SOBOTA 11. 8. 2012 VEČER
Krčmy v Tortuze pulzují bujarým veselím, posádka zatracenců se schází. Nebudete tomu věřit, ale celý večer strávili staří mořští vlci stavbou chatrčí. Dlouho se s tímto úkolem statečně, leč marně rvali, ale když už se porážka zdála být nevyhnutelnou, sáhli po návodu na použití a zvítězili!
Sláva vítězům a dobrou noc. Ráno vyrážíme do vln Karibiku.
NEDĚLE 12. 8. 2012 
Do Tortugy se sjíždí pirátští adepti ze širokého dalekého okolí. Posádka zatracenců pod velením Jacka Sparrowa už na ně netrpělivě čeká. Jen co odhodili své lodní vaky do kajut, následoval slavnostní ceremoniál a pirátská legitimace.Nicméně vydat se na moře není jen tak. Nejprve musíte získat povolení k plavbě po celém světě. K tomu je třeba poznat všechny kontinenty a zapojit se do života místích obyvatel. A tak se naši piráti ocitli před nelehkým úkolem přelézt Berlínskou zeď, poznat různé druhy koření, přejít Amazonku plnou krokodýlů či odkutálet ptakopysčí vejce.Znaveni pak klesli do podpalubí a naznali, že v nastalém chaosu je nutné nastavit vlastní pravidla. Pustili se tedy do práce, a zanedlouho byl na světě
pirátský zákoník:
- nekrást (mezi svými)
- nedávat informace jiným pirátům (ani neprodávat)
- nepropadávat pokušením Davyho
- nechovat se škaredě
- máme-li mořskou nemoc, budeme blít přes palubu po větru
- v případě nouze budeme válčit, loupit a potápět lodě
- nesmíme týrat zvířata - zabít rychle a bezbolestně
- nebudeme skákat z oken
- nebudeme dráždit kapitána
- v poledním klidu lelky chytat povoleno
- pít rum celý den přikázáno
Vtom se na obzoru objevil bludný Holanďan. Jeho stříbrný škuner nesl znamení 2J7 83-28. Dav pirátů nelenil, popadnul nejbližší stůl v krčmě a vyrazil ke Skále hlubokého ticha. Proč? Byla neděle a každý pořádný pirát potřebuje oslavit mši svatou. Pravda, někteří sice neodložili zbraně ani u oltáře, avšak Duch svatý byl zcela jistě přítomen se vší svou vehemencí a shromáždění mořských vlků upřímně zatoužilo po jeho daru moudrosti.
Zbývá ještě vysvětlit, že pirátské mužstvo je rozděleno do posádek v čele s důstojníkem: Růžovou plachetnici vede Markéta, Železný koráb Peťka, Evropskou antinouzi Mažu, Mořské vlky Radim, Ztracené duše Lída a Krotitele moří Kuba.
Během odpoledne posádky zíkávaly suroviny na stavbu lodí: dřevo, lano, plachty a kov. Lodě si mohly postavit rozmanité, od obyčejaných vorů přes veslice, vikingská plavidla či karavelu až po fregatu. Získat potřebný materiál však nebylo snadné, vždyť na fregatu bylo zapotřebí dvacetkrát vyběhnout velký kopec, přestát bouři, promoknout skrz naskrz a nakonec spatřit překrásnou duhu. Toto úsilí se však vyplatilo. A ještě vyplatí...
Jakmile byly suroviny pohromadě, pustili se piráti do stavby lodí. Ty pak umístili do mapy na svůj světadíl, kde získali první povolení k plavbě.
Po večeři přišel čas a prostor pro pirátskou duši. V klidu noci pod hvězdami objevovali piráti krásu, hloubku a dar společné cesty, soudržnost kamarádů a sílu přátelství.
Šťastnou plavbu, piráti, a vítr do plachet!
PONDĚLÍ 13. 8. 2012
Hned po probuzení čekal na nováčky v pirátském řemesle důkladný výcvik piráta. Ten totiž musí disponovat všemi potřebnými znalostmi a schopnostmi, aby byl schopen svou práci vykonávat naplno.
Už ranní rozcvička tomu odpovídala. Po přeměřování a vážení pirátů následovalo procvičení celého těla, a to tak, aby byla dodržena zásada: Hlavně aby to bylo jako ze života. Sestávala se ze cviků "když žralok ukousnul nohu", "když se hlava motala po rumu" atd.
