Zásah 17.7.2012 - "kejda"
Jak jsme likvidovali „kejdu“
Možná i proto si při proplácení faktury za záchodky „ToiToi“ vzpomněl Luděk Tichý z Magistrátu na náš sbor a vyzval nás prostřednictvím velitele zásahové jednotky k pomoci likvidace močky která vytekla při větší průtrži mračen do místního potoku Blatná u obce Olšany.
Bratři Hudec Pavel,Hudec Lukáš,Lisa Miloš a již výše zmíněný velitel Čenda ochotně vyslyšeli „hlas s hůry“a jeli v úterý 17.července v odpoledních hodinách činit potřebné.S námi ještě vyjeli k zásahu bratři hasiči z Olomouce-Droždína.
Vybaveni ochrannými pracovními pomůckami,jako broďáky a neoprenové obleky „Agama“,hleděli po příjezdu na místo určení všichni jako vyjevení. Přes protipovodňovou bariéru se valila černá hmota která jen při troše fantazie připomínala místní potok.
„Blatná“byl pro něj v tuto chvíli lichotivý název.
Sámer a v těsném závěsu i Luky vklouzli do vln a začali rozebírat zábrany které sloužily k vytvoření záchytné jímky na odčerpávání nebezpečné látky,... tedy „kejdy“
Místy se museli ponořit do půl těla do zapáchající stoky a odstraňovat z plachty protipovodňové pytle které sloužily u dna jako závaží. My ostatní na ně zírali z části promáčeného zatravněného břehu s obdivem a brali od nich právě podávané promáčené,nedávno ještě bílé,pytle.
„Další dobrovolníci musí jít do akce“,zněl jasný rozkaz velitele zásahu Petra Spáčila.
„Vemte si naše Agamy a směle do práce“dodal Čenda a do droždínských bratrů jako když střelí.
Každý jako o překot předstíral že už má své práce na břehu až až,ale nebylo jim to nic platné.
„Není čas na hrdinství,...někdo sem k nám musí!“zabublal z vody Sámer.
Dva„ropáci“,Michal Kubáček a Jindra Culek zvaný též Béčko,navlékli neopreny a vklouzli tiše do rozvodněné melasy.
Po necelé hodince bylo dílo dokončeno a bariéra byla zcela rozebrána.
„Jednu chvíli jsem myslel že si tam odložím i svůj oběd,..nějak se mi nadáááávlo“suše polkl Luky.
Uhynulé ryby a nanesené větve s bahnem již odpluly neznámo kam a my měli pocit očisty jak na duši tak na těle neboť nastala deaktivace vytažené techniky a i našich ochranných pomůcek.
Každý vyčkal až na něho přišla řada a nechal se omýt proudem čisté vody pod tlakem vytvořeným z „vapky“.
„Teď už mi docela i voníte“, podotkl Čenda ke svým právě umytým spolubojovníkům a začal se soukat z mundůru. Ostatní ho následovali.
Po sepsáni „Dílčích zpráv o zásahu“se mohlo pomýšlet na návrat neboť pro zakontaminované protipovodňové pytle,které zůstaly na břehu,přijedou následující den Technické služby.
„Tak co Peco,...už můžeme odjet?“žadonil Čenda.
„Jen jeďte,...stejnak jste tady byli hovno platní“odvětil rozesmátý Peťa.
Po krátkém rozloučení s droždínskými bratry jsme naskákali hbitě do auta a rychle ujížděli k domovu,jen aby si to velitel ještě nerozmyslel.
Po příjezdu na místo naší dislokace jsme nahlásili návrat operačnímu důstojníkovi a začali čistit a rozvěšovat naše promáčené věci.
„Ještě bychom měli provést desinfekci“, pronesl Sámer a s úsměvem pootevřel bar. Všem nalil jednoho„ochtla“a hned byla lepší nálada.
Vše jsme stejně ještě museli zalít na zahrádce místního pohostinství „U pulce“.
Špinaví, ale spokojení že jsme zase udělali kus dobré práce, jsme se po polknutí dvou piv rozcházeli k domovu.
Byla osmá hodina večerní.
Zapsal: Prudký Čestmír-velitel zásahové jednotky