Maturitní otázka 5.
Baroko
a doba pobělohorská, větné vztahy, shoda řízenost
Baroko - z
francouzského baroque = nepravidelný
-
umělecký sloh 17. a 18. století, vznikl po období dlouhotrvajících válek a
společenských zvratů, kdy lidé hledají řešení tragických situací života ve
víře, v nadpozemských hodnotách a náboženských ideách (hlavně katolických)
(2. polovina 15. století - doba pobělohorská)
- literární díla - snaha o zobrazení skutečného
života
- do popředí se dostává vzdělávací literatura
- tvorba se obrací k cizím literaturám, snaha o
vyrovnání se s cizí literaturou
- upadá poezie, zábavná literatura, do popředí
naučná próza
Latinští humanisté
- šlo jim o mezinárodní ohlas
Jan
z Rabštejna
„Dialogus“
- fiktivní
rozhovor 3 šlechticů rozdílných politických názorů
Bohuslav
Hasištejnský z Lobkovic
- vrcholná osobnost píšících humanistů
„Satira k sv. Václavu“
- kritika
nedostatků současníků
Jan
Campanus Vodňanský
- děkan a rektor pražské univerzity,
uznávaný básník i dramatik, známý jako předloho k románu Mistr Kampanus
Zikmunda Wintra
čeští humanisté
Specifické znaky českého humanismu:
- snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti
- vyrovnání se s kulturou jiných evropských zemí
- rozvoj naučné prózy
- literatura je pro měšťanstvo, zaměřuje se na
životní praxi
- vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny, význam
knihtisku
Viktorín
Kornel ze Všehrd
- překladatel a právník
- předmluva k překladu díla Jana Zlatoústého „Knihy
o napravení padlého“ - chce, aby
se český
jazyk vypracoval na úroveň latiny
„Knihy devatery“
- napsal na
základě praxe u soudu, v zápasu mezi šlechtou a měšťany se staví na
stranu
měšťanstva
Václav
Hájek z Libočan
„Kronika česká“
- od příchodu
praotce Čecha až do roku 1526, velmi čtivá, málo hodnověrná
Jan
Blahoslav
- znalec jazyka, mnohostranný vzdělanec, učitel,
biskup Jednoty bratrské
„Gramatika česká“
- snaží se o
vybroušenost českého jazyka
„Filipika proti misomusům“
- vystupuje
proti odpůrcům vzdělání, obhajuje vzdělanost českého lidu
- filipika =
výmluvná řeč s pádnými důkazy, pronášená řečníky proti Filipovi Makedonskému
- misomusové
= nepřátelé Múz, vzdělání a umění
„Muzika“
- hudební
teorie
„Šamotulský kancionál“
- soubor
náboženských písní - význam pro vývoj básnictví
„Bratrský archív“
- soubor
pramenů k založení a dějinám Jednoty bratrské
přeložil „Nový zákon“
- později
součást Bible Kralické, projevil se jako znamenitý znalec jazyka, má bohatý
slovní rejstřík
Zábavná tvorba:
„Paleček, Ezop, Enšpígl“
Historické pozadí baroka
Je odpovědí evropského člověka na zklamání, které mu přinesla renesance a reformace, krize ve které se Evropa ocitla v době náboženských válek, zbídačení mas lidí (30letá válka, utužení poddanství) vedlo k odkloněnu od zdůrazňování všemožností rozumu, opět převládá orientace k víře v Boha. V něm vidí barokní člověk základní životní jistotu.
Literatura baroka
Hlavní znaky :
- Sugestivita
podaných scén ničení a smrti
- Kontrast –
Válka X Bůh, Labyrint světa X Ráj srdce
- Metafora a
přirovnání (Bridel Co Bůh? Co člověk?)
- Alegorie –
Mámení = lidská tendence brát věci tak jak se jeví, ne jaké jsou
doopravdy, Zlaté řetězy – bohatství a jeho zotročující moc
- Žánry –
sonet, novela, villonská balada, drama, duchovní epos, poema ->
rozsáhlejší lyricko-epická básnická skladba.
Rozhodující
vliv na literární tvorbu měl Jezuitský řád. Sílí v ní barokní prvky, pocit
marnosti, úvahy o smrti, záliba v kontrastech, rozvoj kazatelstvím
duchovního básnictví,dramatu a legendistika – hlavním hrdinou se opět stává
světec. Tyto literární druhy bezprostředně působí na lidi.
