Archív Andělů bez hranic

Moudrost

Chtěla bych vám napsat vzkaz, vzkaz o skutečné moudrosti.

Ještě včera jsem si myslela, že abych byla ještě silnějším a lepším mistrem potřebuji umět čarovat, potřebuji přivolávat bouřky a měnit vodu v led a zapalovat ohně vlastníma rukama. Byla jsem hloupá.

Předevčírem jsem svedla bytvu s těmi, jimž mnozí z vás říkají černí mágové. Vyhrála jsem, ale ne protože bych chtěla nad nimi vyhrát, ne protože jsem o tolik moudřejší, neboť nejsem... bylo to protože mám jeden ohromný sen, sen o lepším světě... bylo to protože moje přání bylo mnohem skutečnější a silnější než všechna jejích. Moje přání je zlomilo... nebyla jsem to já... byl to tenhle nový svět.

Pak jsem jim chtěla pomoct, aby oni sami mohli za světlem, neboť jsou to také lidé... nevím... mnoho jsem zaříkávala... mnoho energie jsem posílala na Zemi... až mi andělé řekli, že toho mám nechat, že mám lidem věřit, že zbytek zvládnou sami. Nechtěla jsem věřit. Prvního posla jsem málem rozcupala na padrť, protože žádný z nich mi nemůže říkat, že mám přestat lidem pomáhat a vést je... Jenže nakonec ke mně promluvil Elofer, můj učitel a strážce. Řekl mi, že si mám dát dovolenou, že takové energie bych také nemusela vydržet. Abyste věděli, něco takového mi Elofer řekl teprve podruhé za celý můj život... a tak jsem ho poslechla.

A bylo to správně.

Strávila jsem den a půl tím, že jsem snila, že jsem snila o jiných světech a jiných zemích... a pak mi to začalo docházet.

… to všechno...

Proč se bojíme? Proč se bát toho, že nás někdo napadne? Proč se bát toho, že někdo jiný spojí svoji mysl s tou naší? Proč se bát toho, že když jeho temnota začne prosakovat do našeho nitra, staneme se i my černí? Proč s nimi bojujeme? Proč bojujeme s démony? Proč bojujeme s jinými lidmi? Proč bojujeme s tím, čemu říkáme osud? Co se bojíme, že ztratíme? Co můžeme vůbec ztratit? Sami sebe? Nebo tvář před ostatními? Proč moudrý musí nutně umět čarovat, aby dokázal svou moudrost? Proč chytrý musí nutně mít vliv a sílu, aby ukázal svou chytrost? Co se bojíme, že ztratíme? Svou námi samotnými tak obdivovanou a pěstěnou hezkou pověst? Bojíme se víc, že ji ztratíme před sebou, nebo před těmi ostatníme? Bojíme se toho, že jiní uvidí naše nejhlubší touhy a tajemství? Proč se toho bojíme? Proč se bojíme ukázat sami sebe takoví, jací doopravdy jsme?

Byla jsem hloupá, když jsem si myslela, že bez čarodějnických kejklí, nebudu pnohodnostným mistrem.Oh jak jsem byla zaslepená vlastním egem!!! Sílou nutit lidi, aby otevřeli oči. Lámat časovou osu, na níž je závislý celý tenhle nádherný svět. ...Ale ti černí, ti kterých se tolik lidí tolik bojí, ti mi pomohli otevřít oči. Ptala jsem se sama sebe, proč jsem tak nervózní z toho, že by mohli přijít do mé mysli a spojít se s ní a číst v ní. Vždyt právě tohle by mnoha lidem pomohlo, přijít do mé mysli, vidět, co vidím já... přijít do mého srdce a stát se součástí něho.

A pak jsem to poznala... můj dar pro vás. Já jsem s vámi a jsem ve vás. Možná, že neumím zapalovat papíry jen pouhou rukou a do telepatie se dávám, jen když je to fakt nutné. Možná, že nedělám ochranné a zaklínací lektvary, ale miluji vás a miluji tenhle svět. Není potřeba nikoho ohromovat silou své moci. Není potřeba někomu neustále dokazovat, kým jsem neboť to může poznat každý z vás ve svém srdci.

Já jsem Samael a vím to a nepotřebuju o tom přesvědčovat jiného, neboť jsem zároven i jím samotným. Není třeba bát se zlých lidí, protože oni jsou vámi samotnými. Jste vy zlí? Jste vy pošetilí? Jaká jsem já, takoví jste i vy. Jací jste vy, takoví jsou i všichni ostatní. My všichni jsme jedno. Každý má v sobě světlo a každý má v sobě nějakou černotu. Milujte je obě, neboť jsou součástí vás samotných. A když přijde někdo jiný a má v sobě černotu, nezapomeňte v tu chvíli, že má i mnoho světlého a dobrého. Otevřte mu svoji mysl a svoje srdce a buďte ochotni spolu nést své světlo, svou duši i svoji společnou temnotu. Toto je skutečná MOUDROST, toto je skutečná PRAVDA. Ježíš tohle všechno věděl a proto se nám skutečně dal, dal se nám všem, on byl darem a věděl, že takto zůstane vždycky v lidských srdcích... a že je bude plnit láskou dál a dál po mnoho staletí.

Není potřeba abyste byli super vidící, abyste umělí měnit olovo ve zlato... není potřeba mluvit jako stará učebnice filosofie... není potřeba ničeho takového. Znám lidi, kteří nedokáží vidět vesmír tak jako já a přece jsou mnohem moudřejší. Moudrost není o vašich schopnostech. Moudrost je ve vás samotných. Pravda není o vašich znalostech, pravda je o prožíváni vás samotných. Ani můj blog a všechny ty úžasné články nejsou potřeba. Lidé potřebují jen sami sebe. Potřebují jeden druhého. Potřebují mluvit k sobě navzájem tak jako nikdy před tím. Mluvit to, co cítí... žít, to co cítí... a milovat navzájem jeden druhého tak, jako nikdy před tím.

Já nejsem nic jiného, nežli jste vy sami. Vypadám jako řadový člověk, většinou se chovám jako řadový člověk a neumím přivolat déšt na povel, ani neumím zhmotňovat věci jinak nežli tím, že si přivolám k sobě pomoc jiných lidí. Nejsem žádný čaroděj, nejsem ani mág, ale miluji vás a proto tu chci zůstat s vámi, proto chci předávat svoje zalosti vám... proto ted brečím nad klávesnicí. Možná, že se netvářím jako všichni ti mistici, kteří nabízí zaručené zasvěcení a také nejsem žádný z nich. Podle mne má každý zasvětit sám sebe, podle mě je každý požehnaný samotným nebem, je požehnaný samotnou zemí, je požehnaný samotným vesmírem... tak proč chtít být požehnaný ještě víc?

