Lov Černého Trolla - 1. díl
Edgar byl zrovna v sentimentální náladě. Vzpomínal na staré časy, kdy ještě jako 20-tiletý mladík chodíval sem do Khorinisu na pár pivek. Tehdy neměl s děvčaty problémy, byl ještě mladý a pohledný, dnes už mu bylo mnoho let a lidi ho brali jako takového toho „starého mládence“ – no a která by takového chtěla? Vzpomněl si taky na svůj životní obrat…. Na svůj strašný čin, když zabil 2 nádeníky a ukradl jejich jídlo a šaty. Ale tehdy ho chytili. Modlil se k Innosovi aby mu jeho hřích odpustil, jenže dal se vůbec takový čin odpustit? Když seděl ve vězení a čekal na rozsudek soudce, měl hlavu plnou myšlenek… proč to udělal? Stálo mu to za to? Nebyli by lepší umřít hladem ,než zabít dva lidi? Jenže už bylo pozdě. Měl myslet předtím, teď už to nevrátí. Pamatuje si i jak tehdy došla městská stráž a sdělila mu jeho trest. Soudce vynesl následující rozsudek : „Je-li schopen vraždit kvůli jídlu, je spravedlivé aby zemřel hladem.“ Tehdy ho neodvedli do nějakých podzemních kobek, ani do tajemných sklepení. Nechali ho v jeho cele. Jediné co z ní dělalo hladomornu byl fakt, že mu nenosili jídlo. Pouze vodu, která neměla žádnou chuť. Jenže on tam nezemřel. Nezemřel protože král Rhobar pro něj měl jiné místo. Otevřela se kolonie trestanců, kam byl přesunut aby kopal magickou rudu. Byl u hlavní vzpoury, když trestanci převzali kontrolu, poté co bariéra přerostla míru a stráže byly pobity. Gomez v čele trestanců vyjednával s králem Rhobarem o rudu. Ano, ale Edgar nikdy nebyl na vysokém postu, byl to jen kopáč, jen nevýznamný dělník v obrovském mraveništi. Jsou to teprve 4 dny co byla bariéra zničena. Edgar okamžitě uprchl, bral nohy na ramena jako by za ním hořelo. Nesnášel kolonii. Nenáviděl na ní snad všechno. A nakonec dorazil sem. Khorinis. Město kde žil předtím, před bariérou. Jenže on neměl kde bydlet, neměl nic. K banditům se přidat nechtěl…. nechtěl žít jako v kolonii, chtěl začít normální život. Jenže neměl ani vindru. Přespával v noclehárně, ale dobře věděl že to už víckrát nechce. Musí někde sehnat peníze! Možná by se mu vyplatilo zajít za svým starým známým, za Mendiegem…. jenže ten už si na něj nevzpomene. Nikdo si tu na něj nevzpomene. Bůhví jestli ještě žije. Ale zkusit se to musí, hned zítra ráno půjde k jeho domu u přístavu a zeptá se ho, jestli by pro něj neměl nějakou prácičku. Hned zítra, teď se ale musí vyspat. Už dlouho nespal. A cítil že teď je ta pravá chvíle to napravit. Zavřel oči…. nezdál se mu žádný sen, na sny byl moc znavený.
Konec prvního dílu