1920 - 1935
1. Nižší školství v Republice československé a tzv.
malý školský zákon z r. 1922
Nově
vzniklá Československá republika přejala rakouský právní řád. Nižší školy byly
tedy organizovány stále podle školského zákona z r. 1869 doplněného novelou z
r. 1883.
Zákony
přijaté r. 1919 vyřešily některé dílčí otázky v postavení učitelů. Hmotné
zabezpečení učitelů se výrazně zlepšilo sjednocením platů (a hmotných výhod) se
státními zaměstnanci. Zrušením celibátu učitelek byly ženy ve školství poprvé
postaveny na roveň mužům. Na počátku října 1919 byly nově upraveny platy
státních zaměstnanců. Služné učitelů obecných a měšťanských škol se pohybovalo
od 2 808 Kč do 11 208 Kč ročně, navíc dostávali ještě drahotní (900 - 6 096 Kč
ročně) a místní přídavky (984 - 4 008 Kč ročně).[1]
Již
od konce r. 1918 se ozývaly návrhy na reformu československého školství. Velkým
problémem byla různá správa v českých zemích, které byly původně součástí
Předlitavska, a na Slovensku, jenž patřilo k Uherskému království. Podle zákona
z r. 1920 měly být vytvořeny župní školní výbory, které by sjednotily správu
škol na celém území Československa. Župní zřízení jako takové nikdy však mimo
Slovensko nefungovalo, a tak bylo r. 1928 opět nahrazeno zřízením zemským. Ve
skutečnosti po celou dobu pracovaly v českých zemích zemské školní rady a jim
podřízené okresní školní rady (výbory). Dalším požadavkem učitelů bylo úplné
provedení sekularizace ve škole. Žádný z těchto požadavků nebyl vyřešen úplně.
Změnu
učitelé očekávali od tzv. malého školského zákona z r. 1922. Ten však neřešil
téměř žádný dosavadní problém. Ve školách bylo i nadále jedním z povinných předmětů
náboženství, i když církevní dozor byl definitivně odstraněn a náboženské úkony
byly prohlášeny pro žáky a učitele za dobrovolné. Zaváděl nově občanskou nauku
a výchovu, povinný tělocvik pro dívky a povinné ruční práce pro chlapce.[2]
Rozhodnutím ZŠR se mohlo na obecných i měšťanských školách vyučovat také
nepovinným předmětům.
Obecné
školy s více než pěti postupnými ročníky byly rozděleny na školu obecnou a
školu občanskou (měšťanskou). Tříletá měšťanská škola mohly být doplňována
ještě nepovinným jednoročním učebním kurzem. Jakékoli úlevy ve školní docházce
byly zakázány, ale na venkově učitel nebo ředitel školy po dohodě s rodiči a
OŠR poskytoval individuální úlevy na několik dní v roce, aby děti mohly pomáhat
rodičům při polních pracích apod.
K
nové úpravě platových poměrů učitelů došlo r. 1926. Paritní systém se státními
zaměstnanci byl opuštěn. Definitivně ustanovení učitelé obecných škol pobírali
základní služné 9 000 Kč ročně, které se po třech letech navyšovalo až do výše
27 600 Kč. Učitelé měšťanských škol měli platy asi o 1 000 Kč vyšší. K tomu
bylo připočítáváno ještě činovné a výchovné ve výši až 7 800 Kč ročně. Od r.
1930 měli učitelé nárok také na vánoční příspěvek ve výši 70 % služného.
Definitivně
padla myšlenka jednotné školy, tj. sjednocení osnov různých typů škol pro děti
téhož věku, především měšťanské školy a nižší střední školy - nižších ročníků
gymnázia a reálky. Měšťanská škola zůstala jakousi přípravkou pro praktická
povolání. Velký podíl praktické výuky měly dvou až tříleté pokračovací školy.
Již
v listopadu 1918 se začalo diskutovat na půdě Národního shromáždění o možnosti
vysokoškolského vzdělání učitelů obecných a měšťanských škol. Bohužel četné
návrhy poslanců i pedagogů zůstaly jen na papíře. V Praze a v Brně byly z
iniciativy několika nadšenců zřízeny nestátní školy vysokých studií
pedagogických, které poskytovaly vzdělání nejen absolventům středních škol, ale
i samotným učitelům. Přednášky a cvičení z filozofie, biologie, lékařství a
jiných oborů vedli většinou vysokoškolští učitelé. Později byly otevřeny
regionální pobočky v Plzni, Hradci Králové, Táboře... V říjnu 1929 byla
otevřena dvouletá soukromá pedagogická fakulta v Praze a jednoletá soukromá
pedagogická akademie v Brně pro absolventy středních škol. Z iniciativy státu
byly r. 1931 založeny jednoleté pedagogické akademie v Praze a Brně pro
absolventy gymnázií.
Nadále
fungovaly čtyřleté učitelské ústavy, ovšem jako školy střední poskytující
učitelské vzdělání pro absolventy měšťanských škol.[3] Místo ročních kurzů pro učitelky
ručních prací byly zřizovány dvouleté ústavy pro vzdělání učitelek domácích
nauk.[4]
2. Zřízení měšťanské školy
Již
r. 1906 padl návrh zřídit v Meziříčí měšťanskou školu, ale byl odložen, zřejmě
z finančních důvodů.
Na
svém zasedání 22. 7. 1919 začalo obecní zastupitelstvo jednat o návrhu Václava
Poledne zřídit měšťanskou školu. Návrh byl přijat a obecní zastupitelstvo se
snažilo zjistit u OŠI Josefa Brtouna za jakých podmínek by mohla být v Meziříčí
zřízena. V srpnu byli zvoleni MUDr. Rudolf Silvar, kontrolor v cukrovaru ing.
Josef Kaisler, hostinský Václav Marel a učitel Václav Poledne, všichni členové
obecního zastupitelstva, do deputace k ZŠR. Přijal je ZŠI dr. Müller. V březnu
prohlédla okresní komise prozatímní učebny měšťanské školy, zařízené v přízemí
obecního domu. Výnosem ZŠR z 14. 8. 1920 byla v Meziříčí zřízena chlapecká
měšťanská škola s dívčí koedukací. V souladu s obecnými tendencemi společné
výchovy za První republiky byla v srpnu 1924 přeměněna na smíšenou měšťanskou
školu.
