Archív Andělů bez hranic

Naše mysl

"Proč se nemůžu změnit? Po čem prahnu? Co ztratím kvůli tomu, na čem jsem chemicky závislý? Koho, jaké místo, jaký čas, předmět nebo jakou událost, na nichž lpím a nechci je ztratit, protože možná budu muset prodělat odvykací kůru? Proto to lidské drama."                                                                                                                                                  

Josef Dispenza

Když rozvíjíme sami sebe na nejvyšší možnou úroveň, jaké jsme schopni jen dosáhnout, otevíráme brány všem, kdo jdou o krok za námi.

Naše mysl vysílá do prostoru energii- myšlenky. Ty proudí do vesmíru a přitahují k nám to, o čem jsou. Je nesmírně důležité, abychom sledovali naše vnitřní rozhovory, protože jak mluvíme sami se sebou, takové věci nebo lidi si do života přitahujeme. Proč? Je to zákon fyziky, zákon rezonance.

Naše myšlenky tvoří naši realitu. Jsou vysílány do světa, kde ovlivňují druhé lidi. Proto je třeba v řeči s ostatními použít vyšší jemnější slova.  Zjemníme-li své myšlenky, pozvedneme se výš, budeme žít v jemnějších energiích a naučíme se čistěji a láskyplněji myslet. Pak také budeme rezonovat s vyššími rovinami vesmíru.

Prvním krokem je sledovat svůj vnitřní dialog. Kritizujeme často? Říkáme si, že se málo snažíme? Máme neustále naspěch a dáváme si příliš krátké termíny? Snažíme se druhé vždycky uspokojit a pokud to nejde, říkáme si, že je to naše vina, protože jsme se málo snažili? Soustředíme se na to, čeho je málo a co je špatné? Nebo na to, co funguje a v čem se nám daří?

Naučíme-li se zvládat svůj vnitřní dialog, přimějeme svou mysl, aby nás poslouchala. Naučíme se vybírat si myšlenky a nenecháme se ovládat vším, co nám vytane na mysl. Dostat svou mysl do bodu klidu a soustředění vyžaduje pevný záměr a někdy i roky neustálého procvičování a pozorování.

Řekneme-li si "jsem k ničemu", naše mysl vezme naše slova vážně a začne nám vytvářet okolnosti, v nichž se budeme jako takoví zažívat. Myslí nám denně projde čtyřicet až šedesát tisíc myšlenek. Dokážeme-li jen polovinu z nich proměnit na myšlenky lásky, světla, hojnosti a radosti, rychle změníme svou realitu, kterou každodenně prožíváme. Láskyplné myšlenky jsou mnohonásobně silnější než ty nižší.

Vyslovením vyšších slov měníme svou auru, emoce i zdraví fyzického těla. Pak se nejen cítíme skvěle, ale vylaďujete se na lidi podobného založení. Začneme si v životě vytvářet více hojnosti a radostných událostí.

Měli bychom si také dávat pozor, kdy si říkáme "měl/a bych" nebo "musím". Tato slova obvykle vedou ke vzniku vnitřního rebela a vytvoří pak přesně pravý opak toho, co chceme. Pokud se přistihneme při tom, že si něco přikazujeme, zkusme najít otevřenější a jemnější slova, která vyjadřují spíše návrh než rozkaz.

Není jednoduché mysl ovládnout? Ano, není. Práce s naší myslí se podobá krocení divokých koní. Zpočátku bude s největší pravděpodobností vzdorovat. Při snaze soustředit se bude všemožně odvádět naši pozornost jinam a my budeme myslet na cokoliv, jen ne na to, co chceme my. Ale až bude mysl více pod vlivem naší duše, budeme si stále více uvědomovat, jaké myšlenky nám prospívají nebo naopak škodí jak nám, tak lidem kolem nás.