Během dopoledne posádky dostavěly a ukotvily první lodě na mapě světa.
Nechyběla ani duchovní chvilka, správný pirát totiž dbá na svou úroveň. Tématem byl dar rozumu. Během povídání skládaly posádky dohromady rozstříhané zprávy (modlitby).
Následoval výcvik v základních dovednostech pirátů, jako jsou pružnost, vynalézavost, vytrvalost, tvořivost, pohotovost, důvtip a celkový rozhled.
Přes poledne si posádky vymyslely své bojové pokřiky, a pak se věnovaly rozvoji zručnosti. Vyráběly si pirátské šátky s vlastním znakem, pletly košíky z pedigu a zdobily svíčky.
Pokřiky pirátských posádek:
Ztracené duše: Přehoďte je přes palubu, posádko, dostanete za to lízátko.
Krotitelé moří dobří jsou, všechny moře přeplujou. Poklady hned vyberou a nepřátele pobijou. Hou, hou, hou, piráti už jdou!
Růžová plachetnice se plaví, na moři všechny splaví.
Piráti z Evropské antinouze nemoci se nebojí, protože rum vypijí!
Jmenujem se Mořští vlci, naše loď se vždycky vrací oloupit vás o poklad. Nemá nás tu nikdo rád.
Železný koráb překoná vás všechny rád a bude se s vámi prát. Rum rádi pijem, vesele si žijem. Po moři se plavíme, poklady lovíme. Jsme piráti nej, proto třkrát hej!
Odpoledne se neslo ve znamení boje, tedy Vlajkované v lese. Posádky si vybudovaly vlastní pirátské pevnosti mezi čtyřmi stromy, každá pevnost nesla svou vlajku. Cílem bylo, jak jinak, ukořistit soupeřovu vlajku. Byl to velmi vyrovnaný boj.
Večer na všechny čekal dlouho očekávaný táborák s opékáním buřtů a pirátskými zpěvy. Aby řeč nestála, předčítaly posádky ostatním příběhy, které si vymyslely během dne.
Ani noc nebyla klidá. Propukla totiž noční hra, pravá a nefalšovaná pirátská stezka odvahy. Každý odvážlivec musel přejít přes vodu, zdolat lano přes rokli, vypořádat se s Bílou paní a nakonec získat perlu utopenou ve vědru plném slizu. Ti nejodvážnější z odvážných to brali přes hřbitov.
Po takovém dobrodružstí někteří piráti usnuli v chatrčích na Isla de la Muerta. Celou noc je pak strašily tajemné zvuky, které, jak se později ukázalo, měly na svědomí veverky a kočky.
ÚTERÝ 14. 8. 2012
Úterý, třetí den plavby, se nesl ve znamení daru rozumu. Řeč je samo sebou o daru Ducha svatého. V důsledku předchozí bouřlivé noci se vstávala později, ale zato rozcvička dala každému pořádně zabrat. Nesla se na vlnách doznívající olympiády a jejím cílem bylo tříbení pohybových dovedností.
Ale zpátky k daru rozumu. Rozumní lidé vědí, že poučení lze načerpat z rozumu jiných. A když už něco vymyslíš, je dobré uchovat to pro další generaci. Jak? Zapsat to. Kdo vymyslel naše první písmo? No přece sv. Cyril se svým bráchou, a tak se piráti učili psát hlaholicí.
Když už hlavy bolely od přemýšlení, vyběhli všichni na louku a propadli bláznivé hoňce, která pokračovala řáděním těžkého kalibru. Pokud chcete vědět víc, zeptejte se pirátů, co je to deset parasjat nebo cez plutičky, cez zahrádky idě trpaslíček krátky.
Přes poledne piráti dokončovali svá díla z pedigu, svíčky a šátky, no a někteří odvážlivci se pustili také do sprchování. Každý se však nenápadně připravoval na večer talentů, protože se chtěl ukázat v tom nejlepším světle.
Nicméně do večera daleko a pirátská výprava odpoledne přistála u břehů Ameriky. Nebylo to snadné přistání, museli se naučit ovládat laso a bič, používat luky a šípy a nakonec najít na místním hřbitově pomník s odkazem na Los Angeles, který skrýval poctu jeho obyvatelům: pytlík pravého popcornu.