Správcem
měšťanské školy se stal Václav Poledne. Odborným učitelem byl jmenován Jaroslav
Hofman.
Při
zápisu do obecné i měšťanské školy 29. a 30. 8. 1920 bylo do 1. ročníku
měšťanské školy přijato 83 dětí. Pro tak velký počet žáků povolila ZŠR otevřít
pobočku, ve které vyučovala Františka Tomková, přeložená z obecné školy. MŠR a
obecní zastupitelstvo uvolnilo 10 000 Kč na zařízení poboční třídy. Oba 1.
ročníky byly umístěny ve škole, 4. třída se přestěhovala do obecního domu.
Pobočka 5. třídy byla zrušena.
Vyhrazené
prostory pro školu nedostačovaly. MŠR se proto zavázala postavit do r.
1926/1927 školu novou.
3. Správa školy
Během
léta a podzimu 1921 při elektrifikaci obce bylo elektrické osvětlení zavedeno
také do školy. O elektrifikaci obce se jednalo již v r. 1906, v té době však
takovému projektu nebylo obecní zastupitelstvo nakloněno. Opět se o
elektrifikaci začalo jednat až v květnu 1914. Do vypuknutí války byly hotovy
pouze plány a smlouvy. „Co by znamenala elektřina v obci za války, dovedou
oceniti jen ti, kdo stáli fronty na petrolej, nebo svítili svíčkami, které za
drahé máslo či sádlo v továrnách a u mydlářů vyměňovali“, posteskl si obecní
kronikář Karel Dvořák.
Pro
spory s obecním zastupitelstvem, MŠR i učiteli souhlasil řídící učitel obecné
školy August Petrák s přeložením do Bohuslavic. Od 1. 10. 1922 byla tedy správa
obecné a měšťanské školy v Meziříčí spojena. Správu převzal ředitel měšťanské
školy Václav Rejman ustanovený na měšťanskou školu již v červnu 1921.
Ve
školním roce 1921/1922 byl otevřen 2. ročník, ve školním roce 1922/1923 3.
ročník měšťanské školy. Do obecního domu byla kromě 4. třídy přestěhována i 3.
třída obecné školy. Odchodem Augusta Petráka se uvolnil byt ředitele, jenž byl
upraven na přírodopisný kabinet a ředitelnu.
Na
jaře 1924 byl „pro přestupek proti § 132 zbaven služby“ ředitel Václav Rejman.
Dotčeným přestupkem bylo pravděpodobně svedení ke smilstvu.[5] Podle farní
kroniky udržoval Václav Rejman „nemravné styky se školními děvčaty“. Snad se
snažil zabránit trestnímu stíhání i uplácením rodičů. Okresní soud v Opočně
projednával tento případ jako trestný čin násilného smilstva.[6] Pravděpodobně
byl osvobozen, protože nejnižší trest stanovený za tyto trestné činy byl jeden
rok v případě svedení ke smilstvu a pět let v případě násilného smilstva. Od
září nastoupil místo ředitele měšťanské školy v Doudlebách.
Správu
školy opět přejal Václav Poledne. Od školního roku 1925/1926 byl jmenován
definitivním ředitelem Josef Novotný. Po jeho odchodu do Prahy převzal 1. 7.
1930 správu škol prozatím Josef Šubrt. Definitivním ředitelem byl ustanoven
Václav Poledne. Současně zastával i funkci OŠI v Novém Bydžově, proto Josef
Šubrt zůstal zastupujícím ředitelem. Později měšťanskou školu spravoval Karel
Dvořák.
Sotva
byla měšťanská škola otevřena, OŠV hrozil zavřením školy z technických a
hygienických důvodů. Pro potřeby školy ani jedna z budov nedostačovala. Náklady
na přestavby a úpravy staré školy a obecního domu byly dost vysoké. Z toho
důvodu se snažila především MŠR o rychlé zahájení stavby nové budovy pro školu.
OŠI Jindřich Štál a později i Rudolf Bílek naléhavě upozorňovali na nedostatky
stávající budovy školy a nutnost vystavět novou školu.
V
únoru 1926 požádalo místní živnostenské společenstvo ředitele školy o zřízení
živnostenské školy pokračovací. V březnu byl zvolen přípravný výbor, jehož
předsedou se stal truhlář Karel Tošovský, obecní radní. V Hradci Králové
jednali o otevření pokračovací školy v Meziříčí již od školního roku 1926/1927
s inspektorem živnostenských škol pokračovacích J. Kohoutem.
Dvouletá
ŽŠP byla otevřena 21. 9. 1927. Do první třídy se zapsalo 24 chlapců a 3
děvčata. Výuka probíhala jednou týdně, ve středu, v učebnách měšťanské školy
pod vedením učitelů Josefa Šubrta, Josefa Grima a Karla Dvořáka.
V
dubnu 1929 odešli z ŽŠP první absolventi. Na prodejní výstavu prací žáků ŽŠP se
přišlo podívat mnoho rodičů. Měla obrovský úspěch, nejen morální, ale i
finanční. ŽŠP v Meziříčí tedy plnila svůj účel, vychovávala budoucí řemeslníky
po stránce teoretické. Praktickou výuku zajišťovali řemeslníci z okolí, u nichž
se žáci cvičili.
Od
školního roku 1928/1929 byla osada Vranov přiškolena k Vysokému Újezdu, i
přesto že je vzdálenější. Meziříčí za vranovské děti docházející do školy ve
Vysokém Újezdu platila asi 3 000 Kč ročně. V r. 1932 opět začali docházet děti
z Vranova do meziříčské školy, ale jen do té doby než ZŠR definitivně zamítla
přiškolení Vranova k Meziříčí.
4. Organizace výuky
Ještě
na podzim 1920 zažádala MŠR o povolení nepovinnému vyučování francouzskému a
německému jazyku na měšťanské škole, které bylo povoleno od školního roku
1921/1922. Francouzštinu vyučoval Václav Poledne v jednom oddělení 3 hodiny
týdně, němčinu Jaroslav Hofman ve dvou odděleních také 3 hodiny týdně.
