Satanský POET
Hymnus k Satanovi
Aleister Crowley
Uctívám tebe, Králi Zla,
tělem, jímž jsi byl stvořen
- k obrazu Ďábla.
S nevinností, vášnivě,
Tebe já uctívám, Králi Zla!
Uctívám Tebe, Pane Zlomyslnosti,
Duší, jíž jsi byl tvarován.
Krásný jako kalich lilie,
při temném slunci odhalen.
Tebe já uctívám, Pane Zlomyslnosti!
Při žízni, krutém dychtění,
Po věcech nekonečných, neslýchaných.
Sny záhuby a loupení ---
Písně, v nichž slovo boha očekávat nemůžeš.
Písně zločinu --- a písně dychtění ---
Při chmurných očích Ďábla,
Jež pusté a neplodné se třpytí.
Tebe já uctívám, Králi Zla,
Těmito rty, suchými a hořkými,
Jako pusté oči Ďábla!
Já uctívám Tebe - invokuji Tebe,
Já pokořuji Sebe před Tebou,
Formulemi, jež jednou probudí
chtíč chaosu - Já uctívám Tebe.
Já uctívám Tebe --- Já invokuji Tebe!
Píseň pro Lucifera
Karel Šeplavý
Třináckrát ho vzývej
třináct nocí zpívej
třikrát poznej ženu
Jednou za odměnu
do očí se dívej
v dýmu, který mrazí
Křestané jsou nazí
mučitelé touhy
Archanděli zhouby
požehnaný Lunou z krve
Jako prve... jako prve
Lucifere z Pekla
jako řeka tekla
temná noční víra
pelyněk a síra
V krvi ztracen k ránu
lásky krutý sen
spasitel a len
na provazy zlosti
Padlých panen kosti
povstaly z té krve
která tekla prve
Princi Stříbrolící
Králi černých svící
Bratře poběhlic
-nočních hříchů lvic
Zasadil jsi ránu
těm, kdo touží padnout
jako růže zvadnout
Sluncí na tisíc
záři světla zříc
hořký nápoj krve
vypijeme štastní
Jako by to bylo prve
jajo prve...
Změna Pána
Luciferius
Přemítáš v hlavě
jak podlej je svět
kolik je na zemi
prachu a špíny
chtěl jsi bejt dobrej
dostat se do nebe
Tvoje hříchy tě zraděj!
Tak přestan už přijímat
křestanského Pána
co dal ti On
modlit se už z rána
zbytečná jsou slova
obrácen je kríž
budeš tu štasně
bez nebes žít!
Píseň pro Satana
Jiří Big Boss Valter
Ach Satane ty vládče všeho míra,
jak skála pevná je má láska k tobě.
Nezměnitelná v tebe je má víra,
obracený kříž chci mít na hrobě.
Tvůj obraz mám vypálený v srdci
v srdci, které je navždy tvoje!
Když navštívíš mě někdy v noci
pentagram zazáří jak světlušek roje.
Tvým jménem já proklel kostely a chrámy,
mou duši sám Lucifer si vzal.
Spalil jsem bibli a podobný krámi
a tobě své tělo věnoval.
Vím že jsem tvůj, jsem majetkem tvých synů
a těším se na tvůj ohnivý ráj.
Jen vírou v tebe já odčiním svou vinu,
pak půjdu dál až na propasti kraj.
Při černé mši jsem vždy nesmírně hrdý,
že do učení k sobě jsi mne vzal.
Co nezmohou dnes žádné vědy,
to vcšechno tys už dávno znal.
Když vkládám ruce do středu pentagramu
a duše má se začne zachvívat,
pak vždycky poznáš že nikdy tě nezklamu,
že navždy tě budu milovat.
