1935 - 1948
1. Zákon o újezdních školách měšťanských
V
r. 1935 byl novelizován školský zákon z r. 1922, jímž byly zřízeny měšťanské
školy újezdní. Pokud obvod veřejné měšťanské školy přesahoval území školní
obce, tak jako v Českém Meziříčí, vytvořil školní újezd. Místní školní rady se
přeměnily v újezdní školní rady s odborem pro věci školní obce, tj. záležitosti
obecné školy, a s odborem pro věci školního újezdu, tj. záležitosti měšťanské
školy. V újezdní školní radě zasedalo 2 - 5 volených zástupců škol obecných,
stejný počet zástupců škol měšťanských a vždy dvojnásobný počet zástupců školní
obce a školního újezdu.
Až
na tuto drobnou úpravu se však školství v českých zemích vyvíjelo plynule dále.
2. České obecné školy v letech 1938 - 1948
První
viditelné změny přišly v říjnu a listopadu 1938. Byl zrušen 28. říjen jako
státní svátek. Jiným nařízením měly být z učeben odstraněny Masarykovy a
Benešovy portréty. Proti tomu se učitelé postavili jako stav bez rozdílu
politického přesvědčení. Snažili se tak chránit Masarykův odkaz, symbol
demokratického Československa. Místo obrazů Masaryka, Beneše a jiných visel v
každé třídě kříž.
Během
podzimu a zimy 1938 přišly do vnitrozemí tisíce učitelů se svými rodinami ze
zabraného pohraničí a další čeští učitelé byli vyháněni ze Slovenska. Řešením
nadbytku učitelských sil mohlo být snížení počtu žáků ve třídě (nyní se třída
dělila v případě, že stoupl počet žáků nad 60) a prodloužení povinné školní
docházky, o čemž se vážně uvažovalo již od poloviny 30. let, nebo předčasně
penzionovat starší učitele a propustit vdané učitelky. Byla přijata nařízení o
úpravě personálních poměrů ve veřejné správě a o úsporných opatřeních
personálních. Po dobu dvou let neměli být přijímáni žádní noví zaměstnanci,
současným zaměstnancům byl zastaven postup. Muži odcházeli do výslužby v 55
letech, ženy v 53 letech. Platy byly sníženy až o 8 %. Vánoční příspěvek nebyl
vyplácen vůbec. Počet žáků ve třídě však byl od počátku školního roku 1939/1940
snížen na 45, což zajistilo lepší kvalitu výuky. Přestože počet žáků na
obecných a měšťanských školách klesal, tříd a tím zaměstnaných učitelů
přibývalo.
Bezprostředně
po zřízení Protektorátu Čechy a Morava bylo zabráno mnoho českých škol a
zastaveno vyučování, především na územích s německým obyvatelstvem.
Vlastním
cílem nacistické výchovně-vzdělávací práce byla výchova takových osobností,
které by byly loajálním nástrojem vládnoucí moci, táž myšlenka jakou později
přejali komunističtí pedagogičtí pracovníci.
Přímo
pro české školství vypracoval K. H. Frank program, který Hitler v říjnu 1940
schválil. Nejdůležitějšími body školské politiky v protektorátu mělo být
vymýcení českého dějinného mýtu, postupné odbourání českého středního a nižšího
školství a především likvidace české inteligence omezením českého vysokého
školství na Collegium bohemicum v rámci německé univerzity v Praze. Neznamenalo
to ovšem, že by škola byla nedůležitou institucí.
Zpočátku
zůstaly osnovy zachovány, ale již v listopadu 1939 přišla první změna. Na
měšťanských školách byla zavedena povinná výuka němčiny. O tři měsíce později
mohla být němčina vyučována od 3.třídy na obecných školách, pokud se přihlásilo
alespoň 12 žáků. Podstatnou změnu ovšem přineslo nařízení ze září 1940, jímž
byla z výuky vypuštěna občanská nauka a němčina se stala povinným předmětem i
na obecné škole. Hodinami štědře dotovaná němčina však stále více zasahovala do
přídělu hodin a rozsahu učiva ostatních předmětů. Výuka dějepisu, dějin
literatury a jiných společenskovědních předmětů byla postupně omezována.
Na
počátku r. 1941 byly vydány nové osnovy silně prodchnuté důrazem na kladný
vztah k německému národu a úctu k Vůdci.
Během
jara a léta 1939 proběhla revize učebnic. Některé byly vyřazeny (asi 10 %), v
mnohých provedeny příslušné korektury. Až od školního roku 1940/1941 nastala
situace, že většina knih byla vyřazena a nové učebnice neexistovaly.
Kromě
omezování výuky byly redukovány i samotné školy. Měšťanská škola se stala od
školního roku 1941/1942 čtyřtřídní hlavní školou výběrovou připojenou k 4.
třídě obecné školy. Do 1. ročníku nesmělo být přijato více žáků než absolventů
posledního ročníku, a to maximálně 40 % žáků odcházejících ze 4. třídy obecné
školy. Většina žáků tedy musela dokončit povinnou školní docházku na obecné
škole. Na českých školách opět stoupl počet žáků na 60 ve třídě. Snižováním
počtu tříd došlo k rušení učitelských míst.
I
do vzdělávání se promítaly rasové teorie. Koedukace (společná výuka chlapců a
děvčat) postupně mizela a pro dívky bylo budováno speciální školství, které
odráželo nacistické pojetí ženy-matky.