Při
částečné mobilizaci v říjnu a listopadu 1921 byl Karel Dvořák povolán. V době
jeho nepřítomnosti probíhala v 1. a 5. třídě obecné školy polodenní výuka.
Před
válkou v Meziříčí žili pouze římští katolíci a evangelíci, kteří patřili pod
správu v Klášteře nad Dědinou. Po r. 1918 někteří lidé vystoupili z církve a
zůstali bez vyznání. Během r. 1921 přestoupilo k nové československé církvi asi
200 obyvatel. Od 14. 11. 1921 začal na zdejší škole jednou měsíčně vyučovat
československé náboženství farář Jan Vaněk z Nového Města nad Metují. Přestože
náboženství patřilo mezi povinné předměty, děti bez vyznání se těchto hodin
nemusely účastnit. Vyučovalo se tedy římskokatolické, evangelické a
československé náboženství.
Učitelé
na měšťanské škole si ještě v r. 1922 stěžovali na špatné znalosti žáků z
českého jazyka jako důsledek nedostatečné výuky během války. Přechod z obecné
školy do měšťanské jim připadal náhlý.
Pro
praktickou výuku sloužila školní zahrada. Děti pěstovaly v ovocné školce
stromečky, z nichž část dostávali pilní žáci a část byla prodávána místním lidem.
V r. 1925 děti vypěstovaly v ovocné školce asi 1 500 stromečků. Zahrada byla
rozdělena do několika oddělení. Botanické a zelinářské děti zakládaly v r.
1925. Na jaře 1927 byla políčka na zahradě rozparcelována a začalo se s pokusy
s hnojivy a s pěstováním u nás neobvyklých obilnin a luštěnin.
V
rámci výuky učitelé s dětmi chodili např. do Zbytek k sirným pramenům. V červnu
1927 uspořádali učitelé pro děti tajný výlet. Došli do Vysokého Újezdu, kde si
prohlédli podzemní chodby. Na cestě zpět prohlíželi a sbírali rostliny do
herbářů.
Na
konci školního roku byla obvykle pořádána výstava ručních prací žáků. Dívky se
mohly pochlubit výšivkami a různými jinými textilními produkty, chlapci
vystavovali řezbářské a modelářské práce. Později se vystavovaly i výkresy a
slohové práce. Tyto výstavy byly poměrně hojně navštěvované. Vybrané žákovské
práce byly posílány na školské výstavy do Nového Města nad Metují, Jaroměře
nebo Hradce Králové. Žáci své práce prezentovali i při dětských představeních.
Podíleli se na výrobě kulis, kostýmů a dalších dekorací.
Ve
školním roce 1932/1933 se děti v 1. třídě začaly učit nové tvary písma,
jednodušší a spojitější. Od r. 1933/1934 byly postupně zaváděny nové osnovy na
měšťanské škole, jež vznikly společnou prací OŠI Václava Nedbala a učitelů
novoměstského školního okresu. V dalším roce začala výuka podle nových osnov i
na obecné škole.
Od
r. 1932 mohli na konci školního roku skládat zkoušky z učiva měšťanské školy i
dospělí, kteří si chtěli doplnit vzdělání.
Po
vystoupení Německa ze Společnosti národů se začal měnit postoj k branné výchově
na nižším typu školy. Samotné vystoupení ze Společnosti národů bylo přijímáno
velmi negativně, mnozí v tom viděli předzvěst války. Na měšťanské škole se v
červnu 1934 konal poprvé branný den, o dva týdny později i pochodové cvičení.
Na
jaře 1935 zamítla OŠR žádost zdejší měšťanské školy o zavedení nepovinné výuky
těsnopisu.
5. Hmotné vybavení
V
létě 1920 věnoval legionář Josef Andrys obecné škole sbírku nerostů ze Sibiře.
Na
konci r. 1920 měšťanská škola přijala několik peněžitých darů. Ředitelství
velkostatku Opočno věnovalo 500 Kč, stejnou částkou přispěl i majitel zdejšího
cukrovaru Oskar Bondy. Občanská záložna v Meziříčí poskytla pro potřeby školy 1
000 Kč. Okresní výbor pro péči o mládež v Opočně přislíbil 3 000 Kč, které však
nevyplatil. Mimo těchto darů věnoval ing. Josef Langr škole sbírku motýlů a
hmyzu z Cejlonu a několik vycpaných ptáků.
Na
konci r. 1922 převzal Václav Rejman od odcházejícího ředitele obecné školy 227
kusů přírodopisných sbírek a obrazů, 78 zeměpisných a dějepisných map, několik
dalších pomůcek pro výuku počtů, psaní, kreslení a zpěv, žákovskou knihovnu s
435 svazky a učitelskou knihovnu s 450 svazky, z nichž byly však některé knihy
vyřazeny.
V
r. 1924 MŠR se správcem školy zařídili pro praktickou výuku domácích nauk
školní kuchyň. Ředitelství cukrovaru věnovalo do začátku 20 kg cukru.
Na
počátku školního roku 1927/1928 zakoupila obec na žádost MOK a školy skioptiku
od fy Šebech z Prahy. Pro své přednášky ji využívala i MOK, ale skioptika byla
trvale uložena ve škole a mohla ji tak využívat pro výuku. Děti se tak mohly
seznámit s kulturními rostlinami nebo se životem za polárním kruhem.
Ve
škole fungovaly dvě knihovny. Do žákovské knihovny se kupovala především krásná
literatura. Učitelská knihovna obsahovala odborné knihy a časopisy (Věstník
pedagogický, Příroda, Naše řeč, Časopis pro občanskou nauku a výchovu aj.). Do
žákovské knihovny škola odebírala také různé časopisy, např. Malého čtenáře, Od
kladského pomezí, Mládí, Zlatou bránu ad. V r. 1926 bylo zapsáno v těchto
knihovnách celkem 1 011 svazků.
Učitel
Karel Dvořák pro potřeby školy, pro výuku vlastivědy, sestavil spisek Meziříčí
v přítomnosti a minulosti.
