Maturitní otázka 12.
Český jazyk
- Humor a satira v české literatuře, individuální styl
Satira:
-
literární žánr, jež útočí na nedostatky společnosti, zesměšňuje záporné stránky
života, vysmívá se lidským vlastnostem
-
vzniká již v antice
-
původně posměšná báseň -> později lit. dílo
-
pomocí ironie, nadsázky, alegorie, sarkasmu, vtipu
-
využívající komiky k útoku na nedostatky lidského charakteru nebo společnosti
Humor:
-
forma vtipného vyjadřování, které klade důraz na polehčené vyjádření
skutečnosti, nevázaného rázu
-
snaží se vystihnout humorně lidskou povahu či společnost
-
autor se vyrovnává se zápornými jevy humorem
Epigram
-
z řeckého epigramma - nápis (na domě, pomníku, ...)
-
stručná, satiricky vyhrocená báseň
-
v Římě Martialis
-
u nás Borovský - útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou
úroveň části tehdejší literatury
Historie
- v antice -
Petronius Arbiter (satirický román Satyricon)
- později
Erasmus Rotterdamský - (Chvála bláznovství - 80 rozmluv o soudobých poměrech)
paskvil - zesměšňuje určitou osobu nebo
instituci
parodie - zesměšňuje dílo jeho napodobením,
ale nedůsledným
travestie - zpracovává vznešený námět
přízemním, směšným způsobem
světová
satira - Aristofanes, Reabelais, Swift, Moliére,Voltaire
od 14. století až po dnešní dobu.
Hradecký
rukopis
Sociální
satiry:
Satiry o
řemeslnících a konšelích
-
7 satir
-
odsuzována nepoctivost a nesvědomitá práce řemeslníků a kritizována
úplatnost konšelů
Desatero
kazanie božiech
-
o hříších
-
bajka O lišce
Podkoní a
žák
-
žákovská satira
-
vtip a humor
-
student a sluha se přou o své postavení, jejich spor zůstává nevyřešen a končí
rvačkou
-
nemají si co vyčítat, humorné líčení lidského charakteru
Píseň veselé
chudiny
Mastičkář
-
zesměšňování středověkého trhu
-
drama
-
zlomek velikonoční hry (latinský podklad)
-
vychází z velikonočních her, ze hry o třech Mariích, o ženách, které se vydaly
k Ježíšovu hrobu, aby balzamovaly mrtvé Ježíšovo tělo
-
tyto ženy najdou prázdný hrob a uvěří v zmrtvých vstání Ježíše
-
tento příběh je založen na líčení příhod na středověkém tržišti, hlavní
postavou je prodavač zázračných mastí a léků, který se snaží přesvědčit
zákazníky o zázračnosti svých léčiv, o výhodnosti nákupu, ve spolupráci se svým
společníkem Severínem vychvaluje svoje zboží a namístě ukazuje jeho zázračné
účinky
SMIL FLAŠKA
Z PARDUBIC
dílo Nová
rada, zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout, ideál panovníka
podle představ vysoké šlechty
husitství:
Budyšínský
rukopis
-
jediná kritická satira této doby
-
obsahuje skladby: Žaloba koruny české, Výtka koruny české, Hádání Prahy
s Kutnou Horou
renesance
a baroko:
BOHUSLAV
HAŠISTEJNSKÝ Z LOBKOVIC
Satira ke
svatému Václavu
JAN ÁMOS
KOMENSKÝ
Jeho
kritický až satirický pohled v jeho slavné trilogii Labyrint světa a
ráj srdce
-
svět je zde vyobrazen jako město, kterým prochází poutník (sám autor) za
doprovodu Vševěda Všudybuda a Mámení Mámila (symbol lidské pohodlnosti
-
poutní si má ve městě vybrat povolání. Město je rozdělené dle stavů.Při
procházení mu Mámení nasadí růžové brýle, přes které poutní vidí vše v tom
nejlepším stavu, ale z pod nasazených brýlí má možnost spatřit pravou tvář
světa – jeho zkaženost
-
nakonec se obrací k ráji svého srdce a na víru Boha
ČELJAKOVSKÝ
Ohlas písní
českých
-
žertovné satirické básně
národní
obrození:
- zejména
divadelní frašky
VÁCLAV
KLIMENT KLICBERA
-
rodák z Chlumce nad Cidlinou, profesor v Hradci Králové a Praze
-
psal hry rytířské i historické, zpracovával motivy pohádkové i hry ze
současnosti
-
autor veseloher – Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Zlý jelen
-
historický námět – Soběslav, kníže české
Josef
Kajetán Tyl (1808-1856)
-
narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka a krejčovského
mistra
-
studoval filozofii v Praze, působil u kočovné divadelní společnosti,
vstoupil do služeb vojenské správy, řídil představení Stavovského divadla
-
bouřlivých událostí let 1848-1849 se účastnil jako novinář a spisovatel,
redaktor časopisu Květy
a) povídky:
Rozina Ruthardová
Dekret
kutnohorský
historické
povídky z české minulosti
Rozervanec
polemika
s romantickým životním postojem
v povídce
Tyl zpodobňuje básníka Máchu
b) próza
současná:
Poslední
Čech
novela
ostrá
kritika kvůli sentimentalitě, dramatická tvorba
Hudební
dobrodruzi, Bláznivý houslista, Pouť českých umělců
tragické
osudy ztroskotaných umělců, kteří dobývají uznání ve světě, když je nenašli ve
vlasti
Rozervanec
povídka
polemika
s romantickým životním postojem
v povídce
Tyl zpodobňuje básníka Máchu
c) dramatická tvorba
Pražský
flamendr, Bankrotář, Paličova dcera
Báchorky
řešení
současných problémů
sociální
kritika
Strakonický
dudák
pohádkové
hry se zpěvy
výchova
k vlastenectví
ústřední
postavou Švanda dudák, ztělesňující kladné i záporné vlastnosti českého člověka
(citovost a podnikavost – vrtkavost, touha po zbohatnutí), zvláštní postavení
ve hře mají pohádkové bytosti, dodávají hře poetické kouzlo a symbolizují
lidový názor, že přírody tvoří jednotu s člověkem, dále postava Kalafuny,
Korduly, Dorotky a Vocilky
zfilmováno
Tvrdohlavá
žena
hra
odpor proti
novým projevům feudálního útlaku
d) historické
hry
Kutnohorští
havíři
sociální
drama
Jan Hus
Tyl vkládá
Husovi do úst program revolučního roku 1848, požadavky a cíle národa
v soudobém boji
Jan Žižka
z Trocnova, Bitva u Sudoměřic
KAREL
HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1821-1856)
-
narozen v Borové u Přibyslavi, pocházel ze zámožné kupecké rodiny,
studoval gymnázium v Havlíčkově Brodě, filozofii v Praze, kde také
vstoupil do kněžského semináře, odpor proti církvi a četba zakázaného Husa pod
lavicí– vyloučen
-
odjíždí do Ruska pracovat jako vychovatel, zklamán carským režimem, když ale
poznává realitu, kritizuje carský absolutismus svými epigramy
-
po návratu domů vydal soubor kritických článků o Rusku, Obrazy z Rus,
stává se redaktorem Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela a
snažil se přetvořit tento provládní list na noviny vyjadřující národní zájmy -
čtenáře informoval o politickém životě u nás i v cizině a o osvobozeneckém
hnutí jiných národů. Kritizuje tu také myšlenku slovanské vzájemnosti, kterou
sám kdysi zastával
-
roku 1848 Havlíček založil vlastní Národní noviny, se satirickou přílohou Šotek,
kde uveřejňuje své epigramy, stručné satirické básně. V nich útočí na
šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší
literatury. Církvi se vysmívá kvůli rozporu mezi křesťanským učením a praxí,
šlechtě a státní správě pro feudální přežitky a stálou nerovnost mezi panstvem
a lidem
-
vydávání Národních novin mu ale bylo znemožněno a on odchází do Kutné Hory, kde
vydává časopis Slovan a soubor svých politických úvah a článků Epištoly
Kutnohorské, Havlíček byl za tuto svou činnost Bachovou vládou dvakrát
postaven před soud a nakonec odvezen do vyhnanství v Tyrolském Brixenu.
Zde vytváří tři své nejvýznamnější satirické skladby, v Tyrolských elegiích
popisuje své zatčení a cestu do Brixenu. Ironické pojetí díla spočívá ve
zjevném rozporu mezi tím, co básník říká a co si myslí , a v parafrázování děje
("Bach mi píše jako doktor, ... ")
-
vlastní osud mu tady slouží jako prostředek k odsouzení politického
systému, báseň Král Lávra využívá motivu staré irské pověsti o králi s
oslíma ušima. Alegoricky tak přirovnává popravy holičů ke zvůli, kterou sebou
nutně nese absolutistická vláda jednoho člověka - tehdy Ferdinanda V.
