Klub ušlechtilého rybolovu

Kroužek se pak u vody rozdělí, asi podle nátury jednotlivých rybaříků, na konzervativce a sportovce. Ti první si přinesou prut od dědy nebo taťky s poctivou pětadvacítkou, na převeliký háček zavěsí jedno rohlíkové boilie či jinou "zaručenou" nástrahu, nahodí, zavěsí mezi očka předšpičkového policajta a - děj se vůle boží. Ubozí vedoucí je pak prosí na kolenou, aby dovolili alespoň malou změnu v sestavě, snad tenčí návazec, snad rohlíček místo želatinového noku, možná toho policajta před špičku prutu. Občas to přinese úspěch, i když to pak mnohdy experta utvrdí v jeho počínání. Občas se ale stává, že "klasik" začne pošilhávat do sektoru, kde se činí ti, co si dají říct. A o to jde, s přibývajícím věkem a zkušenostmi je možná konzervativcova záchrana a přechod do kategorie sportovců. Bývají meni nimi mazáci, co chodí na kroužek více let a vědí, o co u vody jde, ale někdy také nováčkové, kteří to mají tak nějak od Boha. Nebýt této skupinky, visel by alespoň jeden z vedoucích už dávno na jasanu. Naštěstí jsou mezi námi. Ti co zvládnou techniku zacházení s prutem, nedělá jim problém navázat plavačkovou či feederovou sestavu pak mají daleko víc času na to, aby získali správný vztah k přírodě. Začnou pak chápat, že to není o tom, přinést rybu domů, ale o zážitku.