Trochu teorie o sklenících

/autor: pan Milan Býček/

 

Nejdražším provozním prostředkem pro pěstování rostlin je skleník. Pořizovací i provozní náklady  jsou značné.

 

Z hlediska  stavebního rozeznáváme skleníky pevné , rozebíratelné , pojízdné.

 

Podle způsobu provozu  rozeznáváme skleníky teplé , poloteplé a studené .

 

 

 

Většina zájemců, než-li se dostane ke stavbě skleníku, zkouší  sezónní pěstování ve foliovnících. Foliovník  pro začátek je relativně levnou  záležitostí ,kde začátečník získá první cenné zkušenosti s pěstování v trochu větším rozsahu.Někteří  s pomocí  folie s textilní výplní (větší trvanlivost ) a s dalším zateplením  jsou schopni foliovník využít i při vynaložení větších nákladů celoročně a jen  díky pěstebním  potížím nakonec  při vážném zájmu se stejně pustí do stavby skleníku.

 

 

 

1.Pevné skleníky

 

jsou vyrobeny ze dřeva , oceli , z pozinkovaných ocelových  profilů nebo v poslední době i hliník a duralu .Záleží dnes hlavně  jen na penězích , neboť dřívější nedostupnost některých materiálů  je již  za námi .

 

 

 

Dříve se stavěly v amatérských podmínkách atypické skleníky , nyní je k dispozici značná druhová možnost výběru typizovaných skleníků mnoha výrobců . Typizované skleníky umožňují budování rozsáhlých skleníkových hospodářství řazením modulových jednotek do větších celků .Dnešní moderní skleníky  jsou prostorné  s minimální šířkou 6 m a délkou  do 40 – 50 m s výškou 1,8 – 2,5 m .V podstatě lze  konstatovat , že za peníze vám výrobce postaví nebo dodá  velikost jakou si zaplatíte .

 

 

 

Užší skleníky mají většinou i větší pořizovací  náklady  a i když mají příznivé pořizovací náklady a i když mají příznivé světelné podmínky ,mají kolísavý teplotní režim ,jsou investičně  nevýhodnější , mají zvýšené náklady na temperování či vytápění .Mezní rozměry  blízké optimu jsou při rozměrech šířky 20 m , délky 50 m , ale toto platí pro produkční  provozy . Pro nás amatéry  stačí bohatě  skleníky do 100 m2

 

Střechy dnešních typizovaných  konstrukcí jsou výhradně  sedlové s hřebenem orientovaným ve směru sever – jih . K zasklívání se používá buďto  lité sklo nevzorované ( surové ) ,které není zcela průhledné , nebo sklo tažené (rovné a průhledné  ) . Někdy se požívá skel  determálních , které zajišťují v létě menší přehřívání.Skla s drátěnou vložkou  se používají s širším rastrem drát a používají se tam , kde je snaha  ušetřit na ocel.konstrukci (zde je  průkazné snížení produkce a oddálení produkce vlivem nižší  propustnosti světla .

 

V současné době se používá  místo skel  plastický materiál  Makrolon a jiné  s komůrkami tloušťkou  10 , 16 , 25 mm s jednou až pěti komůrkami . 

 

2. Rozebíratelné skleníky

Jsou tak zvané japany  - oknové skleníky pro studený i teplý provoz.Jsou to jednoduché stavby  , jejichž konstrukce bývá z místních , dosažitelných zdrojů , krytá pařeništními okny .

 

Tento systém má  budoucnost , protože lze  citrusy  zasadit přímo do půdy a rostliny na zimu před prvními mrazíky  ochránit  složením  rozebíratelného skleníku .

 

Kdo  má zájem  o bližší informaci  - tomu můžeme doporučit podívat se do časopisu Citrusy ročník 5 , číslo2 /2005 – duben 2005 článek Návštěva ve Znojmě .V článku  mimo popisu je i fotografie skleníku i pěstebního rozkládacího zařízení přítele , citrusáře Josefa  Weizettela .Toto řešení může být podnětným  příkladem pro mnohé,dříve  nežli  začnou stavět skleník .

 

 

 

  3.Pojízdné skleníky

Jsou jednoloďové skleníky , které jsou v průběhu roku přemístitelné na jiné stanoviště .Přesun se uskutečňuje  po kolejnicích  nebo kladkami  umístěnými  na malých betonových podstavcích .Některé konstrukce mají  pevné boční stěny  s pojízdnou střechou .Výhodou je omezení únavy půdy  , předpokladem  je nutnost pěstitelské kázně a dodržování časového sledu navazujících plodin . Tento  typ  skleníků je vhodný pro květinářskou a zelinářskou  praxi.

 

 

 Vnitřní  vybavení skleníků .

