<html>
<head>
</head>
<body>
<style="colour:silver">
Před mnoha staletími vznikly ve feudálním Japonsku (např. v provincii Iga) "rodiny nindžů". Nindžové (stínoví bojovníci) prováděli, ať už ozbrojení či nikoliv, atentáty a plnili speciální úkoly. Osvědčili se jako vyzvědači a špijoni a jako doma byli v neschůdných oblastech. Nebyli regulérními válečníky, neúčastnili se bitev a necítili se vázáni kodexem cti samurajů. Již okolo roku 600 využíval princ Šótoku Taiši nindžů a kunoiči (nindže ženského pohlaví) jako vyzvědačů. Jednotlivé klany nindžů vyvíjely rozdílné komplexní sebeobranné praktiky, respektive styly (např. Togare-Nindžucu-Rjú), kterým se nindžové učili do dětství a které byly v rámci rodiny předávány dalším generacím a přísně střeženy před vyzrazením. Nindžové se obratně přizpůsobovali okolí a používali speciální zbraně, resp. náčiní jako foukací trubičky (s otrávenými šípy) nebo lano s vrhací kotvou (kaginawa), které se používalo k lezení, ale i jako zbraň. Typickými zbraněmi nindžů jsou ruční vrhací hvězdy "šuriken", které se hojně napouštěly jedem, a "šogei", dýka s hákem, řetěžem a železným prstencem. Nindžové praktikovali určité strategie pro přežití, byli považováni za mistry maskování a byli obávaní pro speciální bojové techniky (nindžucu). Při svých akcích užívali neozbrojené bojové techniky (taidžucu), techniky meče (kenpó), oštěpu (jaridžucu) a také řetězu a srpu (kusarigama). Jejich zbraněmi byly vrhací střely (šuriken-džucu) a používali rovněž oheň, ruční zápalné zbraně (teppó), výbušniny (kadžucu) a další tajná umění. Také velmi oblíbenou zbraní byl kunai,což bylo něco jako nůž a senban což jsou delší vrhací jehlice. Již několik let je "ninpo" známé také v Evropě. V Německu se každoročně koná několik "festivalů nindžů".</style="colour:silver">
</body>
</html>
</html>
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář