Archív Andělů bez hranic

VNĚJŠÍ A VNITŘNÍ SMYSLY 

Všechno na naší úrovni je materializace něčeho, co existuje nezávisle na této úrovni. Proto v naších smyslech jsou jiné, které vnímají vnitřně. Naše řádné smysly vnímají, nebo jinak, vytvářejí vnější svět. Vnitřní smysly vnímají a vytvářejí vnitřní svět, oni vnímají část vnitřního světa.

Vnější smysly jsou limitovány podle úrovně, v které daný člověk žije. Z tohoto důvodu je naše úroveň extrémně limitována. A tak jsou v souvislosti s tím limitovány i vnitřní smysly.

Proto silně ignorujeme to, co nejsme schopni vnímat. Jednou však žijeme na této zvláštní úrovni a musíme být také na ni naladěni zatímco blokujeme ostatní vnímání. Je to vlastně druh fyzického zaměření – koncentrace na uvědomění se jistých linií.

Jestliže naše schopnost vzroste v závislosti na okolí naší úrovně, potom můžeme použít naše vnitřní smysly a zvětšit náš duchovní obzor. Je to přirozené.

Přežití na určité úrovni záleží na naší koncentraci na tuto úroveň. Jinak – pokud nás více či méně neuspokojuje naše žití, můžeme obrátit naši pozornost někam jinam, kde chceme dosáhnout jiných příležitostí.

Na naší úrovni akce reálně neprobíhají a čas se okamžitě zabaluje ( enters in ).

Můžeme na naší úrovni zachytit na fotografii moment, který proběhl nebo jej zvukově nahrát. Tak se můžeme skrze obrázky přiřadit zpět do minulosti, chytíc vizuální nebo zvuková data i zřejmé následné pohyby. Příkladem je televize, v které je zaznamenáno vše, co již proběhlo. Tyto odkazy zahrnují čas. Čas, v kterém sledujeme tyto historické záběry nám zabere stejně velké množství času v přítomnosti. Proto 1 minuta takto stráveného času nás stojí 1 minutu současného času. Takto se ale málo změní. My se vzdáváme drahocenného momentu v přítomnosti a nemáme kompletní moment minulosti.

Pocity a cítění jsou akce a v komunikaci hrají velice silnou roli.

Vnitřní smysly jsou skutečně kanály, skrz které je plně ohodnoceno složení - skladba ( kompozice ) jakékoliv roviny reality a skutečně udržována. Je to skrze vnitřní smysly, kdy mentální enzymy nejsou schopni jednat jako životní síla, která je vlastně konstrukcí Universa.

Vnitřní smysly jinak řečeno jsou prostředky, mentální enzymy jsou nástroje a životní síla opravdový materiál, který formuje ( utváří ) universum jako celek, jeho rozdělení, hranice, dimenze a materiál v jednotlivých dimenzích.

Znovu : rozdílný materiál v jednotlivých dimenzích je pouze kamufláž formovaná vnitřními smysly.

Každý z nás je médium, mimosmyslné a vědomé. Děláme mnoho věcí bez toho, že víme, jak je dělat. Vědomá média vědí více o tom, jak co dělat. Učme se postupně, jak získat přístup ke schopnostem, které jsme vždy měly, rozšířit jejich využití. Tak pochopíme, co znamenají okolnosti v našem životě, které můžeme potom využít ke svému vývoji.

Mezi vnitřními a vnějšími smysly není skutečné rozdělení. Zjevné vnější smysly se pouze týkají zvláštní kamufláže na zvláštní rovině reality. Vnitřní smysly se týkají životní síly v kamufláži. Jsou ukryty stejně jako vlak v podzemí, který veze důležité palivo z jedné země do druhé. V různých zemích může být palivo použito pro různé účely. Obyvatelé těchto imaginárních zemí můžou měnit podobu paliva, ale palivo má stejný jediný zdroj. Tento vlak projíždí uvnitř každé země, které mezi sebou nemají díky němu žádné bariéry. Tato kamufláž je způsobena pokroucením působení, které je téměř na každé rovině.

Kůra stromu také není reálně oddělena od zbytku stromu, ale hovoříme o oddělení, protože je to zřejmý efekt, který vidíme. Tak to vnímají naše smysly. Svědectví našich smyslů je obvykle kamufláž.

 INKARNACE

Pakliže má někdo mnoho inkarnací jako muž, má v sobě mnoho mužských rysů i když je žena. Přechod do dětství je snadnější pro lidi, kteří v minulé inkarnaci žili maximálně do dětství a potom zemřeli. Vědomě nevíme, co jsme byli v minulém životě, ale podvědomě ano.

Někteří lidé jsou vzájemně svázáni z minulých životů. Jsou těsně spjati.