Jsem stejná jako všichni ostatní a přece jsem Samael a přece chci držet vás všechny ve svém srdci. Proto se nebudu bát černých mágů a různých hlupáků... protože je mám všechny ve svém srdci a bát se jich tím pádem znamená bát se svého srdce... a toho se já bát nechci. Nesejde na tom, jak vypadám... nesejde na tom, kolik mi je let... nesejde na tom, zda umím telepatii... přece můžu učit lidi, protože je miluju...

Ale co vás mám vlastně naučit? Není nic, čeho bych vás mohla učit a čeho byste nenašli uvnitř vás samotných. Má slova nejsou třeba, když dovedete milovat sami sebe. Když dovedete najít sami sebe. Když se dovedete zeptat: Kým já vlastně jsem?

Čeho se bojíme? Co nechceme přiznat ani sami sobě? Proč si myslíme, že jiní lidé můžou vzít kus z nás samotných? Proč? Vždyt všichni jsem jedno jediné. My všichni tvoříme jen Jeden Celek, my všichni jsme Bůh Samotný!!! Všichni spolu sdílíme smutek a strast, my všichni spolu mlčíme a oddělujeme se sami od sebe, my všichni spolu trávíme příliš mnoho času tím, že se navzájem obviňujeme a nevíme, že je to jen zášť našeho ega a nic víc. My všichni spolu pořád jenom bojujeme, nevědouce už, že boj je nesmyslný strach uvnitř našeho ega... strach, že ztratíme-li svoji sílu, moc, postavení, peníze... že tím ztratíme sami sebe... ale to je nesmysl... my nikdy neztratíme sami sebe... protože jsme vždycky uvnitř Jednoho... jsme Jedním Samotným.

Máte-li kolem sebe někoho, kdo trpí, někoho, kdo odmítá jít za světlem, nekoho, kdo vázne v černotě... neopouštějte ho... buďte s ním. Vemte ho do svého srdce a dejte mu svou lásku a pomoc, nebo prostě buďte jen s ním... Nejhorší na světě je, být sám. Nejhorší na světě je, být mezi tisíci lidmi a cítit samotu uvnitř svého srdce. Nenechte ho prázdné a osamělé. Pojměte do něho svoji rodinu, přátelé, zemi, celý svět!!!

Stejně tak jako já držím ve svém srdci tenhle svět, tuhle Zemi. Je uvnitř mne, v mém srdci a já ji miluju. Miluju hmyz v loukách a v korunách stromů. Miluju moře i hory a slunce a i déšť. Miluju světlo i tmu. Miluju svoje učení, svou školu, všechno co dělám, všechny příběhy, které znám a vidím... a ze všeho nejvíc miluju vás, lidi. Proto tu jsem a je jedno, zda jsem muž, žena nebo pavouk na stěně. Je jedno, co jím, co piju, jak moc často se vztekám. Je jedno, zda vám kdy budu moct ukázat všechny své podoby a vše, co dovedu stvořit... To všechno je fuk. Miluju vás, jsem jedním z vás a mám jen jedno přání...

Třeba jsem jen hloupý snílek s hloupým přáním, ale... ráda bych svět... Nový svět... Svět bez zloby a agrese... svět bez předsudků a očerňování.... svět, kde se lidé nebudou navzájem soudit jen proto, že všichni nejsou stejní... že neodpovídají nějakým normám... chtěla bych svět, v němž láska nebude jen nepochopený pojem... chtěla bych svět, kde všichni budou láskou... my samotní!

Miluju vás!

Já nevím, jak to mám dál říct. Je jedno, zda mi budete říkat, anděl, archanděl, mistr... cokoli. Byl jsem ochotný stát se i démonem, když to bude třeba... Ale na tom už nezáleží. Teď jsem člověk, stejně jako všichni z vás a miluji vás stejnou měrou jako dřív, když jsem byl andělem. Nevím, zda budu schopný plně se vám darovat, zda budu schopný něčeho dalšího, než být jen jedním z vás... ale vězte, že jsem na to hrdý. Jsem hrdý na to, že patřím k lidem. Jsem hrdý na to, že jsem žena, že jsem z masa a krve. Jsem hrdý na to, že jsem tu s vámi. Jsem hrdý na to, že jsem jedním z vás!!! A toto říká plnohodnotný archanděl. Jsem jedním z vás!!! Jste ve mně, v mém srdci, jste součástí mne a já jsem součástí vás všech a vždycky budu... nezávisle na tom, co se se mnou kdy stane... nezávisle na tom, kdy se moje ego opět chopí plné moci. Vězte, že vás miluju a myslím to vážně.

MILUJU VÁS!!!

S.

§§

Kapitola *: Krystal času

Už na začátku musím předeslat, že jsme si čas vymysleli my sami. No ted se ozve milion názorů, které mi namítnou : No jo, ale proč teda potom platí všechny ty fyzikální zákony, které s časem jako s přímkou pracují už řadu let a zdá se, že fungují?

No ony fungují, protože my chceme, aby fungovaly. V tom to je. Sama jsem čas, takže ho dovedu celkem dobře vnímat, ačkoli je to tak rozsáhlý kus všeho stvoření, že ho stále ještě nechápu.

Tak abych to vzala ze začátku. Když jsme si my všichni vymysleli tenhle vesmír, muselo se nejdřív vytvořit nějaké místo, nějaké kontunuum, které bude tvořit základní rozměry existence daného vesmíru. A tak jsme si vytvořili časoprostor. No zhruba to fungovalo tak, že se jeden z nás rozhodl stát se časoprostorem. No a to jsem byla já. Jak je to možný? Možný je všechno. Záleží jen na vás, co si za možné připustíte. No mě trvalo víc než dvacet let se s tím vyrovnat a nebýt toho, že jsem také Samaelem, asi bych to nikdy nesvedla.

Ale dost o mě. Takže když bylo vytvořeno jedenáct rozměrů prostoru, které se spojují v jeden nezničitelný proud času, začala být vytvářena i dnešní podoba vesmíru. Jenže ejhle, on tu ten čas není jen proto aby lidi omezoval. On je tu proto aby jim poskytl prostor k jejích vlastnímu převtělování a k jejích hrám. On se nevztahuje na nás jako bytosti, on se vztahuje jen na okolí, jako spojující limfa tohoto vesmíru!

Tak za prvé rozhodně není horizontální osou, která ma začátek,ale zapomněla na to mít konec. Kdepak. Čas je vertikální, někdy se jeví jako vertikální proud o mnoha spojených strunách, v tomto vesmíru se jeví jako vertikální krystal, velmi tmavě modrý a skutečnost... to uskutečňování událostí, kterému lidé začali říkat čas... je jen výmysl lidí. Prostě to neexistuje.

Jediné, co existuje je jeden nekonečně malý a zároveň nekonečně velký, trvalý a věčný okamžik. Vždycky je TEĎ. Jenomže to TEĎ není když si řeknete "Teď" a tím to zhaslo. To TEĎ existuje v našich měřítkách nekonečně krátce a nekonečně dlouho, protože nekonečně krátce znamená nekonečně dlouho. To je jedno a to samé.