V
r. 1927 ještě ředitel školy do školní kroniky poznamenal, že „MŠR sestavuje
rozpočet blahovolně a škole přeje“, ale již o rok později musely být některé
pomůcky hrazeny ze školního fondu místo z rozpočtu MŠR, který byl toho roku
snížen téměř na polovinu.
Místní
občanská záložna školu hmotně podporovala celá léta. Pro žáky 1. třídy platila
pravítka, tužky, papíry a jiné pomůcky.
6. Zdravotní a sociální péče
Od
r. 1925 správa školy sjednávala pojištění proti úrazu pro všechny žáky u
Pražské městské pojišťovny nebo pojišťovny Legie v sazbě 1 - 1,50 Kč za dítě. Z
pojištění mohlo být vyplaceno v případě úrazu s následkem smrti 1 000 Kč, v
případě trvalé invalidity až 15 000 Kč, na léčebné výlohy 300 Kč. Za chudé žáky
pojištění správa školy platila ze školního fondu. V r. 1927 vyplatila Pražská
městská pojišťovna 524 Kč 50 h.Od r. 1919 probíhalo každoročně očkování
školních dětí proti neštovicím.Po válce mnoho dětí trpělo tuberkulózou. Ředitel
školy Josef Novotný rozšíření tuberkulózy připisoval především přílišné
šetrnosti rodičů. Je však pravda, že mnohokrát pozvané děti na očkování
nepřišly, protože nebyly schopny očkování zaplatit.Zdravotní problémy dětí i
dospělých v létě působil kvasící kal z cukrovaru usazený v řece. Tyto i jiné
problémy způsobované řekou byly odstraněny až regulací Dědiny v letech 1968 -
1969.V červnu 1929 se poprvé konala lékařská prohlídka všech žáků. MUDr.
Vladimír Syrovátko zjistil, že děti mají ve velmi špatném stavu chrup.
Nedostatku zeleniny a mléka v jídelníčku připisoval chudokrevnost a poměrně
velký výskyt tuberkulózy. Několik dětí se podrobilo důkladnější prohlídce kvůli
šelestu na srdci nebo jiné lehké srdeční vadě.Od 30. let byli žáci očkováni
proti záškrtu. Očkováni si však museli hradit sami, proto se nechávalo očkovat
jen málo dětí.Na konci r. 1931 MŠR navýšila rozpočet školy o 200 Kč na
lékařskou prohlídku školních dětí. Preventivní zdravotní prohlídky se opakovaly
každý rok, většinou před prázdninami. Při rozšíření infekčních nemocí obvodní
lékař také obvykle školní děti prohlížel. Někdy musel nařídit i uzavření a
vydezinfikování školy nebo jednotlivých učeben.V r. 1934 se začalo s očkováním
proti záškrtu, mezi lidmi se však nesetkalo s velkým nadšením. Ve stejném roce
děti pravidelně dostávaly jodové tablety, které zabraňovaly duření štítné
žlázy.Tak jako před válkou i nyní měla škola své mecenáše, tím více chudé
děti.Dětem nemajetných rodičů byly zdarma poskytovány knihy a školní pomůcky.
Od r. 1927 poskytovala MŠR zdarma učební pomůcky všem žákům obecné školy,
místním a chudým žákům měšťanské školy.Výtěžky z některých žákovských představení
a představení ochotnického spolku byly věnovány ve prospěch chudých dětí, ať
již byly potom peníze použity na ošacení a obutí nebo na nákup učebních
pomůcek.Větší děti o Vánocích strojili těm menším stromky, dívky pekly o
hodinách domácí nauky cukroví. V r. 1925 k této akci přispělo i ředitelství
cukrovaru 15 kg cukru.Pod vánoční stromek přispívala svým dílem i Okresní péče
o mládež v Opočně, převážně oděvy a obuví. Pilní žáci dostávali také příspěvek
od MŠR nebo ze školního fondu. Občas darovala nějaký finanční obnos nebo
pomůcky občanská záložna, místní cukrovar aj. a nejen před Vánoci.Občanská
záložna a obecní zastupitelstvo hmotně podporovali i výlety na konci školního
roku, tak aby se mohli zúčastnit všichni žáci.Dlužno říči, že školu velmi štědře
podporoval i obvodní lékař MUDr. Vladimír Wisinger.V Meziříčí se ovšem konaly i
sbírky pro jiné potřebné. Část ze sbírek pravidelně dostával Československý
červený kříž, Okresní péče o mládež v Opočně, Masarykova liga proti tuberkulóze
aj. V r. 1927 se na podporu různých dobročinných ústavů a fondů vybralo více
než 2 000 Kč.
7. Další vzdělávání učitelů
V
tomto období byly pro učitele i pro širokou veřejnost organizovány různé kurzy
a přednášky. Mnozí učitelé si doplňovali vzdělání na učitelských ústavech.
V
květnu 1929 strávil Josef Novotný dva týdny na studijním pobytu ve Švýcarsku. V
dubnu 1930 úspěšně ukončili kurz pro měšťanské školy učitel Jan Kudera a
učitelka Aloisie Malá.
Ve
školním roce 1930/1931 se téměř každý učitel účastnil nějakého kurzu. Jan
Vokoun dojížděl na malířský kurz do Nového Města nad Metují. Karel Dvořák a
Marie Halterová se připravovali na zkoušky I. odboru pro měšťanské školy
(společenskovědní předměty). Milada Hartmanová navštěvovala večerní přednášky
francouzské společnosti Alliance française v Hradci Králové, Josef Šubrt kurz
rytmického tělocviku. Jan Vokoun strávil bezmála dva měsíce v Hradci Králové na
kurzu pro učitele živnostenských škol pokračovacích. Od počátku února do konce
června 1932 Jan Vokoun opět navštěvoval kurz pro učitele živnostenských škol
pokračovacích, tentokrát v Brně. V době jeho nepřítomnosti na škole působila
studentka pražské filozofické fakulty Marie Pártlová.
Někteří
učitelé si dodělávali jazykové zkoušky, Milada Hartmanová z německého jazyka v
Náchodě na jaře 1932, Josef Šubrt na jaře 1933.
Tělovýchovného
kurzu ve dnech 21. - 26. 6. 1933 v Novém Městě nad Metují se v rámci možností
účastnili všichni učitelé.
