Společně s prvním sněhem přichází jedna z nejočekávanějších her tohoto roku, aby ovládla našlapaný vánoční trh. Podařilo se Cryteku vytvořit víc než jen obyčejnou FPS s extrémními hardwarovými nároky?
Když před třemi lety vyšla hra Far Cry
od neznámého vývojového studia Crytek, znamenalo to velký šok a recenze
s devítkovými hodnoceními nešetřily chválou. Nehodlám rozebírat
adekvátnost těchto hodnocení, ovšem nyní se zdá, že šlo skutečně o
jakousi „přípravu“, právě na Crysis. Crytek si ukuchtili vlastní
CryENGINE, jehož možnosti byly dech beroucí, vyzkoušeli si, co a jak,
aby nyní s jeho vylepšenou verzí zavařili všechny grafické karty světa.
Jedná se o první engine, který plně využívá všech možností DirectX 10 a
stává se prvním skutečným důvodem, proč nainstalovat Windows Vista.
Garderoba lepší než od Armaniho
Ale jelikož o grafiku jde vždycky až v druhé řadě, povězme si něco o stěžejním prvku celé hratelnosti, tedy Nano Muscle Suit. Jde o speciální oblek, propůjčující nositeli nadlidské schopnosti a značně ulehčující práci členům speciální jednotky Delta Force. Tato hi-tech kombinéza dokáže pracovat ve čtyřech samostatných režimech. Armor (maximální brnění), strength (maximální síla), speed (maximální rychlost) a cloak (neviditelnost). Slůvka, která budete slýchat od svého obleku velmi často (ženským nebo mužským hlasem). U cloak jde spíše o neviditelnost známou od Predátora, tudíž pokud se přiblížíte k nepříteli příliš, uvidí vás. Pokud sbíráte předměty či munici, cloak je stále aktivní, ovšem jen dokud hráč nevystřelí nebo nehodí granát. Samozřejmě je zde navíc omezení v podobě energie obleku, která ubývá rychleji při pohybu. Pokud cloak nezrušíte sami zvolením jiného režimu, automaticky naskočí armor, což je prozřetelný a chvályhodný krok. Sklouznutí ke stereotypu cloak, armor, cloak je blízko, ovšem i ostatní schopnosti najdou široké uplatnění.
Spoustu zábavy si lze užít se strength. Nadlidská síla umožňuje zdvihat a házet rozměrné a těžké předměty. Není nad pocit, kdy vrženým kontejnerem smetete tři za sebou stojící vojáky. Také dovoluje podávat nadstandardní skokanské výkony a vyhoupnout se na střechu jednopodlažní budovy není problém, stejně jako šplhání po skalách. Ti, kdo rádi pěstní souboje, jistě ocení možnost inzultovat soupeře „krátkou svižnou“, po níž odletí pár metrů v dál, či uchopit ho a použít jako štít (podivně pak působí nemožnost zvedat mrtvá těla). Speed se oproti tomu dostal na řadu opravdu zřídka, ovšem v momentech, kdy byl opravdu rychlý sprint jedinou šancí na záchranu života.
Možná to vypadá, že se z majitele obleku stane superman, proti němuž nemají obyčejní smrtelníci žádnou šanci. Zdání ale klame. Všechny „super“ schopnosti jsou do značné míry omezeny. Nelze například zvedat automobily, vyskakovat na vícepatrové budovy, nebo rozbíjet pěstmi zděné domy (chatrč z tenkých příček roztlučete). Tímto jste stále drženi při zemi a pokud přeci jen přijde pocit „Já jsem superman, hrrr na ně!!!“ rychle zjistíte, že zemřít se dá lehce i s vyšperkovaným oblekem.
Velmi užitečné jsou i úpravy zbraně. Na kteroukoli zbraň
jde upevnit svítilna, či zaměřovací laser, na některé tlumič a různé
typy zaměřovačů a optik. Z obyčejného kulometu tak pár kliknutími
vznikne sofistikovaný nástroj k efektnímu zabíjení. Menší problém
nastává s municí, která se nepovaluje na každém rohu a je potřeba
rozumně šetřit, důkladně prohledávat všechna zákoutí a hlavně co nejvíc
využívat oblek.
Doporučil bych si hned v úvodu přenastavit ovládání
obleku, neboť základní nastavení na prostřední tlačítko myši není
zrovna optimální. Pokud dojde k větší přestřelce, lehce se stane že při
mačkání kolečka sjede prst a místo brokovnice držíte nálož.
Koulovačka ve stínu palmy
Již
od počátku bylo jasné, že se opět podíváme na ostrůvek pokrytý džunglí
kdesi v jihočínském moři. Zmizela kýčovitost Far Cry, není tu tolik
zelené jako ve Vietcongu a jako bonus se prostředí párkrát razantně změní.