Od
1. 5. 1939 na obecné a měšťanské školy přímo dohlížel okresní školní inspektor.
Od r. 1941 neměly již být místní a újezdní školní rady voleny, ale jmenovány
přednostou okresního úřadu. Od r. 1942 mohl ministr školství o svém resortu
rozhodovat sám se souhlasem státního prezidenta. V dubnu 1943 převzaly agendu
zrušených zemských školních rad zemské úřady. Působnost okresních školních
výborů přešla na školské úřadovny při okresních úřadech, které vedli okresní
školní inspektoři. V listopadu byly potom zrušeny místní a újezdní školní rady.
Představeným školní obce mohla školská úřadovna jmenovat téměř kohokoli,
obvykle však starostu obce, ve které se škola nacházela.
Učitelů
se dotýkalo velmi mnoho perzekučních nařízení. Nejdříve byli propuštěni
komunističtí a židovští učitelé, později i legionáři. Na začátku r. 1940 museli
státní zaměstnanci (včetně učitelů) složit slib věrnosti Adolfu Hitlerovi,
pokud nechtěli přijít o místo, stejně tak předložit prohlášení o rodovém
původu.
Na
jaře 1941 bylo odstraněno vysokoškolské vzdělání učitelů, protože, podle
Hitlera, „každý šikovatel německé branné výchovy má při výchově větší úspěchy
než učitel“ a pro žáky by byl lepším vychovatelem vysloužilý voják s dvouletou
učitelskou přípravkou.
Později
museli všichni státní zaměstnanci prokázat velmi dobrou znalost němčiny, opět
pod hrozbou propuštění nebo předčasného penzionování. Od r. 1943, v době tzv.
totální války, řadu učitelů zatklo gestapo za činnost nepřátelskou říši a
odvleklo do koncentračních táborů nebo popravilo. Mnoho učitelů pracovalo mimo
školu v rámci totálního nasazení.
V
poslední fázi války byla škola využívána spíše pro hospodářskou činnost.
Učitelé byli nuceni organizovat různé sběry kovů, kůží, kostí, papíru, gumy,
pecek a dalších odpadových surovin. (Již od r. 1940 probíhal sběr léčivých
bylin.) Žáci se těchto sběrů také účastnili. Během léta a podzimu se z žáků a
učitelů stávali zemědělští a lesní dělníci za nepatrnou odměnu. Nacisté se v
každém směru snažili prosazovat „říšské smýšlení“, za něž byli na školách
osobně odpovědni ředitelé.
Tak
jako byli v Německu mladí lidé organizováni v Hitlerjugend, měla být v
protektorátu vytvořena podobná mládežnická organizace. Tou se stalo Kuratorium
pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, kterému podléhali všichni
mladiství protektorátní příslušníci ve věku od 10 do 18 let. Podle nařízení
předsedy Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě č. 188/1942 z 30.
5. 1942 zajišťovalo kuratorium tělesnou, duševní a mravní výchovu mladistvých
mimo školu a rodinu prostřednictvím sportovních, turistických, ochotnických aj.
spolků a organizací. Povinná služba mládeže byla jakýmsi čestným vyznamenáním,
jehož se nesměli účastnit Židé a židovští míšenci, ti kdož jednají nečestně
nebo svým chováním budí veřejné pohoršení. Ve své podstatě byl však vliv
kuratoria na výchovu a germanizaci mládeže nepatrný. Útlak na jedné straně
nemohl přebít nicotný kulturní a sportovní život na straně druhé.
Ministerstvo
školství a osvěty se snažilo, aby mohly školy hned po prázdninách r. 1945 začít
normálně pracovat. Na konci listopadu vydalo přechodné osnovy pro obecné,
měšťanské a střední školy.
Snahy
učitelů o jednotnou školu přerušené válkou nyní opět propukly naplno. Již ve
školním roce 1945/1946 se vyučovalo v prvních a druhých ročnících měšťanských a
středních škol podle jednotných osnov.
Po
válce bylo obnoveno vysokoškolské vzdělání učitelů. V r. 1946 byly zřízeny
pedagogické fakulty pro vzdělání učitelů všech stupňů škol.
V
r. 1948 byl přijat nový školský zákon, jenž vytvořil jednotný školský systém.
Povinnou školní docházku, prodlouženou na devět let, zajišťovaly školy I. a II.
stupně.
Tento
zákon původně připravoval Zdeněk Nejedlý. Po jeho odchodu z ministerstva
školství a osvěty, převzal přípravu školského zákona nový ministr Jaroslav
Stránský. Proti návrhu Zdeňka Nejedlého se zvedla vlna odporu, především mezi
gymnaziálními a vysokoškolskými profesory a v církevních kruzích. Zaváděl totiž
jednotnou školu bez jakékoli možnosti diferenciace, všechny děti měly být
vychovávány podle jednotných osnov bez ohledu na jejich schopnosti a
předpoklady. Výhodou nesporně bylo to, že se každému dítěti dostane stejného
vzdělání, aniž by se muselo v raném věku rozhodovat pro nějaký konkrétní obor
vzdělání.
V
r. 1950 převzal stát, resp. místní národní výbory práva a závazky, tj.
především náklad, školních obcí a újezdů.