Myšlenky, které vyšleme z naší mysli buď pomáhají nebo nás či ostatní naopak brzdí. Pokud mluvíme o někom, kdo právě není přítomen a kritizujeme ho za nějaké chyby, musíme si být vědomi toho, že i když tento člověk tu právě není, přijímá naše slova telepaticky. Nemusí si být vědom toho, že jsou od nás, ale najednou se bude cítit slabší a hůře.

Takto škodíme nejen druhým, ale současně si do života přitahujeme kritiku lidí, kteří stejným kritickým způsobem smýšlejí o nás. Proč? Protože stejné přitahuje stejné. Myšlenkami v  naší mysli můžeme pozvedat nebo naopak srážet energií lidí.

Myšlenka je energie. Je to velmi jemná energie. Existuje mezi námi spousta vysoce rozvinutých duší, které svým myšlením pozvedají mysl ostatních. Každá duše, která postoupí na svou další úroveň, velice usnadňuje cestu těm, kdo jdou o krok za ní. Udržujeme-li vyšší myšlenky, učíme se ze svých lekcí, vyzařujeme-li klid a lásku, pak velmi významně přispíváme k pozvednutí uvědomění všech lidí.

Sítěmi myšlenek, které vysíláme, ovlivňujeme mnoho lidí. Kdykoliv vytvoříme moudřejší a láskyplnější myšlenky, pak jsme přidali svůj díl práce. Jsou lidé, kteří udržují na této planetě vysokou vizi míru. Na ni se může naladit každý, kdo o míru přemýšlí. Jsou láskyplní a jemní a často bydlí v ústraní a žijí anonymním životem. Mnozí z nás ovlivňujeme dění na planetě telepaticky, pomocí osobního vysílání, a to i přesto, že si toho nejsme všichni vědomi.

Naše myšlenky jsou jako magnet. Určují, co všechno k sobě přitahujeme a jaký je náš aktivní vliv na svět. Pokud vyladíme svou mysl na vyšší úrovně bytí, začneme si do života přitahovat více světla. Kdykoliv se zabýváme temnějšími myšlenkami, jako je bolest, strach a pod., přitahujeme si k sobě energii podobné povahy. Pak se budeme asi hůře "zvedat", protože budeme telepaticky spojeni s lidmi operujícími na nižších úrovních.

Určitě jsme si již někdy položili otázku, proč naše myšlenky pokaždé nevytvoří to, co chceme. Naše myšlenky bude oddělovat od jejich zhmotnění clona, a to do té doby, dokud nepozvedneme své myšlení v dané oblasti výš. Tuto clonu odstraníme teprve tehdy, když z dané oblasti odstraníme všechny negativní myšlenky a budeme myslet s větší láskou.

Kdyby se každá naše myšlenka okamžitě projevila, asi bychom se velmi divili.  Nebyli bychom ten příval schopni zvládat, tu rychlost, kterou by se náš život měnil. Byl by každý den jiný. Kdyby se vše měnilo rychlostí našeho myšlení, náš svět by nemohl fungovat. Proto máme mezi myšlenkami a jejich zhmotněním určitý časový posun.

V oblastech, kde máme vyšší a láskyplné myšlení, budeme schopni tvořit rychleji. Tam, kde přemýšlíme negativně, budeme tvořit pomaleji, protože okamžité zhmotnění takových myšlenek by nás poškozovalo. Pokud se o něco snažíme a ono to přesto nepřichází, pak bychom měli prozkoumat všechny své myšlenky týkající se dané oblasti života. Jsou-li negativní, nahradíme je myšlenkami vyšší kvality.

Všichni jsme napojeni do mentální sítě, které se říká "mentální bratrství" lidí. Jedním z cílů naší duše je pozvednout mysl do vyšších, láskyplnějších vibrací. K tomu potřebujeme přijímat myšlenky od vyspělých lidí, z vyšších rovin reality.