Jak už bylo řečeno, večer se předváděly talenty. Zpívalo se, tancovalo, vykládalo a hlavně hodně smálo. Nikolka zatancovala na melodii z filmu Titanic se šátkem, Beruška procítěně zapívala Bláznovu ukolébavku, Marťa s Lenďou si střihly duet na flétničky, Honza s Davem a Honzíkem Nečesalem předvedli dokonalé klaunovské představení (vykládali vtipy), Ondra nakreslil obrázek s pirátskou lodí, Filip a Tomáš zahráli duet pro housle a buben. Nejprve to byla hlavní melodie Pirátů z Karibiku, poté Alžbětinská serenáda. Anička Pavlíčková a Anička Nekoušová zahrály sólo na flétnu, starší děvčata si vyzkoušela karaoke, Radim Michalčák zarecitoval báseň a Vojta Nekouš se odvážně pustil do hip hopu. Krásný večer plný skvělých výkonů završilo vyhlášení vítězů v jednotlivých kategoriích. V kategorii hudba zvítězil Filip a Tomáš, v umění Ondra, v tanci Nikolka Hrbáčková, v divadle Dave s Honzou.
STŘEDA 15. 8. 2012
Čtvrtý den plavby začal poeticky, jak také jinak. Piráti se zaměřili na dar umění. A že to vzali z gruntu, pustili se do výroby holubic, symbolu Ducha svatého. Použili k tomu pravý kaolín, ehm, samotvrdnoucí hmotu. Holubičky se jim doslova líhnuly pod rukama. Některé mrňavé, jiné spíš jako vlaštovky, další zas měly pouze hlavičku se zobáčkem, alevšechny se povedly na výbornou.Umění však není jen o výtvarných schopnostech, a tak přišlo na řadu i decentní drama. V Tortuze totiž začala vysílat TV Kotva. První zpravodajství v podání posádky zatracenců, jmenovitě reportérky Kamily Suché, přineslou dechberoucí zprávy o blížící se potopě světa a pilných přípravách rodiny Noemovy. Poté, co reportérka utonula ve vlnách, pustily se všechny posádky do přípravy večerních zpráv.
Z pilné práce je vyrušila naléhavá Piškotovka. To je boj, kde máte tolik životů, kolik v propocené dlani svíráte piškotů. Vedoucí při ní požírají nebohé hráče, jejichž jediná naděje spočívá právě v piškotech, kterými hladové predátory zasytí. Hráči se mezitím pokouší nasbírat co nejvíce červených lístečků. Nutno přiznat, že vedoucí se zachovali velkoryse ke světovému ekosystému a ukořistěnými piškoty na závěr nakrmili kačenky na přilehlém rybníce.
V polední siestě piráti opět pletli lodní koše z pedigu, případně se věnovali dokončujícím pracem na večerních zprávách.
Odpoledne se pirátská výprava vylodila ve Středomoří, v lesíku plném rozházených hrášků. Bylo to nepřátelské území a hrášky se získávaly sběrem za vydávání nezbytného zvuku "hutututu". Jakmile vám došel dech, měli jste smůlu. Piráti však vymýšleli inovativní strategie, navzájem si pomáhali a vůbec se se zapektlitým úkolem vypořádali více než se ctí.
Odměnou jim byla parádní bitva s balónky naplněnými vodou...
Ani poté si však neodpočinuli. Každý pirát musí vládnout tábornickými dovednostmi, a tak se posádky vydaly na stanoviště, kde se učily uzly, základy astronomie, botaniky, používání azimutu, stopy zvířat a příslušnost vlajek ke státům. Bez toho se prostě neobejdete.
Večer ovládla Tortugu opět kultura, tentokrát ovšem televizní. Moderátoři Kuba a Peťka nestačili uvádět jednotlivé reportáže dne, a že se toho sběhlo hodně. Například v Káni Galilejské se konala svatba, na které došlo víno. V zemi Kanaán se objevil obr jménem Goliáš v modré pláštěnce, který terorizoval místní obyvatelstvo, dokud se mu do cesty nepostavil odbojář David. Jericho, nejopevněnější město na světě, přišlo zcela nevysvětlitelným způsobem o své obrovské hradby. Po více než dvou tisísích let jsme se stali svědky vzkříšení z mrtvých. Oním šťastlivcem je Lazar, kterého vzkřísil neznámý muž. Velmi kuriozní věc se stala ve vlnách Rudého moře. Nějaký muž zde udeřil holí do vodní hladiny, která se poté rozestoupila. Na úpatí jisté hory se stalo něco neuvěřitelného. Mladík, který svou řečí strhává zástupy, zde údajně pěti chleby a dvěma rybami nasytil přes pět tisíc lidí.