3. Budova školy
Po
dlouhých letech přemlouvání, prošení a vyhrožování se učitelé s žáky mohli
přestěhovat do nové budovy. I když se v nové škole začalo učit již 1. 9. 1935,
dokončovací práce probíhaly ještě dlouho. Do sborovny a ředitelny se stěhoval
nový kovový nábytek. Ze staré školy a z obecního domu se musely přestěhovat
učební pomůcky... Bylo ještě nutné vybavit kabinet I. odboru.
Od
samého začátku se velmi dbalo na to, aby škola zůstala upravená a čistá. Děti
se začaly přezouvat.
Školu
slavnostně otevřel a předal veřejnosti 15. 9. 1935 Václav Lev. Několik slov k
žákům, učitelům i veřejnosti pronesl OŠI Václav Nedbal. Blahopřejné pozdravy
došly i od pozvaných ministrů a poslanců.
Během
podzimu a zimy se vyskytly problémy s ústředním topením. Škola musela být na
konci října na několik dní uzavřena a poté i po vánočních prázdninách. Úřední
znalec v lednu 1936 prohlédl na žádost ředitele školy učebny. V sepsaném
protokolu nařídil fě Hubáček z Hradce Králové, která topení instalovala, do tří
týdnů závady odstranit.
Nakonec
opravu prováděla fa Javůrek z Josefova během vánočních prázdnin v r. 1936. Tím
však problémy s ústředním topením neskončily. O prázdninách r. 1939 bylo
ústřední topení rekonstruováno. Prorezlé ucpané trubky musely být z podlah
vykopány a instalovány nové.
Kolaudace
nové budovy školy proběhla 26. 5. 1937 za přítomnosti okresního hejtmana JUDr.
Jaroslava Vožického, OŠI Václava Šilhy a vrchního zdravotního komisaře MUDr.
Josefa Šidlofa. O dva měsíce později se konala ještě superkolaudace, jíž se
účastnili i podnikatelé, kteří se na stavbě podíleli.
Postupně
se upravovala ještě zahrada kolem školy.
Na
počátku školního roku 1937/1938 požádala škola o instalaci školního rozhlasu.
Obec, občanská záložna a cukrovar Oskara Bondyho věnovaly dohromady 3 800 Kč.
Počítalo se ještě s příspěvkem MŠANO ve výši 1 980 Kč. Zařízení značky
Telegrafia instalovali Antonín Kalhous a Miloš Kárník. Celková cena se
vyšplhala na 12 703 Kč. K původní částce přispěl cukrovar ještě 5 600 Kč.
Zbývající část doplatila MŠR.
Na
podzim 1939 bylo na školní zahradu namontováno automatické zavlažování. Příští
rok před Vánoci povolila MŠR, aby se nechala část zahrady zaplavit a vytvořilo
se tak kluziště.
V
r. 1944 byla budova školy zabrána pro akci Kinderlandesverschickung -
přestěhování dětí z německých oblastí ohrožených bombardováním. Od 11. září
byly do tělocvičny stěhovány tři vagony stolů, židlí a paland pro tento „dětský
tábor“. Učitelé museli budovu vyklidit. Část zařízení uschoval MUDr. Vladimír
Wisinger, část p. Pešek v hostinci Na Sále, některý nábytek byl odstěhován do
sokolovny, kde se později učilo. Kromě toho se vyučovalo ještě na obecním úřadě
a v hostinci Na Sále. Ředitel Rudolf Hošek jednal 6. října s pověřencem pro
tábory mládeže, aby část školní budovy zůstala zachována pro meziříčskou školu,
ale bezvýsledně. Do 9. října byla škola vystěhována úplně. Z nedostatku místa a
učitelských sil bylo zavedeno polodenní vyučování, výuka na hlavní škole
probíhala dopoledne, na obecné škole odpoledne. Do školy se 10. října
nastěhovalo 77 německých děvčat z okolí Hamburku se třemi učitelkami. V
některých třídách si zařídily ložnice, ostatní učebny zůstaly pro výuku.
Tělocvična fungovala jako jídelna s kuchyní. Měly dostatek všeho, o čem se
českým dětem ani nezdálo, čokolády, pomerančů, rýže a hlavně uhlí. V lednu 1945
přijeli ve třech turnusech na návštěvu rodiče.
Poslední
Němky sice ze školy odešly až 10. 3. 1945, ale už 2. března se tam nastěhovala
Technická kompanie 15, němečtí vojáci. Na dvoře postavili dva baráky, coby
skladiště a dílnu, a čtyři stany pro koně.
Do
obce stále přicházeli uprchlíci. Část uprchlíků a Technické kompanie byla
ubytována také v sokolovně a v hostinci Na Sále, takže učitelé přišli o další
místa, kde vyučovat. Ve dvou místnostech na obecním úřadě se tísnilo osm tříd
žáků.