I
v dalších letech si mnozí doplňovali své vzdělání, aby mohli své povolání
dělat, co nejlépe.
8. Mimoškolní aktivity
Po
válce se sice již tradice klasických divadelních představení neobnovila, ale
děti měly možnost předvést své dramatické umění na různých besídkách a
oslavách.
Oslavy
státních svátků se obvykle konaly v tělocvičně a před školou u lípy svobody. V
prvních letech „v svobodném Československu“ bylo často na takových oslavách
promlouváno o „utrpení českého národa pod panstvím Habsburků“.
Velké
úctě se těšil prezident Masaryk. O jeho narozeninách děti pořádaly besídky a
různá představení. Učitelé potom vyprávěli o Masarykově životě a boji za českou
samostatnost. K 75. narozeninám „tatíčka Masaryka“ sehrály děti představení,
jehož výtěžek (1 200 Kč) byl věnován ve prospěch chudých dětí. V rámci oslav
80. narozenin T. G. Masaryka byly promítány v kině Sokol filmy Krásy Opočna
a okolí a Pan prezident v Opočně z léta 1926, kdy prezident Masaryk
navštívil severovýchodní Čechy.
Tyto
oslavy však měly podobný charakter jako oslavy před 32 lety, kdy František
Josef I. slavil 50. výročí svého panování, nebo když se ženil korunní princ
Rudolf.
Pravidelně
se také slavil 28. říjen. Celá obec připravovala oslavy. Sokolové cvičili, děti
zkoušely své výstupy, starosta svou řeč... Na konci srpna 1928 byl před obecním
domem odhalen památník padlým, u kterého se od té doby začínaly oslavy 28.
října a u kterého se žáci s učiteli scházeli na Bílou sobotu k mírovému
projevu.
Nyní
bylo stále více vzpomínáno na osobnosti z hudebního, literárního a vůbec
kulturního světa. V dubnu 1924 nazkoušely děti Smetanovy písně k připomínce
100. výročí jeho narození. V březnu 1932 si připomněly 100. výročí úmrtí
básníka Johanna Wolfganga Goetha a 340. výročí narození Jana Ámose Komenského,
v prosinci potom 100. výročí narození norského básníka Björnstjerna Björnsona.
V únoru příštího roku básněmi oslavily také dva české autory, Jaroslava
Vrchlického a Svatopluka Čecha. Oblíbenými hrdiny samozřejmě byli Jan Hus a Jan
Žižka.
Vždy
v prosinci bylo připomínáno československo-jihoslovanské přátelství (státní
svátek Jugoslávie), v květnu potom československo-rumunského přátelství (státní
svátek Rumunska).
Od
r. 1927 se v Meziříčí slavil i den matek.
Na
konci školního roku učitelé pro žáky pořádali dětské dny plné her, tanců a
hudby. Dětské dny měly v té době trochu jiný charakter než dnes. Podobaly se
spíše besídkám, na nichž děti předváděly rodičům své pohybové a recitační
schopnosti.
Obecná
škola pořádala takový dětský den 29. 6. 1920 na zahradě hostince u Hoffmanů. Od
školy k hostinci šly děti v průvodu s hudbou. Ředitel August Petrák pronesl
několik slov k rodičům i dětem. Poté děti recitovaly, zpívaly, hrály a tančily.
Pro děti bylo připraveno i pohoštění v podobě cukroví, pečiva a kávy. Tento
podnik vynesl 2 542 Kč 10 h.
Děti
si velmi oblíbily loutkové divadlo, jenž jim zdarma zapůjčil Karel Bukač. Ve
školním roce 1921/1922 s úspěchem odehrály čtyři představení.
Děti
opět začaly jezdit na konci školního roku na výlety. Ti mladší do blízkého
okolí pěšky nebo vlakem. Výlety starších žáků měly charakter spíše poznávací.
Poměrně často měly možnost zúčastnit se různých výstav nebo divadelních
představení.
Oblíbenými
místy výletů byli Litice a Potštýn, Teplicko-adršbašské skály, Ratibořice a
Babiččino údolí, Peklo, Dobrošov... S nejmenšími učitelé chodili do Zbytek a na
Vysoký Újezd. Ti větší naopak jezdili do Prahy, do Prachovských skal,
Moravského krasu, do Krkonoš, Českého ráje.
V
červnu 1922 odjeli žáci 2. ročníku měšťanské školy s Marií Paštovou a Václavem
Rejmanem na čtyřdenní výlet do Prahy. Prohlédli si Národní muzeum a
nejvýznamnější kulturní památky. Jeden večer strávili v Národním divadle na
představení Dvořákovy Rusalky. O dva týdny později jely oba ročníky
měšťanské školy na tři dny na jičínsko. Při cestě zpět si prohlédly umělecké
výrobky v brusířsko-klenotnické škole v Turnově.
V
květnu a v červnu 1924 jely všechny tři ročníky měšťanské školy na výlet do
Prahy a odtud parníkem na Zbraslav a Závist. Z výtěžku Smetanových oslav byla
zaplacena cesta chudým žákům.
Kromě
takových výletů učitelé domlouvali i různé exkurze. V květnu 1925 žáci 2. a 3.
ročníku navštívili přádelnu a tkalcovnu textilního závodu Bartoň v Náchodě.
Jakýmsi vzdělávacím výletem byla i návštěva cirkusu Kludský v Náchodě v lednu
1927, kdy si děti mohly prohlédnout zvěřinec. V červnu 1930 odjel 3. ročník na
dvoudenní výlet do Železného Brodu, kde navštívil sklářskou výstavu.
Starší
děti se podílely na práci v obci. V březnu 1927 vysázeli žáci 5. třídy a
měšťanské školy topoly, buky, lípy, javory a okrasné keře podél cesty ke
hřbitovu.
V
r. 1921 si začali žáci měšťanské školy vydávat vlastní časopis Jaro.
MŠR
se snažila vybudovat nejen pro děti letní koupaliště u „starého mlýnku“.
Jednání se účastnili zástupci obce, sokola, hasičů a Červeného kříže. Byly
dokonce nakresleny plány, ale k realizaci projektu nikdy nedošlo.
Děti
také pomáhaly lesní správě v Mochově sběrem žaludů pro zvěř. Výdělek obvykle
připadal do výletního fondu školy.