Myslíme-li na lidi nepěkně, přitáhneme si jejich pocity a myšlenky, které v té chvíli mají. Pokud prožívají bolest, tak se na ni napojíme. Proto je velmi důležité posílat těm lidem, na které chcete myslet, lásku. Proč? Protože ona převezme jejich nižší vysílání. Když se soustředíte na dobro v druhých, pomáháte jim ho dosáhnout.

Myšlenky procházející trénovanou myslí do ni vstupují na pozvání a na základě rozhodnutí. Negativních myšlenek se můžeme zbavit, budeme-li je stále ignorovat, když se objeví. Naučíme se je nahrazovat je jinými pozitivními.

Naše mysl je jako systém antén nasměrovaných do všech stran. Myšlenky do něj vstupují a zase odcházejí s různou intenzitou, často pouze na základě vnějších podnětů, a to tak dlouho, dokud je nedostaneme pod nadvládu své duše.

Někdy začneme jen tak myslet na nějakou věc, a to proto, že zachytíme myšlenky druhých, s nimiž jsme nějakým způsobem propojeni. Proto potřebujeme naučit se nereagovat na své myšlenky, a tím i potažmo na myšlenky těch ostatních. Jde to udělat tak, že se vyladíme na vyšší myšlení, budeme sledovat náš vnitřní dialog a nahrazovat jakékoliv méně laskavé myšlenky myšlenkami láskyplnějšími a laskavějšími.

Chceme-li druhým pozvednout energie, mluvme s nimi laskavě, používejme vyšší slova a vnímejme, jak se jejich i naše energie mění. Začněme rezonovat s myslí tisíců lidí, kteří také přemýšlejí na vyšších úrovních, nabudeme vnitřní síly a začneme mít ve všem jasněji.

Při setkání s druhými lidmi zkusme vypnout myšlení aspoň na chvíli. Nereagujme, neposuzujme a nijak nekomentujme, co říkají nebo dělají. Nemysleme na to, jak jim pomoci nebo co odpovědět, zůstaňme s tichou myslí. Teprve tehdy zaslechneme mnohé pod povrchem jejich slov. Uslyšíme jejich pocity, vnitřní obrazy a představy, které mají.

Směrujme naši mysl k vyšším ideálům, ať se kolem děje cokoliv. Najděme si čas a učme se soustředit, ovládat svou mysl a zapojovat ji jako svého přítele. Postupně se staneme zdrojem světla a lásky pro všechny a všechno kolem nás.

Trénovaná mysl tvoří klid emocí a vnitřní mír tím, že se soustředí na vyšší ideály, moudrost a lásku. Mluvme o vlastnostech, ke kterým aspirujeme, jako bychom takoví byli již teď.

§§

Naše vztahy s ostatními

"Čím více si budeme brát blaho druhých k srdci a pracovat pro jejich dobro, tím větší prospěch získáme sami pro sebe. To je fakt, který si můžeme ověřit.  A čím sobečtější a sebevztažnější zůstaneme a čím egoističtější bude náš způsob života, tím osaměleji a ubožeji se budeme cítit. To je také fakt, který si můžeme ověřit."        

                                                                                Tenzin Gyatso   Jeho svatost, 14. Dalajlama

"Dobrý člověk je učitelem horšího, horší člověk je materiálem člověka dobrého. Ten, kdo si neváží svého učitele anebo nemá rád materiál, s kterým pracuje, dopouští se chyby."    

Čínské přísloví

Způsoby soužití v dřívějších dobách jsou již dnes dávno překonané. Svět vztahů prochází velkými změnami. Staré zkostnatělé vzory, jichž se mnoho lidí tak dlouho pevně drželo, se hroutí- a rodí se nové vědomí. Proto přestává v dnešní době tolik vztahů, založených na starých vzorech, fungovat. K zániku starých struktur přispívá nový druh pospolitosti, již určují svoboda a duchovní pokrok.