V
květnu se do školy nastěhovali Rusové. Zásoby klihu, mýdla a jiných čistících
prostředků, ale také šicí stroje, obráběcí stroje, hoblice a jiné vybavení
dílen a tělocvičny měnili s místními lidmi za vodku. Nepotřebné věci po Němcích
vyházeli z oken. Na zahradě se již v době, kdy školu „obývali“ Němci, porážel
dobytek. Kostmi a vnitřnostmi bylo zamořeno celé okolí. Kolem plotů vykopali
latríny, které po svém odchodu ani nezaházeli. Před svým odjezdem do Kladska se
sice asi snažili uklidit, ale výsledek byl zoufalý. Je nutné říci, že stav
školy už po odchodu německých děvčat nebyl nejlepší, většina oken byla rozbita,
umyvadla poškozená, kotle ústředního topení prasklé... Škody byly odhadnuty na
275 445 K 20 h, v hodnotě před měnovou reformou. Škody na inventáři (knihy,
mapy, sbírky, tělocvičné nářadí, rozhlas, šicí stroje ad.) představovaly 127
700 K, škody na zahradě a hřišti 22 500 K, na školní budově (zednické,
truhlářské, sklenářské, zámečnické, elektrotechnické práce, oprava ústředního
topení...) 125 245 K 20 h.
Národní
výbor se o školu nepostaral, tak jak slíbil. Opravy nezačaly. ÚŠR se zatím
neustavila. Navíc byl ředitel Rudolf Hošek přeložen do pohraničí. O nutné
opravy a záležitosti školy se tedy začali starat učitelé Jaroslav Střítecký,
Svatopluk Lorenc a Karel Dvořák. V pěti dnech se vystřídalo 152 dobrovolníků z
řad maminek, učitelek a manželek učitelů, které školu uklidily. Celkem
odpracovaly 612 hodin. Poté byla škola vydezinfikována. Učitelé spolu s žáky
nastěhovali do tříd nábytek, do té doby uložený mezi lidmi na půdách. Je až
neuvěřitelné, že se 3. 9. 1945 opravdu mohlo začít vyučovat v naprosto
vyhovujících prostorách.
Následky
války však patrné byly. Na hřišti, a nejen tam, se stále ještě nacházely
nevybuchlé pumy a náboje. Postupně byly likvidovány i baráky po Němcích, aby se
zahrada mohla využívat pro své účely. Rozkládající se povrchově zakopaný
dobytek a koně na zahradě nemohly být odvezeny. Tato část zahrady se alespoň
provizorně oplotila, aby se děti nemohly nakazit nějakou chorobou. Objednaný
vagon uhlí byl po cestě zabaven, vánoční prázdniny musely být prodlouženy. Ale
aby děti příliš nezameškaly, chodily si do školy pro domácí úkoly. Podobné
problémy přetrvávaly celý školní rok.
O
prázdninách v r. 1946 byla škola opravována. Staré topení na hnědé uhlí bylo
vyměněno za kotel na koks. Na opravy přispělo ministerstvo školství subvencí ve
výši 95 000 Kčs z celkové částky 175 000 Kčs.
4. Správa školy
Na
základě zákona o újezdních měšťanských školách, probíhala v Českém Meziříčí
jednání o podobě budoucího školního újezdu. V dubnu 1936 se k újezdu přihlásily
obce Králova Lhota, Rohenice, Skršice a Slavětín. V červnu proběhlo
komisionelní řízení, jemuž byli přítomni i zástupci zmíněných obcí. K újezdu se
chtěla připojit i Jasenná, do té doby než zřídí vlastní měšťanskou školu.
Od
1. 9. 1938 se stala měšťanská škola v Českém Meziříčí školou újezdní, do
jejíhož obvodu patřily obce Rohenice, Králova Lhota, Skršice a Slavětín. Během
války, kdy nebylo pomyšlení, aby se zřizovaly nové české školy, se Jasenná
snažila o přiškolení k meziříčské hlavní škole (bývalé měšťanské škole), ale
nakonec se k obvodu nepřihlásila a jasenské děti musely platit školné.
Během
okupace zůstala správa obou škol spojena. Správa škol se rozdělila až v r.
1948, po vydání nového školského zákona, jímž se škola měšťanská přeměnila v
školu střední.
Nějaký
čas v r. 1941 rohenické děti docházely na obecnou školu do Českého Meziříčí,
protože tamější škola byla uzavřena. V r. 1944 byl správce rohenické školy
Josef Žák totálně nasazen a škola uzavřena. Rohenické děti od té doby docházely
do Českého Meziříčí.
Ještě
v září 1937 byla zvolena MŠR. Od školního r. 1938/1939 se rozmnožila o zástupce
školního újezdu. Od jara 1941 však na místo volené ÚŠR nastoupila okresním
školním výborem jmenovaná ÚŠR. OŠV však respektoval místní poměry a mezi nově
jmenovanými členy byli titíž lidé, kteří zasedali v původní ÚŠR.
Od
školního roku 1941/1942 byla pětitřídní obecná škola přeměněna na čtyřtřídní. Z
měšťanské školy se třemi postupnými ročníky se stala čtyřtřídní škola hlavní.
K
1. 6. 1942 byl zrušen okres Nové Město nad Metují. Zdejší školy přešly pod
správu OŠÚ v Hradci Králové.
Ministerským
nařízením byly r. 1944 ÚŠR zrušeny, záležitosti školního újezdu nyní obstarával
Rudolf Hošek jako představený školní obce a jeho náměstek Svatopluk Lorenc. Na
podzim 1945 se znovu ÚŠR ustavila.
Od
1. 10. 1944 byla s povolením ministerstva školství otevřena v Českém Meziříčí
mateřská škola pod vedením učitelky Milady Mášové. Po zabrání budovy školy byla
mateřská škola dočasně uzavřena. Později pro ni byla zařízena místnost v
přízemí obecního domu.
