Maturitní otázka 21.
Světová a česká filmová a
televizní tvorba
Film vznikl v devadesátých letech 19. století, za vynálezce filmové projekce jsou považováni bratři Lumiérové z Francie, kteří v roce 1895 otevřeli vůbec první kino na světě. Film se rychle rozvíjel a z pouhé technické zajímavosti se stal brzy uznávanou součástí světového umění, které je schopné sdělit hluboký estetický zážitek a zachytit rozmanitost světa. O filmu tedy z hlediska umělecké teorie platí, že je syntetickým uměním – to znamená, že uplatňuje hned několik uměleckých přístupů s různým výsledným efektem. Jedná se především o vizuální část (efekty, kulisy, výtvarná složka), zvuk (zvukové efekty, hudba), herecké umění (ztvárnění role, postavy).
Na vzniku filmu se podílí celý tým umělců, kteří mají přesně rozdělené úkoly: režisér (vede natáčení, dává pokyny celému štábu, pracuje s herci, zodpovídá za výslednou podobu filmu), scénárista (autor textu - scénáře, podle kterého je celý film natáčen, většinou úzce spolupracuje s režisérem), kameramani (natáčejí vizuální obraz), zvukaři (nahrávají zvukovou část filmu, dotvářejí zvukové efekty), střihači (pracují pod dohledem režiséra s natočeným materiálem a vytvářejí výslednou podobu filmu, stříhají a sestavují film), o výtvarnou složku se starají výtvarníci, maskéři atd., producent se stará organizační a ekonomickou stránku tohoto finančně náročného umění.
Z hlediska vizuálního vjemu, který nám ve filmu zprostředkovává záběr objektivem kamery, mluvíme o třech základních pohledech kamery: celek (celkový záběr, např. pohled na náměstí plné lidí), polocelek (záběr, který se již soustředí na určitou část, výřez z celku), detail (detailní záběr např. na konkrétní postavu, její obličej, gesto apod.)
Další pojmy související s filmem a
literaturou: literární předloha (text,
podle kterého byl vytvořen scénář filmu), námět (inspirace,
z které vycházel autor scénáře, např. příběh, zápletka filmu, konkrétní
událost, paměti atd.), motivy (konkrétní
části výsledného příběhu, např. motiv detektivního vyšetřování; motiv nešťastné
lásky; motiv hledání; motiv cesty hlavního hrdiny; motiv nečekaného zásahu
osudu, náhody atd.
Vývoj českého filmu a jeho osobnosti
Historie českého filmu začala v roce 1896 v Karlových Varech, kde se uskutečnila první filmová projekce v Česku. Rozvoj české kinematografie souvisí se vznikem samostatného Československa. Ve dvacátých letech 20. století vzniká umělecká skupina Devětsil, která se programově věnuje rozvoji filmu a kinematografie, patřili k ní osobnosti: režiséři J. Honzl, J. Frejka, dramatik a vůdce divadelního avantgardního umění E. F. Burian, Vladislav Vančura – spisovatel, režisér a scénárista, zakladatel Československé filmové společnosti.
Ve 30. letech vznikly filmové ateliéry Barrandov, začíná také éra zvukového filmu, který rychle nahradil němý film doprovázený jen hudbou nebo titulky. K nejvýznamnějším tvůrcům první republiky patřili: režisér Karel Lamač, natočil slavné veselohry s komikem Vlastou Burianem (C. K. polní maršálek, To neznáte Hadimršku); režisér Jindřich Honzl, tvůrce komediálních filmů, které vznikly ve spolupráci s divadelní dvojicí J. Voskovec a J. Werich (autoři scénářů): Pudr a benzín, Peníze nebo život. Další tvorbu této dvojice zfilmoval Martin Frič: Hej rup, Svět patří nám.
Vznikají také filmy podle klasických literárních předloh: Naši furianti (scénář z Stroupežnického literární předlohy napsal Vančura), Filosofská historie (podle literární předlohy A. Jiráska natočil režisér Otakar Vávra), Bílá nemoc (podle Čapkovy hry režíroval slavný herec prvorepublikové éry Hugo Haas, ve filmu si sám zahrál postavu doktora Galéna.)