V dřívějších dobách byla motivace vztahů docela jiná. Cílem bylo uznání, hmotné zaopatření nebo hospodářský prospěch a mnohdy touha po partnerství pramenila z osobních potřeb, jejichž uspokojení člověk očekával od svého protějšku. Lidé kdysi vytvářeli cechy a stavy, často jim přísahali věrnost a snažili se dostát jejich ideálům a požadavkům. Nosívali také jednotný kroj, takže se v silovém poli těchto skupin mohli orientovat a posilovat.

Dnes nasazujeme vnitřní sílu a inspiraci k rozvoji individuálnímu. Je nutné najít vlastní přístup k vyšším rovinám a naslouchat vlastní intuici. Měli bychom se naučit nespoléhat na svět a ostatní lidi, nýbrž spoléhat pouze na božskou jedinečnou sílu, která námi protéká.

Některé naše vztahy se často "zmrazí", dokud nepochopíme, že duševní prospěch nikdy nemůžeme hledat u druhých, ale že vždy musí být výsledkem našeho duchovního úsilí.

V době, kdy se v našem těle vyvinou všechny složky naší duše, k čemuž dochází kolem jednadvacátého roku našeho života a někdy i dříve, je velmi důležité, aby nás někdo duševně sytil a podporoval. Jestliže k tomu nedojde, projeví se energetický nedostatek. Potřeba lásky se pak přenese na vnější svět a vede k mylnému přesvědčení, že jenom ten ji může uspokojit.

To je velký omyl. Dokonalá láska, kterou každý z nás hledá ve svém nitru, je darem duchovního světa. Láska mezi lidmi může otevírat brány do světa, ale "láska sama o sobě" je duchovním darem. Je atributem božského jádra naší bytosti. Láska proudí, zbavíme-li se svého ega. Lásku nelze přivolat rozumem. Pravá láska není vázána na požadavky a potřeby. Našim cílem by měl být proud čisté lásky. Pokud se nám to podaří, dosáhneme přirozeného spojení s tou nejvyšší a nejčistější láskou- Boží láskou.

Pochopíme-li, že nejsme závislí na podpoře žádného člověka, ale všechno, co potřebujeme ke štěstí , si již zplna neseme v sobě, můžeme přestat v hledání štěstí ve vnějším světě. Vztahy k jiným lidem však  mohou představovat klíč k láskyplnému prameni. Ve svém protějšku můžeme vidět sami sebe. Přesně se v něm zrcadlí charakterové rysy či problémy, které v sobě potřebujeme "prosvětlit".

V touze po lásce vyzařujeme ze své aury jistou energii, složenou ze svých myšlenek a emocí, které se chtějí spojit v člověku, jehož lásky se dožadujeme. Jejich úkolem je přivést tohoto člověka k tomu, aby nám svou lásku zpřístupnil. Abychom si splnili své požadavky, musíme vydat hodně energie. Tím vytváříme jakousi energetickou bránu, jíž může dovnitř proniknout mnoho cizích vlivů. To nám škodí a ubírá sílu a naše duchovní vedení musí podnikat vše pro to, aby tuto ztrátu omezilo. Stále znovu budeme v životě narážet na stav závislosti.

Závislost se sama rodí v člověku. Jestliže někdo ze samého zklamání vysílá hněv a zlobu, budou tyto pocity sedmkrát silněji proudit zpět do jeho aury.  Proto je mimořádně důležité vzdát se touhy po lásce a po určitých vztazích, které jsme si vysnili a místo toho brát život takový, jaký je. Pravou lidskou lásku, která pokorně přijímá situaci takovou, jaká je, tu bolest netrápí. Při tom je třeba vzít na vědomí, že pokud se v nás takové pocity vynoří, jde vždy o proces poznání.

Prožívání vztahů nám pomáhá uvědomit si jejich podstatu. Neustále jsme konfrontováni s lidmi, s nimiž je třeba něco vyrovnat. Vznikající situace podporují rozvoj našeho vědomí a my se opíráme právě o toho partnera, s nímž můžeme dosáhnout největšího poučení. Nepomůže tu žádný útěk, jen sledování a přijímání vlastních pocitů, které jsou cenným ukazatelem toho, co je aktuálně třeba zpracovat. Poctivost, bdělost a otevřenost nabízejí ty nejlepší předpoklady ke zrušení karmy a zvládnutí úkolu života.