Od
školního roku 1945/1946 fungovala celá léta, a to i přes prázdniny jako
zemědělský útulek, na který přispívalo ministerstvo zemědělství. Zpočátku byla
mateřská škola umístěna ve školní kuchyni a jídelně.
Od
školního roku 1945/1946 se obecná škola opět rozšířila na pět postupných tříd.
K třetímu ročníku měšťanské školy byl však připojen ještě jednoroční učební
kurz, JUK. Školní docházka byla tedy fakticky prodloužena do 15 let.
5. Učitelé
Atmosféra
doby se trochu změnila. Méně se pořádaly kurzy zavařování ovoce. Naopak častěji
okresní úřad pořádal kurzy branné výchovy pod vedením okresního školního
inspektora, kterých se v rámci možností účastnili všichni učitelé.
Rozhodně
se však učitelé nepřestali vzdělávat. Mladí učitelé si dodělávali zkoušky
učitelské způsobilosti, ať již pro obecné nebo měšťanské školy. Marie Paštová
se v září 1936 účastnila zmíněného kurzu zavařování ovoce. Karel Dvořák ve
stejném roce navštěvoval učitelský kurz pro lidové školy hospodářské. V dubnu
1937 proběhly pro učitele kurzy krátkého filmu.
Po
nařízeních o výuce němčiny na měšťanských a později i obecných školách (r.
1940) se pro učitele konaly v Opočně jednou týdně kurzy němčiny. Od r. 1942
učitelé povinně skládali z němčiny zkoušky.
V
srpnu 1942 odjeli Josef Šubrt, Karel Dvořák, Žofie Bergrová, Marie Javůrková,
Josef Žák a Marta Nováková na desetidenní přeškolovací kurz z dějepisu do
Hradce Králové.
Do
konce r. 1941 museli učitelé prokázat nežidovský původ na formuláři s
následujícím textem:
„Prohlašuji
na svou čest a u vědomí své disciplinární odpovědnosti, že oba moji rodiče
(nemanželská matka) nepříslušeli vůbec, ani jen po určitou dobu, k židovskému
náboženství nebo k židovské národnosti.
Toto
prohlášení jsem ochoten (ochotna) na úřední vyzvání doložiti hodnověrnými
doklady.“
Po
„volné úvaze“ všichni členové učitelského sboru v r. 1942 vstoupili do Českého
svazu pro spolupráci s Němci. Míra dobrovolnosti, s jakou učitelé prováděli
některá nařízení či doporučení, je velmi sporná.
Od
r. 1940 učitelé ve škole organizovali různé sběry. Zpočátku to byl sběr kovů,
papíru, gumy nebo skla. Později se sbíraly i staré oděvy, hadry a léčivé
byliny. V době, kdy již nebyly suroviny pro zbrojařský průmysl se sepisovalo
všechno, co by se dalo použít. Ve školním roce 1942/1943 děti sebraly celkem
567 kg starého papíru. Kdosi z meziříčských tyto akce komentoval slovy: „Tráva
stačí na d[írk]u, papír odveď na sbírku.“ Kronikář Karel Dvořák po válce
vysvětloval, jak to ve skutečnosti se sběrem bylo:
„Na
jakost sebraného materiálu se nehledělo a množství se dalo vždy nějakým
způsobem ošiditi. Skládka starého železa i rezavého plechu byla na obecním
dvoře, a tak se stalo, že některé kusy cestovaly na váhu několikráte. Když jsme
předepsaného množství nedocílili, pomohl starou litinou nebo papírem cukrovar a
zase byl na měsíc pokoj.“
Sběry
surovin byly vcelku úspěšné a proto pokračovaly i po válce.
Kromě
těchto sběrů se organizovaly také peněžité sbírky pro Německý červený kříž,
které každým rokem narůstaly.
Na
počátku r. 1943 se ve škole sebralo pro české dělníky v říši 54 knih, 148
časopisů a 5 her.
V
červnu 1942 byla prozrazena opočenská odbojová skupina. Jejími členy byli i dva
zdejší učitelé, Jan Pitra a Jan Vokoun. Oba učitelé byli odsouzeni za činnost
říši nepřátelskou k šesti letům káznice a ke ztrátě cti. To s sebou samozřejmě
přinášelo propuštění. Jan Pitra zahynul v koncentračním táboře ve Zwikau, Jan
Vokoun pracoval na různých místech v Německu a v r. 1945 se vrátil. Janu
Pitrovi byla 28. 10. 1946 odhalena v 1. poschodí školy pamětní deska sochaře
Holance z Opočna. Tryzny se účastnili různí veřejní funkcionáři, ale také
sokolové, skauti a zástupci politických vězňů.
Od
r. 1943 byli učitelé totálně nasazováni. Z Českého Meziříčí nejdříve odešli
František Ryšavý a Jaroslav Němeček do fy Junkerswerke ve Dvoře Králové a
František Mařan do Mixty v Jaroměři. V září 1944 byli přikázáni Svatopluk
Lorenc a Jaroslav Střítecký do Škodových závodů v Račicích, Věra Truněčková do
fy Metal v Náchodě. Protože Josef Žák, správce školy v Rohenicích, byl také
nasazen, rohenické děti docházely do meziříčské školy. Celkem pracovalo v rámci
totálního nasazení šest učitelů meziříčské školy po dobu 90 měsíců.
V
létě 1943 a 1944 učitelé nastupovali na prázdninové zemědělské práce. Většina
učitelů nastoupila u svých příbuzných nebo známých.
