2013 - Jiří Hastík, text katalogu výstavy
Text katalogu k výstavě v galerii Patro 2013
Oldřicha Schnabla imaginární prostory.
Zdá se, že naše současnost je posedlá klamem. Snad ve všech oblastech života se setkáváme s účelově deformovanou informací. Jevy a věci již neexistují samy o sobě v přirozených souvislostech a vztazích. Snad právě proto se tak často setkáváme s mimořádnou redundancí podmiňovacího výrazu jakoby. Tedy s blíže nespecifikovanou možností jako potenciálem čehokoliv. S možností jako fenoménem doby, jímž lze nekonečně manipulovat v rámci tušených i netušených představ. S možností jako potenciálním stavem bytí. Uvedené skutečnosti výrazně ovlivňují civilizační faktory spojené s technickým pokrokem. Žijeme v digitálním věku, který se právem pyšní velkými objevy ale současně zbavuje lidi mnoha tradičních hodnot a způsobů chování.
V intencích této životní reality vnímá skutečnost i olomoucký grafik a designér Oldřich Schnabl. Přestože není příslušníkem generace odkojené virtuální realitou, dokáže s ní pracovat s obdivuhodnou mírou tvůrčí energie, aniž však podléhá svodům pohodlně levných efektů, které jsou často průvodním jevem těchto aktivit. Je tomu tak proto, že Schnabl obětí digitalizace rozhodně není. Jeho počítačové kreace jsou logickým zhodnocením předchozích výtvarných i lidských zkušeností. Na cestě k současnému výrazu prošel klasickým výtvarným vzděláním. Z jeho dochovaných ranných prací cítíme poctivé studijní zaujetí reálnými jevy. V rámci tohoto procesu si osvojil zákonitosti výtvarného projevu, v němž nejde jen o transfer optické zkušenosti na plochu papíru či plátna, nýbrž o hledání řádu konkrétního díla. Tvůrce tak vytváří novou realitu jejímž prostřednictvím komunikuje umělecký záměr s okolním světem. Mimořádně bohaté zkušenosti z letité činnosti v oboru užité grafiky jej dovedly k úsporné redukci tvarů, které si musely uchovat smysl požadovaného sdělení. Přirozeně a téměř mimoděk si tak vybudoval výtvarné vědomí založené na vnímání konkrétních prostorových vztahů, které si osvojil v rámci realistické periody a významu plochy, která iluzi tohoto jevu limituje.
Digitální grafiky Oldřicha Schnabla osloví vnímatele nejdřív svojí kultivovanou estetikou a nápaditostí tvarových kreací. Při bližším ohledání však zjistíme, že jde o mnohovrstevný příběh základních geometrických útvarů – kruhu, čtverce, trojúhelníku a jejich tvarových modifikací. Jejich multiplikací a pomocí stupňované barevné tonality nebo průniky jiných tvarových prvků dosahuje mimořádně působivé prostorové iluze. Nejrůzněji organizované plochy nás jednou vtahují do tajemných hloubek připomínajících vesmírné děje, jindy pociťujeme úzkost z vyzývavě čnících útvarů, nebo jsme zmateni prostorovou fikcí jdoucí proti zákonům vizuální zkušenosti, které asociují matoucí geometrii proslulých schodišť a imaginárních interiérů švýcarského grafika Mauritse C. Eschera. Schnablovy bohatěji komponované tvarové struktury zase evokují šalebné popartové hříčky, pracující s kinetickými efekty. V obou případech však nejde o deskriptivní interpretaci určitých jevů, nýbrž o programovou analýzu smyslové optiky objektivizovanou konkrétním uměleckým výkonem.
Jakkoliv se však grafikovy kreace zdají být skvěle vymyšleným formálním programem, mají k hmotné i abstraktní myšlenkové podstatě světa a bytí velmi blízko. O tom svědčí opakování základních tvarových prvků a genetických informací v živé a neživé přírodě, jakými jsou fraktály nebo DNA. V kontrastu s většinou digitální produkce tohoto typu nepostrádají Schnablova díla výrazné citové zaujetí patrné zejména v barevném ladění opusů a duchovní hloubku odkazující diváka k principům procesu poznávání světa. Procesu, který v naší době prochází radikální proměnou od analogického myšlení k informaci získané prostřednictvím binárních pulzů.
Přestože se Oldřich Schnabl intenzivněji věnuje digitální grafice teprve dvanáct let je dnes zřejmé, že svým dosavadním dílem výrazně obohacuje současnou výtvarnou produkci nejen středomoravského regionu originální tvůrčí koncepcí i kvalitou uměleckých výkonů.
