Ahojkki Anie
Jsi moje nejlepší kamarádka. Pomáháš mi. I když se hádáme, tak se zase a znova usmíříme. Jde to pořád dokola. Neřeš ogary. Ty víš, co bych Ti teďka řekla.
Já vím, kolik ho máš ráda. Já jsem ho taky měla strašně moc ráda, ale ty sama víš nejlíp, že to nemá cenu, že je to kokot. Moc Ti to tady snad vysvětlovat nemusím.
Mám Tě strašně moc ráda, vážím si Tebe, Tvého chování, Tvých zájmů.
I když někdy nevím co Ti mám říct a jak Ti mám pomoct, tak mi věř, že to není tím, že Tě nemám ráda. Někdy jsme marné, ale spolu se tomu později zasmějem...
Máme společné záliby, trapasy... Neřeš to, ty víš...
Anin, je mi kotel líto, že jsme se teďka hádaly. Byly to mega blbosti. Jsem strašně ráda, že sa to tekom už hodně zlepšilo.
Asik sa opakuju, možná to slyšíš pořád, možná mi to nevěříš, asi sa to nezdá, občas, někdy, skoro pořád, ale... Si moje nej kámoška :)
Pořát Ti něco vyčítám, přitom já dělám to samé, bo ještě hůř... Promiň mi to.
Jak jsem šla tehdy v nedělu z Hošťálkové pěšky, tak jsem měla pytel času. Přemýšlela jsem o sobě. O mém chování. O mých chybách. Uvědomila jsem si toho hodně. Promiň mi, že jsem často netrpělivá, blbá, praštěná...
Promiň mi, když Ti křivdím... :(
Jsi moje nej. kámoška, i když si to často neuvědomuju a nevážím si toho. Když ale přemýšlím zpětně, tak je mi Tě strašně líto, toho, jak trpíš mou vinou, mou nedbalostí. Za to taky promiň.
Díky, že jsi, že jsi moje kámoška. Jsem Ti za to mrtě moc vděčná :)
Ode mě, pro Tebe...
Nebudu se pořád opakovat,
jak jednoho člověka mám rád.
ona,
dotkla se dna.
Když ses dotkla,
tak slza se mi do oka vnutkla.
tys to přes tu slzu neviděla,
ale já jsem vše v srdci cítila.
Když Tě u srdce bolelo,
mé srdce s Tvojim cítilo.
Měla jsem Tě ráda a pořád mám,
pro Tebe cokoli udělám.
Naše hádky byly zbytečné,
ale o to víc bolestivé.
Byl i smích, radost,
nebylo ho nikdy dost.
Jako je Bůh nebyl věčný,
ale o to víc za něj byl člověk vděčný.
Má-li někdo rád někoho,
nepomlouvá ho.
Věřit člověku je krásné,
ale tězké, obtížné.
Mít někoho rád je pocit,
všude s sebou v srdci ho nosit.
Čím víc se spolu ale přátelíme,
tim častěji se hádáme,
o to víc bolesti cítíme...
...for friend, my Anie...
IN LOVE
Chtěla bych poděkovat i Všem těm, kteří se snažili ještě usmířit mě a Anie. Díky, Vám všem :)
Sorry, but I can´t perfect...
I hate You, but I love You...
I need You...
I miss You...
You is my friend...
To Anie:
Ahojkki,
byla jsi moje nejlepší kamarádka,
sem tam nás rozhádala menší hádka.
My jsme se udobřili,
někam jsme spolu zašli,
bylo nám dobře spolu.
Když některá z nás spadla dolů,
druhá jí pomohla zpátky nahoru.
Pak jsme se začali víc hádat,
měla jsem tendenci pomlouvat,
keccy vykládat.
Promineš mi to někdy?
Mám chyby jako každý jiný,
ale někteří lidé se mění.
I když se spolu momentálně nebavíme,
nezapomínám na naše společné chvíle.
Jsi a budeš přítel můj,
neodvracej se, stůj...
Páá...
