Příběh ze života archeologa...
Archeologický průzkum staveniště
Můj příběh se odehrává na místě opuštěného staveniště. Stavbu tenkrát zrušili kvůli nedostatku peněz. Teď tam ale má stát olympijský stadion. Já a moje firma jsme dostali zakázku od investora prozkoumat staveniště. Poblíž totiž byly nalezeny zbytky středověké kupecké osady z dvanáctého století. Podrobný průzkum jsme bez úspěchu prováděli po celý měsíc. Dospěli jsme k tomu, že už asi nic nenajdeme.
Když jsme chtěli všechno sbalit, tak jsme najednou nečekaně objevili zdobené historické keramické střepy. A tak jsme se rozhodli, že to nevzdáme a že v průzkumu budeme pokračovat.
Poté jsme našli základy tří rozlehlých románských domů a zbytky dřevěných a kamenných konstrukcí. Pečlivě jsme vše přeměřili a zakreslili do plánů. Vše jsme nafotili a odebrali vzorky stavebních materiálů k dalšímu studiu v laboratoři. Ti, co přijdou po nás, základy částečně opět zasypou. Jen malá část zůstane odkryta, ta musí být zakonzervována a doufáme, že návštěvníci stadionu si ji budou moci jednou prohlédnout.
Také jsme našli přibližně pět tisíc drobných dobových předmětů. Tyto předměty byly různé zbytky přepychového vybavení domácnosti, nástroje používané k přípravě jídla, nástroje používané při stavbě domů a podobně. Našli jsme i šperky.
Když jsme byli v laboratoři a chtěli ty předměty zdokumentovat a zakonzervovat, tak jsem si všiml, že na jednom z těch keramických střepů je rytina připomínající nějaký symbol. Když jsem prohlížel další střep, tak jsem zjistil, že na něm jsou další symboly. A takhle jsem prohlédl alespoň dvacet dalších keramických střepů a zjistil jsem, že do sebe nějaké střepy zapadají. Asi po dvou měsících neustálého dokumentování střepů jsme zjistili, že z těchto střepů jde složit nádoba připomínající vázu. Na váze byl nápis, který nám pomohli rozluštit naši kolegové, kteří se na to specializují. Nápis znamenal:
V této posvátné nádobě je popel našeho zesnulého vládce. A kdo ho najde,toho bude štěstí provázet.
Když jsem to četl, tak jsem si docela přál, aby to, co se píše na váze, doopravdy fungovalo.Poté jsem měl náš velký objev prezentovat na semináři světových archeologů. Když jsem byl na semináři, tak jsem měl trochu strach, jestli svou řeč řeknu správně. Když jsem skončil svůj příspěvek, tak jsem sklidil velký potlesk. Pak přišla ta velká chvíle, na kterou jsem čekal celý svůj život. Když přinášeli vázu, tak bylo hrobové ticho. V okamžiku, když sundali plentu z vitríny s vázou, tak jsem v sobě pocítil takový krásný pocit. A teprve teď jsem si uvědomil, že jsem objevil něco mimořádného. Den nato mi volalo mnoho lidí a chtěli sponzorovat můj další výzkum. Měsíce nato jsem měl mnoho zakázek na průzkum mnoha míst. Například když jsem prohledával jeden kaňon v Jižní Koreji, tak jsem našel velikánskou jeskyni, ve které bylo desítky obrazců. Od lidských rukou po medvědy a různá jiná zvířata a mnoho dalších obrazců. A na tento objev jsem byl taky velmi hrdý. Ale teď už jsem dlouho nic neobjevil ,a tak si myslím, že to, co se psalo na váze,už pominulo.