Všechny zpravodajské redakce získaly první místo.
Přejeme vám hezký zbytek večera a zítra na viděnou. Vaše TV Kotva.
ČTVRTEK 16. 8. 2012
Hned po rozcvičce byl vydán rozkaz sbalit se na cestu. Posádky vyfasovaly otevřený igelitový sáček plný vody a recept na buřtguláš s pokynem, že se jedná o jejich oběd. Cestou potkaly tři stanoviště, kde se postupně ulívalo vody ze sáčku podle umístení posádky. Na prvním se nejsilnější pirát musel dostat z kruhu, poté následovala glo glo štafeta. Třetí stanoviště bylo zrušeno kvůli časovému skluzu, posádky však po 5 minutách vyrážely na cestu a měly za úkol vyrobit loď z přírodních materiálů. Všichni se v mžiku proměnili ve zkušené stavitele lodí. Nakonec zvítězila loď s plachtami z peří, jako jediná se odlepila od břehu a se svíčkou na palubě doplula doprostřed rybníka.
Cestou posádky posvačily mořské úhoře. Nicméně čas oběda se neúprosně blížil. Každá posádka si rozdělala oheň ve špalku a začala s vařením buřtguláše. Chvílemi jejich snažení připomínalo příhodu Pata a Mata. Jedni si spletli pálivou papriku se sladkou, a tak ředili a ředili... Další posádce se povedl guláš s příchutí připáleného s připečenými brambory na dně, jiný guláš byl hustý jako kaše, mohlo za to příliš mnoho mouky. Jinde vynikala chutí nedovařená cibule. Mořským vlkům dokonce spadl kotlík ze špalku a půlka guláše se vylila do jehličí.
Po zasycení hladových pirátských žaludků následoval průzkum okolí. V Černovicích se mořští zvědavci vyptávali místních na to, kdy byla obec založena, jaký má znak, jaké zde existují spolky či co je to štěstí. Více než deset lidí jim na poslední otázku odpovědělo: "Muška jenom zlatá."
Cesta zpátky začala hrou s lodičkami a lahvemi v rybníce. V lahvích se skrývaly indicie k pokladu. Vyskytla se však drobná komplikace, místní děti je totiž začaly z vody vytahovat dřív, než dorazily pirátské posádky.
Na závěr výpravy propukla pravá stříkačková bitva. Piráti měli bílá trička, zevnitř podlepená izolepou s potravinářskou barvou. Při zásahu vodou se barva rozpustila a vyrobila barevné bojovníky. Salvy smíchu střídaly přívaly vody, takže nikomu ani nepřišla cesta zpět na základnu dlouhá.
Tady už čekala voňavá večeře, sprcha, vybalování a na zakončení dne společné přemýšlení nad dalším darem Ducha svatého, darem rady.
PÁTEK 17. 8. 2012
V pátek se už od rána vznášel nad táborem pro piráty zvlášť cenný dar Ducha sv., a to dar síly. Aby jej posádka v sobě lépe objevila, zápolila s lanem i ve dvojicích mezi sebou.
Poté však nastala prekérní situace. Na lodi se ukázal nedostatek vody. Z toho zbytku, co zůstal, byla navíc část infikovaná. Na palubě ležely čtyři láhve různě barevných tekutin s různými příchutěmi a piráti museli dohalit, která láhev je pitná. Pomoc hledali u epidemiologa, který jim za úplatek prozradil, u koho mohou hledat informace, např: modrá láhev nestojí vedle kyselé. Postupně tak přišli na stopu pitné láhvi, i když ne všichni, a s notnou dávkou odvahy se pustili do pití odporně modré tekutiny.
Bohužel je ale epidemie stejně dostihla, a sice u oběda. Byla to mimořádně zákeřná bakterie tyfu uzlovitého, která způsobila svázání rukou po skupinkách, a k vychutnání výživného oběda bylo zapotřebí důmyslné pohybové koordinace.
Unaveni darem síly i bojem s infekcí uchýlili se piráti do stínu palubní pergoly a věnovali se odpočinku, malování a dalšímu zdobení triček, jako je tiskání tiskátky, foukání barvami atd. Po obnovení sil pak hráli fotbal s mnoha emocemi...
A čekala je závěrečná, dosti složitá bojovka. Však také během prvního kola teprve pochopili princip hry. O to lépe se jim vydařilo druhé kolo.