Dobrotivého, v nedokončeném Křtu svatého Vladimíra se opět inspiruje
ruským absolutismem. Na příkladu sporu mezi carem Vladimírem a pohanským bohem
Perunem ukazuje Havlíček vztah státu a církve.
Obrazy z Rus
-
nedokončený cyklus obrazů lidí, poměrů
-
první dílo, po návratu z Ruska
-
kritika Tylova Posledního Čecha - žádá realismus v nár.životě
-
realistická metoda, vlastní postřehy z Ruska
Církvi, Múzám, Vlasti, Králi, Světu
-
epigramy - kritika církve, byrokracie, státu, šlechty rozdělení
-
redaktor Pražských novin, Národních novin
Tyrolské
elegie
-
žalozpěvy, vychází z vlastních prožitků
-
veršovaná elegiky laděná satira, elegie = žalozpěv, ironie, paradoxy
-
popisuje své zatčení rakouskou policií a odvoz do vyhnanství, při cestě přes
Alpy se splašili koně a policajti ze strachu z kočáru vyskákali a
tak se on v podstatě odvážel do vyhnanství sám
-
opovrhuje vládou, absolutismem
-
sám řídí kočár=výsměch neschopnosti rakouské policii
-
je nejen obrazem tragédie lidské, osobní, ale i národní, neboť pod rakouským
dohledem byl celý náš národ, autor se tak věcně i alegoricky vzpouzí a vysmívá
státu, policii, pokrytectví, církvi
-
pro dílo je příznačná situační a jazyková komika, srozumitelnost a jednoduchost
sděleni
8 zpěvů:
–
v první části rozmlouvá s měsíčkem, kdy mu vypráví, co se přihodilo
–
v druhém zpěvu popisuje noční zatčení, kdy byl ve 3 hodiny ráno vyburcován
tzv. říšskou komisí, která mu přinesla dopis od rakouské vlády schvalující jeho
zatčení a internaci
–
třetímu zpěvu je věnováno rozebírání dopisu – Havlíček pojal dopis jako
ironický vtip „přátelský Bachův čin X projev vůle“
–
čtvrtý zpěv pojednává o radách, které mu dal před cestou hlavní dráb Debera –
ironické konstatování
–
pátá část zachycuje loučení s rodinou
–
šestá část je již o cestě kolem borovského kostela, vzpomínky na dětství
–
cesta pokračuje v sedmém zpěvu, Havlíček si stěžuje, že musí pořád mazat a
přepřahat, ale oceňuje, že mu stráž koupila víno
–
v předposledním zpěvu dochází ke splašení koní, Havlíček s nimi sám
dojede do hospody a tam čeká na četníky, kteří se cestou nachladí = vláda,
policie není schopná ukočírovat kočár, natož pak zemi
–
v posledním zpěvu konstatování, že je v Brixenu vězněn a hlídán
Král Lávra
-
napsal v Brixenu
-
zpracováno na námět staré irské pohádky
-
o králi s oslíma ušima, jenž vládl moudře,ale každý rok, když se holil,
popravoval holiče, aby jeho chybu neprozradili; jednou si vylosoval osudnou
zakázku i mladý Kukulín; jeho matka však uprosila krále o milost pod podmínkou,
že si Kukulín nechá tajemství pro sebe a bude krále holit do smrti. Kukulín
přijme, ale po čase se začne trápit, že to co ví, nemůže nikomu říct. Matka mu
poradí, aby šel za oustevníkem do lesa, který mu poradí, co si počít. Dostane
se mu rady, aby své trápení pošeptal do vrby(lípy), že se mu uleví. A tak se i
stalo. Za čas král uspořádal velikou hostinu, a když tam jeli hudebníci,
basista zjistil, že ztratil kolíček od basy. Tak ho vyrobil ze lípy , ale basa
začala na bále vyhrávat, že má král oslí uši. Po té si král uši přestal
schovávat a poddaní si časem zvykli.