Kromě
toho, že válka přinesla otřesné zážitky a nehezké vzpomínky, přihodily se i
radostné události. V září 1941 se manželům Stříteckým narodil chlapeček. V
březnu 1943 se vzali dva zdejší učitelé, Jaroslav Němeček a Marie Javůrková. V
dubnu se jim pak narodilo první dítě.
V
létě 1945 učitelé připravovali školu na návrat žáků. Bylo potřeba sehnat peníze
na opravu budovy, na získání nových, nezbytných pomůcek pro vyučování. Po
přeložení ředitele Rudolfa Hoška do pohraničí byl správou školy pověřen Karel
Dvořák, jehož zásluhou se opravdu mohlo začít hned po prázdninách vyučovat. Do
pohraničí odešli ještě další tři učitelé.
6. Výuka
Meziříčská
škola zpočátku nařízeními o výuce němčiny příliš poškozena nebyla. Na měšťanské
škole se němčina jako nepovinný předmět vyučovala od r. 1921. Na obecné škole
se němčina vyučovala již ve školním roce 1937/1938. Postupně však hodiny
němčiny stále přibývaly na úkor společenskovědních předmětů, jako byl dějepis,
zeměpis a především občanská nauka, která byla v r. 1940 zrušena úplně. Dějepis
byl postupně také omezován, až byl z osnov vypuštěn. Zeměpis se omezil na popis
Velkoněmecké říše a Protektorátu Čechy a Morava. Ve školním roce 1944/1945
ministerstvo školství přijalo několik změn v osnovách. Byly zavedeny jednotné
jmenné a slovesné vzory, další norma byla přijata pro vyjmenovaná slova.
Hned
ve školním roce 1945/1946 se nedostatky výuky samozřejmě projevily. Opět se
začal vyučovat dějepis a zeměpis v původní podobě. Občanská nauka byla nahrazena
politickou výchovou, místo němčiny se vyučovalo ruštině. Kreslení a chlapecké
ruční práce nahradila technická výchova. Od školního roku 1946/1947 se
nepovinně vyučoval těsnopis.
Výuku
učitelům ztěžovalo i vyřazování učebnic a uzavření knihoven. Na počátku r. 1941
nebyla na meziříčské škole žádné vyhovující učebnice. Vypůjčování knih bylo
zastaveno. Do starého papíru bylo odevzdáno 350 kg knih a jiných pomůcek.
Jestli opravdu všechny knihy skutečně skončily ve stoupě, již nelze říci.
Od
školního roku 1941/1942 výuka trpěla také přeměnou měšťanské školy ve výběrovou
školu hlavní. Byla rozšířena o jeden ročník, škola obecná naopak o jednu třídu
zkrácena. Na obecné škole tedy zůstaly čtyři třídy, ale nyní zajišťovaly
osmiletou docházku, protože na školu hlavní mohl být přijat jen velmi omezený
počet uchazečů.
V
posledním válečném roce byla budova školy zabrána pro dětský tábor a výuka osmi
tříd probíhala ve čtyřech místnostech. Obecní úřad poskytl dvě místnosti.
Vyučovalo se také v hostinci Na Sále a v malém sále sokolovny. Po zabrání
sokolovny německými vojáky zbyly už jen dvě místnosti na obecním úřadě.
Škola
postupem doby plnila více a více hospodářské úkoly. Na hlavní škole bylo v r.
1943 zavedeno pěstování bource morušového. Škola však neměla žádné morušové
keře, listy pro výživu získávala od rolníka Václava Bartoše.
V
létě žáci místo výuky pracovali ve dvoře Ostrov nebo na statku ve Vranově, kde
r. 1943 odpracovali 448 hodin při sklizni máku.
V
zimě bylo běžně zastavováno vyučování kvůli nedostatku topiva. Dodávky uhlí
byly prostě zabaveny. V té době obvykle nastupovalo nouzové řešení. Děti
dostávaly domácí úkoly, které jednou za týden přinesly do školy, kde je učitel
zkontroloval.
Několik
pozitivních opatření válka přece jen přinesla. Nově zřízené pracovní úřady
zabezpečovaly maximální využití pracovní síly. Úředníci pracovních úřadů
pomáhali dětem vybrat si nejvhodnější povolání. V lednu 1943 se konal v Českém
Meziříčí „Elternabend“ se zástupcem pracovního úřadu v Náchodě. Večer byl
zahájen přednesem sboru 4. ročníku předehrou Wagnerovy opery Meister Singer
von Nürnberg.
Podpora
válečného úsilí byla demonstrována např. soutěží Wehrmachtspreisausschreiben
für die tschechischen Schulkinder, do které žáci posílali příspěvky o
německé branné moci.
7. Vybavení školy
Dílny
v nové škole byly vybaveny zahradnickým nářadím a potřebnými stroji. Pro výuku
ručních prací zakoupila MŠR šicí stroje, žehličku a žehlící prkno. Později se
žádné jiné pomůcky již pořizovat nemohly.
