Pěkně od začátku..
Začátky jezdecké kariéry sahají do roku 2001, kdy Jakub poprvé sedal jako 15-letý za volant půjčené Škody 100 na amaterském závodě ve Chříči. Tolik ho to učarovalo, že už na dalším závodě stál na startu se svým LADA 1200, připraveným doma v garáži. S tímto vozem startoval ještě na několika amaterských rally a dokonce jako předjezdec na Rally Hořovice. "Jelikož bylo možností, kde závodit velmi málo, tak jsem se rozhodl přihlásit se do Hobby rally crossu ." říká Jakub
Závodění se sovětským vozem byla jedna velká zábava, ačkoliv "žigulík" nedisponoval ohromujícím výkonem, aplaus, který jej provázel, byl vždy fantastický a jinak tomu není ani dnes např. pan Blahout v Rally. Po pár závodech v Hobby rally crossu jsme se však rozhodli Ladu vyměnit za něco novějšího.
V té době jsem jezdil pomáhat do dílny ke Zdeňku Vlčkovi a tak jsme tam připravili VW golf II do divize 1600N a tím začalo opravdové závodění. V této divizi jsem dosáhl na konečné třetí místo Západočeského poháru 2003. Závody tohoto typu jsou obrovská škola, jezdí se zde převážně na nezpevněném povrchu a dodnes toho využívám, jakmile je voda nebo šotolina i při soutěžích. Na Golfíka mám nádherné vzpomínky, byly to závody, kde nám stačila "dvacka" benzínu a tisíc korun na startovné a celý den jsem závodil v relativně bezpečné škole.
Tuto třídu jsme vybírali záměrně, jelikož v ní startovalo obvykle okolo 9 jezdců a tím to byla nejlépe obsazená třída na každém závodě. Vzpomínám si na jeden závod V Římově, Mistroství ČR Hobby rally crossu, kde jsem později startoval jako jednu z rychlostních zkoušek na Rally Český Krumlov. V Římově nás startovalo ve třídě asi 25 a stát na roštu mezi 9 auty, kde se každý tlačí do první zatáčky, je opravdu mazec. V tu chvíli vůz vůbec neřídíte a jen čekáte jak ta tlačenice dopadne :o)
Po necelých dvou sezonách jsme golfa opravili a začali jezdit znovu amatérské rally, v té době se rozmáhající erzetky pana Janků, tímto mu chci poděkovat a nechť je mu lehká zem.
Tyto závody představovaly první zkušenosti s rozpisem a pečlivý výběr pneu. Jelikož golf měl za sebou spoustu ran ze "strč-krosu", tak jízdní vlastnosti byly poněkud divoké. V té době jsem měl možnost startovat s Vlčkovo Mitsubishi Lancrem Evo 6 na srdečním závodě v již zmíněné Chříči. Byla to nádherná zkušenost, kterou jsem si výborně užil a bez jediné chybky jsem absolvoval celý závod, což byla priorita.
Během další sezony jsem měl před sebou maturitu. Po jejím uspěšném složení jsem dostal možnost startovat poprvé na Velkém závodě a tím byl tady Plzeňanům velmi populární Rally sprint Blovice. Na tomto závodě jsem jel se zapůjčeným Nissan Almera z dílny Libora Václavíka. Soutěž jsme dokončili na posledním místě ze všech startujících :o), trvalo nám totiž nějakou dobu než nás vytáhl traktor z jednoho příkopu. Startoval jsem s velmi zkušeným spolujezdcem Pepou Králem, který se o mě perfektně postaral a nenechal mě udělat žádnou vážnou chybu a dal mi velkou spoustu rad. Díky, Pepo. Jen mojí blbostí jsme spadli do zmiňovaného příkopu a museli čekat na traktor. Štěstí bylo, že jsme mohli pokračovat dál.