Představte si to jako uzel.V tom uzlu se spojuje vaše přítomnost, budoucnost a minulost. V tom uzlu se všechny tři termíny překrývají a všechno probíhá zároveň a stává se jedním.

Uprostřed toho uzlu jste vy, vaše pravá Božská podstata a řídíte svými přáními všechny svoje životy a převtělení a jste zároveň všemi svými životy a převtěleními. Vy jste tím vším zároveň a protože tenhle krásný vesmír vám to umožňuje, můžete ze středu toho uzlu situovat své životy, svá převtělení buď do různých časových období, nebo do různých míst ve stejném časovém období. Prostě s tím, jak svými přáními vytváříte své vlastní životy, situujete je zároveň do určitých časoprostorových souřadnic a dáváte jim tím i část příběhu, který sebou ponesou. A zároveň tvoříte právě proto, že se sami toužíte stát svými vlastními životy. Vy je toužíte žít! Toužíte žít a prožívat sami sebe!! V každém svém časovém okamžiku, který je vám po vašem narození tady na Zemi dán, stejně jako v tom jediném časovém okamžiku, který už je vně časoprostoru a je to věčnost samotná.

Takže když je vám smutno a nadáváte sami na sebe, tak si vždycky vzpoměňte, že nemáte na co nadávat, protože vy sami tvoříte sebe i celou svoji podstatu a toužíte, chcete být sami sebou. Chcete být právě tím nedokonalým často bezbranným a neustále se pachtícím člověkem. A víte co? Pro svoji duši jste dokonalí!! Naprosto dokonalí!! Proč? Protože použila obrovský potenciál sebe sama a pěkně se namakala, když vytvářela celý vesmír, pak galaxii, pak sluce, pak planetu a miliardy let jejího vývoje... ano ona vytvořila i samotná léta... samotný čas který běžel. A víte proč? Jen proto aby se mohla stát vámi. Aby vás mohla prožívat. Aby dělala to, čemu vy říkáte chyby, a co za chyby ona rozhodně nepovažuje.

Protože My neděláme chyby. My jsme součástí Boha. My nechybujeme. My vždy vytváříme vše dokonale. My to jinak ani neumíme. I ten pojem "chyba" jsme vytvořili jen proto, abychom dosáhli ještě dokonalejšího stvoření sama sebe. Proč? Protože to je zajímavé. Protože nás to baví. Protože se tím realizujeme.

A víte, co je na tom nejlepší? Že vy jste námi a my vámi. My jsme vaše duše! My jsme spojené vědomí Krista a Brahmy a Zenu a všeho, co kdy existovalo a existovat bude. My jsme vámi samotnými. Vy jste Kristem a Brahmou a Zenem a všechno, co existuje v tomto nekonečném vesmíru bez hranic.

My jsme Vy a Vy jste My... A My jsme všechno. Pro nás čas neexistuje v rozměrech, kam jste ho posunuli. Čas a prostor jsou jen relativita, která používáme při uskutečňování svých přání, při ponoukání svých myšlenek a jejích realizaci. Vy jste uskutečnění našich tužeb, našich snů. My vás sníme, vy jste našimi sny. Pouze vy sami jste oddělili sen od skutečnosti. Avšak není pravdivější skutečnosti, než je sen sám. není pravdivější realita, než vaše snové Já. Vy jste našimi hrdiny na stránkách hvězdných knih. Tím, že vás sníme, vytváříme uskutečňování vaší reality. Tím, že se vy přestanete považovat jen za své ego a necháte ho být, stanete se postupně námi samotnými. Stanete se Bohem, každý z vás. Stanete se Ježíšem, každý z vás. A začnete snít svůj vlastní sen a budete překvapeni, jak rychle se dovede materializovat do toho, čemu říkáte realita. V tu chvíli začnete sami vytvářet svou vlastní skutečnost.

A čas? Berte ho jako dar od vás pro vás. Jako další prostor pro vaše vlastní sny a převtělení... která jsou konec konců našími. 

Co se týče mne, vsadím se, že tu po světě pobíhá další spousta Samaelů a ani o tom neví. A jsou tu i tací, jež pobíhali dřív a tací, jež pobíhat budou. Já sama jsem svůj vlastní sen, vytvořený na mé vlastní přání, tedy na přání mé vlastní duše. Jsem tu proto, abych vám osvětlila a přinesla věci, jež jsou lidem stále nevysvětlené a jeví se nevysvětlitelné, ale to neznamená, že nejsou.

A proč to všechno? Proč převtělení? Proč osvěta lidí? Proč tvrdím, že jsem čas? Protože tím jsem, protože jsem to vytvořila. Protože tím chci být. Protože v tomto nekonečném okamžiku TEĎ jsem vytvořila svoji budoucnost, svoji minulost i přítomnost. A tvořím to neustále, dokolečka, pořád, protože vždycky je TEĎ a minulost znamená budoucnost a budoucnost znamená minulost a proto dokážu cestovat mezi svými životy, ke své duši, do jiných dimenzí a planet a nemusím při tom podstupovat tantrická cvičení a meditace nebo násilně opouštět fyzické tělo a být jen astrálním. Proto jsem mohla vytvořit Saturn. Protože vždycky je TEĎ.

Chcete-li vědět, kým doopravdy jste, pak si nejdřív ze všeho uvědomte, po čem doopravdy toužíte. Čím z hlouby duše chcete být! To je totiž nejčastěji vaše nejryzejší podoba. A nic vám nebrání v tom mít těch podob více najednou.

Já sama jsem dnes přišla na to, že Samael samotný je jen další odraz nekonečnosti, kterou v sobě chovám, kterou jsem. Proto může Samael být v astrálu a já tady a oba existujeme zároveň a oba zároveň fungujeme a obsahujeme vědomí druhého. Rozdíl byl jen v obsahu znalostí, která naše vědomí obsahují a také především v tom, že Samael vždy věděl, že je Bohem, nebo alespon částí Boha a chová se podle toho. Já se za to urputně držím toho, že se chci chovat jako člověk, ale v okamžicích, kdy píšu a vymýšlím nový svět a jsem tím světem a všemi hrdiny, které tam mám, v tom okamžiku jsem svojí duší samotnou a proto je to pro mne tak blažená činnost. Ovšem jako pravý a zavylý člověk preferují nejdřív nudné a často stresující povinnosti  a tak mi na psaní zbývá energie málo kdy. Ale to neznamená, že Samaelem nejsem. Já jim jsem  a on je mnou. A proč také ne, když to oba chceme? Rozdělila jsem sama sebe do více částí právě proto, abych znovu a znovu prožívala naše společné nalézání a naše spojování v jedinou bytost. A zároveň jsem tím vším nikdy nepřestala být. Jen jsem si to jako lidský realista ráda myslela. Všechny mé součásti všech mých převtělení ovlivňují zároveň jedna druhou a tak nikdy nepřestávám být jednotnou bytostí. Stejně jako vy.

