Nízké Tatry-přechod, Vysoké Tatry 2007
Nízké Tatry-přechod, Vysoké Tatry 2007
Kdy? 17.8.-26.8.2007
Kdo? Míra Havel, Petr Janata, Michal Bareš, Jan Boháček, Lukáš Fencl(všichni Nízké i Vysoké), Dobra Šrámková, Eva Zichová, Fanda Jeřábek, Pepa Chalupský, Ivan Ryba, Božena a Dana Bořková, Petr Procházka, Monika Šťovíčková, Iva Jeřábková, Kuba Stauber, Rosťa Florian, Marian Arbet (jen Nízké)
Po dlouhých a velikých přípravách konečně přichází vytoužený pátek 17.8.2007. konečně je 17:30 a my stojíme v Rokycanech na nádraží. Přijíždí náš vlak a všichni házíme všechny starosti za hlavu. V Praze máme ještě asi hodinku čas a tak jdeme na pivo. Ve 20:02 zabíráme zamluvená lehátka ve vlaku do Popradu a vyjíždíme. Ve vlaku byla sranda a výborně fungoval „lahvový výtah.“ Probouzíme se až před Popradem. Nutno ještě zapsat složení lůžkových oddílů: č.1: Já, Pepa, Fanda, Ivan, Dobra a Eva; č.2: Marian, Rosťa, Monika, Petr, Dana, Božka; č.3: Iva, Míra, Kuba, Lukáš, Michal a Honza. Vlak měl zpoždění a tak jsme jen taktak doběhli autobus do Telgártu. Nakládáme bagáž a po 45 minutách vystupujeme. Dáváme malou ranní pauzu a asi v 7:30 začínáme stoupat.
Je ohromná mlha a občas zmokneme. Obědváme na Kráľově Hoľe. Poté pokračujeme na Orlovou, zde se počasí trochu vybírá a je lépe. Sem tam i něco vidíme. Dále jdeme přes Žďiarské sedlo a počasí se opět zhoršuje. Na Andrejcové svačíme a pokračujeme na Priehybku. Potom vystupujeme na Velkou Vápenici a tam zlé počasí vrcholí-začíná bouřka. Urychleně tedy sestupujeme na sedlo Priehyba, kde jsme asi v 19:00. Zde trávíme první noc. Vše OK, v noci trochu zapršelo ale ráno bylo nádherně modré a jasné.
Vycházíme v 7:00 a stoupáme na Kolesárovou. Někde mezi ní a Ramžou se naše skupina trhá. Jelikož máme na Štefánikově chatě zamluvený nocleh a hrozí že tímhle tempem tam nedojdeme, tak tvoříme rychlejší skupinu aby tam alespoň někdo došel. Rychlou skupinu vedu já a jde semnou Iva, Michal, Míra, Honza a Lukáš s Kubou. Pomalejší a početnější skupinu vede Fanda. Na Ramže doplňujeme vodu a taky trochu bloudíme. Michal a Míra začínají mít značné zdravotní problémy a nestíhají vynucené tempo. Zvažujeme další rozdělení, ale nakonec se rozhoduji všechny dovést alespoň na Čertovici. Jenže naše tempo je pořád kritičtější a navíc opět bloudíme, tak se rozhoduji kousek za Bačůšským sedlem skupinu trhnout. Pomalejší Míra a Michal tedy zvolňují úměrně svému zranění a zbytek naopak v tempu přidává. V těžko znatelné stezce ještě potkáváme dvě zmije. Na sedle za Lenivou telefonuji s Fandou a zjišťuji že jsme asi o 3 hodiny napřed. Nás pět rychlých s posláním dojít na chatu přicházíme na Čertovici asi v 16:20. Je to dnešní první pořádná pauza, dáváme pivo, kofolu a čokoládu. Když jsme v 17:00 na odchodu, tak Míra a Michal akorát přichází. Oni dnes již pokračovat nebudou a přespí zde stejně jako Fandova skupina, ta sem ovšem dorazila asi až v 19:00. Já, Iva, Honza, Kuba a Lukáš zatím pokračujeme krutým stoupáním dále. Naštěstí je nádherně a jde se nám bezva. Fotíme, blbneme…prostě se jde úžasně a panuje pohoda. Když v dálce vidíme chatu, tak ještě zvyšujeme tempo. Na Štefánikovu chatu přicházíme asi ve 20:15. Chatař nás vřele vítá a s radostí ubytovává. Zbytek večera trávíme v krčmě, dáváme jídlo, piva a nakonec borovičkový horec. Spí se nám fajně.