Křest
svatého Vladimíra
-
satirická skladba, zdánlivě z historie ruské pro oklamání cenzury
-
pokřestění Rusi
-
hyperbola, groteskno, lidový jazyk, pravidelný rým a téměř písňový rytmus,
hovorové výrazy, vulgarismy
-
odsouzení absolutismu
-
bůh -> pouze ohlupování lidí
-
vychází z lidové písně – jednoduché
-
ironické; sarkastické
-
car Vladimír má Boha Peruna za svého sluhu a chce aby mu zahřměl při oslavě
jeho svátku, čímž chtěl ušetřit za slavnostní dělostřelbu.Perun to ale odmítne,
je zatčen a odsouzen k smrti. Potíže ale nepřestávají. Vladimír hledá
nového Boha, aby udržel lid v poslušnosti. Vypíše konkurs na Boha „církve
nejcírkvovatější“, ohlasy z církví z celého světa:Řekové, Římané,
Mohamedi, Jezuiti, Křesťané i Židé
-
autor nechtěl věrně zachytit události, nýbrž aktualizovat náměty kritiky a
zesměšnění carské vlády a tím i rakouského absolutismu, i církve, zištnost
hlavní opory státu, soudů, vojska, a odpor X násilí vůbec
-
odráží se zde autorova znalost poměrů v Rusku i Rakousku
SATIRY
V DÍLECH MÁJOVCŮ
SVATOPLUK
ČECH(1846-1908)
-
narodil se na Benešovsku, vystudoval gymnázium a absolvoval práva
-
působil jako redaktor v časopise Květy
-
ruchovec; básník
a) poezie
Adamité
epopej
námět
z české minulosti o konci sekty náboženských blouznivců, rozprášené
táborskými vojsky
představuje
pod historických rouchem dobovou problematiku, naplněnou všemi společenskými a
morálními otázkami 2/2 19.století,
Evropa
epická báseň
Evropa je
jméno lodi, na níž odplouvají do vyhnanství političtí vězňové-revolucionáři
spor mezi
anarchisty a revolucionáři končí zkázou lodi,
Slávie
epická báseň
také symbol
lodi a motiv vzpoury, tentokrát na palubu shromáždil zástupce jednotlivých
slovanských národů, ačkoli jsou rozděleni rozpory, nakonec se sjednotí – musí
čelit vzpouře lodníků,
Lešetínský
kovář
báseň
líčí změny
na českém venkově i sílící lidový odpor proti tlaku německého kapitálu
kovář
odolává houževnatě nátlaku cizích podnikatelů, kteří chtějí zakoupit jeho
kovárnu, shromáždí kolem sebe nespokojence, ti vyvolají v továrně vzpouru,
v boji však nakonec podlehnou a s nimi zahyne i kovář
jsou zde dva
motivy příznačné pro tuto dobu
-
obraz venkova jako uchovatele morálnosti a tradic národa, je postaven do
kontrastu s prostředím města
-
motiv odnárodňování - tlak na venkovské obyvatelstvo (cizí podnikatel - německý
továrník), do vesnice přichází továrník a zakládá zde svůj podnik, nutí
obyvatele, aby mu prodávali svoji půdu a usedlosti a posléze skupuje téměř celou
vesnici, proti továrníkovi se postaví tamní kovář, který odmítne prodat svůj
dům, seskupí se kolem něj i další venkované, dojde ke vzpouře, která je
potlačena vojskem, kovář je smrtelně zraněn, ale vzbouřenci nakonec vítězí - je
zabit i továrník a jeho syn prodává svůj majetek českému šlechtici, tím je
nebezpečí odnárodnění zažehnáno
Jitřní
písně, Nové písně, Písně otroka
lyrické
básně
b) veršovaná
satira:
Petrklíče,
Šotek
satirické
skladby
Hanuman
satira
o opičím
ostrově - státu, který se lidé chystají poevropštit, odsuzuje kosmopolitické
tendence bohaté buržoasie,
bezduché
přejímání cizích vzorů
b) próza
„broučkiády“ - kolem postavy pražského šosáckého
měšťana se rozvíjí celý seriál příhod = cyklus fantasticko- humoristických a
satirických vyprávění o panu Matěji Broučkovi
Výlet pana Broučka do Měsíce
kritika
měšťáctví, konfrontace pana Broučka s Měsíčňany
pan Brouček
se při návratu z restaurace najednou octne na Měsíci, protože Měsíc je chápán