9. Osvětová a kulturní činnost v Meziříčí
Již
dříve se učitelé podíleli na dalším vzdělávání místních obyvatel. Čtenářská
beseda se zdárně rozvíjela. Byla spojena s obecní knihovnou. Vlastní prostory
neměly. Knihy se půjčovaly v hostinci Na Staré. Téměř 200 zapsaných čtenářů si
mohlo v r. 1934 vybírat z 1 200 svazků. Dlouhá léta se o knihovnu staral učitel
Karel Dvořák.
Nadšeným
včelařem byl řídící učitel Josef Roušar. Včelařský spolek pořádal ve škole
výstavy i různé přednášky pro zájemce ze širokého okolí. V červenci 1925 se ve
škole vystavovaly nejen různé nástroje, ale i odborná literatura a produkty z
medu. Při té příležitosti uspořádal řídící učitel z Královy Lhoty na svém
včelíně praktický kurz.
Nejpozději
v r. 1923 se ustavila MOK jako jeden z poradních orgánů obecní rady. V jejím
čele stál ing. Josef Kaisler, který pracoval i v MŠR. Na žádost školy a MOK
zakoupila obec v r. 1926 skioptiku za 2 300 Kč od fy Šebech z Prahy. Během
listopadu a prosince bylo uspořádáno několik cestopisných, dějepisných a
literárních přednášek „se světelnými obrazy“.
Na
počátku r. 1926 uspořádala ve škole přednáškové večery (o umělých hnojivech, o
plemenění dobytka, o porodnictví u dobytka, o chorobách rostlin aj.), na nichž
přednášeli učitelé zimní hospodářské školy v Opočně. Další přednášky se konaly
i v dalších letech. Mluvilo se nejen na témata z oblasti zemědělství. Soudce K.
Morávek v lednu 1927 přednášel o trestním právu. Svou účast přislíbili i lékaři
z opočenské nemocnice. V prosinci 1927 MOK pořádala speciální kurzy pro ženy o
zdravotnictví, o chemii v domácnosti, ale také o občanském právu. V září 1932
byl pro ženy uspořádán kurz zavařování ovoce s přednáškou pomologa J. Víta ze
Dvora Králové o významu ovocnářství. Přednášky se účastnilo asi 95 lidí. Z
výtěžku byla zakoupena pojízdná stříkačka na postřik stromů. Toho roku
uspořádala MOK ještě pět přednášek a kurz roubování ovocných stromů na školní zahradě.
Téměř
každý rok v létě se ve škole konala nějaká výstava. V r. 1922 to byla výstava
včelařská, o rok později výstava hub. V r. 1924 předvedlo 58 vystavovatelů
jadernaté ovoce z Meziříčí a okolí. Tyto akce pomáhali organizovat především
učitelé Karel Dvořák, Jaroslav Hofman a Josef Grim.
Od
poloviny 20. let se v březnu ve škole konaly týdny knihy.
Na
počátku února 1926 ministerstvo pošt zorganizovalo celostátní týden radiofonie.
V hostinci U Dostálů přednášel o radiofonii 4. 2. ing. Ježek z Hradce Králové.
Přestože se této přednášky účastnilo asi 100 osob, příliš se nezdařila. Samotná
přednáška byla příliš vědecká a předvedení přijímačů se nepovedlo. Na přelomu
října a listopadu se v Meziříčí konal druhý propagační týden. Výkladu o
radiofonii se ujal učitel Josef Příhoda. Děti i dospělí si mohli ve škole
poslechnout československý rozhlas. Mezi lidmi byly velmi oblíbené koncerty
vysílané československým rozhlasem. Na konci října 1933 mělo v Meziříčí
radiopřijímač již 76 domácností, tj. asi každá pátá domácnost.
Učitelé
se jako v minulých letech angažovali v místním ochotnickém spolku. V červenci
1920 uvedl jedno z prvních poválečných představení, hru v přírodě Jánošík
v režii Václava Poledne. V březnu 1926 slavili ochotníci 50. výročí trvání
spolku, který zakládal učitel Josef Kuřátko. Oslav v hostinci Na Sále se
zúčastnili i tři zakládající členové, Jan Janeček, Josef Holanec a J. Kopp.
Oslav o deset let později byl přítomen již jen Jan Janeček, poslední žijící
zakládající člen ochotnického spolku. Projev pronesl i předseda spolku Karel
Dvořák. Ochotníci tehdy sehráli hru Nehas, co tě nepálí, stejnou hru,
která byla sehrána i před padesáti lety. Svůj pozdrav zaslal i čestný člen
meziříčského ochotnického spolku Alois Jirásek.
V
r. 1926 se začalo promítat ve Vzájemnosti. Do té doby do Meziříčí jednou až
dvakrát ročně jezdil kočovný biograf. O dva roky později dostal licenci i
Sokol. Od r. 1934 byly oba biografy přeměněny na zvukové.
Žáci
do kina směli chodit jen se souhlasem ředitele školy. Na učitelské konferenci v
listopadu 1926 se místní učitelé shodli povolovat k návštěvě jen
kulturně-výchovná představení.
Mezi
další kulturní a osvětové instituce v Meziříčí této doby můžeme počítat ještě
tělocvičné jednoty Sokol a Orel, pěvecké a jiné hudební spolky.
10. Plány na stavbu nové školy
Od
zřízení měšťanské školy OŠV vyvíjel tlak na MŠR a zprostředkovaně i na obecní
radu a zastupitelstvo kvůli stavbě nové budovy pro školu. Učitelé si stěžovali
na nedostatek místa, na chybějící tělocvičnu a dílny pro chlapce.
