsou důkazem diletantství, které by ve skutečném boji znamenalo jistou porážku. Katu a její fiktivní boj musíme proto při jejím cvičení prožívat tak, jako by šlo skutečný boj o náš vlastní život. Musíme se dokonale koncentrovat nejen psychicky, ale i svými akcemi na tento fiktivní boj tak, jako bychom se bránili skutečné, mnohonásobné přesile útočníků, usilujících o náš život. Techniky musíme provádět s takovou silou a razancí, že kdyby se náhle objevila v dráze úderu překážka, musela by být zničena. Toto však platí nejen pro techniky úderů a kopů, ale i pro techniky krytů. Kryty musí být prováděny s takovou silou a přesně na "cíl" tak, že by případný úder nebo kop bezpečně vykryly. Znamená to tedy, že naše techniky musí být totožné s technikami tak, jak tyto provádíme při cvičení útoku a obrany se skutečným soupeřem, tj. při cvičení všech forem kumite. Vizualizace proto neznamená představovat si doslova fiktivní útočníky – osoby, nýbrž pouze cítit jejich útoky.
APLIAKCE KATA
Existuje mnoho názorů na správnost technického provedení kata, na její sekvenci a snad ještě více názorů bývá na správnost aplikací technik, obsažených v dané kata. Protože by však nebylo možné podat plně uspokojivým způsobem vysvětlení na různé pojetí všech aplikací kata a jelikož by takové vysvětlení bylo především propagací nějakého mínění a úsudkem samotného autora, zaměříme se zde proto jen na všeobecné objasnění tohoto aspektu.
Říká se, že kolik mistrů, tolik kata a tolik i jejich aplikací. Jiný názor, podporující na druhé straně negativní experimentování s aplikacemi kata a jejich vysvětlením říká, že je-li aplikace obhajitelná, tj. proveditelná v praxi, není chybná. Tento náhled, mimo jiné velice usnadňující názor autorů na věc samu, přináší sice nové, avšak také často i nesmyslné vysvětlení na použití jednotlivých technik v kata.
V kata v podstatě rozlišuje,e "přímou" /klasickou/ a "nepřímou" tj. volnou /bojovou/ aplikaci. První z nich odpovídá vcelku sekvenci pohybů v kata, tj. přesně dráze pohybu vykonávané techniky, zpravidla obranné. Tato aplikace vyjadřuje klasický způsob obrany karate, který však je v tomto svém pojetí pro praktické využití ve skutečném boji nevyhovující, neboť vyjadřuje teoretický vzor obrany. Druhá, tzv. bojová aplikace se již ve svém provedení více blíží realitě obrany ve skutečném boji. Pro výcvik v kata a pro pochopení významu jednotlivých technik je více užitečnější, neboť vychází více z reality. Bojová aplikace, resp. její řešení je lokálního charakteru, založena na momentální obranné situaci a často doplněna o jistou úpravu, kterou se liší od klasické aplikace. Jelikož se tato aplikace blíží svým charakterem více skutečnému boji, bývá proto u vyšších technických stupňů zařazována při kata.tréninku jako jedna z cvičených forem kumite. Jinými slovy – bojová aplikace je taková, kdy sekvence jejího provedení odpovídá v podstatě sekvenci pohybu v kata, avšak vlastní provedení obrany se liší od klasického provedení v detailech.
Zpočátku je žádoucí s výcvikem kata cvičit souběžně přímou aplikaci, pro lepší pochopení všech pohybů. Tím se zachová původní, klasické pojetí kata. Později, pro hlubší pochopení významu jednotlivých technik a pro možnost využití akcí z kata v kumite začneme s nácvikem všech variant bojových aplikací. Pro dosažení určité úrovně v praktikování a pro dokonalé pochopení všech pohybů je nutné cvičit obě tyto možnosti aplikací. Při nácviku bojové aplikace však nesmíme nikdy zacházet až do extrémů ve formě jejího provedení.