jako planeta umění, Měsíčňané jsou umělci v absolutním významu slova, žijí
uměním, živí se vůní a rosou - nic pro pana Broučka
je zde
konfrontováno prostředí měšťanstva (pohodlný život) s estétstvím Měsíčňanů
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV.století
- přízemnost a bezzásadovost pražského měšťáka staví do protikladu
s husity
- hodnocení
pana Broučka je daleko tvrdší, pan Brouček se při návratu z restaurace dostává
do r. 1420, kdy je Praha obléhána Zikmundovými vojáky, setkává se s oběma
stranami, husité ho morálně převyšují, je husity označen za špióna a má být
popraven, snaží se jim vysvětlit, že je odjinud, ale nikdo mu nevěří, pan
Bouček se probouzí a všechno je vysvětlováno jako sen
JOSEF
SVATOPLUK MACHAR
-
básník a prozaik
-
spoluautor Manifestu české moderny
a)poezie
Confiteor I.-III. - nevěří ve spol. ideály- nevěří v národní ideály;
nevěří ničemu
Čtyři knihy sonetů
Tristium Vindobona - nářek z Vídně - kritika poměrů v ČecháchZde by měly
kvést růže
Magdaléna - spol. postavení žen; satira
Boží bojovníci - satira na mladočechy
po roce 1900
- individualismus
Svědomí věků
- cyklus 9
sbírek - vzor Vrchlický a Hugo
Golgata - historie křesťanství
V záři helénského slunce
Jed z Judey
b)próza
Řím
Antika a křesťanství
Konfese literáta - vzpomínky na dětství a studentská léta
Saticoron
protispolečenští
buřiči:
VIKTOR DYK(1877 - 1931)
-
jeho tvorba je ovlivněna symbolismem a dekadencí
-
přejímá romantický náhled na svět, který je založen na rozporu mezi snem a
skutečností, konfrontací snů s běžným životem dochází ke zklamání
-
vedle romantického motivu se projevuje výrazný individualismus, který je
představován odmítáním uznávaných hodnot
-
roku 1931 odjel do Jugoslávie, kde zahyne
-
je autorem, který je později vystaven přehodnocování
-
po únoru 1948 se Dyk do české literatury moc nehodí. Jeho tvorba je opomíjena.
Náprava až v 60. letech
A porta
inferi
sbírka z
roku 1897
= od bran
pekelných
Marnosti,
Síla života
Pohádky z
naší vesnice
sbírka z
roku 1910
má shodný
název s Hálkovou sbírkou
na rozdíl od
Hálka, který ve své sbírce oslavuje český venkov, Dyk se venkovu vysmívá,
Zmoudření
dona Quijota
divadelní
hra z roku 1913, motiv rozčarování ze světa
Dyk zde
obměňuje cizí předlohu
od počátku k
námětu přistupuje s tím, že oslavuje hodnoty rytířství:
-
Don Quijot se upne na četbu rytířských románů, nalézá v nich hodnoty, které
postrádal
-
četbou se chce přiblížit hrdinům
-
okolí na něj pohlíží nevraživě, považuje ho za blázna. Rozhodnou se ho léčit.
Ujme se toho farář a jeho přítel. Nejdřív spálí všechny knihy. Tento krok je
podnětem pro Quijotovu snahu převést ideály do skutečného života. Rozhodne se,
že povede život potulného rytíře, opustí své sídlo
-
spolu se sedlákem Sancho Panzou se vydají do světa vykonávat hrdinské činy
-
vybere si krásnou ženu, pro kterou chce vykonávat své činy - Dulisnea
z Tobosy
-
po mnoha dobrodružstvích se v turnaji utká s černým rytířem, kterým je jeho
přítel Samson. V souboji je Quijot poražen a musí splnit vítězovy podmínky. To
je, musí na dobu alespoň jednoho roku zanechat potulného života a vrátit se na
statek
-
jeho přátelé mu přivedou Dulisneu. Ta je nevzdělaná, obtloustlá, stará
venkovanka
-
Quijote zjistí, že dělal něco pošetilého. Sice nabídne venkovance sňatek, ale
je vyléčen. Je zbaven nejen iluzí, ale i chuti do života. Díky tomu umírá
Krysař
novela z
roku 1915
je
zpracováním cizí předlohy, staroněmecké pověsti o střetu Krysaře s měšťany
příběh je
založen na konfliktu velké lidské touhy, čisté lásky a nízkého maloměstského
prostředí, které počítá všechno na peníze a prospěch:
-
hlavní hrdina, Krysař, přichází do města Hamelu, aby ho zbavil za předem
smluvenou odměnu krys
-
nejdřív se seznámí s mladou, krásnou Agnes. Zamiluje se do ní i přes to, že ona
má milence. Agnes lásku opětuje, ale skrývá vztah před okolím i před milencem
Kristiánem. Krysaře miluje, ale Kristián má peníze a postavení
-
Kristián Agnes znásilní a ona s ním potom čeká dítě. Agnes nakonec volí
sebevraždu, utopí se v řece
-
jakmile Krysař splní své podmínky, měšťané odmítají zaplatit. Nabízejí zboží
-
když se Krysař dozví o smrti Agnes, splní hrozbu
-
když totiž začne hrát silně, jdou za zvukem i lidské krysy, zklamán začne hrát
a všichni lidé ve městě se vydají za ním. Vyvede je k propasti
-
až na dvě výjimky spadnou všichni do propasti, Krysař s nimi. Výjimky jsou
rybář, který není zcela při smyslech, má pomalejší uvažování, ale není zlý, a
malé nemluvně, symbol lepšího příštího světa,
Lehké a těžké
kroky, Anebo, Okno, Poslední rok
básně z let
1915 – 1922, 4 sbírky, které se také nazývají - válečná tetralogie
- až
do 1. světové války v Dykově tvorbě převládá negativní náhled na
společnost,svět. 1. světová válka přináší vzestup národního cítění. K národním
motivům se přiklání i Dyk a překonává dosavadní záporný přístup ke světu a
společnosti a nahrazuje jej novým východiskem, nadosobní ideou národa. Idea
národa je pro něj nejvyšší dokonalostí. Národ je podle něj společenství spjaté
tradicí, ale i mravním posláním.
Země mluví
báseň ze
sbírky Okno
je psána v
podobě dialogu mezi matkou Zemí a jejím synem:
-
matka syna vyzývá, aby hájil svou zem. Říká mu, že když to neudělá, zradí nejen
sebe a svou zem, ale zároveň i příští generace.
Dyk patří
mezi autory, kteří nadšeně oslavují vytvoření samostatného ČS. Jeho idea o
mravnosti národa neobstojí před realitou. Dyk prožívá zklamání z národa, z
praktické politiky.
Domy, Devátá
vlna
sbírky ve
kterých se znovu objevuje romantický rozpor mezi snem a skutečností, motiv
smrti
Satiry a
sarkasmy
Satirické
sbírky – ostře kritizuje a glosuje společnost a odsuzuje její špatné vlastnosti
(korupce)
FRANTIŠEK
GELLNER
Po nás ať
přijde potopa
- velice provokativní básně, ironické,
výstižné a korespondující s jeho životem
- verše
uvolněné a cynické
- vystižení
konfliktu mezi mladistvou opravdovostí či odhodlaností a mezi pokornými ideály
a maloměšťáctvím
mezi
válkami:
JAROSLAV
HAŠEK(1883-1923)
-
narodil se v Praze, pobýval na Lipnici u Havlíčkova Brodu
-
žil bohémským životem a tuláctvím – pociťoval odpor ke společnosti a měšťáctví
-
byl předválečným anarchistou, protiměšťáckým humoristou, za války voják
rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do československých legií,
po říjnové revoluci 1917 do Rudé armády
-
roku 1920 se vrátil do Čech
-
prozaik; črty, humoresky, povídky
-
v Rusku jako Rudý komisař (v obč. válce také)
povídky:
Trampoty pana Tenkráta
Můj obchod
se psy a jiné humoresky
humoresky
k zábavě a satirické povídky
Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona
píše o
přežitcích a prohnilosti rak. byrokracie
Osudy
dobrého vojáka Švejka za světové války
-
nejznámější satirické dílo
-
nedokončený – geniální satiry na rakouský militarismus, světový humoristický
román o válce
- přeložen do mnoha jazyků
- Švejk ze sebe dělá hloupého, ale ze všeho vyvázne
- kritika militarismu a byrokracie
- filmově zpracován mnohokrát (Rašilov, Noll, Trnka)
- kniha měla
poukázat na nesmyslnost války a protestovat proti ní
