Archív Andělů bez hranic

Člověk je po celý život úzce spjat s hmotou. Tvořivý duch dočasně “uzavřený” v omezujícím hmotném lidském těle vnímá svět převážně hmotnými smysly a hmotu používá jak pro zachování svého dočasného lidského bytí, tak pro získávání poznatků o sobě, o druhých a o svém okolí.

Během posledních tří set let proběhl intenzivní a dynamický výzkum hmoty. Lze však říci, že poznání člověka o podstatě hmoty zásadně nepokročilo. Současná věda sice zahrnuje řadu specializovaných nauk (fyziku, biologii, klimatologii, geologii, ...), které se velmi podrobně zabývají studiem hmoty a které nabízejí obrovské a pozoruhodné soubory údajů o hmotě, ale ani věda sama je nedokáže systémově využít. Lidé se stejně jako před mnoha staletími vraždí, mrzačí, okrádají, nenávidí a podvádějí kvůli hmotě. Domněnka, že život bude spokojenější a zdravější a že bude dosaženo vyššího poznání, čím více a lepší hmoty bude jedinec vlastnit nebo čím více se jí vyrobí, nebyla potvrzena. Tzv. průmyslové, vědecké a informační revoluce založené na ryze hmotném přístupu jenom “zdokonalily” naše sebepoškozování a významně přispěly i dále přispívají ke zhoršujícím se podmínkám pro veškerý život na planetě. Účinnější nástroje k zabíjení postupně doplňují prostředky, které jsou vydávány za důkaz lidského pokroku, ačkoliv představují pro člověka trvalou hrozbu katastrofy a trvalé nebezpečí pro jeho spokojenost a zdraví. Máme na mysli chemické a biologické zbraně, jaderný průmysl, elektromagnetický smog, průmyslová hnojiva, nerecyklovatelné výrobky, všechny druhy škodlivých odpadů, uměle vyráběné a geneticky upravované potraviny, ale i diagnostické a terapeutické nástroje poškozující člověka a mnohé další produkty hmotné a na zisk zaměřené společnosti. Milióny mrtvých a zmrzačených ve válkách či v důsledku technologických havárií, zvyšující se kriminalita, vysoká a rostoucí nemocnost, obrovské sociální rozdíly, přelidněná planeta, silně narušené životní prostředí, to vše má představovat pokrok lidského ducha, to vše ve varující míře doprovází tolik vyzdvihované hmotné poznání.

Budoucnost zatím nevypadá mnohem lépe. Setrvačnost dopadů nepřirozeného chování naší civilizace daleko překračuje období jednoho lidského života a nastoupený směr ekologicky orientované společnosti se pomalu dostává pod kontrolu hmotných a na zisk zaměřených zájmových skupin. Zaslepeni neznalostí a touhou po moci i bohatství se někteří připravují znečistit planetu a tělo člověka další zbytečnou nepřirozenou hmotou, dalšími zbytečnými nepřirozenými energiemi. V posledních letech byly zahájeny rozsáhlé informační kampaně na téma energetických zdrojů. Dá se říci, že lidstvo intenzivně řeší výrobu, spotřebu a dostupnost energií. Investují se obrovské prostředky, materiální i lidské. V celosvětovém měřítku se kromě informací stává prioritním strategickým nástrojem ke získání ekonomické a politické moci rovněž energie. Bez energií totiž nedokáže současná hmotná a na zisk zaměřená “elita” poskytovat nepřirozené informace, nepřirozené výrobky a nepřirozené služby, své hlavní prostředky k ovládání druhých. Honba za energiemi se tak zaměřuje pouze jedním směrem. Za mocí a bohatstvím.

O vlivu energií na vše živé či neživé se příliš neuvažuje nebo uvažuje, ale jenom do “povolené” míry. Takový stav je důsledkem nedostatečného poznání současného člověka o hmotě a nehmotných energiích. Vždyť hmotná věda stále nedokáže objasnit prvotní příčinu vzniku tzv. elektrické energie nebo magnetizmu. A proto některé zásadní ukazatele, jakými jsou obrovské a početné zdroje nepřirozeného elektromagnetického záření, nebere nikdo v úvahu. Ba naopak, vysílačů od vojenských radarů po mobilní telefony přibývá a informační průmysl se chystá ve spolupráci s energetickými firmami zamořit svět bezdrátovými technologiemi a také čipy, které budou on-line sledovat zdravotní stav člověka, přestože podstatu nemoci ani zdraví dosud hmotná věda jednoznačně a srozumitelně nevysvětlila. Z pohledu přirozeného bytí a projevování se člověka jde o zcela nepřirozené prostředí, které nebezpečně zasahuje do jeho života. Vědecké důkazy o těchto skutečnostech jsou před veřejností skrývány a nedostávají ve hmotných médiích odpovídající informační prostor a svobodu.