Jak se osobnost na naší úrovni mění, vyvíjí a roste podle svého potenciálu, tak vlastně prezentuje v různých časech různou podobu včetně různého hlasu. Bez stupně dětství, dospělosti a stáří se nemůže osobnost vyvinout v plném stupni a bez mnoha variantních inkarnací není možno se vyvinout také. Ti, co zemřou brzy, musejí absolvovat extra inkarnaci na dokončení.

Někteří lidé se narodí jako reprezentanti smutku. Jsou to ti, kdo přichází z roviny smutku. Nemají absolutně vyvinutý smysl pro humor.

 ZVÍŘATA, ROSTLINY

Smysly koček jsou extrémně pronikavé a jejich vnitřní smysly jsou velice přesné. Cítí nefyzické bytosti. Do koček se může inkarnovat fragment vědomí i za účelem splacení dřívějších dluhů.

Chování domácích mazlíčků je závislé na naší psychické síle. My jim posilujeme jejich energii zdraví. Pokud je naše osobnost více či méně v nerovnováze, posilujeme jejich existenci zbytky naší kreativní a soucitné síly. Když jsme pod psychickým stresem nebo v krizi, odepíráme jim silné posilování. V případě, že chytnou nějaký ten virus a nejsou námi podporovány, zemřou.

Strom má vědomí a životní sílu. Jeho vnitřní smysly mají silnou afinitu se zemí. Cítí, jak roste. Slyší růst stejně jako my slyšíme tlukot srdce. Zažívají jednotu s jejich vlastním růstem, ale i bolest. Bolest ale není přesně ta, kterou my emočně zažíváme. Je to jako, když náš dech je najednou přeříznut. Stromy se přizpůsobují stejně jako my se přizpůsobujeme. Slyší také šum pod kořeny. Kořeny se přizpůsobují tomu, co jim leží v cestě. Strom má svou mysl, která udržuje vnitřní vědomí ve všech jeho částech nad i pod zemí a neustále je upravuje.

Stromy jsou také vnitřně uvědomělí o svém okolí a to na vysokém stupni. To udržuje vědomý kontakt a schopnost manipulovat sama sebe ve dvou odlišných světech – jeden, kde roste vzhůru a jeden který roste v zemi. Člověk potřebuje umělé metody pro jeho činnosti na zemi nebo ve vodě. Strom to nepotřebuje. Proto mají velice vyvinuté vědomí. My jej však degradujeme. Stejné je to i s rostlinami.

Životy stromů skrze vnitřní smysly zažívají mnoho sensací a reagují na mnoho stimulů, kterých si nejsme vědomi. Minutový záchvěv země nebo malý pohyb mravenců kolem jejich kmene je rozpoznán a prožit vědomím stromu. Neviditelné úkazy jako vlhkost, radioaktivita a různé elektromagnetické hodnoty jsou stromy pociťovány jako reálné věci a určeny jako samostatné bytosti. Stromy znají lidské bytosti. Rozpoznávají je nejen podle hmotnosti houpajících se chlapců na jejich větvích, ale i podle vibrací vzduchu, které z nás vycházejí a zasahují kmen stromu z různých vzdáleností a dále i podle hlasů. Je to postaveno na základě mentálních enzymů a také toho, že barvy mohou být slyšeny a zvuk viděn. Lidé si myslí, že to co je zřejmé a je viděno, je to, co má na nás vliv a my na ně, ale v Universu jsou zákony, které fungují a nemusí být zřejmé a rozpoznatelné lidem. Na těchto zákonech fungují stromy, které rozpoznají lidské bytosti aniž by je viděli v našem slova smyslu. Zákony stromů jsou rozdílné. Některé stromy rozpoznají lidi, kteří kolem nich chodí každý den. Kromě toho, že jsou vnitřní a vnější smysly, tak jsou zde i vnitřní a vnější smysly, kterým nejsme schopni porozumět. Pracují v mnohem jemnějším rozlišení, než které známe, například v prostředí, kdy my jsme schopni poznat agresivitu druhé osoby. Je to úroveň, kdy jsme schopni rozpoznat nejen psychické změny u druhých, ale i u rostlin a zvířat.

Stromy cítí velikost, která je ve spojitosti s hmotností. Schopnosti, které mají stromy, jsou u člověka latentní. Sami stromy mají také některé latentní schopnosti.

 ČAS

Lidi mají rozlišné vnímání času. Čas nemá význam bez limitů ( bariér ). Nemá význam bez potřeby srovnat jednu akci k druhé. Na ostatních rovinách neplatí stejná pravidla pro čas. Pohyb v zřejmé pevné realitě dává iluzi času.

Akce a protiakce je spouštěč času. Na jiných pláních je čas neznámý a pohyb je simultánní. Čas však lze manipulovat ( ovládat ). Je to nástroj.