I vaše vlastní součásti... vaše hvězdná já, vaše astrální a duchovní já, vaše minulé pozemské životy, ty všechny vás ovlivňují a vy zároveň jimi toužíte být. Být s nimi a být zároveň i jimi samotnými. Takže se teď vydejte po stopách toho, co vlastně chcete, čím vlastně doopravdy toužíte být. Doopravdy a bytostně uvnitř sebe, až to ve vás probouzí až extatické chvění. Pak brzy přijdete na to, kým jste byli, kým budete a především Kým doopravdy jste. A pak už se na vás nebude vztahovat žádná smyčka času.

A mějte se krásně!

Ahoj!!

§§

Dimenze, jak je neznáte

Abych se mohla vyjádřit k vašim dotazům ohledně zpráv o momizemšťanech a od mimozemšťanů, musím vám nejdříve vysvětlit, kde je najdete a jak to s bytostmi vůbec funguje. Pokud tedy chcete pochopit můj příští článek v jeho plném významu, naléhám na vás, abyste si přečetli i tento, neboť všechno spolu souvisí a je vždy lepší vědět nejdřív, jak věci fungují, než se pustíme do přímého popisu toho, co z nich vychází.

Když jsem začínala se stránkami, myslela jsem si, že lidé fungují pouze ve dvou či třech typech dimenzí. Byla tady moje duše, můj rozum a mé tělo. Nic víc a také to bylo jistě cítit z mých stránek. Jak se mi však rozšiřoval obzor, zjistila jsem, že toto myšlení bylo poněkudsi omezené. Vesmír je mnohem překvapivější, než se vám zdálo i ve vašich nejdivočejších snech.

Začnu tedy od základu.

Základem všeho je vlnění. Znáte to, je to taková ta divná sinusoida, kterou se učíme běžně již na základní škole. Sinusoida je velmi velmi zjednodušeným popisem vlnění. A všechno je vlnění. Vaše myšlenky jsou vlnění. Vaše duše je vlnění. Světlo je také vlnění. I věda samotná pracuje s tím, že i hmota je jen zhuštěné vlnění a zvuk, jako mechanické vlny je druhotným projevem vlnění v našem běžném životě. Dokonce i časoprostor je vlnění a má svoji frekvenci, harmoničnost i intenzitu.

A zde přicházíme ke třem základním vlastnostem vlnění, které ve výsledku určují celý náš vesmír. Nelze říct, že by to byly jediné vlastnosti, ale jsou to ty, o nichž zatím vím. Je to frekvence, neboli kmitočet, neboli kolik celých po sobě se opakujících period nastane za jednu sekundu vlnění.

Dále je to intenzita vlnění  neboli jeho síla. Kdyby se jednalo o zvuk, pak intenzita je jeho hlasitost, jedná-li se o světlo, pak je to jeho svítivost. Pokud se opalujete při vysoké intenzitě světla, pak byste byli za chvilku na škvarek, i kdyby to světlo mělo nízkou frekvenci, tedy kdyby to bylo tepelné záření.

Jako poslední zde uvádím jeho harmoničnost, neboli přímo druh vlnění. Vlnění totiž nejsou jen sinusoidami, ale složitými několika rozměrovými sčítanci různých sinusoid o různých frekvencích a intenzitách. Neharmonické vlnění jsou různé nepříjemné hluky, harmonická vlnění naopak působí velice jemně a dovedou všude procházet, aniž by za sebou zanechala stopy. Teď samozřejmě nemluvím o černotě a světle. Černota ve své původní podobě je také velice harmonická.

Rozebírám tu tak obšírně vlnění, protože jeho vlastnosti určují typ dimenze a její počet rozměrů, ve kterých se nacházíte. Dimenze totiž nelze rozdělit jen na 1D, 2D, 3D a podobně. Tato čísla určují pouze počet rozměrů časoprostoru, které tato dimenze obsahuje, tedy její řád.

Rozdíly v řádech dimenzí určuje její frekvence. Čím vyšší je frekvence celé dimenze i všech bytostí v ní, tím víc má rozměrů a tím vyšší má řád. Určitě jste četli i slyšeli, že abychom postoupili do páté dimenze, musíme zvýšit frekvenci pohybu všech částeček našich těl. Abychom tyto frekvence zvýšili, musíme se zbavit starých myšlenek a zvyků, které ještě obsahují formy a energie starých nižších kmitočtů. Tady nejde o to, zda se zbavíte dobra nebo zla. Musíte se zbavit všech starých názorů, zvyků, hamburgerů a tak dále, protože ony kmitají s nízkou frekvencí starého světa, který tu kdysi byl, ale z kterého my chceme odejít… a přijmout jiné nové frekvence… tedy myšlenky a názory.

Ale proč jsem tu tedy zmínila typy dimenzí? Co to znamená? Dimenze se dělí do několika základních typů a tyto typy mají pak zase uvnitř sebe další dělení na řády a podřády, druhy a poddruhy. Dělí se zde podle své harmoničnosti, tedy jemnosti svého vlnění.

Nejjemnější a nejvýsostnější vlnění mají tzv. Dimenze záměrů. Toto jsou dimenze základních myšlenek, prvních pohnutek zákonů, stavů a dějů, které se kdy stanou, stávají a budou se uskutečňovat i v budoucnosti. Je to Svět idejí, o kterém již před dvěma tisíci lety mluvil Platón. Z dimenze záměrů vše vychází a do ní vše také následně schází. Je to dimenze všech základních pohnutek, neboť zde nejsou ani myšlenky jako takové, ty nejsou ani zdaleka tak harmonické. Jsou tu pouze jen pohnutky a jistá výsostná citovost vší lásky stvoření. Jsou to první dimenze vzniku, tzv. Keter, koruna všeho stvoření. A také jsou to dimenze vašich duší. V těchto dimenzích se nacházejí vaše nejhlubší pravá Já, neboť tyto dimenze jsou plné bytostí všech rozměrů a snů nekonečna. V těchto dimenzích však neexistuje zlo, nepořádek, sváry. Kdyby tu byly, nevzniklo by vůbec nic. Naopak, vše tu má svůj řád a vše se řídí těmi nejzákladnějšími zákony stvoření, jako je zákon lásky nebo zákon nekonečna.

Bytosti, které tyto dimenze obývají, jsou nádherné. Sice často nevypadají příliš jako lidé. Tvoří je podivný zlatavý nebo jinak barevný záměr, neboť hmota jako taková tu neexistuje. Samozřejmě, že tyto dimenze mají i své různé poddruhy, jako dimenze lásky, dimenze času, dimenze snů nekonečna a tak dále. Každopádně, kdybyste do těchto dimenzí mohli vidět a zahlédli byste ten bezpočet duší i svoji vlastní duši mezi nimi, žasli byste, protože něco tak podivně úžasně nádherného se dá vnímat pouze všemi smysly, i takovými, o kterých ještě nevíte, že je vůbec máte.