- různorodý jazyk, až vulgární
- 4 díly: V zázemí, Na frontě, Slavný výprask, Pokračování slavného výprasku
--hlavní
postava Švejk = literární typ – člověk válečné doby, hájící své právo na život,
jeho dvojakost:
prostomyslný
dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, ve válce se brání svým
chytráctvím), rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy,
zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády
zevnitř, představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a
ponižování člověka
--Švejkovi
nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub,
kadet Biegler, hejtman Sagner, představitelé vládní moci jsou zobrazeni
s groteskní nadsázkou,
postava Švejka vznikla už před válkou v seriálu grotesek
antimilitaristického zaměření – Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky,
Dobrý voják Švejk v zajetí
BOHUMIL
HRABAL
-
český prozaik;
-
silně aktualizovaný jazyk (vlastní jazyk)
a)povídky:
Perlička na dně
Pábitelé
Ostře sledované vlaky
Harlekýnovy milióny
Postřižiny
b) soubory
povídek:
Městečko u vody
Slavnosti sněženek - část díla zfilmována (Slavnosti sněženek)
VLADISLAV VANČURA
Markéta
Lazarová
Rozmarné
léto
EDUARD BASS(1888-1946)
-
byl novinářem, reportérem, prozaikem humoristou, dramatikem a kabaretiérem
-
narodil se v Praze a byl velikým znalcem její historie, byl zpěvákem,
konferenciérem a textařem v literárním kabaretu Červená sedma a dále pak
fejetonistou a redaktorem Lidových novin
Klapzubova
jedenáctka
toto dílo je
určeno pro děti
vypravuje o
fotbalovém mužstvu synů českého chalupníka, které se proslavilo po celém světě
- touha získat svět poctivostí a důvtipem, vrchol jeho tvorby znamená jeho
román z cirkusového prostředí –
Cirkus
Humberto
ústřední
postavou tohoto díla je Vašek - syn jihočeského zedníka, který jde všemi stupni
výcviku v manéži, má velmi rychlou kariéru - ožení se s dcerou majitele
cirkusu a stává se ředitelem cirkusu,
Lidé
z maringotek
novela
je to
satirický dekameron, obsahující milostné příběhy a rámcovou prózu
ZDENĚK
JIROTKA
Saturnin
-
satirický příběh z 20. století
-
trampoty mladého muže a jeho sluhy Saturnina
-
mladý střízlivý muž získal na inzerát sluhu,Saturnina.Tento muž je velmi
zvláštní, což se projevím když jednoho dne Saturnin zavolá svému pánovi, že
přestěhoval jejich domácnost na Hausbót. Zde se mladý muž snaží naučit hrát
tenis, aby porazil slečnu Barboru , se kterou chodí hrát. Poklidný život naruší
až teta Kateřina, která sem přijede se svým synem Miloušem strávit několik
týdnů. Vystrnadit se je povede až díky geniálnímu Saturninovu plánu, v něž
hlavní roli hrají škrabošky čerta a Mikuláše. Ale v té době již přicházejí
prázdniny, které se mladý muž rozhodne strávit i se Saturninem u dědečka ve
vile. Zde se setkává s krásnou Barborou a s dědečkovým přítelem
doktorem Vlachem, i s tetou Kateřinou a Miloušem. Zde se odehrává mnoho
drobných a veselých příhod, opepřených všudypřítomnými příslovími tety
Kateřiny, či příběhy, které se každý večer vyprávějí. Pěkná idylka je přerušena
dešti, po nichž uplave most na jediné přístupové cestě od městečka. Tak se
společnost vydává na cestu lesem, kdy přespávají ve srubu u pana Vlacha a další
den konečně dorazí do „civilizace“ a zjistí, že jejich most byl mezitím
opraven. Na konci prázdnin se společnost rozchází do svých domovů. Saturnin
zůstal u dědečka, aby spolu sním založil „kancelář na uvádění románových
příběhů na pravou míru“. A úplně nakonec je svatba. Teta Kateřina se opět
bohatě provdala.