V duchovním světě nemá světská představa o perfektním partnerovi, o moci, o společenském postavení a majetku žádný význam. Podléhání těmto vlivům nás nezřídka odvrací od našich vlastních cílů, protože uspokojujeme potřeby cizích struktur nikoliv potřeby vlastní duše. Proto musejí být stará spojení zrušena a společné skupinové energie proměněny. Často podceňujeme síly energetických polí, která se bez ustání pokoušejí vtlačit nás do starých vzorců chování a tak se nechat od nás napájet a živit.

Je důležité si uvědomit, že započatým změnám v zájmu duchovního pokroku se mohou ty oblasti naší duše, které ještě ulpívají na určitých vazbách ze starých časů, tvrdošíjně vzpírat. Většinou za to mohou cizí energie stejného druhu, které je pobízejí, aby se změnám bránily. Pak jsme z duchovního růstu rozmrzelí a můžeme mít i pocit, že je nám odpírána láska. Na duchovní cestě je to však postup docela normální a je dobré jej jako takový uznat.

Takové oblasti a cizí vlivy se přímo zrcadlí v lidské auře. Krátkodobě se projeví a ukážou svůj obsah. Je na nás, abychom se s nimi buď ztotožnili nebo usoudili, že se jedná pouze o oblasti procházející proměnou. S dostatkem lásky mohou být přijata a proměněna i tato pole. Někdy je k tomu potřeba hodně času a neměli bychom se předčasně vzdávat naděje, jestliže okamžitě nezaznamenáme změnu či vnitřní harmonii.

Člověk je složen z velmi rozmanitých duševních aspektů, tedy dílčích oblastí své bytosti. Ty mohou být opatřeny zcela rozdílnými informacemi a pečetěmi z minulého života. Tyto dílčí oblasti plní většinou prastaré programy, které námi manipulují a my jednáme pod jejich tlakem.

Tento problém se v mimořádné míře projeví většinou krátce před tím, než takové dílčí oblasti v lidském životě dospějí k poznání a ke svobodě. V tomto okamžiku se cítíme rozervaní a zmučení. Na straně jedné působí poznání svobody a osobní zodpovědnosti, na druhé staré struktury a vzorce.

Duše v kauzálním světě proto před každým novým vtělením volí vhodné životní situace, jež různé aspekty bytí potřebují k tomu, aby nejlepší procesy zrání dospěly ke konci. Duše se dle těchto požadavků a vývojových plánů inkarnuje buď do ženského nebo mužského těla. Při ženské inkarnaci ovlivňuje ženský podíl ze sedmdesáti procent a mužský z třiceti procent. Při mužské inkarnaci je poměr obrácený.

Pokud jsou mužské a ženské dispozice příliš silné, nezbývá duši nic jiného, než nás na to upozornit většinou bolestí a životními zkouškami. Je to právě bolest, která nás probudí a přiměje něco změnit. Čím pevnější vazba je, tím silnější bolest musí působit, aby bylo možné ji zlomit. Často jde o velmi "tvrdohlavé" struktury, které lpí na svých představách za každou cenu, protože nedokážou rozeznat, nakolik samy sebe sužují a do jaké míry jsou jen loutkami, které vodí někdo jiný.

Bolest působí výlučně na ony strnulé oblasti a bolí proto, že se vazba láme, narušuje se známý program, bortí se i životní model, který jsme si vytvořili. Bolest vždy ukazuje na zatvrzelost. "Kde je láska, nemůže být utrpení" řekl Krišnamurti. Jakmile zjistíme, že jsme nešťastní pouze v tom případě, že se nemůžeme oprostit od představ a vzorů vnějšího světa jestliže zatvrzelé oblasti naší osobnosti nemohou zrealizovat své programy, dá se napětí lehce odstranit. Můžeme se spolehnout na to, že duchovní vedení nás s těmito situacemi konfrontuje jen proto, abychom mohli něco poznat a vyřešit- nikoliv proto aby nám uškodilo.