Již
v zimě 1939/1940 měla škola problémy s dodávkami uhlí. Pro školy byly dodávky
uhlí do jara zastaveny. Nepomohly ani urgence v Praze v Úřadovně pro uhelné
hospodářství. Vyučování bylo přerušeno a děti si chodily do školy pouze pro
úkoly. V učebnách se teplota pohybovala kolem 11°C. Dodávka uhlí přišla až na
začátku dubna 1940. Od 1. dubna bylo zahájeno alespoň odpolední vyučování. V
dalších letech byla situace obdobná. Při sběru válečně důležitých kovů na jaře
1943 bylo částečně rozebráno ústřední topení a vodovod. Měděné, mosazné,
olověné a další součástky musely být odvedeny.
Během
okupace se školní pomůcky dokupovaly jen velmi zřídka. Seznam zakázaných knih
se neustále rozšiřoval, navíc byly žákovské i učitelské knihovny uzavřeny. V r.
1943 byla krátce otevřena knihovna, aby si mohli učitelé vybrat technické
příručky. Učitelé povinně odebírali a také četli časopisy Wehrmacht a Signal.
Na
vhodné výzdobě se však šetřit nemohlo. Obrazy s náměty „z říšského dění“
zdobily chodby a učebny.
Po
válce škole přispělo několik místních organizací. Závodní rada cukrovaru
věnovala 10 000 Kčs z výtěžku plesu na obnovení žákovské knihovny. Ochotnický
spolek přispěl 3 500 Kčs. Alois Kühnel, ředitel cukrovaru, daroval pro kabinet
II. odboru sedm vycpanin, drogista K. Tůma obraz Přísaha československých
dobrovolníků 28. září 1914 v Kyjevě.
Protože
se některé předměty během války vůbec nevyučovaly, jiné jen omezeně, nebylo
dost učebnic. V prvních měsících musely být objednány mapy republiky a učebnice
dějepisu ad.
8. Zdravotní a sociální péče
Do
r. 1939 byly děti očkovány proti neštovicím a proti záškrtu. Na konci r. 1939
úřady však očkování na několik měsíců zastavily. Pravidelné prohlídky žáky se
také omezily.
Během
okupace mezi dětmi propukalo více nemocí než dříve. Velmi rychle se rozšiřovaly
především infekční nemoci. Na počátku r. 1943 se ve 2. a 3. třídě rozšířila
spála. Učebny byly na dva dny zavřeny a dezinfikovány. V červnu onemocněly
další děti. Vyskytly se i případy záškrtu.
Na
konci r. 1946 prohlédl obvodní lékař MUDr. Michal Četverikov všechny děti.
Výsledky vyšetření sdělil rodičům na schůzi rodičovského sdružení. Rodičovské
sdružení v prvních letech fungovalo jako jakýsi sociální orgán obce. Lékařské
prohlídky měly úspěch. Okresní péče o mládež v Opočně na základě prohlídek
věnovala pro všechny děti rybí tuk. Podávání rybího tuku mělo největší efekt u
nejmenších dětí. Na začátku roku 1947 ještě MUDr. Vanický z opočenské nemocnice
všechny děti zrentgenoval kvůli tuberkulóze. U žádného dítěte zjištěna nebyla.
Tak
jako v minulých letech i nyní chudé děti dostávaly vánoční nadílku. V r. 1935
bylo poděleno 99 dětí věcmi v hodnotě 3 363 Kč 45 h. O Vánocích 1937 bylo z
rozpočtu školy obdarováno 47 dětí, kromě toho dalších 40 dostalo šaty ze
sbírky, kterou zorganizovali sami žáci ve škole. R. 1943 dostaly všechny děti
ovoce a cukroví, které přes rok téměř vůbec neznaly.
Místní
občanská záložna stále přispívala na potřeby školy. Nemajetné děti dostávaly
kreslící a psací potřeby a knihy zdarma.
Český
červený kříž vyhlašoval vždy na jaře týden čistoty a zdraví, ke kterému se
připojovala i meziříčská škola.
Na
konci r. 1945 po celé republice probíhaly sbírky na různé zdravotní nebo
sociální programy. Okresní péči o mládež v Opočně bylo odevzdáno 1 601 Kčs pro
děti potřebující zvláštní péči. Na pomoc Slovensku se vybralo 36 245 Kčs.
Od
1. 3. 1947 začala vyvařovací akce. Školnice p. Jarešová ke svačině vařila kakao
a v poledne teplé obědy. Český červený kříž poskytl kakao, cukr, mouku aj. z
potravin věnovaných USA. Na jaře příštího roku se opět začalo vařit. Beze zbytku
byla využita školní zahrada. Kvůli nedostatku tuků a masa se tentokrát přestalo
vařit již v polovině června. Zásoby potravin byly uschovány na příští rok.
9. Oslavy, výlety a mimoškolní činnost
Až
do r. 1939 se škola snažila pracovat normálním životem, i když politická
situace v zemi nebyla příznivá. V říjnu se slavila památka Jana Žižky a výročí
samostatnosti republiky. V prosinci potom státní svátek Jugoslávie. V březnu
probíhaly po celé obci oslavy narozenin T. G. Masaryka. V květnu učitelé připomínali
státní svátek Rumunska. Po Masarykově abdikaci a zvolení Edvarda Beneše
prezidentem se stejným způsobem jako narozeniny Masarykovy slavily i květnové
narozeniny Benešovy.
Mimo
těchto neměnných a stálých, víceméně politických, svátků a slavností učitelé
dětem připomínali významná výročí z českých i světových kulturních dějin. V r.