Pěstování  rostlin se může dít na volném záhonu , na vyvýšeném záhonu , na stolových záhonech a na skleníkových  stolech . Dále se využívá závěsných  polic a speciálních množárenských záhonů se spodním  ohřevem  a zakrytým horním  prostorem , aby byla pro množení docílená max. vlhkost se spodním teplem . 

 

Větrání skleníků .

Rozeznáváme  přirozené  a nucené .Větráním skleníků regulujeme teplotu (odváděním přehřátého vzduchu ) , vzdušnou vlhkost a dále vyměňujeme i plyn ( např. CO2  ).

 

Přirozené větrání je provozně nejjednodušší a je buďto hřebenové nebo štítové.

 

Ovládání  hřebenových nebo štítových větráků je buďto ruční nebo  motorické , eventuelně i hydraulické nebo termostatické .

 

Nucené  větrání je nezávislé na počasí , chod je automatizovaný , snižuje  náklady na konstrukci  skleníku ,zvyšuje  provozní náklady .

 

 

 

 

 

Vytápění skleníků .

V zásadě se požívají tři základní  systémy vytápění. Je to systém  trubkového vytápění  (zpravidla teplovodního ), systém teplovzdušného vytápění a  kombinované soustavy předchozích dvou systémů .

 

 

 

Trubkový  teplovodní systém  je buďto samotížný nebo s nuceným čerpadlovým oběhem .Výhodou teplovodního systému  je vyšší tepelná setrvačnost topných těles  a vysoký podíl tepla předávaného prouděním  , což má vliv na mikroklima prostoru .

 

Teplovzdušné vytápění  pracuje tak , že vzduch ohřátý v ohřívači  je vyfukován do prostoru skleníku , přičemž tímto systémem lze ohřívat i půdu ,pokud jsou otopná potrubí uložena  v zemi .

 

Vytápění půdy ve sklenících je tedy teplovodní , teplovzdušné a ev . i elektrické – buďto nízkonapěťové (topná smyčka  napájená transformátorem ) nebo topnými dráty a rohožemi na 220 V , event. přímotopy .

 

 Závěr.

Nežli se rozhodnete  k pořízení skleníku  doporučuji jich aspoň deset navštívit  a nasávat  zkušenosti i rady . Tím se vyvarujete chyb předchůdců.Platí zásada , že i sebevětší skleník je záhy malý .Čím je  skleník prostornější tak je  méně náchylnější na

 

změny parametrů.Čím je  systém menší tím rychlejší jsou i změny  parametrů.

 

 

 

Citrusář č.4 listopad 1985  Býček Milan  , upraveno 24.02.2006

 

.

.

 

 

 

Na co si dávat pozor při nákupu rostliny

/ Autor:  Ing. Iva Hažmuková /

 

 

Moje zkušenosti jsou zejména na základě nákupu již „hotových“ rostlin s květy nebo plody, které jsem uskutečnila jednak já sama, ale i moji známí.

 

Když kupujete plodící rostlinu v květináči, počítejte s tím, že se jedná o řízkovance (buď je řízkovaná přímo odrůda nebo její podnož). V každém případě jde o velmi mladou rostlinu, plodící ve stáří asi jednoho roku (mnohdy i již po několika měsících).

 

Řízkovanec má choulostivější kořenový systém, je třeba být opatrnější jak na zálivku, tak na výkyvy teplot či jiné šoky. U citroníků to platí obzvlášť.

 

Je asi nereálné vyklopit v obchodě rostlinu z květináče, abychom si mohli prohlédnout kořeny (jak radí Klockovi ve své publikaci), ale lehce zahýbat s kmínkem, zda rostlina v kořenáči drží, se dá i v obchodě. Často bývají vidět ne zcela zakryté kořeny. Pokud je substrát již od pohledu hutnější a  zamokřený, není od věci zkontrolovat přičichnutím, zda nejeví známky zkyslosti.

 

Podívat se na velikost a zdravotní stav koruny – listy by měly být svěže zelené, neporušené, u nákupu v hypermarketu bývají až velice tmavé a dost tuhé, což ale není na závadu. Samozřejmě musí být i čisté a bez známek škůdců. Koruna, zvlášť sevřená a hustá, by neměla přespříliš přesahovat objem kořenového balu  (pokud přesahuje více než cca 2x, je to známkou poddimenzování balu proti koruně – taková rostlina bude bez rychlého přesazení do větší nádoby brzy strádat a silně se zpomalí její vývoj).

 

Pokud jsou nasazeny plody, nenechat více než 1 plod na 10 listů u maloplodých odrůd (kumkvat, kalamondin), na 15 až 20 listů u mandarin a min.na 35 větších, zdravých listů u plodů s průměrem nad 6cm. Plody (zejména střední a velké) se u první plodnosti doporučují ponechat max. 4 na rostlinu.

