Historie
Jmenuji se Kamila Duchoňová a koně jsou pro mě vášní již od dětsví. Rodiče mi říkají, že již v kočárku jsem vypadala, že si hraji tak, jako bych držela otěže v rukách a kopala nohama jako bych jezdila na koni.
Narodila jsem se v Chomutově 14.2. 1985 a k mému štěstí jsme bydleli naproti Podkrušnohorskému zooparku, kde je nejen zoo, ale také velká sportovní stáj. Když mi tedy bylo kolem 10 let, vyřídili jsme si s kamarádkou členství u poníků v Zooparku. Tak jsem se začala postupně učit jezdit a tím se splnil jeden z mých prvních snů a to jízda na koni. Po nějakém čase, kdy jsem byla již připravená zvládnout i „velkého koně“, jsem byla přeložena do jezdeckého klubu ve sportovní stáji. Samozřejmě jsem také začala toužit po vlastním koni, a tak moc jsem doma rodiče přemlouvala, že jednoho dne jsme pro koníka jeli. Dostala jsem kobylku hucula - Terezu. No ale řeknu vám, ta mě tedy vyškolila. Nakonec jsem si našla na dovolené skvělého valášku ČT - Arona a huculku jsme prodali.
Tak to jsem já a Terezka v mých začátcích :-)
Aron byl bez PP, tmavý hnědák bez odznaků s dobráckou povahou. Tím byl splněný další z mých snů – vlastní kůň.
Aronek
S Aronkem jsme si toho prošli hodně, jsem mu vděčná za vše co jsem se naučila a vlastně jemu vděčím za to, že jsem poznala nádherné odvětví jezdeckého sportu, jakým je drezura. Byla jsem nejprve rozhodnuta, že budu jezdit parkury, ale Aronek bohužel onemocněl na přední nohy a nemohl v té době skákat. Rozhodla jsem se tedy pro drezurní přiježďování a nakonec jsem u drezury zůstala. Udělala jsem si zkoušky ZZVJ a přešli jsme i pár drezurních závodů, ale výsledky byly takové, že rádi bychom nebyli poslední :-) V této době jsem také jezdila na koních úspěšného Martina Matějky. Za zmínku stojí koně jako Lipka Uniren, Lino J, Grand Pohona, Lartet atd. Někdy to nebývalo nejjednodušší, ale já jsem za spousty zkušeností moc a moc vděčná.
Na popud různých trenérů a rozhodčích jsme začali uvažovat o prodeji Aronka a koupi koníka s drezurními předpoklady. Aronek se tedy po dlouhém váhání (není lehké se loučit s prvním koníkem) prodal k rekreačnímu ježdění. Po něm přišlo dalších pár koníků. Za zmínku stojí např. hřebec Sawat alias Amor, s kterým jsem i trošku nahlédla pod pokličku parkurovému sportu.
Amorek
Mezitím se pořídila k Amorovi v r. 2002 nádherná klisna Montána. Té byli pouze 3 roky a mě začala velice bavit práce s mladými koňmi.
Montánka
V létě roku 2003 byla Montána odkoupena zpět svojí bývalou majitelkou. Nyní je Montána zpět v drezurním sportu a to pod jezkyní Evou Drozenovou. Tu určitě znáte z drezurních obdélníků s valáškem Limerikem, s kterým získává spousty vítězství a umístění. Moc jim držím palce a přeji hodně úspěchu jak s Montánkou, tak i s Limerikem.
Během přípravy Montánky jsem ještě připravovala skvělého 3 – letého valáška Darriuse. Ten se svojí nynější majitelkou chodil v roce 2006 úspěšně parkury st. L. Takže ať se daří Dárečku a Martino!
Dáreček
Po prodeji Montány jsem si koupila 3- letého valáška Gordiuse alias Granda. Dále na podzim byla koupena klisna s obrovským srdcem Kornetka. A dále ještě na jaře roku 2004 3- letá klisnička Flér. O Kornetce a Grandovi se dozvíte více informací v jednotlivých sekcích.
V zimě roku 2005 jsme začali navštěvovat s Grandem pravidelná drezurní soustředění, které pořádala Lenka Šestáková z JK Harfa. Zde jsem poznala výbornou trenérku Milenu Majznerovou. Práce s ní mě velice zaujala a výsledky se dostavily i na závodech. Tím se tedy splnil další můj sen a to být úspěšná na drezurních závodech.
Roku 2006 přislo stěhování s mým přítelem do Louňouvic u Říčan.
V současné době je Grand ustájený na ranchi El Paso. Kornetka si už užívá pouze hříbátek, čímž mi plní další z mých snů a tím je chov. Nyní je ustájena ve stáji Hošť u Kostelce nad Černými lesy. Letos (2007) se naše rodina rozrostla díky Kornetce o perspektivního hřebečka Lorda Calimera alias Káju. No a Grand nadále pokračuje pod vedením trenérky Mileny Majznerové. Tímto moc děkuji Mileně za to, že mě stále trénuje, za její trpělivost se mnou (ono někdy to se mnou také není jednoduché) a doufám, že budou další a další úspěšné sezóny.
V neposlední řadě patří poděkování také mé rodině, která mě podporuje v tomto úžasném sportu a také mému věrnému příteli za podporu, trpělivost, pomoc s koníky atd.
Takže všem MOC VELKÝ DÍK