A díky mocinkki za ty webovky. Jsou pěkné. A ten konec je pravdivý. A promiň mi, že jsem Tě pomlouvala...
Jsem ráda, za to, jaká jsi a že jsi sama sebou. Díky za Tebe... Tak, už asik páá...
p.s.: Doufám, že se to někdy spraví :)
Čaukki,
dálší básnička pro Tebe,
snad to zahřeje srdce Tvé.
Moc pro mě znamenáš,
důvod žít mi dáváš.
To, že jsi mě pozdravila,
to jsem já přeslechla.
Promiň.
Ráda bych se schovala,
ale to bych Tě neviděla.
Chybíš mi, moc,
myslím na Tebe každičkou noc.
Asi hodně věcí přehlížím,
sama nevím, kam mířím.
Do nebe to asi není,
proč se věci tak rychle mění_???
Cenním si Tvé snahy,
dát nás dohromady.
Brala jsem to na lehké váhy,
tady nepomůžou dary.
Stačí jeden dar,
ten nesmíš darovat na zmar.
Jediný tento dar,
jmenuje se srdce,
říkáš že už nehřeje Tě v ruce.
Mě toto bolí,
ale je to pravda.
Chovám se jako děcko malý.
ale beztak, Mám Tě ráda.
Brala jsem Tě takovou, jaká jsi,
snažila jsem se.
Promiň mi mé chyby,
nejsou Tvé ,
ale mé... :(
Nevadí mi, že se bavíš s Hanou.
Já jsem ráda, když se směješ,
u srdce mě bolí, když pláčeš.
Když jsi spokojená,
já jsem potom taky,
toto není, jako dárky.
Z dárků radost máš,
ale dál ji už nepředáš,
toto je jiné...
Poslední dobou se to nezdá, asi skoro vůbec ne, ale MÁM TĚ RÁDA, miluju Tě z kamarádství, z přátelství....
Ahojkki,
co Ti říct poslední dobou nevím,
snad se málo snažím,
fact nevím.
Když se zamyslím,
do zadu se podívám,
hodně chyb tam dělám,
tímto se ti mocinky omlouvám.
Chci aby to bylo jako dřív,
bojím se ale nových chyb mých.
Možná bude smích,
pak ale pláč přijde,
láska dočasně zas odejde.
Snad se to někdy spraví,
srdce naše se uzdraví.
Uzdraví se z velké bolesti,
jako když srostou zlámané kosti.
Mám Tě ráda,
jsem ale člověk,
který se snadno háda,
snad příjde nový čas,
nový věk,
Přátelstí nadohled bude zas.
Žij přítomností se snadno řekne,
ale srdce někdy žalem pukne...
Beru Tě víc jak kamaráda,
vážně, mám Tě ráda...
Brzo se mi vrať,
scházíš mi, moc.
Nedělej nic, čeho bys pak litovala.
Nedělej nic,
co by mi zlomilo mé srdce...
prosím Tě...
Vážně, mám tě ráda,
vážně si myslíš,
že bych toto vše dělala,
kdyby to nebyla pravda_???
Ako srdce veľmi bolí ako srdce stojí ako stará láska odchádza a nová sa ťa stojí.Vieš!Ako sa bojím ako bojím sa sklamania,že všetko od seba odhánam všetko mi zas upadá.Napadá mi jedine iba táto otázka čo drží ma pri živote čo je to slovo láska?Na srdci zjavila sa vráska ja prázdnotou praskám zase iba sám.Svetom sa tackám úkryt si hľadám zranený padám či vstanem či pomôžeš mi hádam.Ja sám to nezvládam.Hlbokým ranám sa zle odoláva,že hovorím si aj to sa stáva.Klamem sám seba čo mi ostáva.Nežiadam veľa iba trocha lásky chvíľky pochopenia iba trocha viery zopár sladkých pohladení.Nechcem byť sám.Prosím ťa ver mi a ostaň,ostaň so mnou iba chviľu.Ja za tu chviľu priblížim sa k osmemu divu tu chvíľu zo všetkých krát chcem zažiť,zažiť chvíľu ešte raz.Naposledy povedať ľúbim ťa chcem ťa,poznám ťa snívam či môžem ťa mať.Teba chcem ľúbiť moje srdce ti darovať.Nie naposledy zamávať svoj lásku ti venovať.Nechcem už sny zaplatím aj životom,že som láske otrokom slzy tečú potokom ja som láske otrokom a slzy?Slzy zase tečú iba potokom.