Barokní lyrika :
Bedřich Bridel
– Co Bůh? Co člověk? – filosofická lyrika, ostré kontrasty, jazykové
experimenty
Adam Michna
z Otradovic – Česká mariánská muzika – vliv
španělského baroka, oslava Panny Marie, lyrické prvky v milostné poezii,
čerpá z lidového prostředí, kombinace světských a duchovních prvků
Nauková
literatura :
Bohuslav Balbín
– Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – napsán
latinsky, staví se proti vytlačování Češtiny ze společenského života, vyšla až
v době národního obrození.
Pololidová a lidová
tvorba baroka :
1)Pololidová –
ovlivněna tvorbou
lidovou, nevychází z ní však úplně, často je znám autor konkrétního díla,
do pololidové tvorby patří:
a)Kramářská píseň
– věnuje se aktuálním společenským událostem, zločin, válka, zázraky, nahrazuje
noviny často je doplněna obrázky
b)Písmácké kroniky
– zachycení významných událostí své doby - Jiří Volný, František Jan
Vavák – vysláni zachytit selskou rebelii – 1775 a zapsal všechny lidové
písma
c)Knížky
lidové čtení – jednoduché převyprávění klasické literatury – Faust,
d)Interludia –
(mezihry) –vkládány do delších převážně náboženských her, mají jednoduchou
zápletku, častými postavami jsou nevzdělaný venkovan, neschopný lékař – komické
zabarvení
2)Lidová –
a)Pohádky
b)Pověsti –
Blanická pověst, Jánošík
c)Písně –
lyricko-epické, mají pravidelnou sloku, rytmus i rým, časté balady – Osiřelo
dítě, lyrické písně jsou duchovní, vojenské, sociální
d)Proroctví –
blízké pověstem např. Libušino
e)Lidová dramata
- se zpěvy, loutkoherecká představení –
Matěj Kopecký
ITALSKÁ
LITERATURA
Torquato
Tasso – básník pozdní renesance. Strach z kacířství
ho dohnal až k šílenství
- Osvobezený Jeruzalém
– hrdinský epos věnující se tématu křížové výpravy
- Dobytí Jeruzalému
– už nemá původní uměleckou hodnotu
ŠPANĚLSKÁ
LITERATURA
Pedro
Calderón de la Barca – kaplan, psal komedie a náboženské hry,
barokní prvky se projevují ve formální stavbě a stylistických protikladech
(hyperboly, antiteze)
- Život je sen
– drama nastolující základní otázky smyslu a obsahu života, lidské existence a
svobody člověka
- Zalamejský rychtář
– je drama cti a žárlivosti
Tirso
de Molina – mnich, autor více než 300 her (dochovalo se pouze
50)
- Sevillský svůdce a kemnný host
– na základě lidových pověstí vytvořil populární postavu
ANGLICKÁ
LITERATURA
John
Milton – cestovatel, bojoval za svobodu
- Ztracený ráj
– duchovní epos, psán jako oslava revoluce
NĚMECKÁ
LITERATURA
Hans
Jacob Christoffel von Grimmelshausen – účastní třicetileté
války
- Poběhlice Kuráž
– dílo inspirovalo Bertolta Brechta Matka Kuráž a její děti
baroko v české literatuře (doba pobělohorská)
- rekatolizace našich zemí (nesmiřitelnost vůči
nekatolíkům)
- barokní díla na rozdíl od renesančních jsou
smyslná (odklon od přírodu do vlastního nitra, zájem o astrologii a magii)
Jan
Amos Komenský (1592 - 1670)
- narodil se v Nivnici na Moravě v českobratrské
rodině, brzy osiřel
- dětství prožil v Uherském Brodě
- vzdělával se na bratrských školách v Přerově,
Strážnici a pak v zahraničí
- po návratu působil jako učitel a bratrský kněz
- v té době mu umírá manželka a 2 děti (morová
epidemie)
- roku 1628 po vydání ostrých nařízení proti
nekatolíkům opouští vlast a usazuje se v polském Lešně - zde zvolen biskupem
Jednoty bratrské, začal svou pedagogickou činnost
- roku 1640 ho anglický parlament pozval do Anglie,
pak byl ve Švédsku, Uhrách
- v Lešně mu umírá 2. manželka
- při požáru ztratil majetek a většinu rukopisů, r.