Německá okupace Československa znamenala katastrofu pro řadu vynikajících osobností českého filmu: Vančura popraven, Voskovec s Werichem emigrovali, stejně jako Hugo Haas, česká filmová hvězda Lída Bárová po románku s jedním z nacistických vůdců odešla do Itálie. Po válce byl umělecky doslova zničen komik Vlasta Burian, který byl za účast na filmech natáčených během okupace souzen za kolaboraci a jeho filmová kariéra skončila (objevil se ještě v pohádce Byl jednou jeden král s Janem Werichem).
Poválečná éra československého filmu pokračovala řadou úspěšných filmů (také Oscarové úspěchy), ale i zásahem politického vývoje do filmové tvorby, některé filmy byly komunistickým režimem po natočení zakázány – staly se z nich tzv. trezorové filmy (nesměly se promítat): např. Všichni dobří rodáci (režie Vojtěch Jasný), Skřivánci na niti (J. Menzel podle literární předlohy Bohumila Hrabala), Smuteční slavnost (podle románu Evy Kantůrkové) aj.
Mezi oceňované poválečné filmy patří Krakatit, režírovaný Otokarem Vávrou podle fantastického románu Karla Čapka. Podle Šrámkových knih vznikly filmy režiséra V. Kršky: Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr.
Rozvíjí se také kreslený a animovaný film, na něm se výrazně podílejí osobnosti, které tvořily ve Filmových ateliérech ve Zlíně. Patří k nim světově oceňovaný režisér Karel Zeman, který natáčel filmy pomocí animace a výtvarných kulis (Vynález zkázy podle románu J. Vernea, Cesta do pravěku), vynikající osobností českého loutkového filmu: Jiří Trnka, autor loutkového Švejka, Limonádového Joea, Staré pověsti české (A. Jirásek), podle W. Shakespeara natočil celovečerní loutkový film Sen noci svatojánské, podle Werichových pohádek Fimfárum.
Světový ohlas měla také tvorba autorky loutkového filmu Hermíny Týrlové, především její protiválečný první český loutkový film Vzpoura hraček.
Koncem šedesátých let dosáhl český film na pomyslný vrchol světového filmového ocenění. Filmového Oscara získal režisér Jiří Menzel za film Ostře sledované vlaky (podle předlohy Bohumila Hrabala), dalším oscarovým filmem byl v šedesátých letech Obchod na korze (podle novely L. Grosmana natočila dvojice režisérů Klos a Kadár). Světový ohlas měla filmová parodie slavných westernových filmů Limonádový Joe režírovaný Oldřichem Lipským.
K dalším osobnostem poválečného filmu patří: režisér především prvorepublikové éry Martin Frič (autor 90 filmů, Pudr a benzín, Peníze nebo život, s Vlastou Burianem komedie Anton Špelec, ostrostřelec; Hordubal podle románu Karla Čapka, komedie Cesta do hlubin študákovy duše, Kristián (v hlavní roli slavný milovník Oldřich Nový);
Otokar Vávra, režisér, (autor tzv. husitské trilogie podle románů A. Jiráska, zfilmoval Hrubínovu Romanci pro Křídlovku, Drdovu Němou barikádu.
František Vláčil, režisér, zfilmoval Markétu
Lazarovou podle románu Vladislava Vančury, Údolí
včel podle scénáře Vladimíra Körnera.
Pokus o reformu politických poměrů v komunistickém Československu a následná okupace v srpnu 1968 vyvolala emigraci některých našich předních režisérů. Do Spojených států emigroval Miloš Forman, světově uznávaný režisér, tvůrce oscarových filmů Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus (podle románu Petra Shaffera), k jeho dalším úspěšným filmům patří Lid versus Lary Flint, ještě před emigrací natočil v Československu úspěšné filmy Lásky jedné plavovlásky; Hoří, má panenko.
Vojtěch Jasný, emigroval do USA, autor satirického filmu v hlavní roli s Janem Werichem Až přijde kocour a také trezorového filmu v ústřední roli s Radkem Brzobohatým Všichni dobří rodáci, byl natočen v Jasného rodišti na Kelečsku.
K nové vlně vynikajících
režisérů sedmdesátých a osmdesátých let se zařadil Juraj Herz, autor
hororového filmu Spalovač mrtvol podle předlohy Ladislava Fukse. Dalším
psychologickým filmem tohoto autora jsou Petrolejové lampy podle
předlohy klasika české psychologické prózy Jaroslava Havlíčka.