 FYZICKÁ REALITA

- je iluze, která se pro nás stává realitou. Smysly nejsou schopny vnímat skutečnou realitu, ale pouze fyzickou, která je ve své podstatě iluzorní. Náš fyzický svět je pouhou replikou našich vnitřních tužeb a myšlenek. Je to projev našeho vnitřního já. Je to vlastně promítnutí našeho vnitřního já ven.

Všechny systémy reality nejsou materiálně orientované.

Jde o neustále se pohybující obraz, který nás nutí vnímat pouze předsunuté podoby. Zdají se být skutečné tak, že na ně musíme neustále reagovat. Slouží k zamaskování skutečnějších realit – obraťme se na ně. Co si v tuto chvíli vědomě uvědomuji? ( ptejme se s otevřenýma a zavřenýma očima ).

Obraz, který vidíme, ještě nemusí nezbytně existovat. Neberme to, co vidíme, jako konečnou realitu. Jsou i jiné hlasy, které neslyšíme a prostor, který nevidíme.

Fyzické smysly vlastně formují prostředí, ve kterém žijeme. Omezují realitu na trojrozměrnou. Oni ji nevnímají, ale vytvářejí ji. Zkreslují jako brýle, protože nás nutí vše vnímat jako materiální záležitost a ne skutečnost. Jsou rozšířením vnitřních smyslů. Stejně jako naše smysly trvají na tom, že předměty jsou pevné, stejně tak si zakládají na skutečnosti, že existují v prostoru.

Vnitřní smysly pracují nezávisle na fyzických smyslech. Nejsme si jich vědomi. Když bychom byli, viděli bychom svět zbavený iluzí ( pokoj jako hra molekul ). Cvičíme je v jiných stavech vědomí, než je ten běžný, bdělý. Prostřednictvím jich zažíváme události, které mozek není schopen zaregistrovat.

Fyzická realita není pouhý klam. Je jedním z nekonečného množství způsobů vnímání. Je vnímána pouze fyzickými smysly. Ty nedokáží vnímat nic jiného . Přirozenou tvořivostí je zde materializace psychických, spirituálních a fyzických tendencí lidstva naprogramovaných před staletími. Vidíme ji takovou, jak ji vidíme ve své mysli.

Jsme natolik zaujati fyzickou realitou, že jsme stále v hlubokém transu. Kolem nás jsou ale další reality, které ignorujeme. Zadupáváme veškeré podněty, které z nich přichází. Fyzická realita je iluze vytvořená z našeho psychického vědomí. Zdánlivě nám poskytuje stabilitu a bezpečí.

Skutečná realita, kterou nevidíme, existuje nad fyzickým světem. Abychom ji viděli, je nutno odvrátit pozornost od materiálního světa, vypnout fyzické smysly a soustředit se na skutečnosti, které nám unikají.

Naše prostředí není pouze tento svět, ale i minulé životy, na které se nyní nesoustřeďujeme.

Naším skutečným prostředím jsou v podstatě myšlenky a emoce. Z nich vytváříme tuto a jiné skutečnosti v realitách, kterých se zúčastníme. Ze skutečného prostředí vytváříme fyzický svět, který známe. Zde neustále vnitřně komunikujeme.

Každý si svoje prostředí vytváří sám – jsou to naše výtvory a je to také velká odpovědnost. Prostředí neexistuje nezávisle na nás. Je to součet našich znalostí a zkušeností.

Události jsou pouze materializované zkušenosti, vytvořené podle našich představ a přesvědčení.

Události a objekty nejsou absolutní, jsou tvárné a ohebné, neustále se mění. Nikdy nejsou stálé. Jsou to jen aktivity, které je naše normální bdělé vědomí schopno vnímat. Uvědomme si, že vlastní vědomí je oddělené od fyzické reality.

Některá zjevení jsou materializované myšlenky vysílané osobnostmi, které si prošli dlouhým trápením a hněvem. Tyto osobnosti se nenaučili vstřebat svoje vlastní zkušenosti – jsou pronásledovány vytvořenými duchy ( plýtváme tak energií ).

Myšlenky, emoce, touhy = pseudoformy, které mají určitou energii ( není to astrální forma ). Objevují se tam, kde na ně myslíme, nebo se potkáme s jejich materializovanou představou.

Nejsme-li naladěni na takovou frekvenci, nebudeme schopni vnímat fyzické objekty.

Z toho vyplývá, že svět je pouhým odrazem vnitřní reality.

ZKUŠENOST JE ZÁKLADEM VĚDOMÍ A EXISTENCE VŮBEC. NEEXISTUJÍ ŽÁDNÁ „MÍSTA“, SITUACE NEBO PODMÍNKY, KROMĚ TĚCH BEZPROSTŘEDNĚ PO FYZICKÉ SMRTI, KTERÝMI KAŽDÝ JEDINEC MUSÍ PROJÍT.