Skutečnost, že výstavu konanou u příležitosti životního jubilea autor dedikuje památce svého učitele, letitého přítele, významného olomouckého umělce a vzácného člověka Lubomíra Schneidera dokumentuje také lidský rozměr jeho osobnosti.
Jiří Hastík
Text in a catalogue for the exhibition in Patro Gallery, Olomouc, 2013
Imaginary space of Oldřich Schabl
It seems that our present time is obsessed with deception. In maybe all aspects of living we meet with a purposefully deformed piece of information. Phenomena and things do not exist on their own in natural context and relations. Maybe for this reason we come across extraordinary redundancy of conditional expression, more precisely with unspecified possibility of anything. Possibility as phenomenon of times which can be manipulated within suspected and unsuspected notion infinitely. Possibility as a potential state of being. Mentioned facts significantly influence civilization factors connected with a technical development. We live in digital era which can be justly proud of big discoveries but at the same time fail people in traditional values and manners.
In the intentions of this reality Oldřich Schnabl, the graphist and designer from Olomouc, perceives the world in the same way. Even though he is not a member of the virtual reality generation, he is able to work with it with an admirable extent of creation without being tempted by cheap effects which often accompany these pieces of work. It is so because Schnabl is not a victim of digitalization. His computer creations are logical evaluation of previous artistic and personal experience. His contemporary expression is based on a traditional education in arts. In his early pictures we can observe fascination by real facts. During this process of creation he comprehended rules of artistic expression which is not focused only on transferring the optical experience on a piece of paper or canvas but on trying to find order of a concrete piece of work. The author thus creates a new reality which then communicates the artistic aim to the surrounding world. Remarkable amount of experience from his long profession of applied graphics helped the author to express himself in a brief reduction of shapes which have to maintain the sense of meant communication. Naturally, he built his artistic consciousness on perception of concrete space relationships, which he comprehended within a realistic period and a meaning of surface that limits the illusion of such phenomenon.
Digital canvases by Oldřich Schnabl impress their admirers firstly by a cultivated aesthetics and originality of work with shapes. After observing more carefully we realise that his work is a story of basic geometrical figures told in many layers – his work is of a modification of shapes of circles, squares or triangles. He gains an extraordinary impressive space illusion by multiplying the shapes by the means of scale in colourful tonality. Variously organized surfaces are taking us in mysterious depths similar to space actions, sometimes we can feel anxious from provocatively leaning shapes or we can be confused by space fiction which is contradictory to rules of visual experience which can be of an association of renowned staircase and imaginary interiors of a Swiss graphist Mauritse C. Escher. Schnabl’s richly composed shape structures evoke scary plays of popart working with kinetic effects. In both cases it is not the type of a descriptive interpretation of certain phenomena, but it means a programme analysis of sensual optics objectivized by a concrete artistic process.
However the graphist’s creation may seem formal, it is very close to real and abstract notion of being of today’s world. This may be proved by existence of repetitive basic shapes in nature and in genetics, as for example fractals or DNA. In contrast with a majority of digital production of this type, Schnabl’s work does not lack a distinctive emotional fascination obvious mainly in the coulour match and a spiritual depth referring spectators to basic principles of comprehension of the world. We can speak about a process which is being presently radically changed from analytical thinking to information gained thanks to the binary impulses.
Despite the fact, that Oldřich Schnabl has been devoted to digital graphics only for 12 years, we can say that he importantly enriches the contemporary world of arts, not only in the region of Middle Moravia, by his unique creative conception and quality of his art production.
The fact that the author dedicates his jubilee exhibition to Lubomír Schneider, his teacher, friend and a renowned Olomouc artist of an immense value, proves the greatness of the author’s character.
Katalogtext zur Ausstellung in der Galerie „Patro“ 2013
Oldřich Schnabls Räumliche Imagination
Unsere Gegenwart scheint von Illusionen geprägt. Wohl in allen Gebieten unseres Lebens treffen wir auf gezielt deformierte Informationen. Dinge und Ereignisse existieren nicht mehr in ihren natürlichen Zusammenhängen und Beziehungen. Vielleicht auch deshalb begegnen wir so oft dem Wort „als ob“, einer nicht näher definierten Möglichkeit von „was auch immer“. Mit Möglichkeit als Phänomen der Ära, mit dem man im Rahmen von geahnten wie ungeahnten Vorstellungen unendlich arbeiten kann. Mit Möglichkeit als potentiellem Zustand des Seins. Diese Tatsachen beeinflussen nachhaltig unsere Zivilisation, verbunden mit technischem Fortschritt. Wir leben in einem digitalen Zeitalter, das mit Recht stolz auf große Entdeckungen ist, gleichzeitig aber vielen Menschen ihre traditionellen Werte und Verhalten nimmt.