K nejúspěšnějším režisérům nové vlny patří Jiří Menzl, ve světě jej proslavil především oscarový film podle předlohy Bohumila Hrabala Ostře sledované vlaky, podle Hrabalových knih natočil další úspěšné filmy: Slavnosti sněženek, Postřižiny, Skřivánci na niti,; vynikající filmovou podobu dal Menzl také Vančurově Rozmarnému létu; nominaci na Oscara získala Menzlova hořká komedie Vesničko má středisková.
K dalším vynikajícím osobnostem současného českého filmu náleží režisérka Věra Chytilová, autorka filmu Hra o jablko, zlidovělé komedie Dědictví.
Jan Svěrák, režisér, syn herce a scénáristy Zdeňka Svěráka, díky jejich spolupráci získal česká kinematografie dalšího Oscara – za film Kolja, nominaci na Oscara si vysloužil film této autorské dvojice Obecná škola, mezi jejich úspěšné snímky patří také film o českých letcích za 2. světové války Tmavomodrý svět. (Jan Svěrák se prosadil už jako student s fiktivním dokumentem o ekologické katastrofě na severu Čech – Ropáci, který v USA získal studentského Oscara).
K osobnostem současného
českého filmu se svou tvorbou zařadil také režisér Jan Hřebejk, autor
úspěšných hořkých satirických komedií s tématem - život v době
komunismu: Pelíšky, Pupendo, z období okupace vychází film Musíme
si pomáhat; ryze aktuální je film Horem pádem s ostře
satirickým a tragikomickým pohledem na rasismus a nesnášenlivost současné
společnosti.
Klasickou sbírku Kytice dokázal oživit stejnojmenným oceňovaným filmem F. A. Brabec.
Mezinárodní ocenění získal také film Bohdana slámy – Divoké včely.
Ke stálicím avantgardního filmu a představitele surrealismu v umění patří režisér Jan Švankmajer – Otesánek (získal Českého Lva), zfilmoval hororové povídky E. A. Poea (Zánik domu Usherů)
K dalším nadějím české filmu
můžeme přiřadit režiséra a scénáristu Petra Zelenku, autor fiktivních
hudebních dokumentů (Rok ďábla, Mňága Happyend), úspěšného filmu
Knoflíkáři.
K respektovaným mladým osobnostem české kinematografie se zařadil také Bohdan Sláma – Samotáři.
K představitelům komerční vlny, která se soustředí především na divácký úspěch bez větší umělecké kvality patří režisér Zdeněk Troška (Slunce, seno, jahody; Kameňák).
K osobnostem České
televize bychom měli přiřadit především slavné autory oblíbených
televizních seriálů minulých desetiletí. K legendám patří Jaroslav
Dietl, scénárista proslulého seriálu z nemocničního prostředí Nemocnice
na kraji města (pokračování tohoto seriálu bylo natočeno podle již hotového
scénáře tohoto autora), starší úspěšný seriál J. dietla se vysílal pod názvem Žena
za pultem.
K neméně úspěšným tvůrcům televizních seriálů se zařadil také scénárista Jiří Hubač, především sérií z dostihového prostředí - Dobrá voda, nemocniční tématika slavila úspěch v podobě seriálu Sanitka.
Osobnosti světové kinematografie
I když byl postupně zdokonalován technický aparát, se kterým začínali bratři Lumiérové, musel se světový film do konce dvacátých let spokojit s érou tzv. němého filmu. Filmaři nebyli schopni synchronně zaznamenat obraz doprovázený zvukem. Éra němého filmu, kdy byl film většinou doprovázen jen hudbou, ze začátku jen živou hudbou, která hrála přímo v kinosále, přinesla světové kinematografii první legendy filmové tvorby.
K nezapomenutelným klasikům se zařadil Charles Spencer Chaplin, jehož tvorba je spojena také se začátky zvukového filmu. K zlatému fondu světové kinematografie patří filmy: Kid (1921), Moderní doba a již zvuková groteska Diktátor (ostře parodující Adolfa Hitlera), legendární jsou také jeho grotesky (krátké humorné příběhy s komikou dortových bitev, neustálých potyček s policajty a jiných pohybových gagů). Ke klasikům filmové grotesky patří kromě Chaplina také bratři Marxové, Harold Loyd, Laurel a Hardy (úspěšně navázali také na éru zvukového filmu).