Oči plné žiaľu plné strachu plné sĺz plné šťastia plné lásky plné nekonečných múz.Levie oči blúdia týmto svetom každý jeden deň niekedy plačú ale žijú si svoj sen.Plné zmien plné kríz a plné spomienok.Levie oči milujú od mala už od plienok.Plné predsavzatí plné chutí plné slóv plné túžby po slobode život žiť nežiť z tmou ou.Hľadajú si svetlo hľadajú si svoje šťastie.Pastier si pastie ale láska teraz rastie.Ulica má svoju tvár každí bude mať svoj kar.Život dostať ako dar každá diera má svoj zvar.Neviem či mám pykať aj tak sme si ako cudzí.Rozlúčka plná sĺz do dnešných nocí ma to mrzí.Meno len bez spoluhlásky k tomu aj 3 čísla obidvaja mali masky,ale láska bola čistá.Milujem koľko krát chcel ti to povedať.Milujem pri tebe sa nemusel len domnievať.Jeho veci na stenách venované tebe aby ukázal,že čo to v ňom drieme.
Zbohom láska zbohom leť krásny sen.Prečo prišiel ten osudový deň?Veľmi som sa ho bál a on zase zradil do vlaku smútku bez slova ma posadil.Na tej ceste samoty zájdem ďalej sám dúfam,že teba teba v cieli mám.Myslím,že teba,teba tam raz nájdem,padnem a možno niekedy vstanem.Vážim si chvile keď som s tebou mohol stáť s tebou sa smiať,veľkú radosť mať.Z toho keď som ti na tvár aspoň úsmev mohol dať.
Láska je tu láska je všade vôkol teba.Kvôli tebe by som aj zomrel pamätáš na ten deň nikdy nezabudnem!
Chcem počuť tvoj hlas chcem hladiť ti vlasy chcem nájsť svoje šťastie chcem žiť len z krásy.Chcem cítiť tvoju lásku chcem počuť tvoj smiech.Chcem milovať ťa veď to nie je hriech.
Miluju Tě tolik,
jako umí člověk milovat.
Miluju Tě tolik,
kolik umí srdce malíře malovat.
Miluju Tě tolik,
kolik slunko slunečnice,
jako princ z pohádky večernice.
Miluju Tě tolik,
kolik Ty miluješ černou,
tolik, kolik Ty trpíš chybou mou...
Miluju Tě tolik,
kolik kůň oves,
kolik, vesničan svou ves.
Miluju Tě tolik,
jako miluje své dítě matka,
jako je k šití potřeba látka.
Miluju Tě tolik,
jako pes má rád volnost,
jako cizí zem host.
Miluju Tě tolik,
kolik miluje lyžař zimu,
jako při zimním spánku,
hraboš miluje pro teplo hlínu,
jako my nesnášíme hádku.
Miluju Tě tolik,
kolik kytky jaro,
jako se Ti ještě nezdálo.
Miluju Tě tolik,
kolik běžec léto,
tolik, kolik kočka miluje mléko.
Miluju Tě tolik,
kolik podzim stromy,
tolik, kolik rasista nesnáší Romy.
Mám Tě ráda...
kolik, kolik člověk svého přítele nejvíc může mít rád.
Kdybych Tě měla shrnout do jedné věty, tak by to nešlo, protože Ty si tak úžasný člověk, že bych to musela mrtě rozepisovat. To vše, co jsem tady o Tobě napsala, to vše neshrnuje ani zlomek toho, jaká jsi. :)