666
Armagedda
Drsný tváře bojovníků, který ječí bez výkřiku
Armáda, co nemá konce, rozezněla černý zvonce
ŠEST je číslo Probuzení, ŠEST je život po setmění
ŠEST je víra ve svou sílu, třikrát ŠEST je vláda stínů
Vládly ovce bez berana, pomsta vchází nepozvána
Hnusem zvrací válečníci, chrámy boří černou svící
Postupují v jednom šiku, temný stíny bojovníků
Čistí zemi, která sténá pod návratem devatera
Litanie k Satanovi
Charles Baudelaire
Ty, jenž víš, Anděli z všech nejkrásnější, Bože,
kterýs byl osudem zrazen a opovržen,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty kníže exilu, oběti hrozných křivd,
jenž ze všech porážek jdeš silnější než dřív,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty králi podzemních věcí, ty vševědoucí,
důvěrný lékaři úzkosti zkřehlých srdcí,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty, jenž i proklatce a malomocnou láj
zavedeš z lásky tam, kde ochutnají Ráj,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty, jenž jsi zplodil s tou starou silnou Smrtí
šílenou Naději, to krásné vydechnutí,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty, z něhož štvancův zrak má tichou, hrdou zášť,
když k popravišti se hrne dav lačný vražd,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty, jenž znáš každý důl zastřený temnotami,
do něhož žárlivý Bůh schoval drahokamy,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty, který nahlížíš do zbrojnic pod zemí,
kde celé zástupy kovů spí pohřbeny,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty, který zakrýváš propast širokou dlaní,
když náměsíčník se přes okraj střechy sklání,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty, který zázračně narovnáš ubitý
starý hřbet opilce zdupaný kopyty,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty, jenžs chtěl člověka zbavit muk, jimž se vzpírá,
ukázals, co to je s ledkem smísená síra,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty, který vypálíš cejch, chytrý komplici,
na čelo Krésovi, té zrůdě mučící,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty, který pohledům a srdci každé panny
vnutíš kult hadříků a zbožňování rány,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Jsi vynálezcova lampa, štvancova hůl,
tys pod šibenicí spiklence vyslechnul,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Ty otče pěstoune nás všech, jež proklínaje
Bůh Otec vypudil sem z pozemského ráje,
slituj se, Satane, nad tou mou věčnou bídou!
Modlitba
Charles Baudelaire
Tobě buď chvála chval v nebeské výsosti,
na níž jsi kraloval, i na dně propasti
Pekel, kde mlčky sníš přemožen, svržen z nebe!
Dej jednou spočinout mé duši vedle sebe
pod Stromem poznání, až jak Chrám rozklene
na tebou větvoví, svěží a zelené.
Lucifer
Addelaide Cruel
Když temná hvězda zazáří z nebe,
a padlý anděl rozevře křídla,
svou zhaslou auru hodí za sebe
v hynoucí noci, která dnem zřídla.
Svatozář shodil, odřek' se Pána,
co jenom lži mu daroval.
Nechal zem zemí, jež byla mu dána
a sám nebesa si vzal.
Usedl na trůn, k zděšení davu,
toho, co zatratit jej chtěl.
Až vyjde hvězda, tak zvedni hlavu —
není to Bůh, toť Lucifer.
Smrt
Addelaide Cruel
Smrt je zlá kráska, královna trůnu zbavená.
Podej jí ruku, jdi za ní do věčnosti, do temna.
Nech se vést, chceš jí závoj svlíknout,
nech se vést, kvůli ní chceš chcípnout.
Rudý rty tě volají, slyšíš ten hlas?
Nebyls vždy takovej, už pryč je ten čas.
Dřív veselej jsi býval,
dřív život si rád míval.
Teď nevíš kudy kam, neutečeš,
a nechceš chápat, jak moc se pleteš.
Teď chladná krása její tě vábí,
závoj má ze slz, jako hedvábí.
Závoj má ze slz, trpce se usměje,
umřelo všechno, umírá naděje.
Nevíš proč dál žít,
když nemůžeš jí mít.
Jsi sám ve své bolesti, jsi sám ve své zlobě,
kdo tohle pochopí, kdo rozumí tobě?
Byla tu a není,
zbylo ti jen snění.
Smála se na tebe než ti pak utekla,
odešla nevíš kam a nic ti neřekla,
Odešla daleko, už se ti nevrátí,
už nemáš nikoho, sám s lehkou závratí
žiletku uvidíš,
na nic víc nemyslíš,
smrt tě něžně políbila,
do svých sítí polapila.
S krví se mísí tvoje slzy,
odešla bez tebe a příliš brzy.