K nesystémovým energetickým poměrům na lokální i globální úrovni přispívá také bezohledná likvidace rozsáhlých vegetačních i nerostných celků (na povrchu i pod povrchem planety). Paradoxně se jedná o hmoty, jež vytvářejí přirozené prostředí také pro existenci a funkci lidského těla. Zároveň nám mají ve své přirozené formě dávat příklad, jak lze s hmotou systémově pracovat. Člověk by měl takový vzor chránit a napodobovat. Tato planeta nám nebyla svěřena proto, abychom ji přetvořili - ovládli, nýbrž proto, abychom se přirozeně integrovali do jejího prostředí a abychom se naučili konat v přirozené harmonii s ním. Země má být člověku na jeho cestě za poznáním systémovým partnerem plným poučení a inspirace, nikoliv soupeřem.

Současná úroveň systémového poznání je však nedostatečná a důkazy o tom poskytují shora zmiňované negativní výsledky převážně hmotného a na zisk zaměřeného chování naší civilizace, které začínají představovat vážný problém. Měli bychom si také uvědomit, že k této situaci přispěl i každý z nás tvrdošíjnou podporou hmotného pohledu na svět a pohodlným odmítáním změnit svůj osobní přístup. Hmota má být pro člověka zdrojem poznatků, má být jeho “dobrým sluhou” a nikoliv “špatným pánem”. Úkolem člověka není hromadění hmoty ani zvyšování své závislosti na hmotě. Dle našeho názoru nastal čas připustit si v širším měřítku, že podstata existence a projevování se lidské bytosti vychází z jiných principů než z těch, které jsou založeny na řídící a vše zahrnující úloze hmoty. Totéž platí pro planetu jako systém neživé a živé hmoty i jako podsystém nadřazených hmotných objektů, tj. Sluneční soustavy, galaxie a veškeré hmoty Univerza.

Je potřeba změnit pohled na svět a začít by měl, bude-li chtít, každý u sebe. Nezapomínejme přitom, že téměř všichni se vrátíme zpět, abychom v dalších životech pokračovali ve svém vývoji. A to za podmínek, na jejichž vytvoření jsme se podíleli svým jednáním v životech předcházejících.

Nejdokonalejší “pozemskou” technologií, která dokáže přirozeně uzpůsobit hmotu potřebám lidí a která ji umí přirozeně užívat, aniž by poškozovala život či planetu, je člověk sám o sobě. Nejvýkonnější počítač představuje jeho nehmotné myšlení, které je současně nejpreciznější i nejúčinnější sílou v Univerzu.

Myšlenkou dokáže usměrňovat toky nehmotných energií a přetvářet hmotu v souladu se Vším. Obě tyto nehmotné dovednosti jsou přirozenou součástí každé lidské bytosti a jedině ony ji mohou dovést k tomu, co nyní tak usilovně hledá, k poznání podstaty hmoty i života. Ale jenom za předpokladu, že rozezná a přijme řídící úlohu nehmoty vůči jejímu systémovému partnerovi - hmotě a že bude ve svém konání beze zbytku uplatňovat další nehmotný princip - lásku. Pak člověk vysvětlí paranormální jevy, vyřeší problémy kvantové teorie, objeví příčiny nevyléčitelných chorob, odstraní bídu a násilí, obnoví přirozené životní prostředí na Zemi - hmota i nehmota (včetně energií) mu budou ku prospěchu, bude spokojený a zdravý.