JOSEF
ŠKOVERCKÝ
Tankový
prapor
Pobyt
Dannyho Smiřického ve dvouletém vojenském životě, během něhož dopodrobna
poznal, co je to zelená blbost a úřední mašinérie
MIROSLAV
ŠVANDRLÍK
Černí baroni
- slavná
kniha o „pétépácích“ v padesátých letech
VLADIMÍR
PÁRAL
-
český prozaik; původně chemik
-
kritizuje novodobé maloměšťáctví
Soukromá
vichřice
Katapult
Milenci a vrazi
- překonání problémů aktivním živ. postojem
Mladý muž a
bílá velryba
Radost až do rána
- s-f literatura
KAREL
POLÁČEK(1892-1944)
-
byl prozaikem a novinářem Lidových novin
-
narodil se v Rychnově nad Kněžnou a pocházel z židovské kupecké rodin
-
ve své tvorbě projevoval zájem o malé město a život českých židů
-
roku 1914 byl na frontě a za okupace zahynul v koncentračním táboře Osvětim
-
vytvářel satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války -
maloměšťáctví ohrožuje lidstvo - není směšné, ale nebezpečné,
Muži
v ofsajdu
román
vypráví o osudech otce a syna Habáskových - stoupenců žižkovské Viktorky a pana
Načeradce, majitele obchodu a přívržence Slávie, je zde vykreslena psychologie
a vášnivost klubových fanoušků,
Hostinec u
kamenného stolu
román
je to
humoristická próza o venkovských lázních a letních hostech, za okupace vyšel
pod jménem malíře Vlastimila Rady,
Dům na
předměstí
román
společenská
kritika a satira - vypráví o majiteli činžovního domu, který praktikuje
hrůzovládu jak v domě tak i ve vlastní rodině a jeho nájemnících
Okresní
město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno
románová
pentalogie
pátý díl
této pentalogie je nezvěstný - je vrcholem jeho tvorby, vytváří obraz
provinciálního města před 1. světovou válkou - Poláčkovo rodiště - maloměstský
svět, nemá hlavního hrdinu - množství figurek,
Bylo nás pět
úsměvná
próza
toto dílo
vzniklo za protektorátu a bylo vydáno až posmrtně
je o světě
maloměsta viděného očima malých dětí - 5-ti členné klukovské party
Michelup a
motocykl
poválečná
tvorba:
- především
divadelní
MICHAL
VIEWEGH
Výchova
dívek v Čechách
JIŘÍ ŽÁČEK
- černý
humor, paradox, recese
Aprílová
škola
Individuální
styl
Lidé mají rozdílné
osobní vlastnosti a schopnosti, nestejné znalosti a zkušenosti a také různé
zájmy. To vše se projevuje i navenek v jejich chování a v řeči. Styl
příznačný pro jazykové projevy jednotlivce, jednoho autora, nazýváme individuální (osobní) styl.
Nejnápadnější jsou
rozdíly v individuálním stylu různých autorů umělecké literatury.
Srovnejme úryvky z prózy K. Čapka a V. Vančury (psané zhruba ve stejné
době):
„
Já vám to povím po pořádku. Tedy jsou tomu tři dny, co si pro mne poslal ten
Pudil…. Víte, on má třešňový sad až k řece, ona se tam Sázava kroutí, a
proto je tam širší než jinde. Teda ten Pudil si pro mne poslal, že se mu něco
stalo…“ (Povídky
z jedné kapsy)
„
Tak“, pravil Jan, „tedy moje chudoba stává se známou, ačkoliv jsem ji nikdy
neskrýval…Byl jsem chud, maje tento dům, a zůstanu chud, jestliže již nebude
můj. ...“ (Pekař Jan Marhoul)
(No,
to jen tak pro odlehčení, kamarádi.J)
Méně nápadně se lišívá styl různých jednotlivců i v jiných oblastech vyjadřování, např. ve vědeckých spisech nebo i v běžném denním hovoru. Nejméně vystupují individuální rozdíly slohové v jednacích písemnostech, zvláště úředních.
Jazykové vyjadřování, zvláště spisovné, mívá velmi různý cíl a účel (funkci): někdy jde pouze o to dorozumět se o běžných záležitostech denního života, jindy je cílem projevu sdělení závažných rozhodnutí (např. ve styku veřejnosti s úřady) a projednání důležitých otázek (např. obchodních), jindy zase, např. v článku v odborném časopise, jde o vyložení nových poznatků nebo objevů atd. Různá funkce projevu má velký vliv na jeho slohové zpracování.
Podle toho, jakou má projev funkci, rozlišují se tyto základní styly:
- Styl prostě sdělovací (zprávy, upozornění, popisy, vyprávění…
- Styl odborný (pracovní otázky, úřední styk atd.)
- Styl vědecký a naučný (přesné, výstižné a úplné poučení o zkoumaném jevu, úřední styk atd.)
- Styl popularizační (zpřístupnění vědeckého poznání a odborných prací veřejnosti)
- Styl publicistický ( média, někdy řečnické projevy, uřčeno široké veřejnosti, cíl: informovat, poučit, ovlivnit, získat pro určité cíle, často užívaná aktualizovaná pojmenování, zvl. obrazná, slova citově zabarvená atd.)
- Styl slovesných děl uměleckých (základem jazyk spisovný, i prostředky jiných útvarů národního jazyka
Pokud
by se vám snad předcházející řádky zdály příliš triviální, dále předkládám něco
extra. Užijte si to…