Jdi za ní, čas teď máš.
Upustíš žiletku, tu bolest nevnímáš.
Obejmeš jí brzy
Nenávist
Addelaide Cruel
Temnota dnů, světlo nocí.
Vyhaslá svatozář padlých andělů,
zářící žezlo Ďáblovo.
Plameny spravedlnosti,
které se zdvíhají do výše
jako Satanův hněv.
Černé stíny svědomí
tě zraňují
jak ostří nože.
NENÁVIST!!!
Nenávidět je lidské
stejně jako zabíjet...
Neměj s nimi slitování.
Boží muka v srdcích
svatých.
Probodnutá těla,
řvoucí bolestí.
Okolo Krista
v jeho agonii.
Dostali ho!
Fanatismus jeho “věrných”
tě přivede do nesnází.
Jednou.
Nebudou naříkat
nad brutalitou ostatních.
Jen nad jejich osudem.
Satan a Bůh
Sir Humphrey
Miluj bližního svého,
říká hlas z nebe, hlas svrchovaného.
Ale proč tak činit?
Proč udržovat tuhle proklatou nit,
když druzí nám jen špatné
přináší,
tak jim pěkně život osladit!
Proč po proudu,
který nám jen život unáší,
plout a posléze se nechat usmrtit?
Ať zhyne proklatý Bůh,
už nechci cítit kostelů puch,
jen radovat se a užívat
a slasti světa požívat.
Démon z pekla vládnout bude,
nenávist uchvátí naše srdce,
a to, co z toho starého světa zbude,
síla pekelná na kolena srazí prudce.
Už ne nesmíš či musíš,
pouze neměl bys a měl, sníš
o zemi krásnější
a o ohni slunce jasnější,
teplo plamene věčného,
potoky piva ječného.
Proč se modlit k Bohu falešnému?
stačí oddat se Ďáblu upřímnému.
Smrt je odříkáním,
proto se nezdržujte pokáním.
Stín
Rencol
Hezký hezoun sám tu v noci stojí,hezký hezoun ten se světla bojí.
Hezký hezoun není duši věrný. Hezký hezoun jako uhel černý.
Kráčí v stínu,stín je mění,smrt je potká po setmění.
Kráčí v stínu modlitby tichý hlas,modlí se za to,aby den zřeli zas.
V ulicích spí a vidí jak se stmívá,pozorují tmu,když smrt jak slavík zpívá.
Kráčí Stínem tento cech, kráčí stínem a vidí hněv,vidí válku, mrtvá těla,kráčí Stínemna zdech krev.
Vidí krev jak proudem teče!Ptáš se - přítel?Snad.Neptej se a chop se meče,nyní je čas bojovat!
Řady řídnou a Stín slábne,skrytá hrozba sžírá cech.Neptej se a zaraž klín,hluboko sic ztratíš dech!
Válka si tě vždycky najde, utíkat jí nemá smysl!Nevíš to,že hledá tebe, chce tvé sny a chce tvou mysl!
Své přátele vol opatrně, smrt ta mnoho podob má. Pravda ta je v očích skryta, mysl ta je falešná!
AZATHOTH
Frater Archechempe
Jsem Bohem temnoty, odvraceč světla
Mým domovem je labyrint nicoty,
Já znám smysl a význam bytí uprostřed prázdnoty.
Smysl v tom nespatříš
A přece jsem podstatou v srdci nicoty
Očekávám tu zánik vesmíru a konec života
Zbytečného jako zdroj světla.
Pak zvítězí prázdnota
Až přijde ten okamžik zániku jsoucna
Z vesmíru nezbude nic
Pak nebude prostoru a ani času
Nezbude světlo už nebude nic.
Tou dobou povstanu
JáAZATHOT jsem
Za zvuků fléten zrodí se den
Den bez světla, co konce mít nebude
Až zakončím koloběh nic už tu nezbude.
K´Ig Az – Azathoth, R´Jyarh Wh´ Fagh Zhasa Phr – Tga Nyena Pharagn´Glu !
Záře
Rencol
Svíce svítí, jasně planou, do mysli mé se vkrádají.
Vlažný pocit v mém srdci a duše ničím se netají.
Svíce svítí, jasně planou , stíny do tváře mi vrhají.