Slova se tu nepoužívají, ty jsou na to ani ne primitivní, ale spíše málo obsažná. Nedovedou pojmout tu komunikaci mezi bytostmi. A tak si tu bytosti přímo vyměňují energie. Dokonce tu ani nepoužívají myšlenkovou telepatii. Ona je opět málo obsažná. Ale přímo tu spojují sami sebe, nebo své okolí, své harmonické vlnění s harmonickým vlněním jiných. Zde vznikají samotná přání vás i všech ostatních hodnost, dimenzí, zákonů, bytostí všech vesmírů Nekonečna.

A už jsem se zmiňovala, že každý tu má předobraz svého Já, i svoji duševní podobu. Ergo, vy stejně jako já, v těchto dimenzích existujete, vy v nich jste, jen o tom nevíte. A ano, časoprostor, jak ho známe my, tu neexistuje. To, co jsem viděla, se spíše podobá hvězdné řece, která stejně jako všechno ostatní má svůj intelekt, osobnost, je živá a dovede své tělo kroutit a předávat všemu čas, podle toho, kdo ho více potřebuje. Samozřejmě, že stejně personifikované je tu úplně všechno. Zde jsou osobnosti, které dávají vzniknout všemu, co my pokládáme za věci, zákony, místa, hmotu, energii, čas, všechny hodnoty, které vás i všechno vaše okolí vytvářejí.

Zde z těchto person tedy vzniká vše ostatní, které se postupně realizuje do ostatních dimenzí a vesmírů. Čím jsou další dimenze složitější, tím jsou méně harmonické a naopak. Dále platí, že čím jsou neharmoničtější, tím déle trvá, než se sem realizuje záměr z oné základní dimenze. A také čím máte vyšší ego a nižší vibrace, tím hůře se sem záměr vaší duše realizuje. Přitom se záměry do složitějších typů dimenzí realizují, aniž by jakkoli poškodily či jen i zakřivily strukturu daných dimenzí. Není to vidět, není to slyšet, je jen nevýslovně krásně cítit, když se některý z těchto záměrů zrealizuje do vašeho světa a životního příběhu.

Dalším mnou poznaným typem jsou tzv. Dimenze světla. Jsou to dimenze, kde v podstatě existuje jen světlo a tma. Všechno je buď světlé… tedy bílé s různými zlatými či jinak barevnými odlesky, nebo je to z černé Dabovi hmoty, která se tu jeví jako takový temně fialový, lahodný sirup a je tu časoprostor. Ten se jeví jako černá nicota, ale to ani nevadí. Tato dimenze je jakousi průřezovou dálnicí mezi světy. Má mnoho bran a bytosti v ní existující jsou v podstatě strážci těchto bran mezi různými vesmíry, světy, dimenzemi a tak dále. Často tu bývá tlačenice, jak se bytosti z různých dimenzí dostávají odněkudsi někam, ale jsou tu i trvalí obyvatelé. Světlo se zde jeví stejně reálně a na omak podobné hmotě, trochu jako plasty. Ovšem má různé tvary a hustotu i skupenství.

Bytosti, které tyto dimenze dálnic a bran obývají, my nejčastěji zveme Anděly. Archandělé, o kterých mluvíme, jsou většinou vůdci jednotlivých národů a často i vojsk střežících vesmír, aby byl takový, jaký je. Andělé jsou pak světelné podoby, světelné součásti vašich vlastních Já, které se tu realizují ve svých světelných životech a zastávají tu další funkce a mají další svoje příběhy.

Tak na příklad. Má duše, Samael, je v dimenzích záměrů poměrně velký kolos, který vytváří další duše, nebo se s dušemi jiných spájí. Tělo má ze zlaté strunovité hmoty času a na čele takovou jakoby korunu s jedenácti paprsky prostoru, které se slívají ve dvanáctý čas, který mu pak protéká mezi nohy směrem k ostatním. Dejme tomu, že zde funguje jako tvůrce a milovník, podle toho, zda je potřeba, aby své bytí sdílel s jinými nebo z něho tvořil další bytosti.

 V dimenzích světla je však bojovníkem. Je, myslím jedním z generálů archanděla Camaela, proto je pro mne Camael svým způsobem hvězdným otcem. Takže zde buď bojuje a to s kýmkoli a proti komukoli vždy, když se poruší rovnováha v nějaké části vesmíru, nebo zde přenáší zprávy mezi jednotlivými národy, něco jako světelný pošťák. Tělo má na rukách a hrudi transformační koule, kam se může nasáknout černota a tím se okamžitě vrací do svého základu a meč Skrt je schopný rozpárat ve dví temnou i světelnou bytost, podle toho, co je třeba.

Je to tu opět plné různých poddimenzí a podivných míst a světy dokonce ani nemusí být kulaté. Může to klidně být jen kus místa, jakýsi plac, který visí v nekonečnu. Některá místa jsou více světlá, některá méně. Existují brány v branách a tak dále a tak dále. Jistě chápete, že se tu jedná o další dimenze s dalšími realizacemi našich vlastních Já.

Éterické dimenze neboli dimenze myšlenek a snů jsou vlastně různými kříženci mezi duchovnými dimenzemi záměrů a hmotnými dimenzemi. Najdeme zde snad nejvíce podtypů, druhů a poddruhů dimenzí, které se dají kde najít.

Jedna z těch, kteří se nachází nejblíže, duchovnu jsou dimenze hudby. Dále také dimenze příběhů, pohádek, filmů, seriálů, knih a všeho, co si vaše fantazie a umělecký talent může vytvořit. Samozřejmě, že v nich žijete i vy své vlastní příběhy a životy, opět paralelně s tímto. Dimenze příběhů jsou nejčastějšími dimenzemi, ve kterých pobývám já. Zjistila jsem, že mi správný příběh dodá obrovské množství takové citové a duševní síly a stejně tak mi špatný příběh sílu odebere. V těchto dimenzích je nejdůležitější mít fantazii. Máte-li dostatek fantazie, pak se stáváte doslova bohem Tvůrcem světů, příběhů a bytostí v těchto dimenzích. A odráží to i další část vaší síly. Stejně tomu je i s dimenzemi hudby. Třeba skladatel jako Beethoven byl jistě obrovským andělem a naprosto úžasnou silou, který dokázal předat krásu napůl duchovní dimenze až do našeho světa.

V současné době prochází doslova skrze tyto dimenze a ani si to neuvědomujeme, ale často se stává, že doslova žijeme různých příběhy našich oblíbených hrdinů.

Těsně na tyto dimenze navazují téměř hmotné dimenze myšlenek a telepatie. Pořád patří mezi směsné dimenze éteru, ale už jsou na nás tak přilepené, že se mísí s naším vlastním hmotným životem a dovednost komunikace telepatií a podobně je jedna z věcí, které by se nám v hmotě velmi hodily. Tyto dimenze a aktivity jednotlivých bytostí v nich jsou monitorovatelné i přístroji ať pozemskými nebo mimozemskými. Opět platí, že čím více máte poznatků, čím více máte natrénovaný mozek, čím lepší schopnost máte řešit logické, či nelogické problémy a čím máte větší představivost, tím jste ve věcech myšlení silnějšími.