Mnoho lidí se však vyhýbá zkušenostem v rámci fyzického systému, aniž by při tom spáchali sebevraždu.

Neexistují žádné hranice mezi realitami. Jedinou bariérou jsou odlišné schopnosti osobností vnímat a zpracovávat informace.

Existujeme uprostřed různých systémů reality, ale nejsme schopni si to uvědomit.

Existuje daleko více druhů vědomí než fyzických forem a každé má jinou strukturu vnímání, ale všechny přinášejí vnitřní poznání skutečnosti, které je skryto pod závojem iluzí a vytváří skutečnou realitu.

Naše prostředí není ve skutečnosti takové, jak si ho představujeme. Když se narodíme, jsme již naprogramováni vnímat realitu.

Realizujeme duševní pochody v podobě fyzických událostí. Jinde se nematerializují.

Skutečný charakter fyzické reality je skryt. Je z větší části iluze. Nese sama o sobě jistý význam a účel.

Fyzický svět závisí pouze na naší existenci a soustředění se na něj. Neobsahuje žádné pevné objekty. Existují zde různé druhy vědomí, které fyzický svět nevnímají jako fyzické objekty. My se vzájemně nevnímáme, ale občas se naše vědomí prolínají ( to si ale neuvědomujeme ). Prolínají se v bodech = dvojitá realita ( prolnutí různých rovin reality ). Zde se vytváří obrovský energetický potenciál.

Tyto body jsou :

1. koordinační body – 4 kanály, kterými prochází energie z jedné reality do druhé
2. subordinační body – jsou to transformátory, které neustále přeměňují energii v tvůrčí sílu, je jich v našem prostoru mnoho ( např. pyramidy ). Slouží k přeměně myšlenek a emocí na fyzickou hmotu. Když je myšlenka intenzivní, přitáhne energii jednoho ze subordinačních bodů a je jím nabita. Místa, kde jsou, jsou energetičtější a vitálnější.

Mezi nimi je rozdílné množství energie. Jsou to vlastně ohniska energie. Musíme je však aktivovat, jinak jsou latentní. Jsou aktivovány emocemi – jejich intenzitou. Reagují na ně rostliny, např. lepším růstem. Koncentrací na tyto body dochází k zrychlení myšlenek a emocí ( např. v místnosti ). Z hlavy jdou siločáry k těmto bodům, vytvářejí trojúhelník. Proto pyramidy obsahují koncentrovanou energii. V blízkosti koordinačních bodů se prostor smršťuje a dochází k rychlé materializaci myšlenek a vzniku náboženství…….

VĚDOMÍ vytvoří myšlenku ( tj. energii ). Ta se aktivuje pomocí SOBodů. Výsledkem je fyzická hmota ( tj.sražená myšlenka materializací )

Celý proces závisí na intenzitě. Tak se převádí náš vnitřní svět do „skutečnosti“. Proto je nutno přemýšlet pozitivně. Koordinační body aktivují činnost atomů a molekul. Podporují tendenci slučování se do organizací a skupin.

Fyzické prostředí a osobní majetek je iluze vytvořená vesmírnou vitalitou.

Skály, hory, země jsou živé iluze z psychického vědomí.

Jsme-li přesvědčeni, že jsme vydáni na milost a nemilost podmínkám, které nemůžeme ovlivnit, je potom těžké snášet současnou fyzickou realitu nebo se snažit změnit své prostředí a celý život.

Slova nejsou zkušenost a ani myšlení.

Vnitřní smysly se nenechají oklamat fyzickou realitou. Na to jsme pozapomněli.

Fyzická realita zůstane po smrti v našich vzpomínkách.

Pocity a emoce nabírají formu. Pokud silně myslíme na určitý objekt, někde se objeví. Pokud silně myslíme na bytost, která je na jiném místě, promítneme do tohoto místa pseudoformu našeho já = SEKUNDÁRNÍ KONSTRUKCE ( neobsahuje plné vědomí osobnosti ).

Realita jednoho jedince není totožná s realitou druhých, mohou se však podobat typově.

Svůj svět můžeme změnit jenom uvědoměním, že je založen na myšlence, kterou sami vytvoříme podle charakteru svého přesvědčení a myšlení. Život je požehnaný a zlo v něm neexistuje ( na tom je založeno mnoho jiných systémů pravděpodobností ).

Materializovaná pravda je pro ego lépe pochopitelná a přijatelná.

Člověk se ztotožňuje s bohy, které si sám vytvořil. Nechápe charakter své vlastní vynalézavosti a tvůrčí energie – bůh a člověk jsou jedno, není mezi nimi rozdílu.

