ZOO na Svatém kopečku u Olomouce
Na výlet jsem se moc těšil, neboť mi bylo jasné, že to bude opět náramné dobrodružství. Ono je téměř každé cestování s naší mamkou někam do neznáma dobrodružstvím, zvláště, když se musíme orientovat podle mapy. Ne, že by to mamka neuměla, ale většinou si odbočky všimne až v okamžiku, kdy kolem ní projede apod. Zatím jsme ale vždy do cíle nějak dojeli (a když jsme si nevěděli rady, tak jsme do cíle alespoň zatelefonovali a oni si pro nás přišli, protože my jsme stáli hned ve vedlejší ulici
J
).
Do ZOO jsme trefili na první pokus. Byl jsem velmi zvědavý, jak bude slušet našemu Falkovi náhubek, který mu (za účelem návštěvy ZOO) zapůjčila maminka od svého kolegy z práce. Náhubek byl po fence německého ovčáka, takže jsem nahlas vyjádřil své obavy, že se Falčovi do něj vleze nejspíše celá hlava. Mamka prohlásila, že to bude dobré a hned za pokladnou Falimu náhubek nasadila. Šlo to až nezvykle hladce …. to důvěřivé a mlsné zvíře je snad schopné kvůli pamlsku strčit hlavu i do drtičky odpadků L. Když však Fali zjistil, jakou boudu na něj panička ušila, zahájil protestní akce. A tak zatímco jsem si já hrdě vykračoval s Rexíkem, který košík na své tlamičce ani nezaznamenal, maminka s Falim nejdříve připomínali toreádora se zdivočelým býkem (upřesňuji: maminka připomínala toho toreádora, nadskakující a hlavou mlátící Fali připomínal býka!), o něco později pak Fali vypadal jako zdivočelá koza a na závěr svého představení si nechal trucování v sedě uprostřed frekventovaného chodníku. Jenže si vybral špatný chodník – byl to chodník k WC, mamka toho využila, přivázala Falka ke stromu a utekla mu do toho domečku. Z povzdálí jsem sledoval, jak Fali ihned ukončil protestní akci, posadil se způsobně ke kraji chodníku a úzkostlivě vyhlížel svou paničku. Když se mamka po chvilce vrátila, Falča už netrucoval, nestávkoval a ochotně ťapkal u nohy a prohlížel si zvířátka. Nejvíce se mu líbili vlci a bylo vidět, že se i Fali vlkům líbí, protože se všichni sešli u mříže a koukali na něj. Jenže tohle očumování se vůbec nelíbilo našemu Rexíkovi … doběhl k Falkovi a udělal HAF …. a rázem zahnal všech pět vlků J. O něco později pak prokázal vlohy ovčáckého psa a snažil se (alespoň pobíháním okolo ohrady, protože jsem mu hlasitý štěkot zakázal hned po prvním blafnutí) sehnat do stáda nejdříve kozy, pak ovce a nakonec klokany. Mě se líbila všechna zvířátka i pěkné prostředí v ZOO. Nejzábavnější však byly reakce okolí na naše „psí black and white duo“. Někdy jsme měli dojem, že jsou Fali s Rexem považováni za součást ZOO. Jeden chlapec se k nám nadšeně rozběhl a volal: „Jé, paní, vy máte na vodítku jednoho toho vlka, že?“ Napadlo mě, že začnu vybírat „očumné“, ale mamka mi to zakázala L.
Na zpáteční cestě ze ZOO jsme ještě na parkovišti udělali krátkou přednášku na téma „Chodský pes – české národní plemeno“ (podotýkám, že opět zdarma L). Při výjezdu z parkoviště zahlédla mamka na chodníku krásného choďáčka, tak přibrzdila (auto i provoz za námi) a hned zjišťovala, odkud ten fešák/fešanda je. Majitelka pejska nám ochotně prozradila, že je to „Krosandře“ … no a pak (při pohledu na Falka) prohlásila: „Jé to je Falko, toho znám z internetu….“. Koukám, že Falouš začíná být známá osobnost J.
Ze ZOO jsme jeli za Luckou a Darrim. Kupodivu jsme i sem trefili hned na první pokus. Setkali jsme se zde také s Tomem a Bobinkou a Lucka mě naučila dva základní hody diskem.
Cesta zpět byla opět zajímavým zážitkem, zvláště, když mamka hned dvakrát po sobě přehlédla odbočku. Prvním přehlídnutím mi zařídila kratší vyhlídkovou jízdu po Olomouci, druhým pak dobrodružství v podobě jízdy bez platné dálniční známky po placeném úseku dálnice – dvacet kilometrů tohoto dobrodružství mi bohatě stačilo a další přehlídnutou odbočku jsem proto téměř nezaznamenal, neboť jsem nepředpokládal, že mamka dokáže zabloudit i cca 10 km od domu.
Radek M.
Fotky ze ZOO jsou ZDE.
Fotky od Lucky a Toma jsou ZDE.