Historie plemene
V roce 1892 F.Krichler ve svém díle Katechismus der Hunderassen poskytl poměrně přesné údaje o opičím pinčovi,přičemž o bruselském grifonkovi říká,že se odlišuje červenožlutou barvou od německého hrubosrstého knírače.Jeho kolega R.Strebel uznával pouze červeného bruselského grifonka,kterého nazýval belgickým opičím pinčem.Neměl pochybnosti o tom,že tento Belgičan vznikl křížením německého opičího pinče a mopse.Že tito psi jsou předky grifonků je zřejmě nepochybné,ikdyž na konci 19.století se v Evropě vyskytovalo velké množství malých teriérů a tudíž vliv jiného plemene není vyloučen.Mluví se také o belgickém pouličním psovi,který byl zkřížen s mopsem.Často se jako předci grifonků uvádějí i jorkšírský teriér a malý španěl.Ze všech možností je nejpatrnější vliv mopse,jehož příbuznost s brabantíky je na první pohled patrná .
Přibližně od roku 1880 začali belgičtí chovatelé chovat grifonky plánovitě.Tento malý pes,doprovázející kočí od města k městu a horlivě upozorňující na vše podezřelé,byl znám pod jmény Chien du garde-ville(pes pro kočí) nebo také Garcon du Petit-Waterloo,podle psa Garcon,jenž patřil hostinskému z hostince Zum kleinen Waterloo.Tento Garcon se vyskytuje později v mnoha průkazech původu grifonků a může být považován za jednoho ze zakladatelů chovu.
Belgičtí chovatelé údajně měli provádět křížení především s mopsem,jednak proto,aby se dosáhlo tvrdšího osrstění a dále,aby získali vyprofilovanou hlavu.V důsledku tohot spojení vznikla krátkosrstá varieta grifonků-brabantík(brabantský grifonek).Mops také přinesl výskyt černé masky a nové barvy do chovu.
Rozmach chovu dodala okolnost,že na výstavě psů v Bruselu v roce 1880,byl bruselský grifonek vybrán za nejlepšího psa výstavy.Grifonkovi také pomohlo že se zejména v Německu zanedbal chov opičího pinče a tito psi málem zcela vymizeli.Naproti tomu grifonek začal nacházet své oblíbence nejen v Evropě(Anglie,Skandinávie) ale i v USA