Horizontální roviny ukazují alternativní roviny, které se postupně vzdalují těm našim. Jsou to systémy, kde neexistuje život ani smrt v podobě, jakou známe. Neměří se zde čas. Případné zkušenosti z těchto rovin považujeme za iluzi a fantazii. Z tohoto důvodu nemáme cestovat těmito směry. Objeví se překážky.

Co naše smysly vypovídají o předmětech, je naprostý omyl. Prostor existuje pouze v trojrozměrném světě, jinak je to nesmysl. Teoreticky prostor, kam se uchýlíme po smrti, může být uprostřed obýváku.

Vnímáme realitu teprve když dosáhne určitého stupně intenzity, když se mění v hmotu. Ale existují i jiné reality, které jsou relativně platnější. My jsme však naladěni na tu naši.

 FYZICKÁ REALITA

Zelené věci jsou prubířským kamenem v naší existenci.

Jsme si sami vědomi jiných rovin reality s nimiž můžeme komunikovat stejně jako například s kočkou. Představivost nám umožňuje vstoupit na tyto roviny stejně, jako když si představíme, jaké jsou jiné zvířecí životy.

Je pravda, že člověk je fyzicky zvíře stejně jako například kočka. Rozdíl je však v rovinách, které však ve skutečnosti nejsou rozdílné. Tak mnoho životních forem koexistuje spolu. Nemůžeme zažít zkušenost smyslů koček, ale můžeme přijít blízko k pochopení jejich smyslu času, který nám pomůže pochopit náš čas.

Je samozřejmě mnoho obměn života v jedné rovině a mnoho různých druhů evolučních událostí. Můžeme také zažít vnímání času u kočky skrze ni. To neznamená, že bychom ji měli nějak otravovat. Kočka si nebude vědoma ani naší přítomnosti. Je to stejné jako navštívit jiné roviny reality. Nemůžeme fakticky navštívit vyšší roviny, které vyžadují ostřejší smysly, stejně tak nemůžeme jít do nižších rovin. Pouze s našimi limitujícími smysly můžeme vnímat vyšší roviny. Tak jsme podle daných pravidel více či méně drženi na naši pláni. Na mnoha rovinách jsme plně viditelní ostatními. Někdy ano a někdy jsme neviditelní. Jak pro koho.

Seth může vytvářet mnoho forem. Tyto formy se však od sebe nemohou výrazně lišit. Základní forma je lidská. Není však jako naše, Seth se může dematerializovat, kdy se mu zachce. Forma není typicky fyzická podle našich měřítek.

Lidská fyzická forma je extrémně důležitá pro všechny bytosti. Drží tuto formu již dlouho. Tato lidská forma se postupně bude měnit v jinou, vhodnější.

Ve snech máme odloučený stav, který je jedinečný, protože ego ztichne. Můžeme navštěvovat ostatní, ale pouze na jejich pozvání.

Věda pojmenovala některé efekty jako přírodní zákony. Jsou zde sice pravidla příčiny a následku, ale některé příčiny nedávají stejné následky.

Vesmír je složen z vláken, které tvoří bludiště – podobá se labyrintu jako včelímu plástu. Roviny reality jsou pospojovány z těchto úzkých vláknech, které se nedotýkají a jsou vzájemně nezávislé ( vlákna ). Berou na sebe podoby jednotlivých rovin reality, rostou do tloušťky nebo se ztenčují, berou na sebe různé barvy stejně jako chameleón. Proto obyvatelé různých plání jsou různí. Proto vidíme jen kamufláž a tu bereme jako definitivní pravidla přírody a nevidíme, že se vše mění a vzhledově přetváří. Tato transformace je pro nás nerozpoznatelná. Jak však jednou spatříme, co je pod kamufláží, rozpoznáme celou vesmírnou hru. Celkově se dá říci, že tato kamufláž je podmíněna a určována mentálními enzymy. Ti dovolují ztuhlé životní síle měnit formu. Jsou vlastně na sobě navzájem závislí. Část enzymů proto formuje mentální a psychické situace.

Seth je schopen vstoupit do vědomí nebo nevědomí pouze, když mu to dovolíme.

Fyzická rovina nejsou jen planety. Roviny reality jsou i tam, kde žádné planety nejsou. Roviny se navzájem mixují a obyvatelé jednotlivých rovin ani o tom nevědí. Dělí se někdy na zbytky Universa podle času nebo účelu. Mohou přestat i existovat. Mohou vyrůst i tam, kde nic není. Roviny se formují pro bytosti do vzorců. Vznikají pro různé chování, kapacitu a cíle. Rovina je složena z izolovaných prvků, kterým dává možnosti prostoru fungovat.

Planety jsou používány jako roviny a také jako ostatní planety. Roviny nejsou žádné vesmírné lokace. Entity navštěvují roviny stejně jako my propadáme do různých emocí. Je to přesnější než nějaký geografický popis.