Mit Hinblick auf diese Lebensrealität nimmt auch der Grafiker und Designer Oldřich Schnabl seine Umwelt wahr. Obwohl er nicht zur Generation gehört, die mit virtueller Realität groß geworden ist, kann er mit ihr mit einer erstaunlichen schöpferischen Energie arbeiten, ohne ihren bequemen, billigen Verlockungen nachzugeben. Das ist auch deswegen der Fall, weil Schnabl kein Opfer der Digitalisierung ist. Seine Computerwerke sind eine logische Aufwertung und Verarbeitung seiner früheren malerischen und menschlichen Erfahrungen.
Auf dem Weg zu seiner heutigen künstlerischen Ausdrucksweise absolvierte er auch eine klassische malerische Ausbildung. In seinen früheren Werken spürt man die ehrliche Begeisterung an der Realität. Bei dieser Arbeit machte er sich die Gesetzmäßigkeiten des Malens zu eigen, indem es nicht um die Übertragung einer optischen Erfahrung auf die Leinwand oder auf ein Blatt Papier geht, sondern um die Suche nach der Ordnung des konkreten Werkes. Der Künstler lässt so eine neue Realität entstehen, durch welche er seiner Umgebung seine künstlerische Absicht mitteilt.
Durch die vielfältigen Erfahrungen aus der jahrelangen Tätigkeit auf dem Gebiet der angewandten Grafik entwickelte er eine kompakte Reduktion der Formen, die dennoch die Bedeutung der gewünschten Botschaft tragen. Auf natürliche Weise entfaltete er so ein künstlerisches Bewusstsein, das auf Wahrnehmung der Raumbeziehungen und auf Bedeutung der Fläche basiert, die das Werk und seine Illusion limitiert.
Die Computergrafiken von Oldřich Schnabl sprechen seinen Betrachter zunächst durch ihre kultivierte Ästhetik und den Einfallsreichtum der Formenkreationen an. Bei näherer Betrachtung stellen wir jedoch fest, dass es sich um eine vielschichtige Geschichte der geometrischen Grundformen handelt: Kreis, Quadrat, Dreieck und deren Abwandlungen. Durch deren Multiplikation und mittels komparierender farblicher Abstufung oder durch Überblendung durch andere Formen schafft er äußerst wirkungsvolle räumliche Illusionen.
Unterschiedlich organisierte Flächen ziehen uns magisch in ihre Tiefen, die an kosmisches Geschehen erinnern. Ein anderes Mal wird uns bange aus den provokativ hervorstehenden Objekten, oder wir sind verwirrt durch die räumliche Fiktion, die entgegen unserer visuellen Erfahrung steht, eine verwirrende Assoziation mit der Geometrie der berühmten Treppe und imaginärer Interieure des berühmten Schweizer Grafikers Marutis C. Escher erzeugt. Die formenreicheren Strukturen Schnabls rufen Erinnerungen an trügerische Spielchen der Op-Art hervor, arbeiten mit kinetischen Effekten. In beiden Fällen handelt es sich jedoch nicht um deskriptive Interpretation bestimmter Ereignisse, sondern um eine programmmäßige Analyse der Sinnesoptik, welche durch den konkreten Einsatz des Künstlers objektivisiert wird.
Wie sehr auch seine Werke ein perfekt ausgeklügeltes formales Programm zu sein scheinen, sie befinden sich sehr nahe am materiellen und abstrakten Wesen der Welt und des Seins. Davon zeugen das Wiederholen der Grundformen und -elemente und genetischer Informationen in der lebendigen und nicht lebendigen Natur wie Fraktale oder DNA-Muster. Im Gegensatz zu den meisten Werken dieser Art spürt man aus Schnabls Arbeiten eine starke emotionale Begeisterung, die sich in der Farbgebung seiner Arbeiten äußert, und eine geistige Tiefe, die den Betrachter an die Prinzipien des Lichts und dem Verständnis dieser heranführt.
Obwohl sich Oldřich Schnabl der Digitalgrafik erst seit 12 Jahren widmet, ist bereits heute klar, dass er durch seine bisherigen Werke das gegenwärtige künstlerische Geschehen - nicht nur in Mittelmähren - signifikant bereichert.
Die Tatsache, dass er seine Ausstellung aus Anlass seines Lebensjubiläums seinem Lehrer und langjährigem Freund, dem bedeutenden Olmützer Künstler und edlem Menschen Lubomír Schneider widmet, unterstreicht die menschliche Größe seiner Persönlichkeit.
Jiří Hastík