Na zbylých rychlostních zkouškach jsme dosahovali uspokojujících časů, někde kolem 5. místa ve třídě. Vůz fungoval bezchybně, a tak jsme soutěž zdárně dokončili. Možná proto jsme na další sezonu pořídili vlastní Nissan SUNNY 2.0 GTI
Se Sunnym začala moje spolupráce s mým otcem na sedadle spolujezdce, do té doby byl hlavně velkým rádcem a logistikem celého týmu. Z počátku jsme nabírali zkušenosti ještě na Amatérských rally. Až v roce 2006 jsme se přihlásili do Super Serie, měli jsme možnost startovat na několika velkých závodech a sprintech, byla to obrovská škola - hlavně Krumlov. Ten pro měl byl taková Maturita v rally (zdárně v cíli). Předcházel Tišnov, následoval Pelhřimov,Příbram, atd. Tato sezóna byla velmi důležitá, dala mi asi zatím nejvíc za celou dobu závodění.
Bohužel na posledním závodě v Příbrami nás potkala nevyhnutelná rána. Jelikož jsem znal Sunnyho téměř dokonale, jeli jsme opravdu rychle. Dokázal jsme s EN-kovým sunnym konkurovat daleko lepším autům a hlavně zkušenějším řidičům, tudíž bylo jasné, že není něco v pořádku a chyba byla v mém nasazení, bylo příliž velké. Jak tomu bývá, jednou chybou, kterou jsme ustáli, jsem byl rozhozen a chtěl ji dohnat, a tak o pár zatáček dál jsme pochodovali do dvou statných líp. Následky byli odstrašující. Otec polámené žebro a vůz totálně poničen. Mě, jako zázrakem, nebylo nic. Celou zimu jsme museli přemlouvat mamku, aby nás nechala pokračovat v tak návykové droze jako je Rally.
Podařilo se, a tak jsme ještě před novým rokem jeli pro Hondu Civic 1.6 VTI skupina N2. S hondou jsme to pojali oravdu svědomitě, a tak ještě před sezónou jsme měli testování v Příbrami na letišti, kde jsme se s autem seznámili a ještě povozili kamarády a známé. Náš plán byl odjet celou sezonu rally sprintů 07, první závod se vydařil a my skončili čtvrtí ve třídě N2, na dalším v Lužických horách jsme měli obrovskou smůlu, když z prvního místa sme šli ven do zahrady, kde naneštěstí byl plyn a celý vůz nám shořel. S odstupem času jsem rád, že jsme oba s tátou zdraví a živí.
S touto ránou jsem se smiřoval dost těžce a vidina dalších závodů byla dost pochmurná. Jelikož můj otec má velmi soutěživého ducha, už na dalším závodě jsme stáli s Hondou, zapůjčenou z dílen pana Hrabce Sparow racing team. U tohoto týmu jsme jeli i zbytek sezóny až na poslední závod. Profesionalita týmu mě ohromila, slyšel jsem na ně jen a jen chválu, takže spolupráce byla báječná, jen technika byla trochu neposlušná, a ačkoliv tým dělal, co mohl, byl dobrý výsledek vždy zhacen technickou závadou. např Rally sprint Pačejov jsme odstupovali z prvního místa ve třídě a třetího v N-ku.
Je fakt, že před sezónou 07 jsem ani netušil, že bych mohl jet s těmi nejrychlejšími, jelikož vůz pojedu teprve první rok, ale když byly pasáže ve vysokých rychlostech a nebyly příliž technické, nebo bylo mokro, tak to šlo a dokonce mnohdy i nejrychleji.
Konec sezóny jsme zakončili ve velkém stylu, a tím byl závod Rally sprint Hořovice s Mitsubishi Lancer EVO 7. Výsledným umístěním bylo 7. místo absolutně, jeden skalp Evo 8, splněný úkol- auto neškráblé v cíli a i můj osobní cíl nebýt poražen žádnou z mrštných dvoukolek na startu.
Pro nadcházející sezonu ještě nemáme úplně jasno, ale určitě se na nějakém závodě objevíme. Já osobně bych nejraději startoval opět s Hondou ve sprintech, ale to je zatím vše ve hvězdách.