NÁCVIK KAT
Dříve nežli přistoupíme k vlastnímu nácviku katy je důležité, abychom se s danou katou nejprve blíže seznámili. Jde o to, poznat zhruba její celkové sekvence, její vrcholy provázené Kiai a v neposlední řadě i význam jednotlivých akcí. Každá kata má mimo jiné i své určité stěžejní části, které se musí bezpodmínečně dodržovat. Tyto části tvoří každou katu svým způsobem charakteristickou. Při vlastním nácviku katy se tyto části obvykle navíc procvičují zvlášť. Jde-li o dlouhou a obtížnou katu, je lépe si ji rozdělit do více částí a každou z nich nacvičovat zvlášť, metodou postupného navazování. Tehdy, kdy zvládneme sekvenci první části takto rozdělené katy a začneme nacvičovat její druhou část, je nutné, abychom po hrubém zvládnutí sekvence této druhé části spojili obě dohromady a dále je už cvičili jako celek. Předejdeme tím tzv. roztržení souvislosti katy. Veškeré techniky, obsažené v katě se vzájemně prolínají – jsou na sebe návazné a každá má svůj význam a smysl. Nemohou proto existovat samostatně. Katu však v jejím hrubém nácviku je nutné rozdělit vždy tak, aby každá její část, pokud je to ovšem možné, končila "vrcholem", kde se provádí KIAI. Máme-li sekvenci celé katy zvládnout, musíme už katu cvičit vždy jako celek, nikoli po částech, jak tomu bylo při hrubém nácviku.
Při nácviku katy můžeme volit různé tréninkové metody, které lépe přispívají k jejímu "zažití". Zásadně však katu nejprve cvičíme pomalu a plynule, bez koncentrace síly, ale s důrazem na správné dýchání, které musí být zpočátku vědomé a pod neustálou vlastní kontrolou. Od chvíle, kdy již katu cvičíme jako celek, budeme průběžně procvičovat s partnerem zároveň i aplikaci na jednotlivé akce, obsažené v dané katě. Zde mám na mysli ty akce v katě, které jsou pro cvičence méně srozumitelné. Samozřejmě však procvičení aplikací na všechny techniky není nikdy na škodu. Dosáhneme tím lepšího cítění reality v prováděných technikách. Nejprve procvičíme přímé aplikace, později můžeme pro jejich lepší porozumění zařadit i nácvik bojových aplikací. Tyto můžeme cvičit i některou z forem Kumite, např. formou Ippon-Kumite. Závěrem nácviku katy se zařadí i správný rytmus jednotlivých technik v jejich provádění, současně se správným rytmem v navazování technik na sebe a jejich sériích.
Zmínil bych se zde ještě o metodě při nácviku kat, které se používá pro lepší orientaci v prostoru a pro získání lepšího "polohocitu". Tato metoda se plně osvědčila v praxi, a proto bych ji zcela doporučil. Použití této metody je však závislé na určitém stupni zvládnutí celé katy. Kata se v tomto případě cvičí buď v úplné tmě, nebo se zavázanýma očima. Průběh cvičení je sledován trenérem, případně spolucvičícím a cílem této kontroly je sledování správného dodržování EMBUSENU katy. Pro všechny metody však platí zásada neustálé kontroly vlastního dýchání a to od YOI až po YAMÉ.
Při cvičení katy musí být náš pohled zaměřen přibližně do výše očí a nesmíme klopit zrak. Trup držíme vzpříma, nepředkláníme se, ale ani nezakláníme, jen boky máme jakoby trochu podsazené. Při každém "útoku" musíme nejprve těsně před začátkem vlastní akce zaměřit svůj pohled směrem, odkud tento "útok" přichází. Pro všechny techniky, obsažené v katách platí zásada: pohled – boky + technika. Po skončení poslední naší akce v katě setrváme ještě asi 3 sek. v soustředěném napětí, tj. v bojové pohotovosti. V praxi by se odvedení pozornosti od útočníků mohlo stát osudným. Jedině takto provedená kata dává divákovi pocit skutečného boje proti skupině útočníků.