V
dubnu 1921 navrhla stavební a zdravotní komise tři místa vhodná pro stavbu
školy ve středu obce. V květnu potom byl vybrán pozemek s chalupou Františky
Pavlové č.p. 219 a sousední pozemek V. Zákravského, které byly vykoupeny i s
poplatky za 102 930, 09 Kč. OŠV nařídil předložit do 20. 10. 1921 plány. Do
soutěže na dodání plánů se přihlásilo 37 projektantů. V komisi pro posouzení
návrhů 20. 2. 1922 zasedli starosta obce Václav Vaněček, Jan Almer za Klub
architektů, státní stavební rada František Slabý, Václav Poledne, MUDr. Rudolf
Silvar a místopředseda MŠR Václav Marel. První cena udělena nebyla, druhou cenu
komise přiznala projektu „Ráz“ architektů ing. Jaroslava Uhlíře, stavitele v
Náchodě, a Františka Matějíčka z Prahy. Návrhy byly v březnu vystaveny pro
veřejnost v obecním domě.
Každý
rok bylo z rozpočtu vyčleněno 100 000 Kč na stavbu školy.
Při
svých návštěvách se OŠI vždy tázal na pokračování v přípravách stavby nové
školní budovy. Na jaře 1927 měla obec k dispozici více než 630 000 Kč z
obecních mimořádných rozpočtů a nevyčerpaných rozpočtů MŠR. Na přípravě stavby
se však ještě nezačalo pracovat.
Na
schůzích přípravného výboru pro zřízení živnostenské školy v červnu 1927 bylo
opět řečeno, že je nezbytné postavit novou školu. Ředitel školy se však přimlouval
za to, aby se nestavělo s velkým dluhem, ale nemělo by se také čekat na celý
potřebný obnos. Živnostenská strana tento návrh schválila a slíbila podpořit,
co nejrychlejší započetí stavby. Živnostníci sice nebyli nejsilnější stranou v
obci, co do počtu obecních zastupitelů, rozhodně však měli silné, ne-li
nejsilnější, finanční pozice. Živnostníci také nakonec stavbu prosadili.
V
r. 1927 se však starosta obce Karel Bukač a předseda MŠR Josef Klimeš shodli na
odložení stavby školy z nedostatku finančních prostředků.
Pro
učitele a nakonec i pro rodiče a samotné děti musela být výuka ve dvou naprosto
nevyhovujících budovách tristní. Obecní dům ani škola se dlouhou dobu
neopravovaly. Dřevěné podlahy byly prošlapané a v některých místech prohnilé.
Střechou zatékalo. Okna se raději neotvírala, protože hrozilo, že vypadnou z
rámu. Již před válkou si učitelka stěžovala na špatný stav oken. Když žádala
školníka, aby okna opravil, odpověděl jí, že se „okna otvírati nemusí“. Nyní
byla situace zřejmě obdobná.
Slova
o tom, že se musí postavit nová škola byla pronášena s železnou pravidelností
téměř na každé schůzi MŠR. V červnu 1928 však již bylo k dispozici více než 1
000 000 Kč. Rozpočet na novostavbu byl snížen z 1 800 000 Kč na 1 100 000 Kč.
Kvůli politickým a snad i osobním půtkám však ani za této situace nebyl učiněn
ten tolik potřebný první krok.
V
létě 1929 nařídil OŠI začít stavět. V listopadu 1929 MŠR požádala správu školy,
aby navrhla potřebné prostory v nové škole. Pro obecnou školu bylo třeba pět
učeben řádných, jedna náhradní a kabinet; pro měšťanskou školu dvě třídy,
přírodovědecká pracovna s kabinetem, vlastivědná pracovna s kabinetem,
kreslírna s kabinetem, dílny pro výuku ručních prací s kabinety, školní kuchyň,
jídelna a spíž. Společnými prostory měla být ředitelna, sborovna, aula, šatny,
toalety, byt pro ředitele a tělocvična se sprchami.
Porota
složená ze zástupců spolku architektů, stavebního úřadu, OŠV, obecní rady,
školy a MŠR vybrala v soutěži na předběžné plány návrhy tří architektů.
Dokumentace byla poslána k posouzení stavebnímu úřadu.
Na
jaře 1930 OŠI pohrozil zavřením měšťanské školy, pokud se nezačne ihned stavět.
K ZŠR se vypravila deputace, aby zjistila, že OŠI sám školu zavřít nemůže.
Stavbu školy tedy chtěla obecní rada odložit, ale OŠV rozhodnutí OŠI o nařízené
stavbě potvrdil.
Po
volbách do obecního zastupitelstva v prosinci 1930 se situace v obci trochu
změnila.
V
r. 1932 si školu přijel prohlédnout dokonce i ZŠI dr. Rudolf Šimek. Spolu s OŠI
Václavem Nedbalem zjistili, že 1. třída je umístěna ve sklepní místnosti,
učebny 5. třídy a 1. ročníku jsou vlhké a studené a místnostmi v obecním domě
se line zápach z toalet. Nedostatek místa byl v tomto případě jen blahovolně
přehlížen.
Na
schůzi obecního zastupitelstva 18. 5. 1932 byla zvolena podle poměrného systému
pracovní komise. Navštívila některé nově postavené školy v okolí (v Černilově,
Plotištích, Nechanicích aj.), aby zjistila s jakými problémy se potýkali jinde.
Vycházelo se z původního projektu z r. 1922, ceny stavebnin se však značně
změnily. Komise si proto vyžádala od několika architektů nákresy s přibližnými
rozpočty a zaslala je k posouzení okresnímu úřadu do Hradce Králové. Za
vyhovující uznal jeden projekt a k ostatním návrhům se nevyjádřil. Pracovní
komise trvala na podrobném vyjádření ke každému návrhu, které však okresní úřad
nevypracoval. Ani členové komise se nemohli shodnout. Ke konečnému posouzení
byly tedy projekty zaslány zemskému úřadu v Praze.
Již
v r. 1932 věnoval cukrovar škváru, kterou dobrovolníci zdarma odvezli na
staveniště. V březnu 1933 bylo zakoupeno od Akciové společnosti v Podzámčí 500
000 pulických cihel a domluven jejich dovoz do Meziříčí s místními rolníky. Na
velkostatku byla domluvena 30 % sleva na nákup stavebního dřiví. Jinak
postupovaly přípravné práce pomalu. Až v únoru 1934 se začala bourat chalupa
č.p. 219 stojící na stavebním pozemku.