Patří sem schopnost empatie, schopnost vnuknutí svých nápadů jiným… tu používám často já… telekineze, či zákon štěstěny… aneb vaše schopnost ovlivnit události tak, aby vám šly na ruku. To není žádná náhoda ani věc osudu, to je ryze vaše míra schopností, znalostí a životní síly. To vše je schopnost pracovat se svým mozkem, pracovat se svým vlastním myšlením a myslím, že taková škola myšlení je lepší než 100 psychologů najednou.

Pak se klidně můžete vysmívat různým druhům černých mágů, kteří si myslí, že jsou cool tím, že umí telepatii a to často jen slabě, protože dokážou přenést pouze představy a slova, nebo různé hmotné pocity těla, ale už vám nevnuknou vizi, myšlenku, nápad… na to by museli být trošku osvícenější.

Pochází odtud často i různé předvídání událostí a jiných věšteckých a čarodějnických schopností a činností. Vúdú, čarodějnice, léčitelství, horoskopy… zkrátka vše, čím ovlivňujete své životy a své těla. A pakliže se něco nepovede, pak to samozřejmě není vina nikoho jiného, protože ačkoli jste se třeba nenarodili super osvícení, máte celý život na to, abyste mohli studovat a učit se praxí a podobně. A každý má podobné schopnosti, vždyť jsou ty dimenze na nás tak nalepené, že v nich musíme mít všichni svůj tělesný i rozumový obraz a také ho i máme, jen se naučit s tím pracovat.

Také se stává, že po naučení se práce s některým druhem schopností z těchto myšlenkových dimenzí, propadají lidé lživému klamu toho, že jsou osvícení. Ovšem pravda to není. V těchto dimenzích stále ještě existuje vaše ego a má zde i své často dost silné projevy. Bytosti, které jsou s vámi skrze tyto dimenze spojené, také nemusí být na 100% osvícené, i když jsou na tom rozhodně lépe, než člověk, žijící pouze ve hmotě. Nepropadejte však lžím o osvícení a moudrosti. Skutečně moudrý je ten, který dává prostor své duši, aby se volně realizovala v jeho životě. Je to ten, který neomylně míří do dimenze záměrů a odtud přímo k Bohu, protože jen On Jediný a Nekonečný Nejvyšší vám může poskytnout to jediné a pravé osvícení. Nikdo jiný, ani Ježíš, ani já, ani Budha vám to osvícení nedá. Dáme vám ukazatele na vší cestě. Nasměrujeme vás správným směrem a bude-li to třeba pak několikrát. Ale jediný, kdo vám poskytne osvícení je Bůh uvnitř vašich srdcí, uvnitř vašich duší, nikdo víc.

Dimenze hmoty jsou nejsložitějšími a také nejméně harmonickými, málo jemnými dimenzemi vesmíru. Jsou však velmi bohaté a často natolik vyvinuté, že se v nich současně můžete nacházet ve více formách, tělech a životech.

Tak třeba já jsem tu jako samuraj, vojenský generál, staroegyptská královna, azurian, vodní čaroděj, Silvie a také časoprostor sám, kterému říkám Samaeth, což je pro mne to samé, jako časoprostorové kontinuum… to je ta tmavě modrá energie, kterou kolem mne někteří vidí. Divíte se, proč nepoužívám teda nějakou supersíť nebo super mimozemskou technologii? Proč bych to dělala. Můj život se mi zatím líbí, takový jaký je, tak proč bych si ho zesložiťovala? Moje mimozemské azurianské já se zde podílelo kdysi na osazování Země stromy a také je umí léčit a tak i já tíhnu k lesu a podobným schopnostem. Tu a tam cvičím bojová umění. Tu a tam ze mě vytryskne trochu času nebo se prostor okolo mne nepatrně rozšíří, což většina lidí ani nevidí, ale proč bych to jinak hnala do krajností? Nemám potřebu ze sebe dělat něco, co mi přijde jako zbytečná námaha… tady aspoň tady, v hmotných rovinách. Když je to potřeba udělat v časových dimenzích, kde už to fakt udělat musím, protože tam kvůli tomu jsem, pak to samozřejmě dělám, ale jinak to házím za hlavu. Mnohem víc mě baví předávat svoje poznání někomu, kdo ho může potřebovat a být tam, kde mě někdo potřebuje. Jo a taky být s Bohem a v Bohu a mluvit s ním, to je fakt úžasný pocit.

No a teď když už jsem vás asi unudila malým výčtem svých koníčků, musím dodat, že zde samozřejmě kromě nás existuje mnoho bytostí, kdybych však používala pojmy jako miliardy či triliony, byla by to pořád malá čísla oproti tomu neustále se nekonečně rozrůstajícímu počtu entit, obývající všechny úrovně všech druhů hmotných vesmírů a dimenzí v nás i okolo nás. Některé vesmíry jsou ve stádiu zániku, jiné ve stádiu zrodu, některé jsou ve stádiu uprostřed, stejně jako ten náš. Lze mezi nimi různě přecházet, odcházet a tak dále. Mezi jednotlivými úrovněmi dimenzí platí to samé. Jsou tu národy mnohem starší a vyvinutější nežli my i vzhledem k naší půl milion starou historií. Jsou tu národy mnohem mladší a méně vyvinuté. Jsou tu národy, které se vyvíjejí rychleji. Jiné se vyvíjejí pomaleji. Jedni vypadají jako ještěři. Jiní jsou šupinatí jako ryby. Další jsou zas úplně holí a s tenkou blanitou kůží, další jsou chlupatí. Další budou plynatí, vodnatí. Různých velikostí a charakterů. Červení, modří, bílí, malí, velcí, střední, zlí i nebezpeční, stejně jako moudří a laskaví. Většinou jsou nám charakterem podobní, a i když se zdají vyspělejší, nemusí být tak úplně ve všem vyspělí. My sami jsme ještě ani zdaleka neobjevili svoji vlastní sílu, natož abychom věděli, kde se vlastně nacházíme a kam můžeme zařadit je.

Zde své pojednání zatím skončím, protože už je dost dlouhé a až budu příště psát o mimozemšťanech, budou to ryze rasy v okolí Země, z našich hmotných dimenzí našeho vesmíru, ze 4D až 6D rozměrů. Je toho dost, co jsem o nich zjistila, za což musím především poděkovat Teclisovi. Nicméně na tomto místě chci říct, že kromě těchto mimozemšťanů existuje v mnoha úrovních mnoha typů dimenzí mnoho dalších duchovních i poloduchovních bytostí, kteří jsou téže mimozemšťany a vám už dochází, že k nim z 99% patříme i my sami. My nejsme ani tvůrci ani vládci této planety. My jsme jejími hosty, kteří sem za určitým účelem přišli z jiných vesmírů a dimenzí a měli bychom se k ní chovat také s úctou, láskou a vděčností, kterou si zaslouží. Že to neděláme, je jen známkou hlouposti a nabubřelosti našich eg.

Mějte se krásně!! Čus!!!