Večer postrachy oceánu zablbly na diskotéce, a pak se všichni ztišili u lampionů štěstí a společného desátku růžence. No a hurá na kutě, protože zítra ráno v pět...
SOBOTA 18. 8. 2012
Jak už bylo řečeno, vstávalo se poněkud dříve, lodní zvon se rozezněl už v pět ráno. Piráti se vydali na horský hřeben nedaleko od své základny, aby přivítali nový den spolu s vycházejícím sluníčkem.
A že to vzali z gruntu, dostavil se opět i Bludný Holanďan ve svém stříbrném škuneru a uprostřed řepkového strniště s bandou pirátů oslavil mši svatou ve velkém stylu. Řeč byla o daru bázně Boží, ale nejen řeč. S trochou nadsázky lze říci, že v ranních paprscích, které pozlacovaly celý horizont, všichni shromáždění bázní Boží přímo dýchali. Na závěr promluvy zazněl ještě krásný příběh o tom, jak žít naplno, a přitom právě v bázni Boží:
Když zemřel císař, mladý princ se připravoval s trochou obav na to, že zaujme jeho místo. Moudrý starý vychovatel mu řekl: "Potřebuješ pomoc, a hned. Než usedneš na trůn, vyvol si svou budoucí císařovnu, a já ti vysvětlím, jak najít tu, která je toho nejvíc hodna."
Nejmladší z pomocnic v královské kuchyni, jež byla do prince tajně zamilovaná, se rozhodla, že se také zúčastní. "Vím, že nemůžu být nikdy vybrána, ale toto je moje jedinečná příležitost, jak být alespoň pár okamžiků princi po boku. A to už mě naplňuje štěstím," pomyslela si.
Večer se na audienci sešly nejkrásnější dívky z celé země. Byly oblečeny do nejnádhernějších šatů a ozdobeny drahými šperky. Princ, obklopený svými dvořany, oznámil podmínky soutěže: "Dám každé z vás semínko. Ta, která mi řinese za šest měsíců nejkrásnější květinu, stane se císařovnou."
Když na dívku přišla řada, vzala si své semínko, malinké tmavé zrno, a odnesla si ho domů zabalené do kapesníku. Pečlivě je zasadila do květináče plného té nejlepší měkké a vhké hlíny. Nebyla v zahradničení nijak zběhlá, ale věnovala svému malému záhonku obrovskou trpělivost a nekonečnou něhu. Každé ráno úzkostlivě zkoumala tmavou zeminu a doufala, že už uvidí vyrážet očekávaný výhonek.
Uběhlo šest měsíců, ale z jejího květináče nic nevyrostlo. Přišel den audience. Když dívka přišla do paláce se svým květináčem, ve kterém byla jen hlína a žádná rostlina, viděla, že všechny ostatní soutěžící mají výborné výsledky.
Vešel princ a na každou dívku se velmi pozorně a pečlivě zadíval. Prošel před každou z nich. Květiny byly opravdu nádherné. Podíval se i na kuchařskou pomocnici, která si netroufla pozvednout oči a svůj ošklivě prázdný květináč téměr schovávala.
Když princ prozkoumal všechny dívky, zastavil se uprostřed sálu a oznámil výsledek soutěže. "Nová císařovna a moje nevěsta je tato dívka."
V hlubokém tichu byl téměř slyšet tlukot všech srdcí. Princ vzal bez váhání za ruku mladou služebnou. Pak vysvětlil důvod své volby. "Tato dívka jako jediná vypěstovala květinu, díky níž je hodna stát se císařovnou, květinu poctivosti. Všechna semínka, která jsem vám rozdal, byly jen kousky obarveného dřeva, a z těch nic vyrůst nemohlo."
Po skončení mše svaté se na strništi podávalo horké kakao a čerstvé briošky. Následoval návrat na faru a nááááááááááročný úklid.
Málem se nestihlo to nejdůležitější: hledání pokladu. Indicie měli piráti připravené z předchozího dne, takže šli téměř najisto. Protože ale byli chamtiví, stihlo je prokletí a museli zvládnout kus cesty v částečném oslepení, pouze se třema očima ve skupině. Naštěstí se mohli vykoupit. Nezbývalo než vykopat poklad. Stál za to, zlaťáky a drahokamy se jen blýskaly.
To bylo radosti. Na faře už navíc čekala úžopizza a vyhodnocení tábora s pytli sladkostí.
Achjo, no a loučení... Tak tedy vítr do plachet a za rok zas!
