Maturitní otázka 3.
První
kritici církve, literatura doby husitské, zvukové prostředky jazyka
Ukázka Jan Hus - „Knížky o svatokupectví“
Chelčický
- konec 14. století - polovina 15. století
- prohloubení rozporů ve společnosti, odpor proti
náboženskému a mravnímu úpadku
církve
(odpustky) => úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu)
- rostoucí zájem o Bibli
- literatura = agitace a polemika
Mizí: duchovní a
rytířská epika
středověké drama
světská
lyrika, drama
V popředí:
duchovní píseň (možnost účasti lidu, funkce nejen modlitby, reaguje na otázky
praktického života)
traktát (učené pojednání, středověká náboženská úvaha)
kázání (působivost živého slova, funkce informační a agitační)
listy
Změna: česká
literatura = literatura psaná česky, určena Čechům, prostá forma,
srozumitelnost
Vrcholí proces:
počešťování literatury
demokratizace (literatura pro lid)
laicizace (zesvětšťění, sepětí s dobovými problémy)
1) předchůdci husovi
- většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti
na podkladě náboženském
3 hlavní kazatelé:
Matěj z Janova - učenec, latinské
spisy
Konrád z Waldhauser
Jan Milíč z Kroměříže
Tomáš
Štítný ze Štítného
- laik, zchudlý šlechtic, z jižních Čech, o
náboženských otázkách píše česky, studoval na univerzitě - nedokončil ji
- usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu
chyb
- význam - 1. klasik české naučné prózy
-
zpřístupnil soudobou vzdělanost širšímu čtenářstvu
- věcné,
srozumitelné vyjadřování, dokonalý jazyk - pozvedl jazyk na vyšší
úroveň
-
podmět k husitskému hnutí
Sborníky traktátů:
„Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“
- věrouka o
dokonalém životě
“Řeči besední“
- rozhovor
mezi otcem a dětmi, o základech věrouky
„Řeči sváteční a nedělní“
- výklad
části evangelia
2) literatura období příprav husitského hnutí
Mistr
Jan Hus (asi 1370 - 6. 7. 1415 Kostnice)
- narodil se v Husinci u Prachatic, z chudé rodiny,
studoval na pražské univerzitě,
univerzitní
mistr, vysvěcen na kněze, pak rektor univerzity, kazatel v Betlémské kapli
- roku 1409 se zasloužil o vydání Kutnohorského
dekretu (ovlivnil Václava IV.) => omezuje vliv cizinců na pražské univerzitě
- spory s církví: vystoupil proti odpustkům a
kritizoval církev (bohatství, rozmařilost, mravní zkaženost), pronásledován,
dán do klatby, vypovězen z Prahy (1412 měl roztržku s arcibiskupem), kázal
pak na Kozím Hrádku a na Krakovci
- na církevním koncilu (sněmu) v Kostnici - vězněn,
jako kacíř 6. 7. 1415 upálen
- urychlil vyvrcholení odporu proti církvi
- odhaloval příčiny společenských nedostatků
Latinsky:
- pro učence
„O církvi“
- kritika
církve a její organizace
- hlavní
myšlenka - popírá papežovo postavení, hlavou církve je Kristus a příslušníkem
je ten, kdo nemá hřích
Česky:
- pro lid
„Výklad Viery, Desatera a Páteře“
- výklad 3
modliteb, úvahy o mravním životě a kritika společnosti
„Knížky o svatokupectví“
-
nejvýznamnější dílo
- ostrá
kritika církve, jejího bohatství, prodávání odpustků
„Postila“
- výklad
části evangelia
„Dcerka“
- o správném
životě žen a dívek
„Listy z Kostnice“
- promluvy k
čtenáři, všem věrným Čechům
Jazykovědná činnost:
„O pravopise českém“
- přiblížil
spisovný jazyk hovorovému, nahrazoval německá slova českými, odstraňoval
archaismy
- zjednodušil
pravopis - místo spřežkového zavedl pravopis diakritický (se znaménky), dlouhé
samohlásky označoval čárkou, měkké souhlásky tečkou (tzv. nabodeníčka)
- pražské
nářečí povýšil na spisovnou češtinu
3) literatura v době husitských bojů
- husitské chorály - rozvoj lidového zpěvu
(jednoduchý sborový zpěv)
„Jistebnický kancionál“
písně „Ktož
jsú boží bojovníci“
-
nejen náboženská, ale vojenská, bojovná píseň, cíl: povznést sebevědomí,