1936 se slavilo 500. výročí přijetí basilejských kompaktát. Ke 100. výročí
úmrtí Karla Hynka Máchy děti přednesly básňové pásmo. Podobným způsobem bylo
vzpomenuto 125. výročí narození Karla Jaromíra Erbena v listopadu 1936 a 100.
výročí úmrtí Alexandra Sergejeviče Puškina v únoru 1937.
Tomáš
Masaryk byl pro mnohé opravdovým vzorem, otcem. Když 14. 9. 1937 zemřel, ve
škole učitelé začali spontánně vyprávět dětem o jeho životě, o Velké válce, o
vzniku republiky.
Velmi
oblíbená byla žákovská divadla. Meziříčské děti chodily s učiteli na
představení pořádaná školou ve Skršicích nebo v Králově Lhotě. Na oplátku
chodily děti ze Skršic, Královy Lhoty a Rohenic na představení do Českého
Meziříčí. V březnu 1936 děti uspořádaly představení Hastrman se sbírkou
pro Čechoslováky v zahraničí.
Po
r. 1938 školní oslavy musely být úředně povoleny, většinou se tedy konaly jen
úředně nařízené slavnosti. Na počátku školního roku ředitel k dětem promlouval
o vzájemné spolupráci Čechů s Němci. Plné znění proslovu dodal OŠV. V březnu si
lidé připomínali výročí zřízení protektorátu. Děti ve škole poslouchaly projev
ministra školství Emanuela Moravce. Každoročně v dubnu probíhaly oslavy
narozenin Adolfa Hitlera.
Děti
se už neučily o českých klasicích, ale o německých velikánech. V prosinci 1941
si proto připomněly 150. výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta.
Děti
cítily velmi dobře nepřátelskou atmosféru a dávaly to najevo po svém. V červnu
1944 byly vyšetřovány pro zpívaní hanlivé písničky o Hitlerovi. Na zásah OŠI
Rudolfa Berana bylo vyšetřování zastaveno.
Jediným
pozůstatkem „starého režimu“ byly slavnosti vánočního stromu, dobročinné akce,
které přetrvaly po celou dobu okupace. O Vánocích 1946 dětský sbor pod vánočním
stromem zpíval koledy. Výnos ve výši 4 617 Kč byl použit na nákup školních
pomůcek.
Začínaly
se postupně obnovovat staré svátky a slavnosti. Opět byl slaven 28. říjen jako
státní svátek. Přestaly se slavit státní svátky Jugoslávie a Rumunska, zato do
českých dějin vstoupil 7. listopad, socialistická revoluce v Rusku.
Velkolepě
byla pojata oslava 1. výročí osvobození 4. a 5. 5. 1946. Zahájení proběhlo v
tělocvičně. Děti nacvičily hudební čísla, básně a scénky. Školní slavnost byla
zakončena hymnou. Večer se lidé sešli u pomníku padlých před obecním domem. V
lampiónovém průvodu došli až k sokolovně, kde se pálila vatra. Druhý den
dopoledne rozhlas vysílal přenos z pražských oslav. Odpoledne obec uspořádala
koncert.
Bezprostředně
po válce České Meziříčí zažilo ještě jednu pompézní oslavu, slavnost svátku
matek v r. 1947. Přípravy začaly již dlouho před samotnými oslavami. Každá
třída secvičila vlastní pásmo. Rodičovské sdružení slíbilo svou pomoc. Maminky
pekly koláče, dortíky, připravily spoustu dobrot. Peklo se v Hrnčířově mlýně, v
cukrovaru, ve školní kuchyni a u p. Andrýsové. Spotřebovalo se více než 1 700
vajec a 15 kg másla. Zaměstnanci cukrovaru postavili u sokolovny provizorní
taneční parket. A 4. 5. 1947 vykročil dlouhý průvod. Nejdříve jely nejmenší
děti na koloběžkách, za nimi starší děti v krojích a na alegorických vozech,
děti z mateřské školy na voze taženém oslíkem a nakonec selská jízda. Tyto
oslavy vynesly neuvěřitelných 57 190 Kčs 90 h.
Nezbytnou
zábavou na konci školního roku byly samozřejmě výlety. Nestárnoucími místy
dodnes jsou Orlické hory, Krkonoše, Adšbašské skály, Peklo, Litice, Potštýn,
Babiččino údolí ad. V r. 1937 však výlety vystřídala pochodová cvičení. A poté
na dlouhou dobu veškerá zábava skončila. Děti místo výletů pracovaly na polích
nebo pomáhali učitelům se sběrem starého papíru, kostí nebo něčeho podobného.
Ale
již v červnu 1946 Žofie Bergrová odjela s ročníkem JUK do Brna a na Macochu,
ostatní ročníky měšťanské školy s vyššími třídami obecné školy do Teplických skal
a děti 1. a 2. třídy šly na výlet do Vysokého Újezdu.
V
létě 1946 poprvé odjelo 10 chlapců a jedna dívka s učitelkou Martou Šaškovou na
desetidenní dobrovolné česání chmele k rolníku Josefu Burešovi do Dubčan u
Žatce. Kromě stravy a ubytování si vydělali ještě 350 Kčs. O rok později odjel
se 17 dětmi Svatopluk Lorenc do Chodounů u Roudnice.
Na
podzim děti pravidelně pro lesní správu v Mochově sbíraly žaludy a kaštany pro
zvěř. Na jaře lesníkům pomáhaly sázet stromky.