Našemu Cézarovi potvrdili srdeční vadu :o((((
S lítostí a velkým smutkem jsme přijali zprávu doktorů: našemu fešákovi Zarovi potvrdili srdeční vadu....ta mu byla zjištěna už v 8mi měsících, ale byla tu naděje, že se srdíčko ještě růstem spraví a 
pejsek bude v pořádku. Bohužel se tak nestalo...rtg ukázal jednu polovinu srdce o mnoho větší, pejsek v noci pokašlává, občas se mu na procházce zamotají nohy a upadne, nemůže vstát. Jinak se chová jako každý správný mládě dobrmana, sprintuje, dovádí, cvičí, má radost ze života a roste do krásy....rozhodli jsme se, resp. jeho opravdoví majitelé, že mu život nebudou kazit držením doma na gauči a voděním pouze na vodítku.....Takže pokud a dokud to půjde...držte mu palečky.
Přestože se mi nezamlouval Cézarův rodokmen a přestože jsem synovce upozorňovala na možná úskalí zdravotních problémů, i přesto se rozhodl, že se Zara ujme. Neměla jsem v úmyslu -především kvůli rodokmenu- psa uchovnit, ale věřila jsem, že jako společník, jako dobrman parťák bude bezva....
Nejdůležitější při výběru štěňátka je štěstí...ale je třeba jako první krok k tomuhle štěstí pečlivě vybírat, z jakého spojení štěně je. Osobně bych NIKDY nedělala liniovou plemenitbu na psa, který je výsledkem incestu rodičů (bratr-sestra), ať už jeho přínos do chovu byl jakýkoliv. Obyčejným selským rozumem každý pochopí, že incest nikdy v minulosti nepřinesl zdravotně nic pozitivního (dopad incestů ve šlechtických kruzích je všeobecně známý). Je to v současné populaci dobrmanů nutné?!?!? Nemyslím si, že tohle by byla promyšlená a zodpovědná chovatelská práce......:o(((
Dopis z října....
Ahoj Libuš, tak s Cesarem je to ještě horší, než jsme mysleli. V úterý jsme byli na kontrole a veterinář udělal sono. Je to vadná přepážka a následně velkej tlak v polovině srdce. Řekl nám, abychom počítali, že se Koulák dožije tak maximálně 3 let. Jsem z toho hotová. Dostal ještě jedny prášky ( tuším jméno: Condor - ale to bych kecala). Ty mu mají pomoct v tom, aby neměl takový ranní srdeční krize ( kolem 3, 4 hodiny ráno začal cestovat po pokoji a nemohl spát). Za měsíc jedeme zase na kontrolu. Na rovinu nám řekl, že je to dědičný a nevyléčitelný - pokud to nebudeme chtít operovat, a to ještě, jestli to půjde operovat. Dělají to v Praze, ale je to v začátcích, tak žádná sláva. EKG se hodně zlepšilo. Prášky mu zůstanou už napořád a zatím mu dost pomohly. Trošku se zakulatil, už není tak vyzáblej. Dobře baští a je mu teď líp, je to na něm vidět.Katka