Je-li kata zvládnuta na úroveň, kdy se už cvičenec nedopouští chyb, musí se tato již cvičit naplno a v co největším počtu opakování. Tím se postupně odstraňují drobné chyby. Mějme však na paměti, že zdánlivě zvládnutá kata je jen dobrým zvládnutím její technické části v provedení – nikoli její podstaty. Proto je nutné katu zařazovat do každé tréninkové jednotky a doporučoval bych katu cvičit i při individuálním tréninku doma, nebo v přírodě. V tomto ohledu chybují většinou začátečníci, kdy se jim požadavek důrazně dodržovaného cvičení kat zdá být velmi přehnaný. Kata se "zažije" až po měsících jejího intenzivního cvičení a teprve po dlouhém jejím cvičení se dá dosáhnout kvalitních výsledků, samozřejmě opět jen v souzvuku s ostatními aspekty. Cvičení katy vyžaduje důraznost, trpělivost, sebeovládání, stejně jako dobrou vůli.
Většina japonských instruktorů staví do popředí formální požadavky při cvičení kat a vyžadují přísně jejich dodržování. Pro Evropana se tyto požadavky mohou zdát poněkud přepjaté a zbytečné. Je však nutné si uvědomit, že dodržování všech elementů technik a aspektů značně ulehčuje vlastní cvičení katy, a to je také významný pozitivní vliv pravidelného cvičení kat, který se kladně odráží do kvality v provádění technik karate. Tyto elementy japonští instruktoři neustále zdůrazňují při učení kat. Jejich žáci ještě dnes opatrují a zdokonalují katu jako nejpodstatnější a nejcennější aspekt, kompletního výcviku karate.
Kdybychom vzali do úvahy všechny dnes existující katy, byl by jejich počet značně vysoký. Cílem učení kat však rozhodně není učení pro sebe sama, tento je skryt ve skromnosti, zdrženlivosti a disciplinovanosti každého jednotlivce. Není proto důležité se učit velký počet kat, i když na druhé straně by se mohlo namítnout, že je dobré je znát. Aby se katy vzájemně cvičenci nepomíchaly, je lepší se naučit raději menší počet a dále pokračovat v jejich procvičování a zdokonalování. Nejprve každý adept karate by měl zvládnout základní formy kat /t.j. Heian a Tekki/ a dále přejít na katy Bassai, Kanku, Empi atd. tak, aby návaznost v jejich učení byla v souladu s obtížností a náročností těchto kat. Tak, jak se cvičí samo karate od základů až po vrcholné formy, zrovna tak by měly být učeny i katy podle žebříčku jejich obtížnosti. Současné sportovní pojetí karate však dnes nutí cvičence učit se náročné a obtížné katy bez ohledu na návaznost, z důvodu lepšího umístění se v soutěži. Je to chybný přístup, který je na škodu celému učení kat.
VÝZNAM NÁZVŮ KATA
V této kapitole se obeznámíme s tím, co názvy kata symbolizují. Výčet všech názvů kata by byl značně obsáhlý a není také účelem této příručky. Z toho důvodu se zde zaměřím pouze na ty kata, které považují v tréninku karate za důležité znát. Navíc symboliku názvů některých kata nelze v naší terminologii ani dost dobře vyjádřit tak, aby tyto byly pro nás plně srozumitelné.
HEIAN –
"mírumilovná mysl"
Název série těchto pěti kata je odvozen od stejnojmenného období japonského feudalismu /14. stol. n.let./. Vyjadřuje, že ten, kdo ovládá dobře techniku těchto pěti kata, se může ubránit v každé sebeobranné situaci. Může být proto klidný, vyrovnaný, mírumilovný.
TEKKI –
"železný jezdec"
Pro tyto tři kata /Tekki Šódan, Tekki Nidan a Tekki Sandan/ se někdy používá překladu "jezdec na koni". Název je odvozen od postoje kiba-dači, který se v této kata užívá. Kata znázorňuje obranu při zdi proti třem útočníkům.
BASSAI –
"proniknutí pevností"
Kata symbolizuje obranu proti osmi útočníkům, uzavírajícím kolem obránce kruh. Ten zahajuje obranu "proražením" jejich středu – proniká obklíčením, t.j. pevností. Odtud pak tento název. Tato kata byla oblíbena karatisty ve městě Tomari na Okinavě a byla to nejoblíbenější kata mistra Chotoku Kyan. I zde existují dvě formy kata, a sice Bassai-Šó a Bassai-Dai.
JITTE –
"deset rukou"
Název této kata symbolizuje, že ten, kdo tuto kata plně zvládá, prý vydá za deset mužů.