 VĚDOMÍ, MYSL, OSOBNOST 

Část mysli je vědomá – pro normální konverzaci. Jiná část naší psýché je zcela oddělena a čeká na naše povely. Tímto způsobem je osobnost rozdělena na jednu část vědomou a druhou čekající na něco nového. Je to rozdělení ve vnitřním podvědomí. Schizofrenie se dotýká těchto linií.

Schizofrenie je způsobena fragmentací osobnosti. Jedná se o část činné osobnosti, operující přímo jako základní osobnost a část jako druhá osobnost. Schizofrenie je střídání základní a dominantní osobnosti, kdy jedna je podřízena druhé.

Mnoho lidí je neschopno je využívat a více či méně část osobnosti odstrkuje. Mnohdy části osobnosti bojují mezi sebou ve spánku o dominantní postavení. Dominantní osobnost může být připodobněna na naší úrovni k dominantnímu člověku. Jde však jenom o přirovnání.

Jak se osobnost na naší úrovni mění, vyvíjí a roste podle svého potenciálu, tak vlastně prezentuje v různých časech různou podobu včetně různého hlasu. Bez stupně dětství, dospělosti a stáří se nemůže osobnost vyvinout v plném stupni a bez mnoha variantních inkarnací není možno se vyvinout také.

Jsme regenerováni. Naše jedna část osobnosti je např. jako pravá paže těla a jiná část osobnosti je jako chodidla. Ale základní osobnost se nemění, pouze má různé části osobnosti. Manifestace různých částí osobnosti ( změny osobnosti ) jsou podle příkazů – podle akcí ve fyzickém světě. Tyto části se mohou projevovat ve špatných okolnostech a tím šetřit základní osobnost, která by byla jinak dezintegrována.

KENNEDY A OSWALD

Kennedyovo podvědomí mělo naprogramovánu smrt. Během života flirtovalo s vědomím. Kennedy měl dokonce předtuchu o události a během akce se vlastně připravil na smrt.

Během 3 let ( od 1964 ) se narodí v Indii chudý chlapec ( bývalý Jack Kennedy ). Postupně dosáhne prominentní kariéry jako v jeho minulém životě. Jeho první jméno bude Album, vyslovováno jako Ammum. Svojí zkušeností dosáhne zesílení jeho naplánovaného účelu.

Oswald byl také fragment osobnosti jako jsou ostatní psychopati. Tato část osobnosti je oddělená stejně jako u schizofrenie, reinkarnuje se zvlášť, nenosí plnou mentální genetickou výbavu, proto vytváří trable a zmatky. Je to stejné jako když noční můra se s plnou fyzickou silou vnoří do světa světla. Takoví lidé si jsou vědomi svého nedostatku, jsou zmateni a zuřiví ze svého Já. Nemají sjednocující faktor a sjednocující podvědomé vzpomínky, které by mu daly pravdivou vnitřní identitu. Je to jeden z hlavních důvodů proč stávkují a proč tak snadno vyjadřují syrové emoce, které realizují v různých tragédiích.

Pod základní osobností jsou vrstvy, v kterých leží strach a panika. Zde je také informace o chování ras a o předhumanoidním stavu. Osobnost je potom součet těchto vrstev obsahující ve svém vědomí všechny tyto informace. Nejsou však tyto vrstvy jedna pod druhou. Je to jen kvůli přirovnání. Jsou na všech místech, vzájemně se proplétající, stejně jako hlasy.

Naše vlastní podvědomí je zdroj naší individuality a osobnosti. Z něho pramení naše talenty. Když se ego stává denním vládcem nad každodenními starostmi, pak je to těžký, neefektivní nástroj. Podvědomí je však kompletně schopno starat se o praktické záležitosti a může používat ego jako nástroj , který to realizuje. Rozdělení podvědomí a ega navrací zpět sílu, která nám patří. Podvědomí si samo vybere to nejvhodnější jídlo a pití. Jóga je dobrá pro spojení se s podvědomím.

Věřme své intuici. Nebojme se toho. Nesmíme podlehnout zvykům, které ničí naši kreativitu.

Oddělení podvědomí a ega nám vysaje negativní předpoklady a je extrémně prospěšné. Není toho ani těžké dosáhnout. Musíme mít důvěru ve své intuitivní schopnosti.

Máme vrozenou imunitu proti všem virům a infekcím. Pokud nemáme strach, je to ideální stav.

Pokud se budeme udržovat v mírném transu, udržujeme vědomí sebe sama, svého okolí a prostředí. Budeme se chovat jednoduše jinak, nebudeme sami sebe rozkývávat. Takový stav si podržují rostliny. Je to stav jako u nás při transu. Mají všechny schopnosti neustále zaktivizovány. Ne jako u nás, kdy jsme převážně v latentním stavu.