Život je neustále naplněn nepopsatelnou milostí, a proto můžeme být za tyto životní situace vděčni, neboť nám poskytují nutný nový pohled a umožňují uvolnění starých vazeb. Důležité je chtít tuto minulost přijímat. Některé životní situace jsou tak tvrdé a bolestivé, že si jen těžko něco takového umíme představit, jak by nám mohly posloužit. Není však pochyb, že veškeré dění má hlubší smysl. Odbourává se stará karma a buduje se nová duchovní struktura. Osobní události jsou trvalou součástí naší cesty: výsledky minulých zlých činů a sobectví slouží učebnímu procesu a nakonec i ke zpáteční cestě k Bohu. Musíme být jen připraveni otevřít se věčné proudící milosti, lásce a odhodlání vrátit se "domů".

Smyslem života není nutnost podrobit si někoho jiného, abychom tím získali jeho energii a vlastní obživu, jak to jiné temné bytosti s lidmi praktikují. Ostatní bychom měli inspirovat, pomáhat a stát za nimi, ne je utlačovat a energeticky vykořisťovat. Tato touha po moci vrhá člověka zpět a oslabuje ho. Někdy máme sklon zadrženou zlobnou energii vybít tím, že ji "vrhneme" na někoho jiného. Když už to uděláme, měli bychom to v duchovní rovině vyrovnat tím, že toto ihned vyrovnáme láskou a prosbou za odpuštění.

Naše snaha být lepší, je slabostí, kterou se snaží využít temné bytosti. Skutečné síly je možné dosáhnout pouze probuzeným vědomím a proudem božské síly, která protéká našim nitrem. Ta proudí pouze tam, kde se vůle vzdala egoismu. Pokud na něm lpí, pak okamžitě vznikají bloky. Ten, kdo je ochoten podobné chyby vidět, přiznat a překonat,  zcela jistě na své cestě pokročí.

Vyšší já se raduje z každého kroku kupředu a snaží se s velkou láskou doprovázet učící se osobnost, být ji v těžkých chvílích oporou a ukazovat cestu. Na počátku každé kritické situace  často projevujeme značný odpor, který se ovšem zlomí, jakmile pochopíme a uznáme, že vše se děje pro naše dobro.

Vztahy jsou ideálním polem pro střetnutí s výzvami života. Kontakty s lidmi nejsou pouze harmonickými duety, nýbrž nabízejí především možnost objevit existující nedokonalosti. To je na vztazích to nejdůležitější. Bereme na vědomí vlastní zkušenosti, které může náš protějšek zrcadlit.

Nejspíš neexistuje člověk, který by neprožíval žádné vnitřní konflikty. To, co se projevuje uvnitř, se pak projevuje ve vztazích. Podmínky a časový rámec určuje duchovní vedení, které přesně ví, zda je konkrétní jedinec natolik silný, aby konflikty vyřešil a negativní změnil v pozitivní. Měli bychom se tedy ve všech vztazích ptát, zda chceme sloužit světlu vlastní duše či nikoliv. Důležité jsou i okolnosti vztahů, aby příslušné "učební lekce" nabyly podoby, jakou potřebují.

Duchovní svět nás bude vždy podporovat a stát při nás, zejména naši duchovní pomocníci. Inspirace se nám dostane také od vlastní duše. Kdo se pozvedne k této rovině vědomí, okamžitě pozná, že těžkosti a zklamání nikdy nezpůsobuje duchovní svět, nýbrž to jsou účinky jen staré karmy nebo situace, které musíme prožít, abychom získali potřebné poznatky a odložili přežité světské vazby.