Zemský
úřad se velmi podrobně vyjádřil ke všem předloženým návrhům. Nejvhodnějšími a
nejvýhodnějšími shledal projekt architektů Kubečka a Steklíka z Jaroměře, kteří
v r. 1932 projektovali budovu občanské záložny, a architekta Placáka z Hradce
Králové. Tehdy se obecní zastupitelstvo rozdělilo na dvě skupiny. Jedni
prosazovali Kubečkův-Steklíkův návrh, druzí Placákův návrh. Placákův návrh se
zdál být levnější. Projekt počítal se suterénem pod úrovní terénu. Dobrá
izolace v mokré půdě u řeky by tak stavbu značně prodražila. Spory obecního
zastupitelstva musely být řešeny okresním i zemským úřadem. Část obecních
zastupitelů dokonce protestovala proti přizvání starosty obce Václava Kudery a
předsedy MŠR Václava Kouby do pracovní komise coby členy s hlasem poradním.
Vypracování definitivních plánů bylo tedy zadáno architektům Kubečkovi a
Steklíkovi. Soutěže na realizaci stavby, vypsanou 9. 6. 1934, se zúčastnilo 15
podnikatelů s cenovou nabídkou od 1 123 957 Kč až do 1 416 017 Kč.
Proti
stavbě se postavili lidovci, kteří svolali schůzi do Vzájemnosti. Nejvíce
protestoval P. Václav Buřil, jehož postoj ovlivňovaly osobní antipatie k mnoha
živnostníkům a některým učitelům, kteří se po r. 1918 přihlásili k
československé církvi. Na svou obranu svolali zastánci stavby schůzi do
hostince Na Sále. O pokračujících přípravách informoval starosta Václav Kudera,
předseda pracovní komice Václav Šitina a učitel Karel Dvořák.
Lidovečtí
zastupitelé vystoupili ze strany a pozbyli tak své mandáty. Bez nich obecní
zastupitelstvo nebylo schopné usnášet se ve finančních a rozpočtových
záležitostech. Přípravy však pokračovaly dál. Správu obce převzal vládní
komisař Václav Lev, který se postaral o nerušený chod celé obce a zdárné
dokončení stavby. Lidovcům nepomohlo ani odvolání proti stavbě k zemskému
úřadu. Stavba se tím jen oddálila.
Kromě
některých řemeslných prací byla stavba zadána fě Mádlík a Včelák z Hradce
Králové. Střechu položila fa Vostruh. Zámečnické práce provedl Hynek Kadečka z
Jaroměře. Ostatní práce prováděli místní řemeslníci. Elektrické osvětlení a
zvonky instaloval Antonín Kalhous. Klempířské práce provedl Josef Chmelík,
truhlářské Josef Uhlíř a Karel Tošovský. Stavební a architektonický dozor byl
svěřen projektantům, architektům Kubečkovi a Steklíkovi. Mimo ně na stavbu
dohlížela také stavební komise obce.
Díky
příznivému počasí stavební práce pokračovaly ještě v listopadu a 1. 12. 1934
byla stavba pod střechou. Kvůli kampani v místním cukrovaru byli zaměstnáni i
dělníci z okolních obcí.
V
původních plánech se s příliš bohatým vybavením školy nepočítalo. Vládní
komisař Václav Lev, jenž od prosince 1934 dohlížel na stavbu, se podílel na
shánění finančních prostředků pro lepší vybavení školy. Ve všech učebnách byly
místo palubek položeny parkety, do všech tříd byl také zaveden vodovod. Škola
byla vybavena novým nábytkem. Velkou zásluhu na vnitřním zařízení má také
místní občanská záložna, která vybavila tělocvičnu nákladem 25 799 Kč, a
střelecký kroužek, který zakoupil za 36 000 Kč pomůcky a další vybavení do
kabinetu II. odboru (přírodovědné předměty).
Celkový
náklad na stavbu nové školy činil 1 720 048,60 Kč. Většina byla zaplacena z
obecních přirážek, obecního fondu na stavbu školy a z fondu MŠR. Kromě výše
zmíněných darů věnoval ještě místní cukrovar 50 000 Kč. Více než 370 000 Kč si
obec na stavbu vypůjčila.
[1]
Učitel venkovské obecné školy po deseti letech služby pobíral plat ve výši
kolem 9 000 Kč, učitel měšťanské školy ve stejném místě asi 10 000 Kč ročně.
Maximální výše učitelského platu na venkově mohla být bez funkčních přídavků
asi 17 000 - 18 000 Kč ročně po více než třicetileté službě.
[2]
Mezi povinné předměty na obecné škole tedy patřilo náboženství, občanská nauka a
výchova, čtení a psaní, jazyk vyučovací, počty a naukou a tvarech měřičských,
přírodopis, přírodozpyt, zeměpis a dějepis, kreslení, zpěv, ruční práce a
tělesná výchova. Na občanské (měšťanské) škole se vyučoval navíc vyučovací
jazyk s naukou o písemnostech, počty s jednoduchým účetnictvím, měřičství a
rýsování.
[3]
Vyučovalo se na nich náboženství, pedagogika a praktická cvičení, vyučovací
jazyk, zeměpis, dějepis, počty a rýsování, přírodopis, fyzika a chemie, polní
hospodářství, krasopis, kreslení, zpěv, hra na housle, tělocvik, rukodělné
práce a druhý zemský jazyk.
[4]
Učební osnova obsahovala pedagogiku, vyučovací jazyk, počty, občanskou nauku,
zdravotnictví, sociální péči, nauku o tkaninách, tělesnou výchovu, zpěv a
hudbu, kreslení, výchovné práce, ženské ruční práce, nauku o vedení domácnosti
a vaření.
[5]
Zákon č. 117/1852 z 27. 5. 1852 ř. z. ve znění pozdějších předpisů, § 132:
„Svedení, jímž někdo osobu svěřenou jeho dohledu nebo vychování nebo vyučování
přiměje k vykonání nebo dopuštění smilného činu.“
[6]
Zákon č. 117/1852 z ř. z. z 27. 5. 1852 ve znění pozdějších předpisů, § 125:
„Kdo osobu ženskou nebezpečným vyhrožováním, skutečně vykonaným násilím nebo
lstivým omámením smyslů učiní neschopnou, by mu odpor činila, a v stavu tomto
jí zneužije k mimomanželské souloži, dopustí se zločinu násilného smilstva.“