Nebudeme
chodit kolem horké kaše, zmrzlá džungle plná sněhu je jednoduše něčím,
co musíte vidět na vlastní oči. Někomu by možná mohlo připadat škoda,
že toto okouzlující prostředí nabídne pouze jedna úroveň, ovšem to jí
dodává punc jedinečného herního zážitku. A totéž lze říci i o interiéru
vesmírného korábu, kde v nulové gravitaci poletují předměty.
Po
technické stránce je celé prostředí na momentálním vrcholu hardwarových
možností. Při prodírání se hustou vegetací osoba před vámi rozráží
listy a větve rostlin, které se zase vracejí zpět. Detail? Ano, ale
přesně tyhle drobnosti umocňují zážitek a dokáží pocit ze hry podstatně
vylepšit. Palmy a jiné druhy vzrostlejších stromů se kácí k zemi pod
sprchou kulek. Voda zase o kousek víc vypadá jako skutečná voda a
všudypřítomné scenérie se západy slunce na obzoru nutí zastavit a
kochat se. Přičtěme si střídání dne a noci a hromadu dalších grafických
fines - a máme tu nároky, které adekvátně uspokojí jen ty nejnovější
stroje. Bez lepších GeForce 8 nelze dosáhnout optimálního maxima.
A
jak to dopadlo s proklamovanou volností hráče při postupu úrovní? Dá se
říci, že je skutečně jen na vás, jak se na dané místo dopravíte a
převážně v úvodu hry je skutečně na výběr více možností. Je libo přímý
střet, nebo se radši zmocnit člunu a vychytrale obloukem obeplout?
Žádný problém, ovšem nejde o freeform, ale spíše o jeho dokonalou
iluzi. Pocit, že se sami rozhodujete, je dosažen parádním level
designem, kde autoři dokáží hráče dostat tam, kam chtějí, i bez násilně
vytyčených cest. Plně v hráčově moci však je volba stylu, jímž
přistoupí k vzniklým situacím. Někomu více sedne kradmé plížení a
konsolidování nepřátel na dálku. Někdo radši sedne za volant džípu a s
nohu na plynu prorazí zábrany, přejede stráže a efektním smykem si z
vozidla vytvoří kryt, zpoza něhož zasype bandu Korejců granáty.
Na souši na moři, uřídím cokoli
Vozový park Crysis není bůhvíjak rozmanitý, ovšem nelze chtít na malém, za normálních okolností pustém ostrůvku Ženevský autosalon. Z vojenských speciálů se objeví již zlidovělý džíp a pár větších náklaďáků, vše samozřejmě osazeno těžkými kulomety. Pokud vozidla používáte při boji, je důležité sledovat míru poškození, po jejímž překročení dojde k explozi. Vzhledem k množství vodních ploch nechybí čluny, ať už kotvící, či patrolující u pobřeží. Narazit se také dá na civilní vozy a plavidla, která však využijete pouze k přesunům kvůli chybějící výzbroji.
Na konec jsem si nechal lahůdku v podobě válečných monster, tanků, za jejichž páky zasednete. Jedna celá úroveň je věnována masivní tankové bitvě. Těžko popsat pocity, kdy s několika tunovým strojem vjedete na rozlehlé prostranství, velmi připomínající scenérie ze seriálu LOST, jímž se nesou výbuchy a křížem krážem létají projektily.
Umělou inteligenci můžeme rozdělit do dvou skupin. Jednu tvoří vojáci korejské armády a druhou banda nezvaných alienů. Asijští bojovníci dostali do vínku vskutku agresivní chování, podpořené navíc týmovou spoluprácí. Dokáží efektivně využívat okolního prostředí a všemožně se snaží krýt. Emzáci jsou sice také agresivní, ovšem více se jejich model chování přibližuje zvířecím instinktům. Snaží se hráči dostat do zad a výpady zaútočit. I přesto, že je stále co zlepšovat, patří zdejší AI k tomu nejlepšímu, co mohou hry nabídnout.
Ač jsem chtěl nachytat Crysis na švestkách a snažil se najít nějakou větší chybu, na které bych si mohl smlsnout, nepovedlo se. Jde jen o pár drobností (například když jste neviditelní a máte přimontovaný zaměřovací laser, nepřátelé vás stejně nevidí), kterými nemá smysl si tuto parádní hru kazit. Herní doba se pohybuje v solidním rozmezí 10-15 hodin, a to mluvíme pouze o singleplayeru. Střízlivě si však řekněte, zdali má smysl se z nedočkavost připravit o plnohodnotný zážitek, nebo bude lepší počkat na výkonnější hardware.