Klub ušlechtilého rybolovu

Jako obvykle jsme zvolili veřejností méně užívanou trasu s trajektem nočním Kiel – Goteborg. Už nás ani nepřekvapila celní kontrola, spolu s plechovkou muslimů jsme byli jediní nenordičtí exoti vyjíždějící z fery. Předloni nás očuchával drog dog, loni ztepilá celnice, letos jsme si popovídali s docela příjemným děvčetem, ale ta časová ztráta … No, bylo třeba přichvátnout, abychom po trase Mora – Ostersund dorazili v rozumnou dobu do kempu Stromsund, kde jsme měli objednán nocleh. Cestou nádherná švédská jezera, řeky a nekonečné lesy. Kupodivu žádní sobi ani losi. Třetí den už jen pár set kilometrů, po třetí hodině na místě. F-E vybavil dvě lodě novými čtyřtaktními motory, spotřeba dolů, výkon nahoru.

Po překládce hned vyrážíme na oblíbená místa. Maják, lanový most. Ryby berou dobře, hlavně na mělčích místech 6-20 m. Až podezřele dobře. Na hloubkách zkoušíme nerezové solvkrokeny české provenience, moc to nejde, nefungují ani originály. Druhý den se situace opakuje, chytáme poměrně hodně tresek obecných na mělčinách, největší 96cm. Jezule na hloubky moc nechce a protože jediný nevlastní elektrický multiplikátor, má pro jistotu na pennu jen 130 metrů sumčí šňůry. Při jedné zastávce na 180 metrech jedna t.o. cca 90cm. Víc nic. Zase šmrdláme mělčiny. Konstatujeme, že chybí obrovská hejna kelírků 30-60cm, v předchozích letech obvyklá.

Nehynoucí mezinárodní slávu si vysloužil náš kapitán VP. S lodí už po letech docela slušně zachází a při přistání se chtěl trochu blýsknout před třemi Nory, kteří právě na molu něco konzultovali. Machrovské přistání při relativně rychlém přiblížení a zařazení zpětného chodu v pravou chvíli. Kapitán ale nepočítal s čerstvým větrem v zádech a narazil do mola tak, že v Kobře 11 by následoval výbuch. Seveřané na molu se ztěží udrželi na nohou, ale chechtali se jak blázni.

Třetí den to začíná foukat ale ještě se chytat dá. Pak vítr zesiluje a vyjet nemůžeme. Věnujeme se obžerství. Na jídelníčku se vystřídaly např. svíčková s brusinkami (2x), jahodové knedlíky, pečená kachna + bk + červené zelí, na místě pečená sekaná atd. Času na přípravu bylo dost. Občas jsme zajeli autem prohodit břehy v okolí mostu, pár doršek jsme chytli, vítr byl ale skličující. Další dny se střídal vichr a déšť. V dešti jsme vyjeli, je třeba zmínit hrdinství našeho kapiána VP, který zapomněl doma gumovky a vyrážel ve svých strašlivých prestižkách! Ani rybolovný adrenalin nezažehnal pocit Cimrmanova výslechu metodou gumových hadiček a brzy začal skučet. Gumáky hbitě zakoupil v Sandnesjoenu.

Tím zažehnal deštivé počasí do konce výpravy už nepršelo. O to víc ale foukalo. Jednou se dokonce utrhl jeden úvaz lodě u mola, měli jsme ve čtyřech honičku dát vše do pořádku.

Slovo vítr bylo zakázáno vyslovit. Sem tam se moře přece jen zklidnilo a jakž takž jsme nachytali. Ovšem žádné trofeje ani neobvyklé úlovky.

Za zmínku stojí poslední dva dny pobytu. Ten předposlední se nad námi Neptun slitoval. Počasí jak v Chorvatsku, hladina klidná, vyrážíme přes velký fjord k ostrůvkům v okolí Donny. Narážíme na hejna doršek krmících se na malých hloubkách. Chytáme na lehčí vláčáky, většinou na twistery. Jdou na hod, jsou jich mraky, mezi 60-90cm. Celý den jsou nádherné světelné podmínky na fotografování. Poslední den lovu – ráno zatím nejsilnější vítr, okolo 20 m/s. Tak holt zase ze břehu. O jednu velkou přicházíme na molu pod mostem, jinak nic, vlny jako hrom. Ještě vyzkoušíme špici poloostrova. Tam Jezule zpozoruje drobné ryby lítající nad hladinu. Něco loví! Byly to obecňačky, tentokrát docela velké. Braly moc dobře, ty největší jsme přes pobřežní balvany vůbec nezvedli. Největší zdolané byly okolo devadesátky. Ztráty desítek nástrah, ale nádherný zážitek. Vše jsme pouštěli. Večer před odjezdem se vítr zklidnil, VP s Jezulem ještě jedou na poslední lov v okolí majáku. Vracejí se nadšení a zároveň smutní, ryby najely a berou, dokonce i velcí keleři. Krásně si na úplný závěr zachytali.

Takže letos: nevyzpytatelné počasí, 90% úlovků na přívlač. Sakra, žádná trofej. Příští rok to bude určitě lepší. Už se těšíme.