Vědomí je zaměřeno podél určitých linií. Stejně jako energie. Mnoho schopností je přerušeno jak pro subjekt v transu, tak pro vědomí v přítomnosti.

Vědomí je vše. Viditelné nebo neviditelné. Každý fragment Universa má své vlastní vědomí. Bolest a potěšení, nejsilnější aspekty vědomí, jsou silné zkušenosti každého fragmentu v závislosti podle jeho stupně. Vědomí se dělí podle stupně rozdílnosti. V některých fragmentech jako je život rostlin a ostatní vegetativní úrovně je silné užití jistých vnitřních smyslů. Skály nejsou bez života. Ostatní typy života včetně našeho jsou závislé na určení pomocí vnějších smyslů. Ideální je samozřejmě vědomí, které používá vnější a vnitřní smysly stejně plně.  

SPÁNEK

Při spánku vytváříme snové představy ( podoby ), které pracují a komunikují s ostatními osobnostmi. V mnoha případech komunikují s dříve inkarnovanými bytostmi a zprostředkovávají styky těchto osobností se současnými osobnostmi. Většinou se znají z dřívějších životů.

 MENTÁLNÍ ENZYMY

Světlo je mentální enzym. Oči jsou temnější v momentě koncentrace, kdy ego relaxuje. Koncentrujeme se i když se ego nekoncentruje. Koncentruje se totiž podvědomí a to velice odlišně od vědomé koncentrace.

Podvědomí = vnitřní smysly.

Hlavní mentální enzym vytváří smysl pro fyzickou realitu, abychom ji vnímali. Mentální enzymy jsou základem v Universu, ale jejich materializace je určena na každé rovině jinak a nezávisle. Objevují se jako světlo nebo zvuk, dokonce světlo může být změněno na zvuk a obráceně. Je to také i interakce, která je velice důležitá. Dokonce i mezi sebou se mohou enzymy měnit, ale jejich hlavní účel je separace a odloučení v materializované formě v naší realitě. To je příčina, proč někteří vidí zvuk jako barvu nebo barvu ve zvuku. To je důkaz jejich vzájemné proměny. Kdyby toho nebyly schopni, neslyšeli bychom barvu a obráceně.

Mentální enzymy jsou spojeny s přirozenou psychikou. Pomocí nich můžeme transformovat energii na jakékoli úrovni a jakýmkoliv způsobem. Mentální enzymy jsou transformátoři a jsou extrémně důležité.

 MIMOZEMSKÉ AKTIVITY, UFO

Neznámé věci kolem létajících talířů jsou námi viděny ne když se objeví, ale když si jich jsme schopni všimnout. Cestují mezi realitami. Sami o sobě jsou kamufláží. Takhle ve skutečnosti nevypadají, ale pro nás ano.

Bytosti z jiných rovin se objevují i na naší. Někdy účelně a někdy náhodně. Podobně jak někteří lidé se zamotají do minulosti, u nich je to mezi dimenzemi ( podoba závěsů – záclon ). Obvykle jsou neviditelní podobně jako lidé, kteří přešli do minulosti a byli pro ostatní také neviditelní. Tento druh zkušeností zahrnuje náhlé psychické uvědomění, že všechny hranice jsou jenom pro praktické účely. Jak se výzkum na ostatních rovinách realit vyvíjí, návštěvy zde u nás jsou méně náhodné a více plánované. Obyvatelé jiných rovin jsou spoutány materializací nebo materializačními vzorci své roviny a neumějí bez nich zde operovat. Když se bytosti z rovin realit naučili mentální výzkumné vzorce, potom je používají na svých vyšších rovinách reality.

Létající talíře pocházejí z rovin, které jsou technologicky mnohem vyspělejší než ta naše. Není to však ještě mentální rovina. Proto je to kamufláž. Když startují ze své úrovně reality, atomy a molekuly se strukturálně poskládají pomocí životní síly do určitého vzorce. Takto jsou schopni vstoupit na naší úroveň a vytvořit se podle pozemského vzorce předem daného. To, co vidíme, není ve skutečnosti létající talíř, ale jen forma podle vzorce. Vidíme něco mezi koněm a psem, ani psa, ani koně. Dovednost je, že si podržuje originální strukturu a mění se v to, co musí. Proto je tolik konfliktních a rozporuplných pozorování ( barva, velikost… ).

Nikdy žádný talíř zde nepřistál na zemi. Nemohou zde zůstat jakkoli dlouho v čase. Tlak, který je zde na ně vyvinut, je hrozný. Přizpůsobit se pravidlům jednotlivých rovin je praktická nutnost a nemůže zůstat stát uprostřed. To, co vidíme, je jen krátký záblesk, který nemá nic společného s formou, kterou mají na domovské základně.