Kritiky oceňovaný se stal také ruský autor Sergej Ejznštejn, který poprvé použil techniku filmové montáže ve filmu Křižník Potěmkin (1925).
Zvukový film přinesl celou řadu filmařských osobností. S avantgardou ve světovém filmu je spojeno jméno španělského režiséra Louise Buňuela, zastánce surrealismu v umění, který společně s otcem surrealismu André Bretonem natočil film Andaluský pes (1928).
K poválečným legendám světového filmu řadí kritici například amerického režiséra M. Curtize s jedním z nejúspěšnějších filmů vůbec - Casablanca (téma války, odehrává se v Africe, vystupuje tam také záhadný charakterní Čechoslovák, který unikl před nacisty, slavnou ženskou roli ve filmu vytvořila I. Bergmanová)
K slavným snímkům patří filmová podoba Shakespearova Hamleta od anglického režiséra Oliviera.
Itálie: režisér De Sica a jeho film Zloděj kol.
Významnou novou uměleckou vlnou ve světové kinematografii byl neorealismus, který se výrazně projevil také v literatuře. Zastupují jej režiséři: Fellini – patří ke klasikům světové kinematografie, jeho filmy se staly průlomem v zachycení tvrdé reality moderního světa, např.: Silnice (1954); další režisérskou osobností tohoto směru byl Pasolini – Evangelium sv. Matouše, Canterburské povídky; ke klasikům nové vlny italské kinematografie patří také Michelangelo – Zvětšenina; Visconti – Smrt v benátkách.
K této italské nové vlně se
připojil také ruský emigrant, režisér Tarkovskij.
V padesátých letech se výrazněji prosadila asijská kinematografie, k legendám patří japonský režisér Kurosawa – Sedm samurajů.
Éru šedesátých let přináší nové postupy – hororovou tématiku a také myšlenky undegroundu. V USA ji odstartoval jeden z klasických snímků tzv. westernů Sedm statečných (Sturges). Ke klasickým snímků americké kinematografii v ústřední roli s Merilin Monroe patří film Někdo to rád horké (Wilder B.).
K slavné generaci šedesátých let se v USA zařadila celá plejáda dodnes uznávaných osobností americké kinematografie: Alfréd Hitchcock /hičkok/ klasik hororového žánru - Ptáci, Psycho.
K filmařům, kteří se
kriticky vyslovovali k americkým poměrům šedesátých let a
k vietnamské válce patří: F.
Coppola – Apocalypsa (naturalistický
snímek o hrůzách války); O. Stone
– Četa; S. Spielberg – (Čelisti,
Schindlerův seznam).
K dalším vynikajícím osobnostem amerického filmu se řadí M. Scorsese (Poslední pokušení, Zuřící býk)
Z americké postmoderní filmové tvorby vynikají filmy Woodyho Allena – Spáč; Všechno, co jste si přáli vědět o sexu,
ale báli jste se zeptat.
Anglie: Stanley Kubrick, vynikající zastánce undergroundové vlny: Mechanický pomeranč, 2001: Vesmírná odyssea (podle románu A. C. Clarka).
Z autorské dílny anglických Monthy Pythons vznikl film parodující
novozákonní příběh Ježíše (režie Jones) – Život Briana..
Ve skandinávské kinematografii světově proslul autor
filmových povídek I. Bergman, švédský režisér, autor filmu Lesní jahody.
Také polská kinematografie má významné světové režiséry: A. Wajda – Popel a démanty; Polanski – Nůž ve vodě.
Slovenské filmařské osobnosti: D. Hanák – Obraz starého světa; Juraj Herz – Sladké hry minulého léta, Spalovač mrtvol; J. Jakubisko – Tisícročná včela; Kádar a Klos – Obchod na korse (oscarový film).
Další oceňované filmy světové kinematografie a jejich tvůrci:
Řecko: režisér Kakojannis – film Řek Zorba (podle románu slavného řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise).
Jugoslávie: režisér Kosturica
– film Dům k pověšení.
Německo: režisér Schlondorff – film Plechový bubínek (podle stejnojmenného románu německého poválečného autora G. Grasse).
Austrálie: režisérka Campionová – film Piano.
Finsko: režisér Kaurismäki
– film Bohémský život.