Ráno vstáváme déle v domnění že budeme čekat na ostatní, v 8:00 snídáme párky a čaj. Po snídani volá Fanda že Michal, Míra, Marian a Rosťa ukončili úplně, pokračuje jen zbytek, ale o hodně pomaleji. Takže v 9:15 vycházíme opět napřed. Jak později zjištěno-dobré učinění. Ráno je opět velká mlha a nic nevidíme. Cestou na Krůpovu Hoľu stavíme s kamenů nápis VHT Radnice a fotím se u něj. Za stálé mlhy vystupujeme na Ďumbier. Vrcholové foto a sestupujeme zpět směrem na Chopok. V sedle vaříme oběd. Počasí se vyjasňuje a za nádherné viditelnosti stoupáme na Chopok. Na Kamenné chatě dáváme pivo a jídlo. Nad hřebenem se honí mraky, ale volíme variantu jít dále až na Ďurkovou. Z Chopoku odcházíme ve 14:15. Jdeme přes Dereše na sedlo Poľana a na Poľanu, dále na Križné sedlo a na Kotlistou. Zde začíná být situace kritická. Ztráta značky a mraky už nám šlapali na paty. Značku jsme našli, ale zase se začala ztrácet Iva a to v tempu. Nakonec jsme došli na Chabenec, dali jsme menší pauzu a vyrazili směrem k útulně. Iva už mlela s posledního, tak jsem Kubu, Honzu a Lukáše poslal zajistit nocleh a došel to s Ivou sám. Na útulně jsme byli asi v 17:30. Uvařili jsme večeři, dali si pivo, setmělo se a začala bouřka jako blázen.Vzpomněli jsme na naše pomalejší kamarády a doufali že zůstali v Kamenné chatě pod Chopokem a nepokračovali. Byl to omyl. Šli dál na sedlo Poľana a tam jim to v noci roztrhalo stany a rozfoukalo věci po údolí, Ivanovi i botu, takže druhý den sestupoval do Demenovské doliny bos. Zatímco oni zažívali peklo, my jsme užívali rozjetého večera. Bezvadný chatař Števko a krajan Sobi s Jankou byli fajn a tak jsme pili a povídali. S nimi na rozdíl od otravných, taky přítomných Brňáků bylo o čem. Števko nám kolem 2:00 udělal ještě domácí tvaroh a potom se šlo spát. Ráno mi vzbudil Fanda telefonem že je zastihla ta bouřka a tak jsme se dohodli že se sejdeme odpoledne v L.Mikuláši.
Zaveleli jsme k odchodu, chatař nás ještě varoval před počasím a medvědy a šlo se. Zvolil sem cestu neznačenou dolinou kolem potoka bez stezky. Po cestě byli znatelné medvědí stopy a vůbec to byl dost divoký terén. Po cestě jsem všechny řádně vystrašil skokem do kosodřeviny a výkřikem „medvěd“!!! Všichni byli pořádně vyděšeni. Nakonec jsme v pořádku došli do osady Magurka, dále na Železnou a dále po silnici až do Liptovské Lužné. Odtud ve 13:10 autobusem do Rožumberoku a hned návazným spojem ve 14:10 do Liptovského Mikuláše. V 15:00 už jsme byli s kamarády u piva. Bylo to bezvadné setkání, všichni jsme se navzájem rádi viděli. Asi 1 1/2 jsme kecali, dostali ještě nějaké jídlo na cestu a já, Lukáš a Honza odjeli do Tatranské Lomnice za Michalem a Mírou. Ostatní asi ve 21:00 odjeli vlakem do Čech. Nás pět čekal ještě program ve Vysokých Tatrách. Cestou do Lomnice jsme se ještě docela pobavili s cikány v lokálce. Tím byla ukončena první část výpravy-Nízké Tatry. S oddílem to byla bezva akce a těšíme se na další akci s oddílem.
Ve středu se Michal s Mírou vydali trasou T.Lomnice-Skalnaté pleso-Hrebienok-St. Smokovec. Údajně se jim šlo fajn, jen trochu zmokli. Já, Bohy a Lukáš jsme měli za cíl vystoupit na Kriváň. Vše šlo poměrně hladce ale asi ve výšce
Ve čtvrtek ráno je úplně jasno, já, Lukáš a Bohy jdeme tedy na Rysy a Míra a Babe jedou do Popradu zajistit jízdenky na sobotu a odpoledne jdou na vodopád Skok. My postupujeme rychlým tempem, hodně turistů předcházíme ještě před jištěným úsekem, což se ukázalo jako výhoda. Na vrchol jsme dorazili celkem pohodově a vychutnali jsme si vrcholek ve výšce
V pátek vyráží Bohy, Míra a Michal na trasu Polianka-Batizovské pleso-Ostrva-Popradské pleso-Štrbské pleso. Michal to kvůli zdravotním potížím pod B.plesem otočil. Lukáš si dal odpočinek a nikam nešel. Já sem vyrazil sám na přechod Příčného sedla. Šel sem ze Starého Smokovce na Hrebienok, dále přes velké polomy na Zamkovského chatu a na Teryho chatu. Zde se dávám dohromady s jedním slovákem, polákem a polkou. Společně přelézáme jištěný úsek na Širokou vežu a při sestupu už jim utíkám. Jdu přes Zbojnickou chatu, kolem Studeného potoka a od Reinerovi chaty až do Tatranské Lomnice. Zda v cíli mi potkává první krize a závěrečný kilometr do kempu je pro mě dosti krutý. Trasa je to asi na 11-12 h., zvládl sem ji za 6 hodin. Šlo se krásně a udělal sem spousty fotek stejně jako Míra a Bohy. Večer zabodoval Diesel se svými nakoupenými suvenýry, dřevěný orel na kterého jsem konstatoval že bych ho vyřezal také a lahví vína původem z Čech J.
V sobotu se již jen tak povalujeme po bujaré páteční závěrečné oslavě, Diesel chodil večer na WC jedině z lahváčem. Těch pár minut by asi bez piva nepřežil J. Ve 14:00 balíme a jedeme do Smokovce a poflakujeme se po městě kde se různě bavíme, dokonce jsme se připletli na nějakou svatbu a rodinný kameraman nás s vervou točil. Dáváme pár piv na nádraží a jedeme do Popradu. Zde na nádraží potkáváme Sobiho s Jankou a pijeme Rum, Demenovou a miněrálku. Oni jedou bohužel až vlakem po jedenácté večer, my opouštíme předměstí Tater již ve 21:45. Jízda vlakem byla záživná, nedělní ráno v Praze a Rokycanech bylo OK! A v poledne jsme spokojeně přijeli domů. Byla to špičková akce a dá se říci že hory nás přijali. Stručně-bezvadných 10 dní.
Náhledy fotografií ze složky Nízké Tatry (Telgárt-Liptovská Lúžná) 2007
:-)
(Žíla, 9. 1. 2008 14:33)