Veliké loučení
Amadeo vzdychl. Pak se nadechl a vzdychl ještě jednou. A do
třetice – opravdu procítěně.
"Prosím tě, neprožívej to tak," zvedla Alice oči
od své knížky a kafe s citronem*, "děláš, jako bys pohřbíval nejlepšího
přítele."
"A ne snad? Víš, co všechno jsem s ním prožil?"
bránil se Amadeo.
"Až příliš mnoho, řekla bych," zívla Alice a
otočila stránku. "A víš, že jsi svatosvatě slíbil Bethany, že se ho
zbavíš. Konkrétně mám dojem, že tam padla nějaká silná slova o stříbrném
prášku, který ti přisype do gumba, jestli tě s ním ještě jednou uvidí,"
podotkla sžíravě a vrátila se ke knize.
Amadeo si znovu povzdechl. Ze stropu se se znechuceným
mlasknutím odlepil kousek omítky.
"No tak do toho, brácho. Koupím ti jeden dopravní
incident, za statečnost." John křepce seběhl ze schodů z patra. Alice se
ušklíbla.
"Co to vůbec čteš, Alice? Nevystrčila jsi od toho nos
už dva dny," zajímal se John a nakoukl jí přes rameno. "Dorůstající měsíc?"
"Čtrnáctý díl ságy Stmívání," pípla Alice a
začervenala se, "dcera Belly a Edwarda zrovna utekla s..."
"... se strašidýlkem Emílkem, ne?" zavrčel John.
"Protože to je jediná fantastická postava, která se tam ještě
neobjevila."
Protočil oči tak, že to popíralo pravidla anatomie a
obrátil se zpět k Amadeovi:" Tak dělej, vyhoď tu věc a jdeme se
napít."
Amadeo vzdychl naposledy a nejrozervaněji.
"Ale dělám to jenom kvůli vám, abyste věděli,"
pronesl vyčítavě a konečně zahodil vytahané, umrněné černé tričko s nápisem
Miluju Anne do koše.
*Tuhle kombinaci nezkoušejte, pokud si nepřejete zemřít a nebo se zbavit bolesti hlavy - silný černý kafe s citronem bolest odstraní. Někdy i s hlavou.
O_o
(Kleio, 4. 1. 2010 16:18)