Sukmisstři vs MISS3 :
Tradice se nemění, to vědí i červení…
Druhé dějství
čtvrtfinálové bitvy mezi týmy, jejichž osazenstvo z významné části tvoří
playeři, kteří si šáhli na harcovský pohár pod hlavičkou společného týmu, opět
slibovalo napínavou podívanou. První jednání jsme ukořistili poměrem 5:2 a naši
„bratránci“ nás museli bezpodmínečně porazit, aby souboj dotáhli alespoň do
trestných střílení. Konkurence hokeje a semifinále Ligy Mistrů se krupičžel
podepsala na návštěvnosti Vozák Areny a jindy plné ochozy byly obsazeny sotva
z menší půlky. Naštěstí si cestu na tribunu našly i nějaké ty příznivkyně
našeho ansámblu, takže jsem se výjimečně mohli těšit nadprůměrně slyšitelné
podpoře publika.
Protentokrát jsem byli v
plné síle i když Zdeněk po večerním tréninku trochu tahal nohy a Kebabátora
zase braly záda, protože si zapomněl vzít kosmodisk. Zápas se od začátku
odvíjel v podobném duchu jako minulou středu, akorát MISS3 přece jen přidali na
důrazu a daleko odvážněji napadali naši rozehru. Nám naopak zkraje trochu
chyběla přesnost přihrávek a tak se počáteční minuty neodbývaly ve znamení
bůhvíjakého florbalu. Jako první se z gólového úspěchu radovali naši oponenti,
Čéřa krapet zaváhal za bránou a volný červenáček si před Kebabem už věděl s
míčkem rady. S odpovědí jsme přišli prakticky vzápětí, o srovnání skóre se
zasloužil po šikovném průniku Lukas. Druhý nejlepší hráč Slavie měl významný
podíl i na našem dalším gólu, kdy mě vyslal na zteč polovysokým centrem, který
jsem s mazaností Antonína Panenky dopravil do konkurenční sítě podruhé.
Hra byla bojovnější a
chaotičtější než posledně, což náramně vyhovovalo zejména Izzimu, který nechal
svou kouzelnou opakovačku promluvit zhruba v polovině třetiny a prolomil
tak své nezvykle dlouhé střelecké mlčení v této sérii. Aby toho nebylo
málo vzápětí přihodil do zápasového ohně i své klasické polínko v podobě
kromaňonského faulu a putoval za katr. Oslabení jsem sice přežili, ovšem
prakticky ihned jsme poněkud nepřehledně vystřídali a arbitr Knížek, jehož
bystrému a spravedlivému oku neujde žádná nepravost nás znovu poslal do čtyř.
Už si přesně nepamatuji, jestli nás tentokrát Miss3 potrestali nebo jestli se
trefili už při vyrovnaném počtu hráčů, každopádně se ujala jedna z jejich
dalekonosných střel těsně nad ledem a náš náskok se ztenčil na jeden gól – 3:2.
Aby toho nebylo málo,
přivodil si náš ofenzivně klenutý klenot Bajgeľ nepříjemné zranění kotníku,
takže zápas pro něj předčasně skončil a dostal se do práce docenta SiliKoláře
na tribuně. Na obzoru se rýsovaly komplikace. To bychom ovšem nesměli mít
v kádru Zdeňka ! Nejprve si vyměnil míček se Izzym, vykroužil dlouhý
oblouk před misstrovskou brankou a s přehledem zavěsil pod hornú žrť. Na tento
počin ještě stihl soupeř zareagovat a někdo v červeném fikaně zleva na bližší
tyč propálil Pavla. Ve druhém případě se Jablonecký válec ležérním pohybem jako
užovka prosmýkl na levé křídlo a životní střelou na bližší tyč, kterou by neměl
ani Jirka Holeček nadopovaný Proenzi, zvýšil náš náskok do přestávky na 5:3.
Soupeř byl v kritické
situaci, čehož si byl dobře vědom, a tak se snažil nastoupit do poslední
čtvrtiny vzájemného souboje co nejaktivněji a zatlačit nás do defenzívy. Ovšem
to se stávalo víceméně sporadicky, pročež největší šance vznikaly po naší
nedůslednosti v obraně nebo občasné zbytečné ztrátě míčku. Nám se nedařilo
podržet balónek jako obvykle a případný obdržený gól by mohl znamenat drama.
Zápas se lámal. V hektických momentech předvedl svou třídu Suk, to když se
několikrát v situaci jeden proti jednomu nenechal opít Pavlíkem a odmítl výzvu
ke společné koupeli. Potvrdil tak své výsadní postavení mezi harcovskými beky.
Klíčový uklidňující gól
na 6:3 si nakonec připsal Zelí, z dálky se trefil přesně, byť nepříliš
prudce za tyč. Tato branka znamenala tvrdý direkt do soupeřovy brady a
podle mě ho definitivně poslala do kolen, neboť na potřebné čtyři góly už mu
v té chvíli nezbýval ani čas, ani síly. Naopak my jsme ještě přitlačili na
ofenzivní pilu a závěr se odehrál plně v režii fantóma předchozího zápasu
Šimáka; v prvním případě jsem mu prostrčil balónek na brankoviště já,
v druhé situaci mu na gól namazal všudybyl Suk.
Konečný rezultát 8:3
hovoří jasnou řečí. I ve třetím vzájemném měření sil jsme dominovali azadělali tak na podobnou sérii, jako naši
hokejisté a jejich ex-federální bratia zo Slovenska. Misstrům nezbývá, než
doufat do příště, že „teraz to prijdě“, a my se můžeme těšit na semifinálového
soupeře. Tím se stali podle ocheckávání Deloni, když si bez větších problémů
poradili s Raz23. Druhou dvojici tvoří tradiční Vepřožrouti, na které nestačil
černý kůň soutěže Cvičky Pičky a šokantně také pofidérní Myšmaš, který dokonale
využil haluzení Bambusu v prvním zápase a i když druhý jasně prohrál,
vybojoval postup v loterii samostatných nájezdů. Dle mého názoru je to
obrovská škoda, protože evidentně vypadl kvalitnější tým a my jsme přišli o
možnost odvést Bambusákům loňskou porážku ze semifinále. Z očekávaného
zápasu roku ve finále HFbL Sukmisstři – Best Of Bambus letos nic nebude. Smůla.