 EGO

Lidské ego interpretuje všechno jiné, ale pouze ve světle sama sebe. Tak ale mnoho ztrácí. Analogicky může být přirovnáno ke kůře stromu. Ta je flexibilní, vibrující a vyrůstající ze základu pod ní. Je to kontakt s vnějším světem, tlumočník a na určitých stupních je společníkem stromu. Když se ego místo toho obrátí dovnitř ( pod skořápku ) místo interpretování vnějších podmínek, na které jinak reaguje zlostně, a které je těžké pochopit, vycítí důležitá data a dostane podporující informace z vnitřních smyslů. Účel ega je ochranný. Vnitřní smysly nejsou schopny osídlit fyzickou úroveň. Je to tedy spolupráce ( dohoda ). Podobně jako kůra stromu ochraňuje vnitřek.

Takovým způsobem ego funguje, když reaguje příliš mohutně na čistá fyzická data na naší úrovni – ztuhnutí reality – pak se zdá vše oddělené a studeně odloučené – tak se pro nás tváří svět. Kůra stromů je však potřebná a nemůže být rozpuštěna ( stejně jako ego ).

Myšlenka odloučení může být připodobněna jako tenká vzdálenost mezi kůrou a vnitřkem stromu. Nemáme pevnou/strnulou kůru jako nemáme pevné/ strnulé ego. Místo toho máme flexibilní, proměnlivou kůru, měnící se s živly, chránící vnitřní strom neboli svůj vnitřek, otevírající se a zavírající v rytmickém pohybu. Malá vzdálenost kůry a stromu mezi sebou je naše odloučení.

Vnitřní strom plynule roste, protože kůra je flexibilní. Ego je jako kůra zaměřeno na vnější svět a to je také jeho účel.

Pokud se velice zajímáme o fyzickou hmotu, vtahujeme se do ni. A tak absurdně vytahujeme svoje kořeny. Stromy to nikdy nedělají. Vytahujeme si kořeny z prostředí, které nás živí.

Soběstačné vnitřní já vede ego k manipulaci s fyzickým prostředím, ale nedovolí mu, aby chránilo pouze samo sebe. Naše práce obsahuje sílu našeho vnitřního já v mnoha směrech. Naší zvláštní funkce ega je ukazovat / projektovat jeho práci ve vnějším světě. To neplatí o práci, kde nemůžeme projevit svoje schopnosti. Pokud zastáváme práci, kde nejsme schopni použít naše schopnosti, nebudeme dobře zaplaceni. Naše ego si samo najde práci, kde naše opravdové schopnosti nám zajistí dostatečný příjem.

Některé práce jsou dobré pro ego a zároveň špatné pro rozvoj duše ( obvykle to jsou kompromisy ). Některé asociace, které považujeme za nepraktické, jsou často velmi praktické.

Měli bychom dát na naše pravdivé vnitřní pocity, protože mnohdy ego staví obranu proti nim a my se potom chováme navenek rozumně, ale proti sobě ( své duši ).

Je naneštěstí pravda, že dominantní současné ego může být degradováno na ohromující stupeň, například brainwashingem. Naše základní já však nemůže být zničeno.

EGO je nesmírně důležité. Je to pouze část nás. Je to nástroj, kterým skrytě manipulujeme s fyzickou realitou. Jestliže se spojí se strachem, potom přestává být efektivním nástrojem, ale je kladivem, které nás mlátí přes hlavu. Ego musí být lehké, jinak potlačí talent, který leží pod ním. Talent, který je specifický pro danou inkarnaci.

Podvědomí je větší část nás, než si myslíme a ego není nic víc než vrcholek našeho podvědomí. Je podmíněné negativními odpověďmi. Kreativní energií můžou vytvořit pseudorealisty bolesti a automaticky vytvářet vzorce strachu, které patří egu. Strach nepatří do podvědomí. Materializace paniky a bolesti hrají a týkají se pouze fyzického těla. Projektuje jej ego a krade tak sílu podvědomé mysli. Jinými slovy ego se stává častěji nástrojem přerušení než tvorby.

Podvědomí a ego jsou de facto jedno.

Nevsugerovávejme si před spaním přání, které potřebujeme splnit. Jsou to jen pouta ega.

Občas nás ego může držet ve svém zajetí ( špatné zvyky….) a neumožní nám se uvolnit a poskytnout svobodu psychice. Vědomé strachy jsou hlavní náplň ega. Drží nás v sevření podobně jako ego a potom se tímto startuje přirozený proces. Bojíme se všeho. Ego staví kolem naší životní síly zeď ledu. Některá cvičení ho rozpouští ( meditace, hypnóza…. ). Bodnutí na krku je jako sten, který kouká z ledového strachu.