Historie
Zakladatelé 1893
Václav Havlík, Václav Řezáč, Vincenc Kaňka, Václav Sládek, Josef Kaňka, Hendrych
Josef Lemr, Šimáně, Josef Horáček, Václav Petr, Antonín Šembera, Jan Vacek, Svárovský
První záznamy o založení našeho sboru jsou ze začátku roku 1891. Ovšem již roku 1890 zakoupena byla ruční stříkačka. Nejsou však o tom záznamy, ale letopočet na naší Barušce, jak se jí později říkalo, o tom mluví jasně.
Myšlenka kolektivního hájení hospodářských hodnot proti všem přírodním živlům nachází svoje následovníky v mnoha obcích našeho okresu.
Sbor jest v III. Okrsku. Sbor jest členem Hasičské župy “Mladá Boleslav” č. 24, starostou župy jest komerční rada bratr Antonín Šembera, spolumajitel pivovaru v Mladé Boleslavi.
Když přišel rok 1914, kdy vznikla světová válka, sbor vedli jen ti starší. Přišla těžká léta válečná, po nichž rok 1918 přinesl osvobození z rakouského otroctví. Činnost hasičská, která dosud přece jen byla v rukou několika vyvolených se začala rozšiřovat do širších vrstev lidových, ústřední hasičské organizace vyvíjely stále větší činnosti a tím nutily podřízené sbory k větší činnosti. Nestačilo cvičení stříkačnické, byla cvičena i prostná, sekyrková, řadová a různá jiná.
Zásluhou bratra Antonína Šembery, našeho rodáka, byl v roce 1935 povolen v naší obci II. župní sjezd. A tímto rozhodnutím nastává období práce. Zásluhou občanů, především starosty bratra Josefa Koliáše, je již v roce 1934 dobrovolnou pracovní povinností každého občana postavena hasičská zbrojnice, upravena celá náves, pak staré ploty vyměněny za nové a vše natřeno veselou barvou oblakovou, takže naše vesnička byla ke sjezdu připravena jako nevěsta. Zásluhou obecního zastupitelstva souhlasně s naším sborem byla zakoupena motorová stříkačka od továrníka Eberta z Prahy za 20 000.-Kč, dále pak 500m hadic č. 10 a 18 pracovních obleků za 12 000.-Kč. Takto vyzbrojený sbor dává se s chutí do práce.
Sbor Sukoradský zúčastnil se do této doby 80 požárů, 17 místních, 63 přespolních. V roce 1926 též činně zasáhl při velké povodni. Valných hromad konal 45, výborových schůzí 190, členských 301, plesů 43. Sbor odebírá Hasičské Rozhledy a Cvičitelské Besedy a jiné spisy vzdělávací. Zúčastňuje se pilně všech sjezdů a kulturních slavností, pomáhá ze všech sil všemu občanstvu, chrání jejich majetek a životy. Této idei zůstane sbor věren a k svoji padesátce blíží se s největší chutí a pílí.
Dne 10.dubna 1936 vypukl požár v usedlosti pana Františka Šrajera. Oheň vznikl ve stodole a dík pohotovosti místního sboru omezen byl jen na tuto budovu. Naše motorová stříkačka prodělala svůj první křest a také ona to byla, co v první řadě požár zničila. Bezvadně pracovala po celou hodinu dodavši na požářiště ohromné spousty vody. Nebýti rychlé pohotovosti sboru, jistě by bylo i obytné stavení shořelo.
V roce 1939 hořelo u Šemberů. Oheň vznikl ve stodole, která byla plna zásob sena, slámy a na mlatě právě vybrané brambory.
Tento požár byl posledním, takže již 21 roků v naší obci nehořelo. Jistě pěkná legitimace pro požárníky i pro ostatní občanstvo. Představenstvo i členové JZD i členové našeho sboru si zaslouží pochvalu i poděkování, neboť se o to plnou měrou zasloužili. Jest si jen přáti, aby bylo dále takto pokračováno.