1656 odchází k přátelům do Holandska
- zemřel 15. 11. 1670 v Amsterdamu
- neustále hledal cestu z krize člověka a společnosti,
usiloval o dosažení pravých hodnot, a aby jednotlivec mohl plně uplatnit své
nadání, tzv. učitel národů
„Listové do nebe“
- 5
fiktivních dopisů adresovaných Kristovi; psané Kristem - kritizuje současné
problémy
„O poezii“
- zabývá se
obrodou českého básnictví
„Moudrého kantora mravní poučování“
- přebásněné
latinské žalmy a veršovaná latinská poučení
|
„Přemyšlování o dokonalosti křesťanské“
„Truchlivý“
„Labyrint světa a ráj srdce“
- obraz doby,
kdy se svět zdá bezvýchodným labyrintem, svět se křiví do groteskních tvarů a
člověk se zachraňuje návratem do vlastního srdce, ostrá kritika tehdejší
společnosti
- poutníka
(Komenského) na cestě městem - bludištěm (světem) doprovází Všezvěd Všudybud a
Mámení, kteří mu nasazují růžové brýle
- poutník
přesto všude vidí jen podvod a klam
- východiskem
ze zoufalé situace je návrat do vlastního srdce => autor vidí sociální
rozdíly, dílo je pesimistické, kvalitní - ve své době nemá obdoby
- Všezvěd
Všudybud a Mámení - humorné postavičky, používá učení, úsloví, přísloví a
slovní hříčky
„Kšaft umírající matky Jednoty bratrské“
- napsal v
době uzavření vestfálského míru v r. 1648 (ukončení 30ti leté války),
alegorická forma závěti
„Poklad jazyka českého“
- velký
slovník
„Hlubina bezpečnosti“
Pedagogické spisy:
„Velká didaktika“
- latinsky,
zákony pedagogické práce
- vzdělávací
proces dělí: do 6 let - mateřská škola
do 12 let - povinná
školní docházka
do 18 let - škola
latinská, univerzita
„Informatorium školy mateřské“
- pro matky a
chůvy
„Brána jazyků otevřená“
- učebnice
latiny
„Orbis Pictus (Svět v obrazech)“
- výuka
cizích jazyků + obrázky
- je proti
mechanickému učení, výuka má být názorná, vzdělání zdarma a všem bez
rozdílu
sociálních podmínek a pohlaví
„Schola Ludus (Škola na jevišti)“
- 8 her pro
žáky
„Didaktika“
- umění
uměleckého vyučování
- prosazuje
vzdělání bez rozdílu majetku a pohlaví
Větné
vztahy, shoda řízenost
Větné vztahy:
1. predikce (přisuzování) = vztah mezi podmětem a přísudkem. Vztah
predikce se vyjadřuje tvarovou shodou. Věty, v nichž tento vztah není nazýváme
jednočlenné:
a) slovesné – Prší.
b) neslovesné – Vchod.
2. determinace (určování) = vztah mezi členem závislým a řídícím. Vztah
determinace se vyjadřuje shodou nebo vazbou tzn. rozvíjející člen musí být v
určitém pádě, vyžadovaném členem řídícím
3. koordinace> (souřadnost) = vztah mezi větnými členy na sobě
nezávislých, mají ve větě stejnou platnost. V rámci koordinace rozlišujeme
významový vztah: slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný a
důsledkový.
a. shoda (kongruence)
- člen závislý se shoduje s členem řídícím v pádě, rodě, čísle nebo osobě
- uplatňuje se v přísudku, přívlastku a doplňku
b. řízenost (rekce)
- člen řídící určuje pád závislého jména
- uplatňuje se v předmětu, neshodném přívlastku, neshodném doplňku
c. přimykání (adjunkce, slabá závislost) je skladební vztah realizovaný pouze mezi významy slov, tvar závislého slova není slovem řídícím určován.
Uplatňuje se u příslovečného určení a přívlastku neshodného:
Návštěvu dopředu ohlásil štěkot našich psů. - ohlásil dopředu ; příslovečné určení