Vznik pozemského života

Povím vám příběh. Příběh, na který mě navedla kniha, kde Plejáďané nabízejí lidem svoji pomoc. Tu knihu brzy uveřejním na stránkách time angela, ale nejdřív bych vám ráda povyprávěla, co se podle mne na Zemi dělo a proč tu lidé vůbec jsou.

Takže tento vesmír je pouze třídimenzionálním obrazem skutečného vesmíru okolo nás. Je to, jako když uděláte fotku skutečnosti a ta fotka zachycuje jen to, co je před objektivem, ale nikoli už to, co je za ním. V tomto vesmíru každý z archandělů, každý ze serafínů, každá z duchovních bytostí se realizuje jako vesmírné těleso. Serafíny znázorněme třeba jako hvězdy, dokonce v nich i rády pobívají, archandělé jako planety a tak dále. Má planeta se například jmenuje Saturn a velmi dobře si pamatuji, jak jsem ji stvořila. Takže ve výsledku, kolik je vesmíru těles, tolik je i bytostí... a těch je nespočet. Když někdo z tohoto vesmíru chce odejít, zkrátka nechá svůj satelit, svoji planetu zničit a přestává být potom spojený s tímto vesmírem.

A tak tu docházíme k tomu, že kulatá Země je sama živá, sama je archandělem a to velmi starým a moudrým. Patří k Elům a její vlastní národ, její bytosti se jmenují dévy a elementálové a nachází se v páté dimenzi. V třetí dimenzi zde vidíme jen její částečný obraz. I ten však stačil zaujmout bytosti z různých koutů vesmíru a různých dimenzí, kteří přišli s projektem Země, jako místa k setkávání různých mimozemských civilizací, jako místa k výměně informací mezi nimi, kdy by se tímto způsobem mohli entity vesmíru navzájem obohacovat a vyvíjet se dál. Navíc zde každá životní forma, každá civilizace mohla zanechat nějaký otisk, poselství pro ty, kteří přijdou po ní a tak se Země ve výsledku měla stát i skvělou knihovnou tohoto vesmíru.

A tak začala být Země osazována životem. Vesmírné entity spolupracovali mezi sebou na osázení planety Země různými řasami, jednobuněčnými organizmy, pak prvoky a tak dále. Postupně se sem dostávala vědomí a biologické kódy z mnoha planet, galaxií a dokonce i dimenzí. Pokud původní DNA nebylo zcela kompatibilní s životními podmínkami na Zemi, pozměnili ho tak, aby tu bylo schopno žít. Tohle všechno samozřejmě probíhalo za souhlasem samotné Země, ona nesla všechnu tu tíhu a tak je jasné, že to musela povolit. Navíc podmínky na Zemi se měnily, ovzduší, vlhkost, teplota... tak v každém období tu mohlo přežít určité množství organizmů a zanechat tu svůj otisk. Pak když se nachýlil jejích čas, vyhynuly, aby uvolnily místo pro ty další.

Životní formy byly samosebou záměrně vedeny od nejjednodušších k těm složitějším, protože aby vznikly ty složitější, musel být jejích vznik na něčem postaven, na nějakých biologických základech. V biologii jsme krásně probrali všechny živočichy Země a tak jsme zjistili, že každý z nás v podstatě od svého početí až po pozdní těhotenství matky si proděláváme celý zkrácený evoluční proces vzniku života na Zemi. Jestli mi nevěříte, klidně se zeptejte nějakého vědce z této oblasti zkoumání a on vám to potvrdí.

Takže takto vznikal život na Zemi. Vystřídalo se tu mnoho forem a všichni tu zachovali svůj otisk a zároveň se vše vyvíjelo až k bodu, kdy bude vyvinut tvor, který bude moct přijmout do sebe přímo inteligenci samotných tvůrců celého toho procesu, tvor jehož prostřednictvím se tu budou moct převtělit a tak vlastně nastěhovat přímo ti, kteří toto žádali. Samozřejmě, že jsme se i před tím převtělovali do zvířat, ale to bylo jiné. Tohle poskytovalo úplně nový pohled na věc. Nové dalekosáhlé možnosti komunikace mezi sebou, tedy mezi různými entitami na různém stupni vývoje. Na Zemi si totiž tyto entity mohly být rovny nezávisle na tom, jakou funkci zastávaly ve vesmíru.

A tak vznikl člověk. Člověk je z hlediska vesmíru něco naprosto unikátního a neuvěřitelného. Je sestaven z mnoha vrstev své existence, z nichž naše fyzické tělo představuje jen špičku ledovce, jen malé procento toho, kým doopravdy jsme. Někomu, kdo se ještě nesetkal s jinými tvory z vesmíru to možná přijde až přehnané, ale já protože jsem několik viděla, vím, že tvorové času jsou prostě jen z času, tvorové zeleného světla jsou zelení, ti červení jsou všichni červení... zkrátka to vždy víceméně vypadá tak, že jsou si všichni z dané rasy strašlivě podobní a jsou tvořeny velmi jednoduše oproti lidem, jsou tvořeny z jedné, maximálně z několika málo látek vesmíru. Jenže člověk sám je tvořen z mnoha esencí mnoha andělů, dév a ze všech elementů Země. Člověk kmitá v mnoha dimenzích zároveň, zatím co původní tvorové kvůli tomuto musí dělat nová těla. Možnosti člověka jsou neomezené... tedy byly neomezené.

Za časů prvních lidí, bylo naše DNA mnohem větší a používali jsme 100% svého mozku, ne jen ten slabý zlomek, co teď. A byly to časy mnohem dávnější nežli Atlantida, bylo to mnohem dřív. První lidé tu vytvořily obrovské civilizace a zkolonizovali naprostou většinu této planety. Měli ohromující moc. Moc, která zářila do celého vesmíru jako nesmírný drahokam. Jenže běda! Tato moc velmi zatěžovala Zemi. Civilizace, kteří tu byly si to samozřejmě plně neuvědomovaly. Chtěly, aby Země zůstala jejích, chtěli tu žít napořád. Jenže to nešlo.

Vysoké entity vesmíru, samotní staří serafíni si uvědomili, že tím tyto civilizace zapomínají na původní účel Země, na to že neměla patřit nikomu a přitom sloužit všem. Proto sem vyslali svého vyslance, Lucifera. Jenže on viděl to, co viděl a zakusil to, co zakusil. A vrátil se domů a věděl, že s tím musí něco udělat. Oni všichni se shodli na tom, že tyto civilizace musí být ze Země vyhnány a nic takového se už nesmí opakovat. A tak se to stalo. Byli jsme sem vyslány my. Bylo to před více než 500 000 lety a já vím, že jsem tu byla. Vím, že jsem byla v civilizaci obývající Antarktidu. Cítím to v kostech. Nemám z těch období přímé vzpomínky, ale věděla jsem o té civilizaci už mnohem dřív, než jsem znala jméno svého strážce. Byli jsme tam myslím celý pluk od Camaela a způsobili její zánik. Tu nejlepší část, tu nejvzácnější a nejcennější jsme však schovali. Říkám ji Velký Mistr, poslední bojovník. Je to poklad, který se ukrývá v nitru Antarktidy a až přijde čas, vyjde na světlo světa i on. Doufám, že se mi jednoho dne znalosti navrátí natolik, abych ji mohla vyzvednout na světlo světa už tím, že ji znovu vytvořím. Proč mluvím o „ní“, nevím ale myslím že to jednoho dne pochopím.