Ale hasiči jenom nehasili, pracovali administrativně, sháněli příspěvky, pořádali zábavy, sjezdy, hráli divadlo a pečlivě hospodařili se svěřenými penězi. Tehdejší sbor žil vlastně z milodarů.
V tomto roce si sbor zakoupil tažný automobil a absolvuje a prodělává nový požární výcvik. Roky okupace sešněrovaly jeho další rozlet, ale činnost jeho je stále mnohostranná. A již jest revoluce, kdy hasičský sbor s příslušníky armády se přihlásil do prvních řad bojovníků proti nacismu. Koná služby v obci a okolí a 8. května 1945 staví se se zbraní v ruce proti žoldákům Lornerovým a tím heslo “Vlasti k obraně” plní do důsledku.
Nastupuje novou cestu v požárnictví, zlepšuje svoji výzbroj, neboť tehdejší řád zaručoval všem požárním sborům jejich nejlepší vybavení, hlavně po stránce technické. Požární sbor byl v tomto roce omlazen. Vstoupilo v jeho řady 11 mladých hochů, z nichž bylo utvořeno družstvo, které absolvovalo požárnické cvičení. Nechť nadšení a aktivita vládne v našich nových řadách, aby svorně a pilně pokračováno bylo v započatém díle.
Staré hasičské heslo znělo “Jeden za všechny, všichni za jednoho” a to vážení přátelé stále platí a platit bude, zvláště v naší milé československé republice. Proto vy všichni členové sboru a jeho dárci buďte hrdí na svou příslušnost k požárnické rodině, neboť jen ten jest šťastným člověkem, kdo dělá radost druhým, kdo chrání majetek společnosti a celého našeho státu.
V březnu roku 2006 postihla naši obec povodeň. V pondělí 27.března odpoledne začala voda v Klenici nebezpečně stoupat. Příčinou bylo nadměrné upouštění vody z Červenského rybníka v Dolní Bousově, který nestačil pojmout vodu z rychle tajícího sněhu. Rozbouřená hladina v Klenici brzy dosáhla výšky mostní konstrukce, voda se rozlila do polí, zaplavila zahrady, dvory a sklepy. Kolem 21. hodiny byl sirénou vyhlášen stav ohrožení a místním rozhlasem byli vyzvání dobrovolníci na pomoc. Místní a petkovští hasiči spolu s dobrovolníky z řad občanů byli připraveni stavět protipovodňové hráze za pomoci pytlů s pískem. Protože však voda do 23. hodiny již nestoupala a potom začala dokonce mírně klesat, bylo od stavby hrází upuštěno. Hasiči však hlídkovali u Klenice až do raních hodin. V úterý ráno místní hasiči za pomoci hasičů z Petkov odčerpávali vodu ze sklepů a odstraňovali nasledky povodně u postižených občanů.
Základem spolku dobrovolných hasičů bylo hájit, bránit a pomáhat při všech katastrofách i neštěstích. Nebyla to však jenom pomoc bližnímu, jak znělo tehdejší heslo, ale byla to též otázka národnostní i kulturní, neboť v mnoha obcích činnost osvětovou, národní a uvědomovací vykonával sbor dobrovolných hasičů. Obětavost členů neznala mezí a poněvadž hasební pomůcky nevynikaly žádnou zvláštní dokonalostí, bylo mnoho úrazů a nemocí vzniklých z vykonávání těžké služby hasičské.
Současný sbor dobrovolných hasičů každoročně udržuje akceschopnou výstroj a výzbroj, přípravuje techniku na následující soutěžní sezónu, uklízí hasičskou zbrojnici a její okolí. Na jaře se věnuje prořezávání stromů a následnému úklidu roští a dřeva. V měcíci dubnu pravidelně provádí protipožární prohlídky a preventivní prohlídky komínů. Dále pomáhá s úpravou obce, udržuje dětské hřiště a připravuje okrskovou a pohárovou soutěž. Úspěšně se účastní všech pohárových soutěží.