Dávná aura objeví se a stíny mě zahalí.
Pokožka temná jak eben nyní jest.
Světlo Luny a jejich dcer hvězd.
Osvícen září jejich, to ta největší čest.
Stříbrný nádech světla a svět nechal se temnotou svést.
Prokletý a nalezený
Melegant
Hledal jsem kdysi cestu,
Možná chtěl jsem dojít k nebeskému městu,
Do míst, kde existuje láska,
Přátelství, harmonie,
Kde světice na mne čeká hezká,
Ach, to byla má litanie.
Troufale jsem snil,
O tom, jak bych žil,
Kdybych neměl ze tmy strach,
Kdybych vlezl pod ten stan,
Avšak z rohu na mě vykouk‘ brach,
Jehož jméno je Satan.
Kdo by se nebál,
Když v noci objeví ohnivý sál,
Plný křiku a pláče,
Nenávisti,
Žadonění v kleče,
Bolesti.
Noc co noc to samé vídat?
Tu odpornost zvrácených zvířat,
Jež jména si dala vznešená,
Hodnosti a bohatství.
Vždyť stáda jsou nadšená,
Kupme si čestná občanství.
Tohle už ne,
Ne, dítko šílené.
Chci svobodu,
Volnost,
Abych když jdu k domovu,
Cítil nějakou tu radost.
A co chci pro druhé?
To, co pro sebe, bylo by nehezké,
Něco jiného jim věnovat.
Přeji jim důstojnost,
Aby sami sobě mohli děkovat.
Ne Bohu, to je nesmyslnost.
Tmy se už nebojím, neboť já jsem teď tmou.
Nepáchám zlo, neboť zlo je to, co za zlo pro sebe označím.
Neklečím před nikým, ani před Bohem, ani před Satanem.
Jsem pravý člověk – jsem satanista.
Satanic Mantra
Cradle Of Filth
"Archanděli, Temný Anděli
Půjč mi svůj oheň
Skrz závoj Smrti,
Dokud máme Nebe v dohledu!"
Za ty, co zemřeli
Cradle Of Filth
Nedokázali umlčet naše jazyky
svými zlomyslnými lžmi,
Jejich nezapomenutelné násilí,
pamatuj ty, co zemřeli
A jak je mé tělo podstupováno ohni
stále slyším jejich hlasy,
Jejich nespravedlivá obvinění si vyžadují to,
že jsem zabíjen.
"Neprojevíme žádné milosti
bezvěrci jako tobě,
kterýžto obviněn jest
a jenž odmítnul Církevní schovívavost,
Tvé bezbožné skutky jsou nesčetné
skrze zločiny, kteréžto nemůžeme jmenovati
Bez poskvrny či prokázán vinen,
tak či tak tě upálíme."
Hořím, v ohni.
Hořím, pohřební hranice.
Hořím, v ohni.
Hořím, pohřební hranice.
Tahle samospravedlivá inkvizice
je mor naší země,
Tak falešná jako doznání,
která si vynutili z roztříštěných rukou.
"Neprojevíme žádné milosti
bezvěrci jako tobě,
kterýžto obviněn jest
a jenž odmítnul Církevní schovívavost,
Tvé bezbožné skutky jsou nesčetné
skrze zločiny, kteréžto nemůžeme jmenovati
Bez poskvrny či prokázán vinen,
tak či tak tě upálíme."
Hořím, v ohni.
Hořím, pohřební hranice.
Hořím, v ohni.
Hořím, pohřební hranice.
Mé ztýrané, zlomené tělo
je očišťováno spravedlivým plamenem
Jejich Bůh, 'Bůh Milosrdenství',
přesto ten, v jehož jménu jsem zabíjen.
Má nevinnost je oběť
jejich pověrčivých obav
Náboženské perzekuce
za posledních tři sta let.
Káží mír a milosrdenství
ve stínu nože,
Papežská vláda teroru,
vraždění ve jménu Krista.
Vraždění ve jménu Krista
Vraždění ve jménu Krista
A jak je mé tělo podstupováno ohni
stále slyším jejich hlasy,
Jejich nespravedlivá obvinění si vyžadují to,
že jsem zabíjen.