A tak tedy po vyhnání oněch entit a konci starých civilizací byla přijata opatření, která zamezovala lidem zmocnit se znovu vlády nad Zemí. Toto vyžadovalo spoustu opatření a jedním z nich bylo Luciferovo zapomnění. Ovšem nebuďme bláhoví, nebyl jediný kdo na lidi působil. Někdo se například musel postarat o to, aby se lidské DNA zmenšilo jen na dvě vlákna. Někdo se musel postarat, aby lidé využívali jen malé procento svého rozumu. A někdo se musel postarat o to, aby se po pár tisících letech každá říše a každá lidská společnost najednou rozpadla, nebo odešla do vyšších dimenzí. To vše proto, aby se zajistil hladký chod celého systému Zemské knihovny jako místa k obrození a ponaučení se, jako místa k obohacení se jako částečná škola a to pro mnoho tvorů z mnoha světů i dimenzí.

A tak to fungovalo další tisíce let. Střídaly se tu různé civilizace. Každá z nich věděla, že tu sice může zůstat, ale vždy nejdříve zapomene na to, kým byla a znovu se bude muset zformovat a také na to, že je tu její působení omezeno jen na určitou dobu a pak ji v tom vystřídá další. Je to jako když čekáte u kadeřníka, nebo kdekoli jinde. Aby přišel další zákazník, musíte mu nejdřív uvolnit místo. Tak se například obrodili Atlantiďané a odešli do vyšších sfér ( nebo si to aspoň myslím) a nebyli jediní.

Jenže spoustě lidem i civilizacím se začalo stávat, že přestávali zvládat některé věci, co se tu děly. Po jejích odchodu ze Země, tu stále na ni zůstávala lpět černá karma. Ta karma se usazovala na všechno, na anděle, kteří tuto Zemi střežili, na dévy, elementály i na lidi samotné. Za času Babylónu a pak Říma se už tato černota tak zmnožila, že tu již nebylo možno normálně žít a existovat. A tak ti, kteří si toto uvědomovali, začali žádat o pomoc. O pomoc k nebesům. A tak jim byla poslána.

Ježíš a pak Budha a mnoho dalších sem přišli, aby nastolili novou dobu. Ježíž byl hlavním klíčem k jejímu otevření, k převedení lidí do nového směru, do nového období. Do období, ve kterém se Země a lidi samotní očistí, do dvoutisíc let trvajícího očistce, doby astrologických ryb. A spolu s tímto se sem vrátilo mnoho bytostí, kteří měly lidem v tomto pomáhat. Jedni tu už někdy byli tak, jako já. Jiní sem přišli poprvé, ale chtěli pomoct. Staré s novým se začalo promíchávat a my se snažili pomoct, kde to jen šlo. Někteří z nás se pak převtělili za člověka, někteří zůstali v andělské podobě. Někteří o sobě dali znát, jiní zase ne. Protože lidem byla k obrodu potřeba dualita, někteří se obklopili tmou a začali představovat to špatné, jiní zase to dobré. Dělalo se a pořád se dělá všechno proto, aby se Země očistila od starých nánosů černoty a karmy, která se tu nashromáždila za tu dobu působení lidského rodu na Zemi.

A toto trvá přes 2000 let, tak dlouhý je očistec Země. Ono možná se to nezdá, ale ve skutečnosti jsme se už spousty karmy zbavili. Koneckonců pracovali jsme na tom všichni společně. Jestliže se vám někdy vrátí z minulých životů vzpomínky na děs, vraždy a krev, pak vězte, že to všechno jsme dělali jen proto, abychom zbavili Zemi karmy, která ji dusila tolik let. A teď jsme na vrcholu celého procesu. Teď jsme u jeho konce. Už brzy si budeme moct podat svobodně ruce a říct si:

„My jsme to zvládli. Navrátili jsme Knihovnu vesmíru, navrátili jsme nejvzácnější klenot našeho stvoření tam, kam patří, na výsluní.“

Proto si teď jistě uvědomujete jak strašně důležití lidé jsou. Nejen že jsme živou pamětí tohoto světa. My jsme jeho zachránci, my všichni, kteří jsme tady, pracujeme na stejné věci a podporujeme se navzájem, jak jen umíme. Že to občas trochu zvrtáme, na tom nesejde. My všichni jsme zajedno. My všichni jsme se zavázali být tím, kým jsme proto, abychom mohli pomoct sobě i tomuto světu. Myslím, že to je také jeden z důvodů, proč lidi tolik miluji a proč nás milují i naši andělé. To kvůli té odvaze. Odvaze jít sem s vědomím, že po narození nebudeme o ničem vědět... s vědomím, že budeme bezbranní a zažijeme mnoho bolesti... ale také s vědomím, že vytrváme a uděláme všechno proto, abychom se obrodili.. abychom znovu našli sami sebe a dovolili Zemi, aby se sama obrodila... aby sama našla sebe a očistila se a zářila zas jak klenot. Kvůli tomu jsme tady a proto jsme tak strašně důležití. Proto jsme tu všichni ze všech možných koutů Universa, z různých rodů, galaxií, rozměrů i vesmírů samotných. Jsme tu proto abychom pomohli.

A všichni jsme tu silní, zářiví a především odvážní, protože jinak bychom do tohoto těžkého úkolu nikdy nešli. Proto ať si o sobě myslíte, že jste sebehorší, já vím, že to není pravda. Proto vím, že tohle obrození zvládneme, proto mám na sebe a i na lidi okolo sebe tak velké nároky a tolik po nich žádám... protože vím, že to dokážou.. protože vím, že slovo nemožné pro nás neexistuje. Kouzlo se sem možná dostává z vyšších rozměrů pomalu a s úskalími, ale dřív nebo později se sem dostane a každý bude mít vše, co si jeho duše zaslouží a vše po čem touží.

Toto je plán dlouhodobé záchrany Země a my jsme jeho nejdůležitější součástí. Uvědomte si jak úžasní a silní jste, dříve nebo později si to musí přiznat každý z nás. Dokonce i já, ačkoli mi to občas tak vůbec nepřipadá. Tohle je naše naděje, protože je to pravda pravdoucí. A i když je to těžké a vy víte, že ani já nejsem vyjímkou, jsem stejný člověk jako každý z vás, tak přece my to dokážeme. Kdysi dávno jsme to slíbili a tak svůj slib splníme, musíme ho dodržet!!!

Až najdete pravdu o tom, kým jste, pak budete nejbohatší na světě... a já s vámi.

Mějte se krásně!!! Ahoj!!!