dodat odvahu, statečnost, sjednotit k boji
„Povstaň, povstaň veliké město pražské“
-
píseň Prahy proti Zikmundovi
„Budyšínský rukopis“ - 3 veršované statě proti Zikmundovi:
Žaloba Koruny
České, Porok (výtka) Koruny České, Hádání
Prahy (husitství)
s Kutnou Horou (církev)
- polemika - spor, vzájemné vyvracení názorů
protivníků
4) literatura doby polipanské (po
porážce husitů u Lipan 1434)
Petr
Chelčický (1390 - 1460)
- jihočeský zeman, samouk, kritik společnosti
- obhajoval pasivitu („neodporovat zlu násilím“),
pokoru, chudobu, odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu, vychází z
přikázání nezabiješ
traktát „O trojím lidu“
- hlásí
rovnost všech lidí, odsuzuje středověké dělení společnosti na tři stavy
(kněžský,
vojenský a robotný)
traktát „Sieť viery pravé“
- kritika
církve, hromadění majetku, touha po spravedlivé společnosti, představa ideální
církve, vše řešit mírovou cestou
„Postila“
- kázání s úvahami
- na základě myšlenek Chelčického vznikla v r. 1457
Jednota bratrská (Řehoř Krajčí,Kunvald v Orlických horách), členové uznávali
jen Bibli, všichni tělesně pracovali a byli si rovni, někdy se i dohadovali
- Jednota kritizována katolíky a husity
Literatura zábavná:
„Deník Václava Šaška z Biřkova“
- o cestě Lva
Z Rožmitálu s družinou po západní a jižní Evropě (nedochovalo se),
přepracováno A. Jiráskem - „Z čech až na konec světa“
Marco
Polo
Zvukové
prostředky jazyka
Fonetika
= věda zabývající se zvukovou stránkou jazyka
Fonologie = věda zabývající se fomény = zvukové jednotky schopně
rozlišit význam slov
Ortofonie = věda, která poučuje, jak se tvoří hlásky
Ortoepie = stanoví pravidla spisovné výslovnosti
Základní složky mluvení:
a) dýchání
b) tvorba hlasu
c) článkování
Soustava českých hlásek:
Hlásky:
a) samohlásky = tóny
b) souhlásky = šumy
- znělé – hlasivky kmitají
- neznělé – bez účasti hlasivek
Souhlásky:
a) párové – odlišují se pouze znělostí (b-p, v-f, d-t …)
b) nepárové – (m, n, j, l, r, ř …)
Zásady spisovné výslovnosti:
„Pravidla spisovné češtiny“ – 2 svazky ; první svazek – výslovnost slov
domácích, druhý svazek – výslovnost slov přejatých
„Pravidla českého pravopisu“ – výslovnost slov přejatých v hranatých závorkách
Spodoba znělosti:
- zkouška -> neznělé K, znělé Z -> neznělé S -> celek je neznělé SK
- SH -> vyslovuje se celé nezněle
- dvě stejné souhlásky -> výslovnost splývá ( měkký…) , kde by mohlo dojít k
nedorozumění, vyslovujeme zdvojeně (nejjasnější X nejasnější …)
- slova jako dcera, srdce -> zjednodušená výslovnost
Slovní přízvuk:
Přízvuk – stálý, na první slabice
a) hlavní
b) vedlejší – vyskytuje se ve slovech složených (červenomodrý)
Příklonky - nemají vlastní přízvuk, připojují se ke slovům předcházejícím
Předklonky – spojují se se slovem následujícím
Zvuková podoba věty:
Je rozhodující: členění na větné úseky, větný přízvuk, větná melodie
Členění věty na větné úseky:
Větu členíme na větné úseky -> pauzy. Pauzy se nesmí klást nahodile. V
psaných projevech jsou zvukové prostředky nahrazeny rozdělovacími znaménky
(tečka, čárka…)
Větný přízvuk:
Zesílený na některém slově ve větě. Podle toho,na kterém slově je větný přízvuk
umístěn, můžeme usuzovat na další významové souvislosti
Větná melodie:
Změny ve výšce hlasu, intonace
Oznamovací věty – intonace klesá
Tázací věty
– otázka zjišťovací – intonace klesavě stoupavá
- otázka doplňovací – intonace stoupavě klesavá nebo klesavá
Rozkazovací věty – na počátku intonace zvýšena, postupně klesá
Zvolací věty – buď klesavá nebo stoupavě klesavá intonace
Výslovnostní styly:
Zvlášť pečlivá výslovnost – umělecký přednes
Základní výslovnost – veřejné, mluvené projevy
Hovorová výslovnost – velmi běžná
Nespisovná výslovnost – nadměrné zjednodušení, zkracování