EMPI –
"letící vlaštovka"
Název této kata je odvozen od častých útoků, které se střídají jak na horní, tak i na dolní pásmo, což dobře připomíná trhavý let vlaštovky. Jedná se o velmi dynamicky prováděnou kata.
HANGECU –
"půlměsíc"
Jedná se o velice náročnou kata. Její název je odvozen od půlkruhových pohybů rukou a nohou /techniky uči-uke a postoje sančin-dači, příp. hangecu-dači/.
NIJU-SHIHO –
"kata 24 kroků"
Název je odvozen od častého přemísťování se v základních postojích.
JION
Název této kata je převzat od stejnojmenného kláštera Jion, ležícím v Číně. Zavedli ji prý mniši tohoto kláštera. Jedná se o velmi obtížnou a náročnou kata. Svědčí o tom i to, že podle japonského systému hodnocení obtížnosti kata je až na 43. místě.
GANGAKU –
"jestřáb na skále"
Název pro tuto kata je odvozen od postoje na jedné noze /tsuru-aši dači/, který připomíná jestřába, jež se může každou chvíli vrhnout střemhlav na svou kořist. Někdy se užívá též překladu "kámen na skále" – jeho symbolika zůstává v podstatě stejná.
MEIKYO –
"jasné zrcadlo"
Tato kata, jejíž vodící linie je ve tvaru písmene X, se cvičí jak na pravou, tak na levou stranu stejně. Proto pak tento název. Tato kata je známá též pod názvem ROHAI.
KATA JAKO SOUTĚŽNÍ DISCIPLÍNA
Od prvního oficiálního mistrovství světa v karate, které se konalo v roce 1970 v Ósace, byly pravidly ustanoveny dvě soutěžní disciplíny, a to KUMITE ŠIAI /soutěž v zápase/ a KATA ŠIAI /soutěž v kata/. Obě tyto soutěžní disciplíny byly vyhlášeny jak pro kategorii jednotlivců, tak i pro kategorii družstev. Na rozdíl od soutěže v zápase nejsou pro soutěž v kata pravidly stanoveny váhové kategorie. V průběhu let se sice sportovné pravidla pro kumite šiai zásadně změnila, avšak pro kata šiai zůstala v podstatě stejná. V poslední době se stále častěji vypouští ze soutěží v kata kategorie družstev. Soutěž v kata jednotlivců je rozdělena do dvou částí, a sice na tzv. ŠITEI KATA /povinná kata/ a TOKUI KATA /libovolná kata/. První z nich je určena pro vylučovací způsob, druhá pak je určena pro semifinálové a finálové soutěže. V současnosti se již většinou šitei kata v soutěžích vypouští a soutěží se převážně na tokui kata. Pro soutěže konané na území ČSSR se rozhoduje výhradně podle pravidel WUKO a kata jsou hodnoceny buďto tzv. praporkovým systémem nebo bodovacím způsobem. První způsob je určen pro vylučovací kolo, kdy dva závodníci cvičí současně katu, určenou rozhodčím, a sice z řady kat HEIAN 1-5, včetně katy TEKKI 1, druhý způsob je určen pro další kola této soutěže včetně finále a závodník si volí katu sám. V následující tabulce jsou uvedeny katy, které se ponejvíce na soutěžích cvičí, a to mimo směr GOŽU-RYU.
V následujícím seznamu jsou uvedeny katy, které jsou povoleny pro soutěže, konané na území ČSR. Tyto katy jsou výhradně stylu šotókan-ryu. Pro soutěže, pořádané na území SSR, platí jiná ustanovení povolených kata. Výjimku v povolených kata tvoří stanovení soutěžních řádů pro mezinárodní soutěže, mistrovství Evropy a mistrovství světa.
POVINNÉ KATA /Šitei Kata/
HEIAN SHODAN
HEIAN NIDAN
HEIAN SANDAN
HEIAN YODAN
HEIAN GODAN
TEKKI SHODAN
VOLITELNÉ KATA /Tokui Kata/
BASSAI-SHO
BASSAI-DAI
KANKU-SHO
KANKU-DAI
JION
JIIN
JITTE
HANGECU
EMPI
WANKAN
MEIKYO
NIJU-SHIHO
SOCHIN
CHINTE
UNSU
GOJU-SHIHO SHO
GOJU-SHIHO DAI
GANGAKU