 

V žádném případě si nevybírat rostlinu s málo listy a mnoha plody!! To je největší chyba začátečníka.

 

Myslí si, že když rostlina bohatě kvete a nebo má nasazených spoustu plodů, že je to známkou silné a plodné rostliny, která přežije všechno a bude plodit a plodit! Opak je pravdou. Na takovou rostlinu je třeba pohlížet jen jako na krátkodobou ozdobu bytu a nečekat od ní víc, než od „jednorázovek“ či kytic ve váze. Pokud má rostlina málo listů (popř. shodí všechny) a přitom bohatě nakvétá, znamená to jen předzvěst jejího rychlého konce. Nakvétá totiž ve snaze zachovat rod. Možná ještě nasadí plody, ale ty už nestačí donosit do zralosti a odumírá. Příčinou je porucha v kořenech, nefunkčnost či absence kořenového systému.

 

Před lety jsem dostala k narozeninám řízkovaný kalamondin – byl to dovoz z Holandska, zapěstovaný jako keříček s asi 15 listy a 4 plody (ǿcca 3cm). Žasla jsem a říkala si, že tak nádhernou rostlinu nikdy sama nevypěstuji (v tom jsem měla samozřejmě pravdu). Snědli jsme ještě ten den tři plody, ten poslední nechali asi dva týdny – pak mne manžel donutil ho obrat, prý aby se nezkazil… Naštěstí. Přes relativně brzké odstranění plodů a „pomyšlení“, které jsem tehdy mohla rostlině udělat v rámci paneláku, mi kalamondin jen tak-tak vydržel, rok nerostl, další jen pomalu a znovu nakvetl až na nově narostlé koruně po třech letech. A to jsem citrusy pěstovala již pár let předtím…

 

Z tohoto důvodu si vždy vybírám rostlinu s pěknou velkou korunou, očividně zdravými listy a nejlépe jen s méně květy. Pokud vidím mezi rostlinami z jedné dodávky i nějaké zcela bez květů, zatímco jiné kvetou nebo i mají plody, klidně si ty nekvetoucí vezmu -  nakvétají mi brzy doma a já můžu od začátku regulovat počet nasazených plodů popř. již poupat.

 

Kupuji raději na jaře na venkovních plochách – rostliny stejně bez výjimky letním, tak je přenos a jiné umístění zcela bez rizika. Navíc je přes léto velká šance, že i trochu zanedbaná rostlina se dá do zimy do pořádku. Na podzim nakupuji pouze na výstavách (malé rostliny již za 30 až 50 Kč) – rostliny jsou ze skleníků, ale to u mne nedělá nejmenší problém.

 

Vezete-li rostlinu domů v autě, v horkých dnech ji „neuvařit“. Naopak v zimě si ji nechat prodejcem zabalit alespoň do novin, aby cestou domů nenachladla.

 

Po přinesení domů kontroluji kořeny – prakticky všechny rostliny je potřeba přesadit, v rostlinách v kontejnerech, postavených na zemině plantáže či záhonu, bývají často žížaly. Pokud postavíte kontejner zase na zeminu, mohou vylézt, když už nemají potravu, pokud však jsou otvory ve dně nádoby a postavíme ji např. na podmisku – je problém.

 

Při přesazení v každém případě dávám novou nádobu jen o řád vyšší a u řízkovanců pečlivěji drenážuji.

 

Při koupi na výstavách se nesmí zapomenout se pěstitele zeptat především na podnož (pokud není uvedena), stáří rostliny a způsob dosavadního pěstování. Nebát se raději více ptát, dát si poradit, jak rostlinu dále pěstovat a hlavně co nedělat – je lepší (aspoň pro mne) vypadat jako totální začátečník (popř. i něco horšího), než pro nemístnou „hrdost“ přijít o rostlinu.

 

Ještě krátká poznámka: když jsou na výstavách vidět rostliny, doslova obsypané plody, rozhodně to není měřítko toho, co rostliny bez vážné újmy snesou. Pěstitelé ponechají všechny plody, které je vystavovaná rostlina vůbec schopna unést, obvykle je ještě nadměrně „popohnaná“ hnojením či speciálním režimem a po výstavě buď následující rok vyčerpaná odpočívá (skoro neroste a neplodí) nebo v horším případě počítá pěstitel i s jejím úhynem. I to se totiž stává.

 

 

 

                                                                   

 

Celý článek o zkušenostech s nákupem rostlin je uveřejněn na   http://www.citrusy.unas.cz

.

.

Pokračování - Rady našich členů IV.