Nehmota je tedy pro člověka přirozeností. Jejímu zkoumání se v minulosti věnovala spousta lidí a sestavili pozoruhodné nauky. Nabyté poznatky sdělovali způsobem, který odpovídal své době a kultuře, aby je tehdejší společnost byla schopna přijmout a dokonce uchovat pro budoucí generace. Činili tak rovněž v souladu se svým systémovým poznáním a životním záměrem. Tady můžeme hledat rozdílnost jednotlivých výkladů o nehmotě, odtud vycházejí různé přístupy, metody a školy v rámci dané nauky. Ale podstata jejich sdělení zůstává shodná a neměnná. Jako příklady těchto obdivuhodných poselství můžeme jmenovat indickou ajurvédu, čínský taoismus, tibetský buddhismus, židovskou kabalu, křesťanský mysticismus, islámský súfismus, antroposofii, ... . Člověk cíleně objevuje a využívá nehmotu (včetně energií) po tisíciletí bez ohledu na to, zda si to kdokoliv přeje nebo uvědomuje.

Také naše doba přináší informace o nehmotě a zájem “o dění mimo hmotu” neustále roste. Již uvedených posledních tři sta let se totiž vyznačovalo přehlížením nehmoty a popíráním její existence. Bylo důsledkem nepřirozeného vztahu k poznání, který vyvrcholil v Evropě během 9. až 17.století, kdy byly poznatky o nehmotě shromažďovány a utajovány s cílem ovládat druhé. “Nevyvolení”, ale znalí, byli omezováni, pronásledováni nebo vyhlazováni. Stejně “důsledně” se blokoval přístup k poznatkům o hmotě. Úzká skupina lidí tak konala pro obohacení a udržení moci. Dlouhodobě nepříznivý stav vedl jak ke ztrátě důvěry v nehmotný přístup, tak k nedostatku hmotných poznatků. Reakcí bylo intenzivní zkoumání hmoty. Úvahy na téma nehmota, duchovno byly téměř vyloučeny z vědy. Začátkem 18.století přestávaly poznávací systém i společnost jako celek brát v úvahu nehmotné principy existence Všeho a Všech. Hmota se stala tou jedinou a správnou cestou k pokroku a úspěchu. Přirozená touha lidského ducha po poznání následně přinesla velmi rychle obrovský soubor informací o hmotě. Ve stínu hmotného “boomu”, který člověku naznačil dosud netušené možnosti práce s hmotou, však zůstala nehmota. Jeden extrém nahradil druhý. A tak máme k dispozici nejen mnoho poznatků o hmotě, které neumíme systémově využít, ale i spoustu nepřirozené hmoty, s níž si nevíme rady a která ohrožuje spokojenost a zdraví jednotlivce i společnosti.

Ve shora uvedených souvislostech vidíme důvod, proč se pomalu obracíme k tzv. duchovním principům označovaným většinou za nesmyslné, matoucí, nevědecké, ... . Zahleděni do hmoty jsme totiž opomenuli neoddělitelnou část systémového poznání a v dostatečné míře jsme nevytvořili přirozený doplněk k našemu souboru poznatků o hmotě. Chybí nám informace. Nehmotná negramotnost nás vede k nesprávným nebo neúplným řešením a vytváří krize individuálního i globálního charakteru. Proto nahlížíme do minulosti a studujeme nauky o nehmotě sestavené před stovkami či tisíci lety. Jistě se z nich poučíme, ale berme v úvahu, že naše problémy za nás nevyřeší. Po zajímavém a inspirujícím studiu bychom měli k tomuto cennému dědictví připojit svůj díl poznatků o nehmotě. V duchu své doby, své kultury a také v souladu se svým systémovým poznáním a životním záměrem.

Lidstvo se tedy začíná probouzet a nehmota skrytá v mnoha pojmech vstupuje častěji do našich úvah. Důležité je, že tento proces má svůj obraz také ve vědecké komunitě, kde nadaní, vzdělaní a respektování jedinci nabádají ke změně přístupu. Nové pohledy na sdělení obsažená v kvantové teorii toho mohou být příkladem. O projevech hmoty už víme mnoho, ale o jejich příčinách žalostně málo. Proto máme tolik potíží sami se sebou, mezi sebou, se svým lidským tělem a svým hmotným světem. Každá společnost nakonec dospěje k vlastní nauce či naukám o nehmotě, které jí otevřou širší pohled na dosud poznané i nepoznané.

Vývoj se nedá zastavit. Můžeme jím však procházet v lásce, v harmonii, v souladu mezi nehmotou a hmotou nebo zmítáni extrémy a krizemi na úrovni jednotlivců i společnosti.